Zdeněk VAVŘÍK
Básník, prozaik, divadelní a rozhlasový dramatik, překladatel, autor knih pro mládež
Pocházel z učitelské rodiny. 1911 se s rodiči přestěhoval do Moravské Ostravy-Mariánských Hor, kde byl otec ustaven řídícím učitelem. Navštěvoval ostravské gymnázium, kde byl žákem
Vojtěcha Martínka, účastnil se studentského literárního ruchu, 1924 spoluredigoval časopis opavských gymnazistů
Oheň. Po maturitě (1925) a neúspěšných studiích na Právnické fakultě UK přešel 1928 na Filozofickou fakultu UK (1930 pobyl osm měsíců také na filozofické fakultě univerzity v Rennes ve Francii), kterou 1932 absolvoval. Současně vystudoval Státní školu knihovnickou v Praze. Pracoval jako knihovník v Moravské Ostravě (1933–35) a Opavě (1935–38), po záboru pohraničí Němci působil v Pardubicích (1939–55). Ke konci války pracoval v rámci totálního nasazení v továrně na výbušniny v Semtíně. Po válce se vedle své práce knihovníka podílel na organizaci veřejného knihovnictví a na založení časopisu
Knihovna. 1955–64 byl redaktorem
Literárních novin. Ve svých působištích se aktivně zúčastňoval kulturního života: v Moravské Ostravě připravoval literární večery a účinkoval v debatních pořadech
Klubu moderní kultury, od 1941 byl dramaturgem činohry pardubického Východočeského divadla, 1938–44 soustavně referoval v
Lidových novinách o kulturním životě v Pardubicích (o divadle, výstavách, přednáškách, besedách se spisovateli, o akcích městské knihovny aj.).
Debutoval 1919 fejetonem v
Ostravském večerníku, verše začal otiskovat až později v
Moravskoslezském deníku (Moravská Ostrava) a v časopise
Oheň (Opava). Přispíval básněmi, divadelními a literárními kritikami a kulturními glosami zvláště do časopisů a novin:
Národní osvobození,
Cesta,
Pramen (Plzeň),
Lumír,
Lidové noviny,
Duch času (Moravská Ostrava),
Host,
Rozpravy Aventina,
Čin,
Černá země (Moravská Ostrava),
Právo lidu,
Poezie (Moravská Ostrava),
Ranní noviny,
Rozhledy,
Slezský sborník (Opava),
Čteme,
Národní práce,
Červený květ (Ostrava),
Zlatý máj
a
Literární noviny. Redigoval časopisy
Oheň (4 čísla na podzim 1924, s
Františkem Lazeckým),
Kruh (1925, jedno číslo, s
A. C. Norem, Karlem Šmídem a
Vilémem Závadou),
Poezie (1931–33, s
Janem Strakošem a Zdeňkem Šmídem, 1932–33 i s Jaroslavem Závadou),
Pramen (informační časopis
České knihovny města Opavy, 1937),
Paprsek (Pardubice, 1941),
Knihovníkův zápisník (Pardubice, 1939–42) a edice
Knihovna básní (1942) a
Klenba (1945–48, obojí nakladatelství V. Šmidt). Psal pásma a hry pro rozhlas:
Tři úkoly Martina Kaluse (pro děti, 1955),
Bezbožný mnich (1956),
O Peronikovi (pro děti, 1963),
Paní ostrova Lok (pro děti, 1964). Užil pseudonymů Jan Uvíra (
Listy pro umění a kritiku 1937), J. L. Adam, V. Zdík, Zd. Vik (vesměs
Oheň 1924), Harry & Vik (společně s Bohuslavem Melicharem) a Vika-Zeno-R. (společně s Bohuslavem Melicharem, Zdeňkem Šmídem a A. C. Norem), častěji šifer Don Q., Q., V., V. Q., vřk, Zd. V., zdvřk, zh., ZV, Z. V., zv, z. v., -zv-, zV, Zvřk., zvřk.
Po raných wolkrovských začátcích jej ovlivnila Bremondova teorie čisté poezie; psal kultivované verše naplněné tesknými motivy noci, smrti, hrobů a ticha, v nichž se soustřeďoval především na básnický obraz a zvukové hodnoty slov (
Elegie,
Noci). Teprve postupně se jeho verš zkonkrétňoval v básních inspirovaných milostným zážitkem (
Klenba), ostravskou realitou (
Píseň Ostrava) a zvláště pak odtržením Slezska a německou okupací. Vrcholu svých básnických možností a nejužšího sepětí s národním kolektivem dosáhl ve sbírce
Rodná. – Výraznější jsou Vavříkovy prózy pro mládež, vycházející většinou ze starších předloh. Jeho nejúspěšnější adaptací, která vznikla za války z podnětu
Františka Halase, bylo převyprávění středověkého cestopisu
Milion (
Dobrodružství Marca Pola); v knize
Kolovrat spojil pověsti a pohádky z východních Čech s ukázkami dětské lidové poezie. V 50. letech, kdy se věnoval tematice historické (
Čtení o Janu Želivském) i krajové (soubor vyprávění s legendárními a pohádkovými motivy
Ostravice), byly Vavříkovy prózy poznamenány didaktičností, anachronismy a násilnou aktualizací. V této době vyšla tiskem i jeho dramata psaná a uváděná během okupace (
Judita,
Casanova,
Turandot). Osobitější polohu nalezl v knize pro dospělé
Zelená brána, zahrnující jak humorné vyprávěnky z Pardubicka, tak i burleskní hru
Stará komedie, karikující v historickém rouše pokrytectví nepřátel všeho nového, zvláště v umění. – Bohaté zkušenosti z vlastní profese promítl Vavřík do úvah soustředěných v
Knihovníkově zápisníku. Hojná byla též jeho činnost novinářská. Glosoval – leckdy s polemickou vervou – kulturní aktuality a věnoval se i recenzování, zvláště literatury pro mládež, a překládání z francouzštiny.
