Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zdeněk Matěj KUDĚJ

* 24. 11. 1881, Hořice (v Podkrkonoší) 
† 8. 8. 1955, Litomyšl 
 
Prozaik
 Vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj. Pocházel z rodiny stavebního inženýra, který byl zaměstnán na stavbě železnic a byl nucen stále se stěhovat; odtud pravděpodobně pramenily Kudějovy budoucí sklony k tuláckému životu. Studoval na gymnáziu v Praze a posléze v Příbrami, kam se rodina odstěhovala po otcově smrti (1900), studia však nedokončil a začal pracovat jako lékárnický praktikant v Pacově a v Sadské. Od října 1902 do září 1904 vykonal vojenskou službu a následně se vydal na cesty, nejprve do Německa a odtud do USA (podle záznamů plavební společnosti odplul z Hamburku v březnu 1906). Jako tramp prošel a projel značnou část Spojených států a Kanady, živil se nejrůznějšími příležitostnými pracemi (dělník, laborant, umývač nádobí, farmář, plavčík, kovboj, zlatokop, dělník na stavbě železnice v Alabamě aj.; načas jej před bídou zachránila Armáda spásy). Po návratu (1909, na lodi vezoucí do Evropy dobytek) pracoval v Praze jako zednický přidavač a začal své americké zážitky literárně zpracovávat. Sblížil se se skupinou pražské umělecké bohémy kolem Jaroslava Haška (Josef Lada, E. A. Longen, Franta Sauer, František Langer, Jaroslav Panuška a další). Roku 1912 odjel do Ruska, velmi záhy byl však v Kyjevě zatčen a po půlroční vyšetřovací vazbě vypovězen ze země (Hostem u baťušky cara). Mezi léty 1913 a 1914 podnikl s Jaroslavem Haškem a přáteli řadu toulek po Čechách (Ve dvou se to lépe táhne). Do světové války narukoval až v roce 1917 (nejprve získal odklad pro zdravotní obtíže, poté byl několik let v záznamech omylem veden jako padlý); sloužil jako vojenský písař v Berouně, Rumburku a ve Vídni (u biskupa vojenské služby), po konfliktu s nadřízeným důstojníkem předstíral nervové zhroucení a byl superarbitrován pro duševní chorobu. V roce 1919 poprvé přijal stálé zaměstnání, když se na výzvu svého gymnaziálního učitele Jiřího Gutha stal se tajemníkem Klubu československých turistů, vydržel tu však jen velmi krátce; brzy na to se díky znalosti angličtiny stal redaktorem Armádního bulletinu, později se však živil výhradně jako literát a překladatel. Ve dvacátých letech prožil několik roků na Podkarpatské Rusi, nejvíce si však oblíbil Českomoravskou vrchovinu, zejména kraj kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kam roku 1926 z Prahy odešel a kde žil i během německé okupace a v poválečných letech. Roku 1952 se přestěhoval do Litomyšle. – Kudějovy pestré životní peripetie se staly podkladem řady jeho literárních textů, k nimž pak odkazoval i novináře a literární badatele; k líčení událostí a zejména k jejich dataci však pochopitelně přistupoval s tvůrčí licencí a literární zpracování životních epizod jsou tak mnohdy v rozporu s archivními doklady.
 Debutoval roku 1910 v Národních listech, dále přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Zlatá Praha, Právo lidu, Národní obzor (příl. Besedy Národního obzoru), Samostatnost, Besedy lidu, Právo lidu, Lidové noviny, Světozor, Národní listy, Venkov, Český svět, Večerník Práva lidu, Šípy, Smích republiky, Humoristické listy, Kopřivy aj.; jeho povídky se objevily také v čechoamerických novinách a časopisech Slavie, Pokrok západu, Svět, Dennice novověku aj. V meziválečném období vyšlo v Prager Presse několik povídek v německém překladu. Jako románové přílohy deníků vycházely na pokračování prózy Dolores: neuvěřitelná dobrodružství šoféra Aloise Volánka a jeho svéhlavého automobilu (v plzeňském deníku Nová doba a moravskoostravském deníku Duch času, obé 1934) a Macíček (v Románové knihovně Nového večerníku, 1938). Od roku 1945 sporadicky publikoval pouze v regionálním tisku, např. v Havlíčkově kraji apod. – Podle knihy Ve dvou se to lépe táhne vznikl stejnojmenný film (1928; r. Svatopluk Innemann, sc. S. Innemann a František Horký). Z nepublikovaných rukopisů z autorovy pozůstalosti připravil Miloš Doležal pro Český rozhlas pořady Přepad mě velký smutek (2008, r. Vlado Rusko), Jak jsem se stal choromyslným (2011) a pětidílný seriál Hrstka vzpomínek na starého kamaráda (2013, r. Markéta Jahodová) aj. – Soubor Kudějových próz Sid převyprávěl Vladimír Thiele pod titulem Šťastný greenhorn (1970). Na motivy spisovatelových životních osudů napsal František Všetička prózu Kuděj aneb Krása kuráže (2017).
