Jaroslav STRNAD
Prozaik, dramatik, editor a publicista
Pochází z obchodnické rodiny. Obecnou školu navštěvoval nejprve ve svém rodišti, od 1928 v Praze. Absolvoval pražské Akademické gymnázium (1930–38) a dva semestry na Právnické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 studoval nejprve jazyky v Ústavu moderních řečí a od 1941 Státní knihovnickou školu. V dubnu 1942 byl však kvůli kolportáži odbojových letáků a ubytovávání stíhaných osob zatčen a do dubna 1945 internován v koncentračním táboře Dachau. Po návratu pokračoval ve studiu práv (JUDr. 1946) a stal se soudcovským čekatelem u Krajského soudu v Chebu. V lednu 1949 byl zatčen pro účast v ilegální skupině převaděčů přes hranice, po šestiměsíční vazbě byl obžaloby soudně zproštěn. Pracoval jako právní referent v národním podniku Hrako v Hranicích v Čechách, měsíc po dalším krátkodobém zatčení v září 1950 uprchl do SRN. Zde byl nejprve americkými úřady krátce uvězněn za ilegální přechod hranic a poté žil v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. 1951 mu bylo umožněno odejít do Švýcarska: do 1952 žil v Caviglianu, potom se usadil v Trogenu a do roku 1955 pracoval v Lindenbühlu jako správce dětské ozdravovny. Od 1955 působil v mnichovské rozhlasové stanici Rádio Svobodná Evropa, zpočátku jako jazykový korektor, od 1964 jako redaktor kulturních pořadů. Po odchodu do invalidního důchodu (1970) se vrátil do Švýcarska, do obce Obstalden, kde se stal účetním. 1974–90 byl šéfredaktorem exilového časopisu Svazu čs. spolků
Zpravodaj a 1973–80 souběžně hlavním lektorem exilového nakladatelství
Konfrontace (obojí v Curychu).
První fejeton Strnad otiskl ještě za středoškolských studií v měsíčníku
Kulturního kroužku Akademického gymnázia v Praze
My. Po návratu z koncentračního tábora publikoval verše a povídky v týdeníku
Chebsko a v
Lidových novinách; v exilu od 1954 i recenze, nejprve v Rádiu Svobodná Evropa, poté zejména ve
Sklizni (Hamburk) a v
Hlasu domova (Melbourne, 1972–79 zde cyklus satirických fejetonů
Jde o podobnost ryze náhodnou). V
Českém slově (Mnichov) a
Hlasu domova (Melbourne) uveřejnil cyklus fiktivních soudniček
Devět příběhů pro soudruha prokurátora (1955). Po 1989 publikoval mj. v
Tvaru,
Literárních novinách,
Lidových novinách,
Českém dialogu a
Polygonu. Napsal řadu rozhlasových her, mj.
Prstýnek (1946),
Slabé srdce (1953),
O ptácích, motýlech, hadech a třtinách (1955?) a rozhlasovou dramatizaci povídky
Jeremiase Gotthelfa
Černý pavouk (1957), od roku 1953 vysílaných česky ve Svobodné Evropě. V rukopise zůstal povídkový triptych
Cesta, plánovaný původně ke knižnímu vydání v roce 1957. Strnad též překládal z angličtiny a němčiny. V letech 1982–83 redakčně připravil pro
Sixty-Eight Publishers mj. vydání 2. a 4. dílu
Pamětí Václava Černého a pro londýnské
Rozmluvy redigoval
Hiršalův Vínek vzpomínek. Je nositelem Medaile Za zásluhy (1998).
– Své středoškolské příspěvky podepisoval šifrou C-dur. Ve
Svobodné Evropě a v publicistické i literárněkritické činnosti (především v
Hlasu domova) užíval pseudonymů Jaroslav Kujeba a později Jaroslav Stehlík, ve
Zpravodaji psal pod pseudonymem Pavel Řehoř.