Beletrie: Elegie (BB 1929); Vesnický hřbitov (B bibliof. 1930); Noci (BB 1932); Plakati světlem (BB, bibliofilie, 1933); Jaro 1933 (BB 1933); Klenba (BB 1936, obsahuje též sbírku Plakati světlem); Bard (E o Petru Bezručovi, novoročenka, 1937); Píseň Ostrava (BB 1938); Puklý bronz (BB, příležitostný tisk, 1939); Píseň za pomezí (B, novoročenka, 1939); Rodná (BB 1940); Staletí (rozhlasové pásmo, 1940); Poezie (autorský výbor BB, 1942); Dobrodružství Marca Pola (P pro ml., 1942); Kolovrat (PP pro ml., 1944); Truchlorouška (BB 1945); Dožínková scéna (pásmo, b. d., 1950); Čtení o Janu Želivském (P pro ml., 1953); Judita (D, rozmnož., 1953, prem. 1944); Casanova (D, rozmnož., 1953, prem. 1943); Ostravice (PP pro ml., 1956); Šibal Kacafírek (D loutk. pro děti, rozmnož., 1957, i prem.; 1958 přeprac. s tit. Kratochvíle s Kacafírkem); Stará komedie (D, rozmnož., 1957; přeprac. in Zelená brána); Zelená brána (PP, D 1958); Chlapci a hokej (P pro ml., 1961, s J. Tožičkou);
scénicky: Pohádka o dívce holubici (1951).
Úpravy: J. K. Tyl: Bankrotář (D, rozmnož., b. d., 1950–51, s E. Lešehradem –pseudonym V. Janura); C. Gozzi: Turandot (D, rozmnož., 1958, prem. 1942);
scénicky: J. K. Tyl: Kutnohorští havíři (1945, s K. Dvořákem).
Ostatní práce: Knihovníkův zápisník (1946).
Překlady: A.-R. Lesage: Kulhavý ďábel (1932); C. Aveline: Dvojí smrt Fréderica Belota (1939).
Příspěvky ve sbornících: Náš hlas (1935); Slezsko Bezručovi (1937); Pardubice 1340–1940 (1940, též ed.).
Bibliografie: J. Urbanec: Soupis knižně vydaného díla Z. V., Listy Památníku Petra Bezruče, řada 3, č. 1–2 (1965).
Studie a články: A. Hájková: Několik otázek nad tvorbou Z. V., Listy Památníku Petra Bezruče, řada 4, č. 6 (1974); Z. Pfefferová: Z. V., Vlastivědné listy Severomoravského kraje 1979, č. 2.
Recenze: Elegie: M. K. (J. Mašek), Host 8, 1928/29, s. 189; V. Nezval, ReD 2, 1928/29, s. 260; B. F. (B. Fučík), Rozpravy Aventina 4, 1928/29, s. 373 * Noci: V. Hrbek (Z. Kalista), Lumír 58, 1931/32, s. 221; F. X. Šalda, ŠZáp 4, 1931/32, s. 310 (přetištěno in Z období Zápisníku 2, 1987); A. N. (A. Novák), LidN 3. 4. 1932 * Klenba: A. N. (A. Novák), LidN 1. 11. 1936; rč. (V. Renč), Řád 1937, s.187; AMP. (A. M. Píša), PL 10. 2. 1937 (přetištěno in Třicátá léta, 1971) * Puklý bronz: V. Hrbek (Z. Kalista), Lumír 65, 1938/39, s. 299; AMP. (A. M. Píša), Národní práce 7. 5. 1939 * Rodná: AMP. (A. M. Píša), Národní práce 25. 8. 1940 * Poezie: J. Janů, KM 1942, s. 272; J. Vladislav, Řád 1942, s. 483 * Dobrodružství Marca Pola: F. Křelina, Řád 1942, s. 426; Z. K. Slabý, ZM 1958, s. 63 * Truchlorouška: AMP (A. M. Píša), Práce 7. 12. 1945; Z. S. (Z. Skyba), PL 5. 1. 1946; A. Závodský, Slezský sborník 1949, příl. Slezská tvorba, s. 52 * Čtení o Janu Želivském: F. Kubka, LitN 1953, č. 30 * Ostravice: V. J., Červený květ 1957, s. 69 * Zelená brána: ik (I. Klíma), LitN 1959, č. 17.
K životním jubileím: D. Šajtar, Červený květ 1956, č. 5; J. Závada, LitN 1956, č. 40.
Nekrology: K. Dvořák, LitN 1965, č. 2; Z. K. Slabý, ZM 1965, s. 71; J. Urbanec, Listy Památníku Petra Bezruče, řada 3, č. 1–2 (1965).
Archiv: Slezské zemské muzeum Opava: osobní fond.