 Kudějova tvorba byla určována autorovým sepětím s anarchisticko-buřičskou generací, která na počátku století programově vyznávala světoběžnictví a tuláctví jako výraz svobodných a nekonformních vztahů ke společnosti (Jaroslav Hašek, Karel Toman, Josef Uher aj.). Jeho prózy ovládá spontánní vypravěčství, vycházející téměř vždy z reálně prožité události. Různorodost a mnohotvárnost životních zkušeností a znalost různých sociálních prostředí i lidských typů dávají Kudějově tvorbě sociologickou věrohodnost a až dokumentární hodnotu. Převahou autentického životního prožitku nad jeho literárním zpodobením se tak nejzávažnější část Kudějovy tvorby inspirované pobytem v USA a Kanadě (Bídné dny a jiné povídky, Majitel zlatých dolů a jiné povídky aj.) dostává do těsné blízkosti novinové reportáže a fejetonu. Příslušnost k anarchisticko-buřičské generaci Kuděj prokázal také zvýšeným smyslem pro sociální problematiku, zejména v románu Horalská republika, v němž kronikářsky popsal protimaďarskou vzpouru na Podkarpatské Rusi a vznik tzv. huculské republiky v Jasině (od listopadu 1918 do března 1919). – Tam, kde Kudějovi chybělo zázemí životních prožitků (především v humoristických povídkách), vystupuje do popředí chvatnost, jazyková ledabylost a nedostatek umělecké kázně, odsouvající tuto tvorbu na literární periferii. Obdobné vlastnosti mají i jeho překlady z angličtiny; řada z nich je spíše než překladem volnou parafrází originálu. – Jistou literárněhistorickou hodnotu mají Kudějovy vzpomínky na Jaroslava Haška a jeho bohémský okruh (Ve dvou se to lépe táhne, Když táhne silná čtyřka). Důraz na lidovost literatury a zájem o vytváření nových regionálních tradic aktualizovaly v druhé polovině padesátých let přítomnost Kudějova díla v soudobé literatuře (Safiánská zima, Zlý dědek z Vysočiny).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Bídné dny a jiné povídky (1913); Hostem u baťušky cara (PP 1914); Majitel zlatých dolů a jiné povídky (1914); Mordovna (PP 1914); Podivný Robinson (P pro ml., b. d., 1916); Na frontě a doma (PP 1916); Ku-Klux-Klan (P 1916); Humoresky (PP 1916); Dobrodružství Jendy Smolíka v Americe (P 1917); Hlavolam a jiné humoresky (PP 1917); První cesta Dicka Dawieho (P 1917); Mánin první prázdninový den (P 1917); Mezi dvěma oceány (R 1917); Z Nového světa (PP 1918); Křišťálový hranol (P 1918); Znamení ďáblovo (P 1918); Zlá svoboda (PP 1919); O Fyláskovi. Psí historie (PP pro ml., b. d., 1919); Tisíc nesmrtelných (P 1920); Rvavý Holybee a jiné povídky (1921); Král tuláků 1, 2 (R 1923); Ve dvou se to lépe táhne 1, 2 (PP 1923, 1924; 1971 zkrác. J. Lopatkou); Strejcové a tetky (R 1924); Tarzanova babička (R 1926); Ve dvou se to lépe táhne, ve třech hůře... (PP 1927); Ministr Matěj Knejp (P 1928); Plojhar 20. století (PP 1929); Když táhne silná čtyřka 1, 2 (PP 1930, in Spisy 1, 2); Horalská republika (R 1932); Sid (4 sv., 1941–42, sv. 1 Šťastný greenhorn, sv. 2 Psancem v Chicagu, sv. 3 Dlouhá stopa, sv. 4 Čest hordy; obsahuje nová zpracování některých již publikovaných textů i dosud nepublikované povídky v úpravě a edici Kuzmy, tj. J. Ch. Novotného); Majitel zlatých polí (výbor PP, 1946); Safijánská zima (P nakl. tisk 1957, 1960, ed. F. Hampl); Dobrodružné cestování (PP 1959, ed. F. Hampl); Zlý dědek z Vysočiny (PP 1961, ed. J. Čábela); Mariánská huť (P 1964, ed. F. Hampl); Šťastný greenhorn (P 1970, podle souboru Sid převyprávěl Vladimír Thiele); Americké obrázky (výbor PP 1982, ed. M. Chlíbcová); Neklidný zadek mě pálí (výbor nepublikovaných PP z pozůstalosti, 2018, ed. Miloš Doležal).
