Blanka KUBEŠOVÁ

Tvorba Blanky Kubešové vyrůstá ze spojení psychologické prózy, poetizovaného spontánního vyprávění a autobiografických prvků. Ústředními postavami jejích próz často bývají dívky nebo ženy, které v traumatizujících situacích prožívají vykořeněnost svých lidských osudů. Autorčin knižní debut Romance pro Žoržínu, později přepracovaný a vydaný pod názvem Žoržína – ztracené dětství, je příběhem dospívající dívky těžce se vyrovnávající s posrpnovou emigrací a zápasící sama se sebou o nové existenciální zakotvení; prolínáním reálného času příběhu se vzpomínkami román současně podává trpce úsměvný obraz opuštěného domova. Tematice domova věnovala autorka rovněž prózu Deník Leošky Kutheilové, v níž pohledem desetileté školačky zaznamenala absurdnost konformity i úzkostí života v padesátých letech. Próza, která byla fakticky autorčinou prvotinou, se opírá o autentický deník z dětství. Autopsii Kubešová částečně využila i v románu Horror Hill... (přepracované vydání s názvem Brácha Jerry) rozvádějícím na pozadí pádu komunismu v listopadu 1989 odlišné osudy dvou sourozenců, každého v emigraci v jiné zemi. Bezprostřednost ve vyprávění nejdůsledněji uplatnila v románu Kočičí dlažba, příběhu bizarní komunity ztroskotanců žijících po skončení druhé světové války na periferii rakouského pohraničního města.
Ačkoli se Kubešová i nadále drží svého psychologického východiska, nadsázka a nadhled v jejích dalších prózách ustupují a autorka se přiklání spíše k meditativnějšímu pojetí prózy. Komplikovanou a čtenářsky náročnou stavbu vytvořila v psychologické próze Žabky na vodě: osudy dvou exulantů, českého básníka a židovského psychologa, poznamenaných traumaty koncentračního tábora a komunistického lágru, jsou zprostředkovány jako proud vzpomínek, úvah a reakcí, které se vynořují v jejich ne zcela racionálních myslích. Psychologický pohled – vedle zájmu o společenskou a sociální tematiku – spojuje také povídky o různých podobách lásky, zařazené do souboru Perlový svět, a charakterizuje i prózu Černá v bílé, do níž autorka promítla téma rasových předsudků a xenofobie. Dominantním motivem se pak psychologie, využitá nejen jako fundament psychologické prózy, ale i jako tematická linie (povolání jedné z postav) stala v románu Baletky v modrém. Autorka tu sleduje osudy skupiny lidí spjatých různými citovými vazbami, ale také společnou historií a společnými traumaty. Sentimentální linii podtrhují motivy potratu, nevěry, nemoci a smrti. – Samostatnou linii v autorčině bibliografii tvoří prózy s dokumentárními prvky. Próza Vltavěnka, vytvořená na základě autentických materiálů (vzpomínek pamětníků a deníku „Vltavěnčina“ otce), je portrétem svébytné ženy, která se v mládí odstěhovala do provizorního obydlí u Svatojánských proudů, kde, obklopena zvířaty a nalezenými věcmi, strávila zbytek života. Druhé vydání bylo doplněno o kratší prózu s autobiografickým prožitkem Můj otec s velkým O, v němž se prolínají autorčiny tvůrčí pochyby a úvahy nad psaním příběhu o „Vltavěnce“ s především psychicky náročnou každodenní péčí o stárnoucího nemocného otce. I další Kubešové knihy nesou znaky faktografické prózy: výrazné žánrové znaky cestopisu či reportáže má kniha Nevěsta z Filipín, příběh milostného vztahu Jerryho (postava známá již z Horror Hillu, resp. z knihy Brácha Jerry) a jeho mladé filipínské nevěsty; i ona vychází z autentických materiálů. Román Kapky štěstí a naděje, sledující osudy polské židovské rodiny a jejího okolí od počátku do konce války (ghetto, varšavské povstání), vznikl na základě vzpomínek jedné z postav.