Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan MALÍK

* 15. 2. 1904, Příbram  
† 24. 7. 1980, Praha 
 
Autor loutkových her a odborných prací o loutkovém divadle
 Pocházel z učitelské rodiny. Dětství prožil v Plzni, tamtéž zahájil 1915 studium na gymnáziu, ve kterém od 1920 pokračoval v Praze-Žižkově. Po maturitě (1923) studoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1930 prací Quomodo Terentius in Eunucho componenda graeca recutus sit). 1929 učil na gymnáziu v Praze-Smíchově, 1930–31 na gymnáziu v Novém Jičíně. 1931–45 byl referentem a později přednostou knihovny Státního úřadu statistického, 1945–49 působil jako ministerský rada na ministerstvu informací a osvěty. Zároveň se od 1923 věnoval loutkovému divadlu jako herec, režisér, redaktor a organizátor loutkářského hnutí: 1923–39 byl členem Sokolského loutkového divadla v Praze-Libni, 1934–36 režisérem Loutkového divadla Umělecké výchovy. 1939 založil a 1939–49 vedl Loutkovou scénu PULS (Pražská umělecká loutková scéna), 1946–49 působil jako externí dramaturg Divadla Spejbla a Hurvínka. 1949 byl Divadelní a dramaturgickou radou pověřen, aby založil Ústřední loutkové divadlo v Praze, jehož ředitelem byl až do 1966 a v němž i později působil jako režisér (do 1971). 1952–66 přednášel externě na DAMU dějiny a režii loutkového divadla. Intenzivně spolupracoval s organizací čs. loutkářů Loutkářské soustředění (1938–50 předseda). V mezinárodní organizaci loutkářů UNIMA zastával 1933–72 funkci generálního tajemníka, poté byl jmenován čestným předsedou.
 Publikoval v periodikách, která redigoval: Loutkář (1937–39, s V. Skálou), Loutková scéna (1940–41, 1945–50) a v interním periodiku Zprávy Loutkářského soustředění (1939–51). Dále přispíval do novin a časopisů: Osvěta (1932 zde studie Osvobozené loutky, shrnující jeho umělecký program), Sokolský vzdělavatel, České divadlo, Národní listy, Lidové noviny, Divadelní zápisník, Lidová tvořivost, Čs. loutkář, Divadlo, Literární noviny, Program D 47, Host do domu, Zlatý máj, Štěpnice, Předškolní výchova, Divadelní noviny, Rudé právo. Redigoval knižnice Moderní loutková scéna (1946-50) a Bibliotéka uměleckých maňásků (1946-50). Překládal loutkové hry a odbornou literaturu z ruštiny a polštiny. Užíval pseudonymů a šifer: Jiří Kubeš (u her psaných pro Skupovo Divadlo Spejbla a Hurvínka), Marta Boettingerová; jtm, jm, JM, jk, DH, DM, HM, DHM, Mík, Dr. Mík.
 Zájem o loutkové divadlo Malík projevoval – inspirován mj. Josefem Skupou, s jehož tvorbou se seznámil v Plzni – již od středoškolských studií. Nejdříve hrál a režíroval, posléze se začal uplatňovat také jako autor, a to nejen pro děti, ale i pro dospělé. 1927–30 napsal tři revue, v nichž se po vzoru Voskovce a Wericha snažil oslovit generačně spřízněné diváky (Sandwich revue, Radio revue, Journal revue, úplné texty se nedochovaly). Dospělým byl určen rovněž jeho publikační debut, rozšiřující tradiční škálu loutkářského repertoáru o hru s tematikou sci-fi (Konec rakety). Za okupace se Malík k tvorbě pro dospělé vrátil třemi hrami, napsanými pro Plzeňské loutkové divadlo profesora Josefa Skupy (Voničky, Ať žije zítřek, Dnes a denně zázraky), které řečí jinotajů a symbolů vyjadřovaly odpor k porobení země a posilovaly víru diváků v budoucnost (důkazem jejich ohlasu byly stovky mimořádně úspěšných představení téměř po celém území protektorátu). – Pro děti začal Malík psát ve 30. letech. Jeho první hra pro starší děti Pohádka se vrací jemně parodovala obligátní pohádkové motivy. Na osnově důvěrně známé pohádky o Budulínkovi Malík vystavěl také děj hry Míček Flíček, jedné z nejhranějších českých loutkových her, která byla rovněž přeložena do sedmnácti cizích jazyků. Vnímání nejmenších diváků zde vyšel vstříc nejen tématem, ale také celkovou kompozicí textu, zejména jeho rytmickým členěním a opakováním ve stylu dětských říkanek. Výrazem autorova směřování k moderní loutkové hře, aktualizující tradiční pohádkový námět, byla hra Pohádka z kouzelné obálky. Literární úroveň, kultivovaný jazyk a smysl pro humor charakterizují Malíkovu tvorbu i tam, kde dal hře didakticko-osvětovou funkci (Pohádka o babce Tichošlapce s tématem protituberkulózní prevence). – Po válce se Malík věnoval zejména úpravám a překladům loutkových her. Významně ovlivnil dramaturgii českých loutkových scén a podnítil zájem několika významných autorů (mj. Josefa Kainara, Kamila Bednáře a Ludvíka Aškenazyho) o loutkové divadlo. Později se věnoval zejména odbornému bádání. Napsal řadu knih o historii loutkářství, věnovaných jednak jednotlivým osobnostem (Národní umělec Josef Skupa, Matěj Kopecký – legenda a skutečnost, Úsměvy dřevěné Thálie), jednak přehledových (Loutkářství v Československu, Svět loutek, Kapitoly z dějin loutkářských kultur).