Jaroslav STRNAD

 Pochází z obchodnické rodiny. Obecnou školu navštěvoval nejprve ve svém rodišti, od 1928 v Praze. Absolvoval pražské Akademické gymnázium (1930–38) a dva semestry na Právnické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 studoval nejprve jazyky v Ústavu moderních řečí a od 1941 Státní knihovnickou školu. V dubnu 1942 byl však kvůli kolportáži odbojových letáků a ubytovávání stíhaných osob zatčen a do dubna 1945 internován v koncentračním táboře Dachau. Po návratu pokračoval ve studiu práv (JUDr. 1946) a stal se soudcovským čekatelem u Krajského soudu v Chebu. V lednu 1949 byl zatčen pro účast v ilegální skupině převaděčů přes hranice, po šestiměsíční vazbě byl obžaloby soudně zproštěn. Pracoval jako právní referent v národním podniku Hrako v Hranicích v Čechách, měsíc po dalším krátkodobém zatčení v září 1950 uprchl do SRN. Zde byl nejprve americkými úřady krátce uvězněn za ilegální přechod hranic a poté žil v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. 1951 mu bylo umožněno odejít do Švýcarska: do 1952 žil v Caviglianu, potom se usadil v Trogenu a do roku 1955 pracoval v Lindenbühlu jako správce dětské ozdravovny. Od 1955 působil v mnichovské rozhlasové stanici Rádio Svobodná Evropa, zpočátku jako jazykový korektor, od 1964 jako redaktor kulturních pořadů. Po odchodu do invalidního důchodu (1970) se vrátil do Švýcarska, do obce Obstalden, kde se stal účetním. 1974–90 byl šéfredaktorem exilového časopisu Svazu čs. spolků Zpravodaj a 1973–80 souběžně hlavním lektorem exilového nakladatelství Konfrontace (obojí v Curychu).