Pavel BOJAR

* 18. 5. 1919, Strakonice

† 16. 11. 1999, Praha

Básník, prozaik a překladatel

Původním jménem Karel Krejčík, literární pseudonym Pavel Bojar používal od třicátých let, úředně si nechal jméno změnit až v roce 1946. Se svou první ženou Olgou Bojarovou (1925–2017, roz. Hůlková, později Bojarová-Zemanová, sňatek v roce 1945; samostatně vydala mj. v roce 1964 psychologickou novelu z lékařského prostředí Čtvrté, páté ráno) v letech 1945–1961 spolupracoval na překladech z ruštiny a francouzštiny a při psaní prozaických knih. Od poloviny osmdesátých let psal prózu a překládal společně se svou druhou ženou Marií Bojarovou (*1921, roz. Knausová, sňatek v roce 1965, publikovala také pod jménem Jakubcová).
Bojar vyrůstal v rodině textilních dělníků. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Strakonicích (1938) začal studovat češtinu a francouzštinu na FF UK v Praze a v roce 1939 působil též jako spoluredaktor Studentského časopisu. V listopadu 1939 byl v rámci akce německé policie proti vysokoškolským studentům zatčen a do června 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. V letech 1940–1943 byl postupně pomocnou vědeckou silou v České akademii věd a umění, úředníkem reklamní agentury Reklub, překladatelem a recenzentem, spolupracovníkem nakladatelství Antonín Dědourek; rovněž byl zapojen ve studentském hnutí odporu. Od konce roku 1943 byl bez stálého zaměstnání. Studium dokončil v roce 1947. Od května 1945 a v letech 1948–1949 byl politickým pracovníkem aparátu ÚV KSČ, v období 1946–1947 šéfredaktorem nakladatelství Svoboda, od roku 1949 působil jako první tajemník SČSS, v roce 1951 se stal spisovatelem z povolání. Od roku 1957 byl šéfredaktorem časopisu Květy, v období 1962–1966 pracovníkem tiskového odboru ministerstva zemědělství, roku 1966 se jako vedoucí redaktor vrátil do nakladatelství Svoboda, v roce 1967 však přešel do Vládního výboru pro cestovní ruch, kde setrval až do roku 1969. Poté se znovu stal pracovníkem aparátu ÚV KSČ, v letech 1971–1976 byl velvyslancem v Brazílii, poté do roku 1979 zaměstnancem federálního ministerstva zahraničních věcí. Po odchodu do důchodu přesídlil roku 1980 z Prahy do Družce u Kladna. V roce 1989 obdržel titul zasloužilý umělec. – Syn z prvního manželství Martin Bojar (*1947) byl v letech 1990–1992 ministrem zdravotnictví.

Od roku 1937 přispíval do Studentského časopisu, později zejména do periodik: České slovo, Kulturní politika, Květy, Lidové noviny (v jejichž redakci v letech 1949–1951 externě pracoval), Literární noviny, Nový život, Plamen, Rudé právo, Práce, Hlas revoluce, Zemědělské noviny, Večerní Praha, Tvorba; po roce 1970 do Literárního měsíčníku a Mladé fronty. Užíval šifer ar, Boj., boj., PB, pb.