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a odborné práce o divadle: Pohádka se vrací (D pro děti, 1932; uprav. 1950); Kašpárkovo srdíčko (D pro děti, 1933); Míček Flíček (D pro děti, 1937, prem. 1936; uprav. 1939; rozšíř. 1946); Pohádka z kouzelné obálky (D pro děti, 1937, prem. 1938, hudba O. Rödl); Sletu zdar! (propagační scénka, 1937); Kašpárkova koleda (D pásmo pro děti, 1940); Pohádka o babce Tichošlapce (D pro děti, 1943); Míček Flíček (P pro děti, 1946, podle stejnojmenné loutkové hry); Loutkářství v Československu (přehledová stať, 1948); Dva projevy na cestu novému československému loutkářství (1948); Matěj Kopecký, loutkář-buditel (informační brožura, 1952); Loutková estráda. 1. pětka (1953, dramatizace próz F. Kubky, F. Janury, M. Kosiny, E. Basse a neznámého autora); Materiály k dějinám československého loutkářství 1, 2 (skripta, 1955, 1957, s J. Bartošem); Národní umělec Josef Skupa (monografie, 1962); Zlatý klíč (D pro děti, rozmnož., 1964, i prem., podle J. Borisovové, C. Collodiho a A. Tolstého); Úsměvy dřevěné Thálie (monografie o J. Skupovi, 1965); K začátkům české loutkářské režie (skripta,1965); Tradičné korene, súčasné prúdy a perspektíva svetového bábkového divadelníctva (Bratislava 1967); České a slovenské loutkové divadelnictví 1 (skripta, 1968); Matěj Kopecký – legenda a skutečnost (skripta, 1969); The Pupet Theatre in Czechoslovakia (1970, s E. Kolárem); Čtveračinky čili O třech mistrech z cechu šibalů (DD pro děti, rozmnož., 1972); Svět loutek (text k obrazové publikaci, 1978, s J. V. Dvořákem, fotografie M. a J. Šechtlovi); Kapitoly z dějin loutkářských kultur 1–4 (skripta, 1983) aj. scénicky: Sandwich revue (1927); Radio revue (1927); Journal revue (1930); Konec rakety (1932); Pomněnky (literární pásmo, 1939); Sedmikrásy (literární pásmo, 1940); Voničky (1940, pod pseud. Jiří Kubeš); Ať žije zítřek (1941, pod pseud. Jiří Kubeš); Dnes a denně zázraky (1942, pod pseud. Jiří Kubeš); Úsměvy dřevěné Thálie (populárně naučné pásmo, 1943); Sága hradu Navarova (literární pásmo, 1944).
Dramaturgické a jevištní úpravy (převážně loutkové hry pro děti): K. Horák: Papírová komedie (1946) + Puntík maří sabotáž (1946) + Babka Chňapka šmelinaří (1947) + Babka Chňapka má smůlu (1947) + Pepík loupežníkem (1947); A. Gallat: Šnofonius a Mordulína aneb Kam vede tvrdohlavost lstivé fraucimóry (pro dospělé, 1948); A. Wolf: Kecafán neb Hacafán (pro dospělé, 1948); N. V. Medvědkinová: Kůzlata a vlk (rozmnož., 1950); K. Driml: Bacilínek (1950); S. Maršak: O domečku na kopečku (rozmnož., 1950); Fraška o kádi (pro dospělé, rozmnož., 1950, podle francouzské lidové veselohry); M. Záhořová-Němcová: Princezna Čárypíše (1950); S. Preobraženskij – S. Obrazcov: Velký Ivan (b. d., 1950; 1952 s tit. O velkém Ivanovi, též překl. s E. Havlíkem); Z. Schmoranz: Začarovaný les (1950); A. Jirásek: Pan Johanes (pro dospělé, 1950); N. V. Gernetová: Kačátko (1951); M. Nesvadba: Naše zahrádka (rozmnož., 1951); S. Švarcman: Máša a Míša (rozmnož., 1952); A. P. Čechov: Veselá pětka (pro ml. i dospělé, 1954); J. Švarc: Pohádka o ztraceném čase (rozmnož., 1954); Lancelot a Alexandrina (pro dospělé, rozmnož., 1955, podle nizozemské hry neznámého autora); G. Matvejev: Kouzelná galoše (rozmnož., 1960, též překlad s E. Havlíkem); J. K. Tyl: Strakonický dudák (pro dospělé, rozmnož., 1961); I. V. Štok: Božská komedie (rozmnož., 1962, s E. Kolárem a J. Kainarem, též překlad); R. Raduszewski: Klub tajných detektivů (1965, též překlad); J. Brdečka: Čaroděj Žito (rozmnož., 1965).
