Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Václav DUŠEK

* 2. 9. 1944, Praha 
 
 
Prozaik
 Pochází z dělnické rodiny. Vyučil se malířem pokojů (1962), ale vykonával řadu dalších povolání: byl horníkem, lesním dělníkem, závozníkem a řidičem na jatkách a ve sklárně, učitelem v literárně dramatickém oddělení v Lidové škole umění. 1974–75 pracoval v redakci teplických novin Směr. Dálkově vystudoval FAMU (1974–79), 1977 se stal scenáristou FS Barrandov, 1982 dramaturgem Severočeského divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Na konci 80. let působil v ústeckém Činoherním studiu. 1989 se přestěhoval do Prahy. V prosinci téhož roku byl zvolen předsedou výboru Sdružení českých spisovatelů (nástupnické organizace SČS) a stál v jeho čele až do zániku na jaře 1990. Poté se stal vedoucím redaktorem nakladatelství Kredit (součást Studia dobré nálady). 1993-95 redaktor kulturní rubriky Rudého práva, respektive Práva.
 Přispěl do řady periodik: Průboj (Ústí nad Labem), Právo lidu, Tvorba, Kmen, Literární měsíčník; po roce 1990 publikuje pravidelně zejména v Rudém právu (recenze, rozhovory), později v Týdeníku Květy, od 2004 uveřejňuje fejetony v Britských listech. Spolupracoval se studiem Čs. rozhlasu v Ústí nad Labem. Pro Čs. televizi napsal hry Autonehoda, Pán na inzerátDům na inzerát a muzikál To byl divný špás, Alfonsi (1976). S Jiřím Švejdou a Janem Schmidtem se podílel na scénáři filmu Koncert (1980, r. Jan Schmidt); podle románu Druhý dech vznikl film Křehké vztahy (1979, r. Juraj Herz, sc. Jiří Švejda) a povídkový soubor Tuláci se stal základem autorského scénáře stejnojmenného televizního filmu (2001, r. Vít Olmer).
 V Duškových prózách dominují postavy outsiderů – dospívajících mladých lidí, často z problematických rodin, kteří kolísají mezi záměrným vyčleněním z konformní společnosti a hledáním pevného místa ve světě. Jejich charakterová kresba se utváří v souladu s autorovým zájmem o konfliktní prostředí pražské periferie (Tuláci, Komu nepadají hvězdy, Karlínské blues) a později kritickým náhledem do velkoměstského polosvěta (Lovec štěstí, Kukačky).V popředí nejvýznamnějších próz přitom stojí autobiografií inspirovaná postava Tadeáše Falka, jejíž osudy čtenář poznává od časů dospívání (Tuláci, Komu nepadají hvězdy, Karlínské blues) až po zakotvení v rodině (Panna nebo orel, Druhý dech). Stylizace nenucené „zpovědi“ umožňuje zvýraznit hrdinovy zkušenosti i zapojením nejrůznějších jazykových vrstev, od klukovského slangu až po argot. Bloudění Duškových hrdinů vyplývá z jejich hodnotové nejistoty a z časté záměny nezodpovědnosti za svobodu. Ačkoliv jim zpravidla nechybí ani upřímnost, ani velkorysost a opravdovost v milostném citu, ba ani vztah k práci, která je autorem chápána jako „chlapský čin“, touha po osobní svobodě je přivádí na okraj společnosti, k pasivitě, nebo naopak ke snadným způsobům obživy. Paradoxně se tak stávají nejen součástí konzumního kolotoče, ale dostávají se i do konfliktu se zákonem. Často se také objevuje motiv útěku z výchovného ústavu (Dny pro kočku, Kukačky), marná snaha postav „někam“ uniknout. V první části románu Skleněný Golem otevřel Dušek i téma v době jeho vzniku (počátek 80. let) tabuizované: atmosféru strachu a pronásledování v 50. letech a obraz poměrů v pracovním táboře, kde je vězněn otec hlavního hrdiny, prožívajícího dětství v konfliktu víry a politického přesvědčení. Donkichotská povaha hrdiny, žijícího v trvalém nesouladu s prospěchářským okolím, charakterizuje i volné pokračování tohoto románu, ve kterém však autor projevuje sklon k přímočarému moralizování a politickému karatelství (Poslední kovboj). V podobném tónu se nese i Duškův román Paví dům, předkládající tentokrát deziluzivní obraz polistopadové společnosti. Jeho outsiderský hrdina pracuje jako vyhazovač v erotickém klubu v severních Čechách a pohybuje se v demoralizovaném světě násilí, prostituce a organizovaného zločinu, kde platí právo silnějšího a jednoduchý systém vzájemných protislužeb; přestože Dušek využívá podobných textových prostředků, nedosahuje román upřímné syrovosti výpovědi jeho „karlínských“ próz. – V ekologicko-politicky zaměřené knize Velká vodní loupež Dušek sleduje a faktograficky dokládá vývoj politicko-ekonomických machinací ve vodním hospodářství v devadesátých letech od založení akciových společností Povodí Vltavy, Odry. Labe, Moravy a Ohře až po návrat vodohospodářského majetku do rukou státu v roce 2000.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Panna nebo orel (R 1974); Druhý dech (R 1975); Tuláci (PP 1978); Dny pro kočku (R 1979); Lovec štěstí (R 1980); Kukačky (P 1988); Skleněný Golem (R 1989); Komu nepadají hvězdy (PP 1990); Poslední kovboj (P 1993); Karlínské blues (PP 1995); Velká vodní loupež (LF 2001); Paví dům (R 2001).
Příspěvky ve sbornících: Dvojí hlas (1975); Příběhy našich let (1980); Živý proud (1986); 27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů (2000, též iniciátor vzniku publikace); Žena – věčná inspirace (2002); Most přes Dlouhou řeku (cestopis 2006, s E. Kantůrkovou a J. Cimickým).
Spolupráce na díle jiných autorů: J. Vinklář: Pokus o kus pravdy (1993).

