Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Miroslav HEŘMAN

* 28. 10. 1903, Praha 
 
Literární historik a editor
 Narodil se v učitelské rodině se širokou kulturní, zvláště hudební tradicí; rodinu často navštěvoval skladatel Josef Suk; nevlastním Heřmanovým bratrem byl klavírní virtuos Jan Heřman (1886–1946). Z rodinného prostředí si Heřman odnesl i silný zájem o ruskou literaturu. Dětství prožil na Benešovsku (Neveklov, Divišov), kam otce přivedlo jeho povolání; na venkově vychodil obecnou školu, v Benešově u Prahy pak klasické gymnázium (maturita 1924). 1924–1927 vystudoval na FF UK slovanskou filologii se zvláštním zaměřením k rusistice a bohemistice; během vysokoškolského studia navštěvoval i knihovnické kurzy. (PhDr. 1938 prací MaximGorkij. Dělník v jeho díle; CSc. 1963 prací JosefDobrovský a české předbřeznové příslovnictví.) Po složení knihovnických zkoušek pracoval od 1927 v Ústřední knihovně hlavního města Prahy; vposledku tam vedl katalogizační a nákupní oddělení; jako nejbližší spolupracovník ředitele knihovny Jana Thona byl považován za jeho budoucího nástupce ve funkci, 1949 byl však z politických důvodů propuštěn. Až po odchod do důchodu v dubnu 1971 byl odborným a posléze vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu; zprvu působil v bibliografickém oddělení, pak v oddělení literárněhistorickém. V předválečném období procestoval za studijním účelem Německo, Dánsko a Švédsko, později v souvislosti s vědeckým zájmem o Josefa Dobrovského navštívil SSSR, Jugoslávii a Rakousko. Heřmana poutalo dlouholeté přátelství s prozaičkou Annou Marií Tilschovou, básníky Františkem Halasem, Františkem Hrubínem, Milošem Jirkem a kritikem Antonínem Matějem Píšou.
 Publikoval od 1927. Do počátku 40. let postupně přispíval do Národních listů, Rozprav Aventina, Tvaru, Čteme aj., v poválečném období do Knih a čtenářů, Listů filologických, Slovesné vědy, Slavie, Literárních novin (od roku 1950; 1952–1967), Světa sovětů, a zejména do České literatury. K edici Z dějin české literatury Jaroslava Vlčka (1960) vypracoval s Františkem Svejkovským doplňkovou bibliografii. Ve 30. letech redigoval se Zdeňkem Gintlem a po jeho smrti sám Postavy a osobnosti (1936), obsáhlý katalog životopisů a monografií kulturních osobností a o nich psaných kritických statí, a Knihy českého domova (1939), bibliografický seznam publikací majících vztah k Čechám. Užíval šifer: Hn, Hřn, mh, -mh-, M. H.
 Heřman reprezentoval typ vzdělance, jehož široké vědomosti literárněhistorické i kulturologické značně přesahovaly vlastní tvorbu. Výchozím projevem jeho aktivity byla činnost knihovnická a bibliografická. Od ní postupně přešel k literárněhistorické práci vědecké. Bez nároku na metodologickou originalitu v ní uplatňoval východiska pražské neopozitivistické literárněvědné školy (Jan Máchal, Miloslav Hýsek, Albert Pražák), hlediska sociologická, životopisná, psychologická i ideografická. Do konce 40. let převažoval u Heřmana zájem o ruskou literaturu a kritiku realistického zaměření. Z tohoto zájmu vzešla knižní monografie Maxim Gorkij a poválečné monografické pojednání o Vissarionu Grigorjeviči