Václav DUŠEK

 V Duškových prózách dominují postavy outsiderů – dospívajících mladých lidí, často z problematických rodin, kteří kolísají mezi záměrným vyčleněním z konformní společnosti a hledáním pevného místa ve světě. Jejich charakterová kresba se utváří v souladu s autorovým zájmem o konfliktní prostředí pražské periferie (Tuláci, Komu nepadají hvězdy, Karlínské blues) a později kritickým náhledem do velkoměstského polosvěta (Lovec štěstí, Kukačky) nebo syrového prostředí severních Čech (Flákači).V popředí nejvýznamnějších próz přitom stojí autobiografií inspirovaná postava Tadeáše Falka, jejíž osudy čtenář poznává od časů dospívání (Tuláci, Komu nepadají hvězdy, Karlínské blues; Flákači) až po zakotvení v rodině (Panna nebo orel, Druhý dech). Stylizace nenucené „zpovědi“ umožňuje zvýraznit hrdinovy zkušenosti i zapojením nejrůznějších jazykových vrstev, od klukovského slangu až po argot. Bloudění Duškových hrdinů vyplývá z jejich hodnotové nejistoty a z časté záměny nezodpovědnosti za svobodu. Ačkoliv jim zpravidla nechybí ani upřímnost, ani velkorysost a opravdovost v milostném citu, ba ani vztah k práci, která je autorem chápána jako „chlapský čin“, touha po osobní svobodě je přivádí na okraj společnosti, k pasivitě, nebo naopak ke snadným způsobům obživy. Paradoxně se tak stávají nejen součástí konzumního kolotoče, ale dostávají se i do konfliktu se zákonem. Často se také objevuje motiv útěku z výchovného ústavu (Dny pro kočku, Kukačky), marná snaha postav „někam“ uniknout. V první části románu Skleněný Golem otevřel Dušek i téma v době jeho vzniku (počátek osmdesátých let) tabuizované: atmosféru strachu a pronásledování v padesátých letech a obraz poměrů v pracovním táboře, kde je vězněn otec hlavního hrdiny, prožívajícího dětství v konfliktu víry a politického přesvědčení. Donkichotská povaha hrdiny, žijícího v trvalém nesouladu s prospěchářským okolím, charakterizuje i volné pokračování tohoto románu, ve kterém však autor projevuje sklon k přímočarému moralizování a politickému karatelství (Poslední kovboj). V podobném tónu se nese i Duškův román Paví dům, předkládající tentokrát deziluzivní obraz polistopadové společnosti. Jeho outsiderský hrdina pracuje jako vyhazovač v erotickém klubu v severních Čechách a pohybuje se v demoralizovaném světě násilí, prostituce a organizovaného zločinu, kde platí právo silnějšího a jednoduchý systém vzájemných protislužeb; přestože Dušek využívá podobných textových prostředků, nedosahuje román upřímné syrovosti výpovědi jeho „karlínských“ próz. Skeptický vztah k době minulé stejně jako k současnému režimu autor vyjadřuje i ve svém pásmu dialogické autobiografie Vy nám taky, v níž se vzpomínky na dětství, poznamenané otcovým vězněním v padesátých letech a jeho následnou smrtí, a líčení předlistopadových životních osudů prolínají a konfrontují se vzpomínkami spisovatelky Evy Kantůrkové. – V ekologicko-politicky zaměřené knize Velká vodní loupež Dušek sleduje a faktograficky dokládá vývoj politicko-ekonomických machinací ve vodním hospodářství v devadesátých letech od založení akciových společností Povodí Vltavy, Odry, Labe, Moravy a Ohře až po návrat vodohospodářského majetku do rukou státu v roce 2000.