Ota ULČ
Narodil se v rodině živnostníků (otec automechanik, matka sudetská Němka). Maturoval v roce 1949 na Klasickém gymnáziu v Plzni, poté vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (1948–1953, JUDr.). V roce 1953 byl jako soudní čekatel přidělen k Okresnímu soudu v Plzni, krátce poté odveden k vojenské službě u PTP. Do civilu odešel v roce 1955 a vrátil se k plzeňskému soudu. V roce 1956 byl jmenován soudcem Okresního soudu ve Stříbře, kde působil do června 1959. V témže roce emigroval, nejprve do NSR (Frankfurt), o rok později do USA. V letech 1960–1964 žil v New Yorku, od podzimu 1964 dosud v Binghamtonu. Během čtyř let vystudoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku politologii, obor mezinárodní právo a srovnávací právní systémy, a obhájil disertaci Class Struggle and Socialist Legality in Czechoslovakia: The Impact of the Soviet Pattern (Ph.D. 1964). V roce 1964 krátce přednášel na Grinnell College v Iowě, poté až do roku 1999 působil na State University of New York (SUNY) v Binghamtonu. Dlouhodobé univerzitní dovolené trávil cestováním; zabýval se etnickými konflikty v asijských a afrických zemích, v roce 1978 působil jako poradce premiéra Alberta R. Henryho na jihopacifickém ostrově Rarotonga (Cook Islands). – Manželka Priscilla (1933–2015, Čína, za svobodna Lim) byla dlouholetou pracovnicí UNICEF v New Yorku, syn Ota (*1970) je architekt.
Rozsáhlé dílo Oty Ulče otevírá různorodá témata v mnoha žánrových variacích. Jednotícím jmenovatelem však zůstává živý zájem o Čechy žijící mimo svou vlast a o politické a ekonomické souvislosti totalitních režimů, které autor zkoumá vždy v jejich dopadu na konkrétního člověka. Těmto tématům se věnuje nejčastěji prostřednictvím cestopisů, esejů a umělecké prózy.
V debutu Malá doznání okresního soudce čerpá Ulč z historie vlastního působení ve funkci soudce a odhaluje paradoxy, hrůznosti i úsměvné okamžiky justiční praxe v prvním desetiletí komunistického režimu nikoliv z pohledu poškozených, ale ze zkušenosti vykonavatele soudní moci. Vlastní zážitky a poznatky nabyté při cestách do často exotických zemí zpracovává v osobitých beletrizovaných cestopisech, v nichž nad popisem a objektivními informacemi trvale převažuje osobní prožitek. Namísto obsáhlých exkurzů do historie dané země sleduje Ulč zkoumané prostředí pohledem „českých očí“ a dané chvíle. Významně čerpá z rozhovorů s domorodci, častěji však s českými emigranty, a zkoumá kulturní a společenské zvyklosti národů či rituály kmenů. Vzájemný vztah člověka, přírody a dějin představuje prostřednictvím konkrétních skutečností a jevů, například kanibalství (Pacifik: Ostrovní komunikace a lidožroutská tradice), příběhů lovců lebek (Klokánie a obtížné sousedství), projevů specifického pojetí komunismu v Číně a na Taiwanu (Čech částečným Číňanem), zážitků ze zaoceánské plavby (Slasti Plavby: od Radbuzy k oceánům), pohřebních obřadů v Indii (Náš člověk v Indii a na Ceyloně) a mnoha dalších. Tematice cestování se Ota Ulč věnuje i v tvorbě esejistické, v níž jsou politická, ekonomická či ekologická témata prostoupena reminiscencemi z osobního a rodinného života autora a v níž Ulč často narušuje a převrací zažitá schémata uvažování o světě a člověku (Zašmodrchaný svět, Kam šlápne česká noha, Všehochuť málo korektní, O čem dumá česká hlava). V několika publikacích Ulč zachycuje životní osudy osobností, s nimiž se setkal během svého životního putování na různých kontinentech: Velikáni a malikáni jsou věnováni autoritám i figurkám exilového prostředí, publikace Škvorečtí je autorovou osobní poctou jeho přátelům, torontským spisovatelům a nakladatelům, a kniha Priscilla obrazem vzájemného soužití autora a jeho čínské manželky, zachyceného na pozadí přímé i nepřímé konfrontace odlišných kultur.