Překlady: S. Obrazcov: Herec s loutkou (1947) + Moje povolání (1955, s E. Havlíkem) + Režisérovy poznámky (1956, s K. Šedou); S. Preobraženskij – S. Obrazcov: Velký Ivan (b. d., 1950; 1952 s tit. O velkém Ivanovi, s E. Havlíkem, též úprava); G. Matvejev: Kouzelná galoše (1951, s E. Havlíkem, též úprava); K. Šnejdarová: Hrdinové severu (1953, s H. Janotovou); I. V. Štok: Božská komedie (rozmnož., 1962, též úprava s E. Kolárem a J. Kainarem); R. Raduszewski: Klub tajných detektivů (1965, též úprava); J. Wolski: Chlapci z Parkové ulice (1965); scénicky: S. Preobraženskij: Pravý kamarád (1957); M. Polivanová: Veselá medvíďata (1957); G. Matvejev: Krtek šereda (1957, s E. Havlíkem).
Příspěvky ve sbornících: Sborník k jubilejním oslavám Matěje Kopeckého (1947, též redig.); Puppentheater der Welt (1965).

LITERATURA

Knižně: Dr. Jan Malík – osobnost a tvůrce (sborník, 2004).
Studie a články: A. Dubská: K vývojové problematice loutkového divadla v 20. a 30. letech dvacátého století (rkp. kandidátské práce, 1971, in Divadelní ústav Praha); J. Mareš (E. Kolár): Tři hry Jiřího Kubeše, Čs. loutkář 1974, s. 252; A. Dubská: Na začátku cesty. Vznik českých profesionálních loutkových divadel ve světle dokumentů, Čs. loutkář 1989, s. 7; V. Žaludová: Zasloužilý umělec, profesor PhDr. Jan Malík..., Kulturní Chrudim 1989, červenec; M. Česal: Vůdčí osobnosti amatérské etapy. Jan Malík, Loutkář 1995, s. 4, 30, 78, 124, 148 a 196; L. Richter in 50 Loutkářských Chrudimí. Vývoj českého loutkového divadla v zrcadle festivalu (2001); K. Makonj: Zamyšlení nad Malíkovým Míčkem Flíčkem v inscenační praxi českého loutkového divadla, Loutkář 2004, s. 30 a 77.
Recenze: Míček Flíček (D): If. (I. J. Fischerová), Národní osvobození 12. 12. 1937; J. S. (J. Seifert), PL 14. 12. 1937 * Sedmikrásy: J. Träger, A-Zet 15. 3. 1940; kd. (E. Konrád), LidN 16. 3. 1940 * Zlatý klíč: Z. Bezděk, RP 1. 12. 1964; O. Kryštofek, Čs. loutkář 1965, s. 6.
Rozhovory: I. Erbenová, VP 23. 2. 1970; E. Křížová, Čs. loutkář 1979, s. 28.
K životním jubileím: E. Kolár, Čs. loutkář 1954, s. 27; V. Cinybulk, J. Dvořák, J. Halík, B. Hrnčíř, E. Kolár, O. Kryštofek, Čs. loutkář 1964, s. 25; M. Česal, Čs. loutkář 1974, s. 32; F. D. Bulánek, A. Dubská, H. Jurkowski, Čs. loutkář 1979, s. 30; M. Česal, Čs. loutkář 1979, s. 79.
Nekrology: K. Makonj, Čs. loutkář 1980, s. 267; J. Procházka, SvSl 29. 7. 1980.
Archiv: Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi: Osobní fond, nezpracováno.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Alica Dubská (1998)
Aktualizace hesla: 31. 10. 2007 (mvo)
Aktualizace bibliografie: 31. 10. 2007 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu