Milena HONZÍKOVÁ

Dívčím jménem Bláhová. Mládí prožila v Jihlavě, kde od roku 1934 studovala na reformním reálném gymnáziu. Poté, co bylo v roce 1941 uzavřeno, pokračovala ve studiu na jazykové škole v Praze. Na základě udání zde byla roku 1942 zatčena gestapem a uvězněna (už v roce 1939 byl uvězněn a posléze deportován do koncentračního tábora Dachau její otec, MUDr. František Bláha, pozdější svědek při Norimberském procesu). Po propuštění se léčila v Bechyni, ale v době heydrichiády tu byla znovu zatčena gestapem a uvězněna v Táboře. Na podzim 1942 byla propuštěna a pracovně nasazena jako pomocná dělnice v jihlavské výtopně. V roce 1944 se spojila s partyzánskou skupinou operující v oblasti Českomoravské vrchoviny a až do konce války bojovala v jejích řadách jako zdravotnice. Maturovala roku 1945 na reformním reálném gymnáziu v Jihlavě. Studium slovanských literatur a českých dějin na Filozofické fakultě UK zakončila v roce 1949 a téhož roku získala titul PhDr. prací Dítě v díle F. M. Dostojevského.
Po dobu studií zastávala významné funkce ve Sdružení československých partyzánů (od roku 1945) a ve Svazu vysokoškolského studentstva. V roce 1948 vstoupila do Komunistické strany Československa a od podzimu 1948 do jara 1949 byla na FF UK členkou výboru KSČ a rovněž předsedkyní zdejšího akčního výboru Národní fronty. Od srpna 1949 do října 1959 byla zaměstnána jako referentka, posléze vedoucí kulturního oddělení v Kanceláři prezidenta republiky. V letech 1954–1957 kromě toho externě vyučovala na jedenáctileté střední škole v Praze-Břevnově český jazyk a literaturu a současně byla externí aspirantkou Vysoké školy pedagogické (obor česká literatura, školitel Felix Vodička). Od roku 1959 působila jako odborná asistentka na katedře české a slovenské literatury FF UK (titul CSc. získala v roce 1960 prací Problematika českého venkova v literatuře 80. a počátku 90. let 19. století). Zároveň v letech 1958–1976 pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov. V období 1963–1966 i při dalších krátkodobých pobytech vyučovala bohemistiku na Istituto universitario orientale v Neapoli a na Facolta di lettere v Římě. Roku 1970 byla vyškrtnuta z KSČ a z politických důvodů musela v sedmdesátých letech opustit jak FF UK, tak Filmové studio Barrandov. V roce 1976 se stala lektorkou v Laterně magice a následně zde v letech 1985–2000 působila jako dramaturgyně. V letech 1990–1992 externě přednášela na Katedře české literatury FF UK, roku 1991 absolvovala dvouměsíční přednáškový pobyt na Kalifornské univerzitě v Berkley (1991). – Od roku 1950 byla provdaná za Jiřího Honzíka (1924–2018), rusistu, literárního historika, překladatele a editora.