V rozsáhlé románové tetralogii o „běženci“ začlenil autor příběh malého českého člověka, toužícího prožít snadný a spokojený život bez vlastního přičinění, do širších společenských a kulturních souvislostí (Špatně časovaný běženec, Šťastně navrácený běženec, Běženec v sametu a Běženec v očistci). Hrdina postupně zjišťuje, že odmítnutí odpovědnosti za své jednání doprovázené snahou o bezbolestné proplouvání dobou i mezilidskými vztahy je ve svém důsledku překážkou naplnění vlastního života. Pohled na polistopadovou Prahu a rodící se demokracii očima dvou emigrantů nabízí román Návraty nenávraty, špionážní zápletka románu Pachtění po třpytu je spíše kulisou autorovy charakteristické cestopisné publicistiky.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: The Judge in a Communist State (P 1972, Columbus, česky s tit. Malá doznání okresního soudce, Toronto 1974; 1990 v sešitové edici Bestseller; 2013); Náš člověk v Indii a na Ceyloně (cestopis, Toronto 1976); Bez Čedoku po Pacifiku (cestopis, Toronto 1980); Špatně časovaný běženec (R, Toronto 1985; 1991); My a oni před a za Atlantikem (cestopis, Curych 1987, 2. rozšíř. vydání Curych 1989); Bez Čedoku po Jižní Africe (cestopis, Toronto 1988; 1992); Šťastně navrácený běženec (R, Toronto 1992; 2006); Bez Čedoku po Číně a okolí (cestopis, 1992); Příručka pro zájemce o americký svět (EE 1992); Naši mezi protinožci (cestopis, 1998); Běženec v sametu (R 1998); Vandrování Pacifikem a okolím (cestopis 1998); Všehochuť málo korektní (EE 2002); Kam šlápne česká noha (EE 2003), Pacifik: Ostrovní komunikace a lidožroutská tradice (cestopis, 2004); Čech částečným Číňanem (cestopis, 2004); Klokánie a obtížné sousedství (cestopis, 2006); O čem dumá česká hlava (EE 2008); Běženec v očistci (R 2009); Slasti plavby od Radbuzy k oceánům (cestopis, 2009); Zašmodrchaný svět (EE 2009); Návraty nenávraty (R 2010); Z Hongkongu na ostrov, který nebyl (cestopis, 2011); Velikáni a malikáni (vzpomínky, 2012); Škvorečtí: čtyřicet let zážitků a korespondence (vzpomínky, 2014); Pachtění za třpytem (R 2014); Mouchy naší doby (EE 2015); Priscilla: dost svévolně se košatící osud (vzpomínky, cestopis 2016); Dvě dávné zkušenosti, dvě čerstvé plavby (cestopis, 2019).
Odborné práce: Politics in Czechoslovakia (San Francisco 1974); Nástin přednášek mezinárodního práva (skripta, 1991); Komunistická justice a třídní boj (2016).
Příspěvky ve sbornících a kolektivních publikacích: Political Science Introductory (Duxbury 1971); Politics of Modernization in Eastern Europe (New York 1973); Rural-Urban Change in India (Akron 1975); Political socialization in Eastern Europe (New York 1975); Majority and Minority (Boston 1975); Social Deviance in Eastern Europe (Boulder City 1978); Political Handbook of the World 1979 (Binghamton 1979); Communism in Eastern Europe (Bloomington 1979); Czechoslovakia (Ann Arbor 1979); Sociology of Law (New York 1980); Communist Legislatures (Albany 1982); A když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983, později in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Glasnost: How Open? (Boston 1987); The Prague Spring: a Mixed Legacy (New York 1988); The uncertain Future (London 1988); Die deutsche Frage (Koblenz 1988); Útěky železnou oponou (Curych 1989, 2. přeprac. a rozš. 1992); Benefice (Toronto 1990); The Boundaries of Twilight (Minneapolis 1991); Colliers International Book (New York, vols. 1989, 1990, 1991, 1992, 1993); Democracy and Right-Wing Politics in EE (Boulder City 1993); Populism in Eastern Europe (Boulder City 1996); Jak jsem potkal Ameriku (1997); Století lásky a nenávisti (1997); Lásky a nelásky (1998); Jak slavívali a slaví slavní (1999); Osudy. Nevšední příběhy (2001); Češi za hranicemi na přelomu 20. a 21. století (2001); Emigrace a exil jako způsob života (2001); Média jako překážka v komunikaci (2002); Velké literatury malých národů (2003); Umění jako komunikační jazyk (2004); Kandidáti další existence (2004).
Uspořádal a vydal: Antinostalgicum (P, Toronto 1977, vyšlo v jedné knize společně s textem Samožerbuch, ed. Z. Salivarová a J. Škvorecký).
LITERATURA
Studie a články: A. Levy: Otto Ulč – „Coconut Rasputin“, The Prague Post 1995, č. 32, příl. Night and day; S. Komenda: Český postkomunismus americkýma očima in Z paměti literární Olomouce (2004); J. Novotný: Nejzcestovalejší plzeňský spisovatel, Plž 2010, č. 3; L. Navara: Příběh jednoho soudce, MFD 25. 6. 2013.