Souborné vydání: Spisy (Ústřední dělnické nakladatelství A. Svěcený, 1930, 2 sv.).
Překlady: R. Keable: Šimon, zvaný Petr (1910); O. Wilde: Obraz Doriana Graye (1919); E. R. Burroughs: Tarzan 1–9 (1920–1926); R. L. Stevenson: Dobrodružství Davida Balfoura (1922); A. Bennett: Lordův přízrak (1922); J. Buchan: Plášť prorokův (1923); Ch. Dickens: Oliver Twist (1923) + Klub Pickwicků (1926); S. Rohmer: Dr. Fu-Manchu (1924); A. Dumas ml.: Lady Hamiltonová (1924); A. V. Amfitěatrov: Viktorie Pavlovna (1925); W. Scott: Vybrané romány 1–5 (1925, obsahuje: Waverley čili Bylo to před šedesáti lety, Hrabě pařížský, Ivanhoe, Quentin Durward, Železná pěst); B. Burtonová: Hranice lásky (1928); Winifred Van Duzer: A přece milují znovu (Zlatá cesta) (1930); M. Christie: Děvče se musí vdát (1930).

LITERATURA

Knižně: F. Hampl: Krátké manželství humoristovo (Vysoké Mýto 1971); E. Nováková Plevová: Zdeněk Matěj Kuděj: věčný tulák (Pelhřimov 2017).
Studie a články: A. Hartl: Čeští spisovatelé a Podkarpatská Rus, Rozhledy 2, 1932–1933, č. 8–9 a 10; Kuzma (= J. Ch. Novotný): doslov, in Sid (1941); F. R. Tichý: Zakarpatská Ukrajina v české literatuře, Praha–Moskva 1954; V. Sato: Zakarpatská Ukrajina v české literatuře. Sovětská literatura 1955, č. 3–4; F. Hampl: Dobrodružné cestování, NŽ 1956, č. 11; F. Hampl: doslov, in Safiánská zima (1957); A. Soukupová, doslov in Dobrodužné cestování (1959); J. Med: doslov, in Zlý dědek z Vysočiny (1961); F. Hampl: doslov, in Mariánská huť (1964); F. Hampl: Poslední literární bohém Zdeněk Matěj Kuděj, Květy 1967, č. 50; V. Švarc: Z. M. Kuděj – poslední náš literární bohém, in Vlastivědný zpravodaj Polabí 1972, č. 5/6; E. Strohsová (pod jm. M. Chlíbcové): předmluva, in Americké obrázky (1982); S. Motl: O neposedném Matějovi, Signál 1983, č. 52, též in Stopami slavných i zapomenutých (1992); ED (= E. Doubek): Kudějova Vysočina, SvSl 9. 8. 1985; S. Motl: Z. M. Kuděj bouřlivákem až do konce, Magazín Co vás zajímá 1990, č. 9; M. Švehlák - T. Baldýnský: Causa Zdeněk Matěj Kuděj, Reflex 1993, č. 20; E. Doubek: Zdeněk Matěj Kuděj a Jaroslav Hašek ve vzpomínkách, in Havlíčkobrodsko 1993, sv. 8; J. Machonin: Tulácké pirouletty páně Kudějovy aneb podivný sportsman, Babylon 1996/1997, č. 1; V. Novotný: Česká pivní společnost a Zdeněk Matěj Kuděj, in Hospody a pivo v české společnosti (sborník, 1997, ed. V. Novotný), též in Od Puchmajera k Páralovi (2001); V. Novotný: Podkarpatoruský fenomén a česká literatura, Tvar 1997, č. 10; M. Nápravníková: Tři osobnosti – tři osudy, in Vlastivědný sborník Pelhřimovska 1998, č. 9; H. Mikulová: Podkarpatská Rus, prubířský kámen české prózy, Tvar 2001, č. 5; J. Kudrnáč: Z. M. Kuděj: Od naturalismu k parodii, in Okraj a střed v jazyce a v literatuře (Ústí nad Labem 2003); J. Kudrnáč: doslov in Tarzanova babička (1999); M. Krčmová: Jazyk Tarzanovy babičky jako zdroj humoru, in Tarzanova babička (1999); F. Drašner in Jaroslav Hašek na Vysočině (2004); J. Rodr: Nekašulírovaný tramp, in Cestovatelé a dobrodruzi Pardubického kraje (2004); M. Boštík: Litomyšlské šlépěje Z. M. Kuděje, in Pomezí Čech, Moravy a Slezska, sv. 11, 2010; E. Nováková Plevová in Osobnosti Ledče nad Sázavou (2014); T. Čechtický: Stěhovavé ptáče, Instinkt 2017, č. 38, též in Géniové bez potlesku (2018); M. Doležal: předmluva in Neklidný zadek mě pálí (2018); J. Mlejnek: Rusínská Viktorka aneb Huculská republika podle Kuděje, Babylon 2018, č. 3.