LITERATURA

Studie a články: J. Hájek: K některým problémům mladé prózy, Tvorba 1980, č. 32; J. Lukeš in Prozaická skutečnost (1982); Š. Vlašín in Na přelomu desetiletí (1985); A. Jedličková in S pionýrským šátkem na krku, Tvar 1990, č. 15.
Recenze: Panna nebo orel: Š. Vlašín, Romboid (Bratislava) 1975, č. 1 * Druhý dech: H. Hrzalová, RP 23. 7. 1976 * Tuláci: J. Lukeš, Tvorba 1978, č. 42 * Dny pro kočku: J. Kříž, Rovnost 23. 8. 1979; M. Horanský, Průboj 26. 9. 1979 * Lovec štěstí: J. Lukeš, Tvorba 1981, č. 11; H. Hrzalová, LM 1981, č. 7 * Kukačky: O. Neff, Kmen, 1988, č. 48; B. Dokoupil, Tvorba 1989, č. 11 * Skleněný Golem: P. Janoušek + I. Vízdalová, Kmen 1989, č. 30; B. Dokoupil, Tvorba 1989, č. 42 * Komu nepadají hvězdy: M. Petříček, Tvar 1991, č. 11 * Poslední kovboj: M. Petříček, NK 1993, č. 34; J. Peňás, LD 9. 10. 1993 * Karlínské blues: F. Cinger, RP 13. 2. 1995.
Rozhovory: J. Holý, RP 4. 4. 1991; F. Cinger, RP 25. 9. 1991; J. Lukeš, LidN 1. 6. 1992.
Autor hesla: Jiří Poláček (1995); Alice Jedličková (1995)
Aktualizace hesla: 31. 9. 2007 (ap)
 
zpět na hlavní stranu