Bojar byl autorem lyrických sbírek, povídek a románů, veršů a próz pro děti a překladatelem. Těžiště jeho tvorby leží v reflexivních básních a společenských románech inspirovaných životem venkova. První sbírky, vydané za války (Modravá šerka, Hoře milovati, Trysk), prostým veršem a hudebností intimní a přírodní lyriky navazovaly na impresionistickou dikci; ve sbírkách poválečných však byly bolestné pocity mládí, sugestivní vyznání vztahu k přírodě rodných jižních Čech a Šumavy i touha po smysluplné budoucnosti vystřídány popisnou poezií budovatelského patosu (Mladost světa, Hlavou i srdcem) a didaktickou, filozofizující lyrikou vyrůstající z ideologické vize beztřídní společnosti (Jediná, Zde v rodné zemi, Doporučeně).
Dobové představy o politickém vývoji determinují rovněž Bojarovu prózu, která se vyznačuje detailním popisem, vnějškovou charakteristikou postav a ilustrativně pojatým dějem. Po lyrizovaném románu Siné roky (o dospívání v proletářském prostředí rodiště) následovala kronikářsky široce pojatá trilogie s tematikou poválečného osidlování a kolektivizace pohraničí (Slunečný širý svět) a románový pokus o analýzu citových a mravních postojů mladé generace zasažené zkušeností války (Milenci). O zachycení současnosti usilují také prózy z osmdesátých let, v nichž se autor prostřednictvím námětů poukazujících na dílčí společenské a mravní nedostatky (maloměšťáctví, selhání řídících pracovníků apod.) snažil postihnout „dočasné těžkosti“ při budování socialismu.
Bojarova překladatelská činnost je věnována skoro výhradně ruské klasické nebo sovětské budovatelské literatuře, po roce 1990 překládal dobrodružnou beletrii z angličtiny. V jeho pozůstalosti zůstalo několik nevydaných rukopisů, včetně vzpomínek Zpaměti, z nichž vyšla krátká ukázka ve Zpravodaji Výboru národní kultury (1999).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Modravá šerka (BB 1942); Hoře milovati (BB 1943); Trysk (BB 1945); Radost (BB pro ml., 1946); Siné roky (R 1947); Mladost světa (BB 1950); Hlavou i srdcem (BB 1952); Jarní vody (1. díl R trilogie Slunečný širý svět, 1952); Horké dny (2. díl R trilogie Slunečný širý svět, 1953); Vraní svatby (PP 1954, s O. Bojarovou); Diamantové hory (PP 1955, s B. Eiseltem); Milenci (R 1956, s O. Bojarovou); Květy východu (pohádky, 1958, s O. Bojarovou a A. M. Jelaginem); Detektivové v trenýrkách (R pro děti, 1959, s O. Bojarovou); Úroda (3. díl R trilogie Slunečný širý svět, 1961, s O. Bojarovou); Místo mezi lidmi (B 1964); Jediná (BB 1972); Jmenuji se Geriňa (P pro děti, 1980); Zde v rodné zemi (BB 1982); Doporučeně (BB 1983); Byl pánbůh Brazilec? (P 1984, s M. Bojarovou); Pohled do té kotliny (R 1986); Předpoklad ke katastrofě (R 1988, s M. Bojarovou).
Překlady: B. L. Gorbatov: Vojácká duše (1945, s O. Hůlkovou, později Bojarovou); M. M. Prišvin: Okouzlený poutník (1946, s O. Bojarovou) + Kořen života (1951, s O. Bojarovou) + Kouzelný vdoleček (1956, s O. Bojarovou) + Zlatý palouk (1959, s O. Bojarovou) + Na lovu (1961, s O. Bojarovou); N. V. Gogol: Mrtvé duše (1947, s O. Bojarovou); M. Iljin: Sto tisíc proč (1947, s O. Bojarovou); Ch. De Coster: Svatební cesta (1948, s O. Bojarovou); A. N. Tolstoj: Křížová cesta (1948, s O. Bojarovou); A. G. Malyškin: Pád Dairu (1954, s O. Bojarovou) + Sevastopol (1969, s O. Bojarovou); V. A. Obručev: Plutónie (1956, s O. Bojarovou); E. G. Kazakevič: Dům na náměstí (1957, s O. Bojarovou); V. F. Panovová: Vánice (1960, s. O. Bojarovou); C. Londonová: Čas lásky (1992, s M. Jakubcovou); D. Browningová: Raněný jestřáb (1993); F. Herbert: Spasitel Duny (1993, s M. Jakubcovou); M. Smith: Ďáblův kejklíř (1997, s. M. Jakubcovou).
Příspěvky ve sbornících: Chvála slova (1940); Krajiny radostné jistoty (katalog, 1941); Bez práce nejsou koláče (B pro děti, 1947); Korea a Čína v kresbách a obrazech J. Šámala (katalog, 1959); Oheň a růže (1961).
Uspořádal a vydal: Věčná Rus (1945).