Recenze: Bídné dny a jiné povídky: G. W. (= G. Winter), Právo lidu 26. 10. 1913; Fr. Sekanina, Zvon 14, 1913/1914, č. 4; Č. (= V. Červinka), Zlatá Praha 31, 1913/1914, č. 7; Kaz., Zvon 19, 1918/1919, č. 44 * Majitel zlatých dolů a jiné povídky: -fer. (= O. Schäfer), Zvon 14, 1913/1914, č. 41 * Na frontě a doma: -fer. (= O. Schäfer), Zvon 16, 1915/1916, č. 31; (= A. Macek), Svět (dříve Rudé květy) 15, 1915/1916, č. 22; t-, Akademie 20, 1915/1916, č. 7 (duben 1916); an., Česká osvěta 12. 1916, č. 8–10 * Z Nového světa: J. F. (= J. Folprecht), Zvon 19, 1918/1919, č. 41; O. Schäfer, Zlatá Praha 36, 1918/1919, č. 43–44; A. R., Česká osvěta 16, 1920, č. 1–3 * Mezi dvěma oceány: -tr. (= G. Winter), Akademie 23, 1918/1919, č. 2 (listopad 1918); P. Šrut, LidN 21. 4. 1994, příl. Národní 9; P. Matoušek, Mladý svět 1994, č. 18 * Tisíc nesmrtelných: Právo lidu 25. 1. 1920 * Zlá svoboda: J. Folprecht, Česká revue 13, 1919/1920, č. 7–8 * Král tuláků: N., Česká osvěta 20, 1922/1923, č. 1–2 * Strejcové a tetky: -jen-, Česká osvěta 22, 1925/1926, č. 1 * Ve dvou se to lépe táhne: J. A. Urban, LidN 9. 11. 1928; (vyd. 1971): J. N. Večerníček, Kladenský deník 9. 5. 2000; J. Šofar, Právo 31. 7. 2008, příl. Salon č. 579 * Horalská republika: jv. (= J. Vodák), České slovo 28. 6. 1932; -d-, České slovo 29. 7. 1932; vr (= V. Ryba), PL 14. 8. 1932; ach. (= V. Prach), Česká osvěta 29, 1932/1933, č. 1; drb (= J. Borecký), Zvon 33, 1932/1933, č. 41–42 * Hostem u baťušky cara (2. vyd.): F. Hampl, Kulturní politika 1947/1948, č. 49; fbt (= F. Benhart), ZN 30. 9. 1948; vn (= L. Vacina), Pochodeň 12. 12. 1987 * Safijánská zima: V. Forst, Tvorba 1960, č. 38; Z. Malý, Červený květ 1960, č. 10 * Americké obrázky: L. Vacina, Pochodeň 14. 12. 1982; P. Čech, Práce 29. 12. 1982; P. Grym, Dikobraz 1983, č. 10 * Tarzanova babička (reprint 1999): -man- (= P. Mandys), Týden 1999, č. 27; D. Hájek, LidN 4. 8. 1999 * Neklidný zadek mě pálí: Z. Petráček, LidN 26. 5. 2018, příl. Orientace; R. Kopáč, MFD 13. 8. 2018; P. Zídek, LidN 23. 3. 2019, příl. Orientace.
K životním jubileím: š. (= A. M. Píša), Národní práce 23. 11. 1941; O. Suchý, SvSl 21. 11. 1981; F. Knopp, LD 24. 11. 1981; J. Prchal, Jihlavské listy 19. 8. 2005.
Nekrology: an., LD 10. 8. 1955; an., LitN 1955, č. 33.
Vzpomínky: J. Zábrana, J. Metyš, A. Soukupová in Neklidný zadek mě pálí (2018).
Archiv: Osobní fond: Literární archiv PNP (neuspořádáno).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jomar Hønsi: The Good Soldier Švejk: Who is who
Literární archiv Památníku národního písemnictví
J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963

Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Alena Přibáňová (2021)
Aktualizace hesla: 27. 8. 2021 (ap)
Aktualizace bibliografie: 27. 8. 2021 (ap)
 
zpět na hlavní stranu