Jiří MAŘÁNEK

 Mařánkovy drobné prózy z 20. let spojují v duchu poetismu groteskní nadsázku s ironií a satirou, telegraficky stručný způsob vyjadřování s duchaplnými dialogy. Příznačnou námětovou bizarnost si uchovávají i jeho první romány, ať již jsou postaveny na detektivní zápletce (Pohřeb Rogera mladšího), či na hravé fantasknosti (Objev Diogena Franka). Od těchto výrazně stylizovaných a konstruovaných próz se liší realismus historických románů, které Mařánek publikoval od konce 30. let, třebaže i v nich nadále dominuje a zdrojem pletek a intrik se stává téma vztahu mezi mužem a ženou. První z těchto románů, Barbar Vok, situovaný do doby Rudolfa II., přináší i oblíbený tematický kontrast autorova předchozího údobí: nespoutaný milenec života Petr Vok z Rožmberka je postaven proti úzkoprsé vypočítavosti oficiálního světa. Postavu Záviše z Falkenštejna v románě Romance o Závišovi pak Mařánek vykresluje jako intrikána velkého stylu, podlomeného však vlastní vnitřní slabostí. V třetím románě o rožmberském rodu – Petr Kajícník – kolísá hrdina z doby Jana Lucemburského mezi rytířským životem a klášterní odříkavostí. Do života postav historických románů Ohnivý déšť a Nezranitelný úsměv zasahují historické osobnosti a události jen epizodicky; menší historická vázanost autorovi uvolňuje prostor pro nečekané obraty a kombinace čtenářsky poutavých milostných příběhů. Romantizující ladění mají i Mařánkovy historické prózy pro mládež, s výjimkou povídky z období husitství Zrádci neuniknou, která pojetím Oldřicha z Rožmberka jako nepřítele lidu vytváří protiklad k někdejším románům o Rožmbercích. – Celoživotním Mařánkovým zájmem byla hudba, především scénická. Ve svých literárních začátcích uveřejnil knihu patetických esejů o Bedřichu Smetanovi, k němuž se na konci života také vrátil prózou o jeho uměleckých a kulturněpolitických zápasech (Píseň hrdinného života).