Knižně
Strnad debutoval básnickou skladbou
Velký pátek, kterou napsal ještě v Dachau a do níž promítl své tehdejší zážitky. Dominantním tématem jeho tvorby jsou především Československo a Evropa 40. let a poúnorové osudy čs. exulantů. Autorův první román
Job zachycuje jejich kalvárii v západoněmeckém uprchlickém táboře a nepřímo tak umělecky a politicky polemizuje s
Pluhařovým románem
Opustíš-li mne. V prozaické mozaice
Prohry ztvárnil
Strnad provokativní téma českého prvorepublikového fašismu a jeho situaci po 1938: hrdinovo účinkování v uniformě wehrmachtu na východní frontě a později mezi sovětskými válečnými zajatci, jakož i atmosféru válečného Německa a poválečného Československa, včetně problematiky kolaborace, odsunu aj. Hořkou lyrickou groteskou s tématem bezděčné krutosti lidských vztahů a s tragickým vyústěním je hra
Jedné středy v Krátké ulici a okolí. Próza z druhé poloviny 80. let
Cesta do Damašku těží z autorova poválečného pobytu na Chebsku a jako metaforu lidského prohlédnutí a napravení líčí historii soudce, který v souladu s vyšším principem mravním odchází do exilu. Nenapravitelné zdevastování exulantské psychiky, poznamenané nekonečným stihomamem a děsem z úkladných intrik čs. tajných služeb, zachytil Strnad v existencialistické psychologické knížce
Zrcadlení. Posmrtně vydaný román
Šíma je inspirován Strnadovým působením ve Svobodné Evropě a zkušeností s kolegiálním vztahem k redaktoru stanice, agentovi Státní Bezpečnosti Pavlu Minaříkovi.
Beletrie a práce o literatuře: Velký pátek (B 1946); Pohádky (Gelterkinden 1974; 1994); Job (R, Curych 1976; 1991 společně s románem Prohry); Prohry (R, Londýn 1982; 1991 společně s románem Job); Zrcadlení (R 1994); Cesta do Damašku (R 1994); Šíma (R 2003);
scénicky: Kamarádi (1947); Dům na stráni (česky, Chicago 1954); Jedné středy v Krátké ulici a okolí (1994, zmiňováno též pod původním titulem Synovec).
Rozhovor: Panoptikum (s F. Strmiskou, 1994).
Překlady: R. H. Bruce Lockhart: Britský agent (Curych 1973); P. Pitter: Duchovní revoluce v srdci Evropy (Curych 1974).
Uspořádal a vydal: J. Netík: Revoluce na objednávku (Curych 1982, s R. Nehasilovou).
Příspěvky ve sbornících: Čas stavění (Vídeň 1956); KALEX 1974 (Mnichov 1974); Hlas domova 1950–1975 (Richmond, Austrálie 1975); Poštovní schránka domov (2005).
Studie a články: B. Kubešová: Člověk srdcem i duší, Proměny (New York) 1990, č. 4; M. Přibáň: Kdo byl Jaroslav Strnad, Host 2003, č. 2; V. A. Debnár: Vlastenectví je drobná práce, LitN 2007, č. 7.
Recenze:
Dům na stráni:
(an.), Svornost (Chicago) 20. 1. 1955 * Pohádky: B. Kubešová, Reportér (Curych) 1989, č. 5 * Job: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1977, č. 53 * Prohry: A. Opasek, Nový život (Řím) 1983, č. 7/8; O. Ulč, Zpravodaj (Curych) 1983, č. 3; S. Dědinová, Svědectví (Paříž) 1983, č. 70/71 * Prohry + Job: M. Petříček, Tvar 1990, č. 23; týž, NK 1992, č. 4; J. Alan, Tvar 1992, č. 32 * Jedné středy v Krátké ulici a okolí: M. Reslová, Týden 1994, č. 12; R. Guryča, LidN 8. 12. 1994 * Zrcadlení: T. Kubíček, Rovnost 2. 3. 1995; V. Novotný, Tvar 1995, č. 7 * Cesta do Damašku: F. Kautman, NK 1995, č. 2; V. Novotný, Tvar 1995, č. 7 * Panoptikum: J. Chuchma, MFD 1. 11. 1999; V. Píša, Tvar 2000, č. 1.
K životním jubileím:
J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1978, č. 7–8; (an.), České slovo (Mnichov) 1988, č. 9; F. Knopp, LidN 4. 8. 1998.
Rozhovory: I. Slavík, Tvar 1990, č. 29; F. Strmiska, LidN 16. 9. 1993, příloha Národní 9; F. Všetička, Alternativa nova 1996, č. 4; F. Strmiska, Rovnost 6. 5. 1997.
Nekrology:
J. Beneš, Polygon 2000, č. 8; I. Kraus, Dokořán 2000, č. 16; M. Přibáň, Host 2000, č. 10.
Archiv:
LA PNP: Osobní fond (nezpracováno).
zpět na hlavní stranu