Recenze: Malá doznání okresního soudce: J. Netík, České slovo (Mnichov) 1972, č. 9; H. K. (= H. Kosková), Svědectví (Paříž) 1974, č. 48; V. Bušek, Proměny (New York) 1974, č. 3; ny (= M. Nyklová), LD 1. 11. 1990; J. Schneider, LitN 1991, č. 9 * Politics in Czechoslovakia : J. Škvor, Proměny (New York) 1975, č. 3 * Náš člověk v Indii a na Ceyloně: P. Řehoř (= Jar. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1977, č. 6 * Bez Čedoku po Pacifiku: P. Řehoř (= Jar. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1981, č. 4 * Špatně časovaný běženec: P. Řehoř (= Jar. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1981, č. 4; mh (= M. Habr), Svědectví (Paříž) 1986, č. 78; N. Malinová (= M. Swinkels-Nováková), Reportér (Curych) 1986, č. 4; O. F. Černoch, Západ (Ottawa) 1986, č. 4; A. Měšťan, Právo lidu (Wuppertal) 1987, č. 3; M. Jungmann, Obrys (Mnichov) 1987, č. 2 (též in M. J.: Cesty a rozcestí, 1988); B. Kubešová, Reportér (Curych) 1987, č. 6; V. Novotný, NK 1991, č. 46; J. Staněk, Západ Today 1992, č. 1; J. Peňás, Prostor 11. 9. 1992 * Bez Čedoku po Jižní Africe: V. Škutina, Reportér (Curych) 1989, č. 1; P. Řehoř (= Jar. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1989, č. 1; M. Hybler, Svědectví (Paříž) 1989, č. 87; J. Šimůnek, NK 1993, č. 17; A. Kosík, MFD 24. 7. 1993, příl. Víkend; V. Novotný, Tvar 1993, č. 25; P. Hlavatý, Labyrint 1993, č. 8 * My a oni před a za Atlantikem: T. Krystlík, Reportér (Curych) 1989, č. 4 * Šťastně navrácený běženec: J. Malát, Československý týdeník 1992, č. 25/26 * Bez Čedoku po Číně a okolí: J. Šimůnek, NK 1993, č. 8; E. Sokol, Rovnost 13. 5. 1993 * Příručka pro zájemce o americký svět: V. Eisenbruk, LitN 1993, č. 16; A. Kosík, MFD 18. 9. 1993 * Naši mezi protinožci: V. Čapek, LidN 26. 8. 1998 * Všehochuť málo korektní: D. Viceníková, Host 2003, č. 4 * Čech částečným Číňanem: J. Jícha, LidN 24. 1. 2005; M. Swinkels-Nováková, Český dialog 2005, č. 4/5 * O čem dumá česká hlava: M. Nyklová, Knižní novinky 2008, č. 17; M. Charoust, Portál české literatury (on line), 1. 3. 2009 * Návraty a nenávraty: J. Lakosilová, Český dialog 2010, č. 7/8; M. Swinkels-Nováková, Nový Polygon 2010, č. 6 * Velikáni a malikáni: V. Šebrlová, Český dialog 2012, č. 10 (on line); P. Adler, Neviditelný pes 4. 6. 2012 (on line) * Škvorečtí: J. Peňás, LidN 18. 6. 2014; V. Šebrlová, Český dialog 2014, č. 2 (on line); P. Nagy, Půlnoční Expres 2014, č. 3 (on line); M. Špirit, Echa (on line), 12. 3. 2014 * Pachtění za třpytem: J. Horná, Neviditelný pes (on line), 29. 9. 2014.
K životním jubileím: J. Škvorecký, M. Swinkels-Nováková, Český dialog 2005, č. 3; M. Swinkels-Nováková, Nový Polygon 2005, č. 2; J. Škvorecký (+ další), Nový Polygon 2010, č. 2; E. Střížovská, Český dialog 2010, č. 5/6; A. Slezáková, MFD 14. 3. 2020.
Rozhovory: V. Valenta, Telegram (Edmonton) 1974/1975, č. 2 a 3–4; [Jar. Strnad], Zpravodaj (Curych) 1980, č. 9; [Jar. Strnad], Zpravodaj (Curych) 1984, č. 10; J. Zahradnický, Tvar 1990, č. 36; M. Skalka, Květy 1990, č. 40; J. Kejha, Plzeňský deník 9. 7. 1994; A. Drda, Český deník 5. 9. 1994; O. Nytrová, SvSl 28. 7. 1995, příl. Slovo na víkend; Ota Sládek, Xantypa 1997, č. 6; V. Vačkov, LidN 19. 6. 1998, příl. Pátek LN č. 25; O. Nutz a J. Vejvoda, Týdeník Rozhlas 1998, č. 35, 36, 37 a 39; A. Zelenka, Týdeník Rozhlas 1998, č. 43; V. Buchert, MFD 22. 6. 1999, příl. Na cestách; E. Střížovská, Český dialog 1999, č. 11; B. Správcová, Tvar 2000, č. 14; V. Buchert, MFD 10. 11. 2001; Z. Pavelka, Právo 3. 8. 2002, příl. Salon č. 279; J. Jícha, LidN 24. 1. 2005; M. Fialková, Český dialog 2006, č. 9; V. Vašák, Xantypa 2006, č. 12; M. Charoust, Portál české literatury (on line), 20. 2. 2009; T. Němeček – V. Drchal, LidN 1. 6. 2013.
Nekrology: V. Novotný, Plž 2023, č. 3; O. Ajvazová, Český dialog 2023, č. 3 (on line).