Slovník české literatury po roce 1945
Svatopluk PEKÁREK
* 2. 10. 1936, Ostrava
† 17. 6. 1996, Praha
Prozaik
Otec byl strojním zámečníkem.
Pekárek začal studovat na klasickém gymnáziu v Moravské Ostravě, po dvojí reorganizaci školství maturoval na jedenáctileté střední škole ve Slezské Ostravě (mat. 1954; za středoškolských studií redigoval cyklostylovaný časopis Ještěr a intenzivně se věnoval studentskému divadlu); na FF UK absolvoval filozofii a historii (1959, diplomová práce Kritika sociálně patologických teorií). V letech 1959–1964 byl (s výjimkou vojenské službyzkrácené ze zdravotních důvodů) vedoucím programově organizačního oddělení v Osvětové besedě
(později přejmenované na
Kulturní středisko) v Praze 5, poté pracoval v
Divadelním ústavu (1964–1965) a v
Literárních novinách
(1965–6196). Jeden rok (1966–1967) pobíral stipendium Českého literárního fondu a po jeho skončení byl ve svobodném povolání. Na jaře roku 1968 se stal spoluzakladatelem
Společnosti pro lidská práva a šéfredaktorem jejího týdeníku Občanské noviny (v srpnu téhož roku vydal však jen dvě provizorní čísla), v roce 1969 šéfredaktorem týdeníku Studentské listy, poté žil opět ve svobodném povolání. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl na seznamu zakázaných autorů, spolupracoval s Propagační tvorbou a Muzeem tělesné výchovy jako dokumentarista při výstavách. Za přispění četných výslechů Státní bezpečností se postupně zhoršoval jeho zdravotní stav (těžký diabetes s komlikacemi: zrak, cévy, transplantace ledvin), až mu byl v roce 1983 přiznán invalidní důchod.
Debutoval roku 1954 v Nové svobodě (Ostrava); fejetony, povídky, recenze a kulturní glosy publikoval v časopisech Nová svoboda a
Červený květ
(oba Ostrava),
Literární noviny,
Host do domu,
Plamen, Student,
Kulturní noviny, Zítřek aj., za tzv. normalizace pod pseudonymy v periodikách Ahoj na sobotu (mj. více než sto povídek), Stadion, Ostravský večerník. Čs. rozhlas vysílal jeho hry Děvka (1969, podle povídky z knihy Noc k zahození), Čelní náraz (1980, pod pseudonymem Jiří Fiřt zapůjčeným od Pekárkova přítele
Jiřího Folvarčného) a Co mu řekneš, tati? (1985, pod jménem
Petra Kratochvíla). Hra Děvka ze sbírky Noc k zahození byla přeložena do němčiny a roku 1970 vysílána rozhlasem v Saarbrückenu. V sedmdesátých letech upravoval Pekárek pod cizími jmény filmové dialogy. V Ostravském večerníku užíval pseudonymů Alan Raš, Jana Kárková aj., v časopisech Ahoj na sobotu a Stadion pseudonymů Antonín Sokol, Evžen Opat, Jiří Fiřt, Petr Hrouda, Tomáš Sokol a šifry -ph-. Dále užil pseudonymu Radka Doubravská; všeobecně užíval šifer SP, sp, -sp-.
Pekárek debutoval vyzrálou novelou Pasáž Luna, příběhem mimořádně ošklivé dívky, jež se vzdorem a zároveň s vyrovnaností reflektuje svůj úděl spjatý s poúnorovým úpadkem zámožné rodiny. Podobně jako ostatní Pekárkovy prózy se tato novela soustřeďuje na postihnutí určité situace; jednoduchý děj tvořený banálním milostným vztahem je zachycen v ostře viděných detailech, okrajovou roli tu hraje i téma, které se v další autorově tvorbě šedesátých let stalo dominantní: prostředí a sociální problematika rodného Ostravska. Povídková kniha Noc k zahození zpřítomňuje bez moralizujícího hodnocení především výjevy z bědného živoření otupělých alkoholiků; představitelé druhého, ve své době neméně objevného námětového okruhu, sudetští Češi s německými předky, se vyrovnávají s válečnými traumaty a se svízeli poválečného života. Kritikou nedoceněné povídky jsou založeny na lapidárním dialogu, který pod zdánlivě holou faktografičností či naturalismem sugeruje hlubší a ve vrcholných místech tragický smysl. Jedním z ostravských „chacharů“, svou humánností však atypickým, je i hrdina novely Životopis jednoho lumpa, jehož neustálé uvažování překrývá (na rozdíl od reflexí v Pekárkově prvotině) drsnost komentovaného dění. Detektivní román Parádní eso byl určen dívčím čtenářkám.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Pasáž Luna (P 1964); Noc k zahození (PP 1966); Životopis jednoho lumpa (P 1970); Parádní eso (R pro ml., 1986, pod pseud. Radka Doubravská).Příspěvky ve sbornících: Česká povídka 1918–1968 (1968); Příběhy o životě, smrti a naději (1970).
LITERATURA
Studie a články:
L. Magdoň: Literatura odbojného konformismu. Tvar 2000, č. 21.
Recenze:
Pasáž Luna: A. Kliment, LitN 1964, č. 45; V. Novák, Kulturní tvorba 1964, č. 32; Z. Kožmín, HD 1964, č. 9 * Noc k zahození: M. Suchomel, LitN 1966, č. 50; J. Urbanec, Impuls 1966, č. 11; I. Zítková, MF 19. 11. 1966 * Životopis jednoho lumpa: F. Soldán, Večerní Praha 23. 6. 1971; Š. Vlašín, Tvorba 1971, č. 7 * Parádní eso: R. Ditmar: ZM 1987, č. 6; V. Vařejková, Brněnský večerník 23. 7. 1987.
Nekrology: V. Smitka, LitN 1996, č. 28; V. Přibský, Česká povídka 1996, č. 3.
K životním jubileím: V. Smitka, Dokořán 2001, č. 17.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRJ. Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998)
Aktualizace hesla: 31. 10. 2016
(ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 10. 2016
(ap)