LITERATURA

Recenze: Modravá šerka: J. Janů, KM 1942, s. 323; J. M. (= J. Machoň), Akord 1942/1943, s. 197 * Hoře milovati: J. B. Č. (= J. B. Čapek), Naše doba 50, 1942/1943, s. 377 * Radost: jf (= J. Frey), Česká osvěta 1947, č. 6/7; vpa (= V. Pazourek), Svobodné noviny 21. 5. 1947; K. P. (= K. Polák), PL 2. 12. 1947; F. Kašpar, Národní osvobození 16. 4. 1947 * Siné roky: J. Čech, Tvorba 1947, č. 47; F. Buriánek, ZN 30. 12. 1947; G. (= F. Götz), Národní osvobození 4. 12. 1947; F. H. (= F. Hampl), Práce 10. 12. 1947; L. Holý, SvSl 2. 12. 1947; K. Konrád, RP 6. 12. 1947; K. Konrád, Lidová kultura 1947, č. 44; hk (= J. Hrabák), Rovnost 4. 6. 1948; J. J., Středoškolák 1948, č. 5; Kt., Česká osvěta 1948, č. 1–3; JB (= J. Beránek), NK 1971, č. 42; H. Hrzalová, RP 15. 4. 1972 * Radost: vpa, Svobodné noviny 21. 5. 1947 * Mladost světa: V. Škutina, Práce 22. 9. 1950; F. Buriánek, ZN 1. 11. 1950; jib (= J. Binek), Rovnost 14. 6. 1950; K. Zahaňský, LD 8. 6. 1950 * Hlavou i srdcem: M. Petříček, LitN 1953, č. 14; –jm–, Československý voják 1953, č. 2 * Jarní vody: kns (= J. Kánský), ZN 31. 10. 1952; J. Hájek, RP 4. 2. 1953; B. Macák, LitN 1953, č. 5; J. Lederer, Svět práce 1953, č. 21 * Horké dny: A. Jelínek, LitN 1954, č. 10; B. Macák, HD 1954, č. 1 * Vraní svatby: A. Jelínek, SvSl 26. 2. 1955; M. Petříček, NŽ 1955, č. 3; Š. Vlašín, HD 1955, č. 5; J. Spilka, Český lid 1955, č. 3 * Diamantové hory: V. Rzounek, LitN 1955, č. 53; V. Forst, NŽ 1956, č. 4; V. Růt, RP 18. 2. 1956; J. Nový, Obrana lidu 17. 12. 1955; hv (= H. Volfová), VP 17. 12. 1955 * Milenci: vbc (= V. Vrabec), SvSl 6. 12. 1956; K. Hrách, LitN 1956, č. 53; A. Junek, ZN 10. 1. 1957; J. Lederer, VP 19. 1. 1957, příl. Literární příloha VP, č. 2; J. Pilát, Práce 20. 1. 1957; I. Skála, RP 20. 1. 1957; J. Loukotka, MF 13. 1. 1957; L. Grešková, MF 19. 1. 1957; V. Kasl, MF 23. 1. 1957; Z. Frýbort, MF 26. 1. 1957; J. Gajdušek, MF 26. 1. 1957; J. Žák, MF 9. 2. 1957; E. Hrych, MF 2. 3. 1957; M. Šotolová, Květen 1956/1957, č. 6; B. Březovský, Květen 1956/1957, č. 7; J. Vohryzek, Kultura 1957, č. 4; I. Možný, ČK 1957, č. 2 * Detektivové v trenýrkách: V. Gebhartová, Kultura 1959, č. 50; Z. Vavřík, LitN 1959, č. 49; Z. Vavřík, ZM 1960, č. 2 * Úroda: M. Jungmann, LitN 1961, č. 37; J. Petrmichl, RP 3. 12. 1961; H. Lincová, Práce 15. 10. 1961; F. Benhart, Plamen 1961, č. 12, J. Binder, LD 29. 9. 1961 * Místo mezi lidmi: J. Šimůnek, RP 9. 9. 1964; M. Blahynka, KT 1964, č. 41, M. Brousková, Tvář 1964, č. 9/10; B. Doležal, LitN 1964, č. 37; K. Dostál, Plamen 1964, č. 10; J. Šimůnek, RP 9. 9. 1964 * Jedniná: V. Vodák, LD 7. 4. 1973; iz (= I. Zítková), MF 13. 7. 1973; rsk (= M. Borský), Práce 16. 5. 1973; P. Bělíček, Tvorba 1973, č. 25 * Jmenuji se Geriňa: ZC (= Z. Ceplová), NK 1981, č. 17;V. Brett, RP 18. 1. 1982; J. Taufer, Tvorba 1982, č. 4, příl. Kmen * Zde v rodné zemi + Doporučeně: J. Taufer, NK 1982, č. 44; J. Taufer, RP 21. 1. 1983; J. Polák, Tvorba 1983, č. 5, příl. Kmen; V. Brett, Tvorba 1983, č. 45, příl. Kmen; V. Ciml, VP 2. 8. 1983; J. Rumler, LM 1984, č. 2 * Byl pánbůh Brazilec?: J. Klempera, Práce 22. 11. 1984; J. Polák, LM 1985, č. 9; A. Pludek, Tvorba 1985, č. 16, příl. Kmen; I. Kotrlá, Obsah (smz.) 1985, č. 6 * Pohled do té kotliny: H. Hrzalová, O knihách a autorech, zima 1986; Š. Vlašín, Tvorba 1987, č. 21, příl. Kmen; * Předpoklad ke katastrofě: V. Píša, RP 19. 5. 1989; S. Polauf, Tvorba 1989, č. 14; R. Holub, Kmen 1989, č. 11 * překl. F. Herbert: Spasitel Duny: J. Petr, Ikarie 1994, č. 4.
Rozhovory: nk, LitN 1953, č. 48; led (= J. Lederer), VP 29. 9. 1956, Literární příloha VP, č. 39; Z. Dědinová, NK 1961, č. 27; V. Falada, MF 29. 4. 1971.
K životním jubileím: M. Blahynka, LM 1979, č. 5; V. Vrabec, SvSl 18. 5. 1984; V. Ciml, VP 18. 5. 1984; V. Brett, Tvorba 1984, č. 22, příl. Kmen; M. Blahynka, LM 1984, č. 5; (ak), LD 17. 5. 1984; Z. Mráz, Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 1989, č. 2; M. Blahynka, LM 1989, č. 5; vh (= V. Hrouda), Haló noviny 20. 5. 1994, příl. Haló kultura; vl (= Š. Vlašín), Naše pravda 1999, č. 21; vp, Haló noviny 7. 5. 2014, příl. Literatura – Umění – Kultura.
Nekrology: (vs), Haló noviny 24. 11. 1999; K. Boušek, Obrys – Kmen 1999, č. 39.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu
Databáze Obce překladatelů

Autor hesla: Petr Šisler (1995)

Aktualizace hesla: 22. 2. 2019 (kb; eb)

Aktualizace bibliografie: 22. 2. 2019 (kb; eb)

zpět na hlavní stranu