Bělinském, publikované jako úvod k výboru z kritikových statí. V následujícím období se orientoval na bohemistiku. Ačkoliv nejdříve publikoval vědecko populární monografii Národní umělkyně Anna Maria Tilschová a i později se k autorům 20. století vracel, nejvlastněji byl zaujat literární problematikou 19. století, zvláště obrozeneckého období. Kromě drobnějších příspěvků vytěžil z této oblasti speciálně zaměřenou knižní studii JosefDobrovský a české příslovnictví, v níž po vylíčení jazykovědných počátků obrozeneckého zájmu o přísloví zhodnotil vědcův přínos české paremiologii a navíc novátorsky doložil využívání přísloví v obrozenecké literatuře. Heřmanův badatelský výzkum rusistický provázela aktivita překladatelská, jeho bohemistickou orientaci činnost textologická a editorská. Z ní vedle precizní péče o díla Josefa Dobrovského a Anny Marie Tilschové nabyly zvláštní hodnoty dvě objevitelské edice soudniček (141 soudniček, Rudolf Těsnohlídek: Mrtvý u kříže a jiné soudničky), jimiž Heřman přispěl k docenění a obnově čtenářské popularity přehlíženého žánru.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Maxim Gorkij. Dělník v jeho díle (monografie, 1936); Národní umělkyně Anna Maria Tilschová (monografie, 1949); Josef Dobrovský a české příslovnictví (studie, 1968).
Překlady
: J. I. Zamjatin: Vyléčený mnich (1934); V. G. Bělinskij: Výbor ze statí (1947, i ed.); A. N. Tolstoj: Petr I. (3. díl, 1947) + Ruské národní pohádky (1950, i ed.); A. A. Fadějev: Poslední z Udege (1950); I. V. Karnauchovová: Bohatýři (1951).
Uspořádal a vydal: J. J. Stankovský: Vlastencové z Boudy (1931) + Král-bídák (1932) + Maxmilian Rumpal, prachatický primátor (1932); J. Dobrovský: Rossica (1953, in J. D., Spisy a projevy, sv. 13, s K. Horálkem) + Českých přísloví sbírka (1963, tamtéž, sv. 17) + Literární a prozodická bohemika (1974, tamtéž, sv. 6); V. B. Nebeský: O literatuře (1953); A. M. Tilschová: Černá dáma a jiné povídky (výbor, 1955, s K. Čechákem; rozšíř. samostatně, 1958) + Vykoupení (1956) + Matky a dcery (1957) + Dědicové (1959) + Orlí hnízdo (1961) + Stará rodina (1965); J. Hůlka: Červené jaro (1956); B. Němcová: Básně a jiné práce (1957, s F. Váhalou); Božena Němcová ve vzpomínkách (1961, s R. Havlem); 141 soudniček (výbor, 1968); R. Těsnohlídek: Mrtvý u kříže a jiné soudničky (výbor, 1971); A. Sova: Pankrác Budecius, kantor (1973).

LITERATURA

Recenze: Maxim Gorkij. Dělník v jeho díle: vbk (= V. Běhounek), PL 25. 11. 1936; J. Heidenreich (= J. Dolanský), LidN 27. 12. 1937 * Národní umělkyně Anna Maria Tilschová: K. Polák, Slovesná věda 3, 1949/50, s. 31; D. Šajtar, Slezský sborník 1950, s. 119 * Josef Dobrovský a české příslovnictví: R. Havel, LitN 1969, č. 2; O. Králík, ČL 1969, s. 280; M. Krbec, Slavia 1969, s. 683 * 141 soudniček: J. Janáčková, ČL 1970, s. 525 * J. Dobrovský: Literární a prozodická bohemika: J. Hanzal, ČČH 1975, s. 134.
Nekrology: R. Havel, ČL 1972, s. 80; K. Krejčí, Slavia 1973, s. 462; V. Svatoň, Československá rusistika 1972, s. 144.
Archiv: Osobní fond v LA PNP (soupis K. Bílek 1997).

Autor hesla: Bohumil Svozil (1995)
Aktualizace hesla: 26. 5. 2006 (kb)
 
zpět na hlavní stranu