Slovník české literatury po roce 1945

Ladislav DVORSKÝ

* 5. 6. 1931, Javornice (u Rychnova nad Kněžnou)

† 25. 7. 1995, Praha

Básník, prozaik, dramatik, publicista, jazykovědec, překladatel, autor knih pro děti a mládež

Po maturitě na reálném gymnáziu v Jaroměři (1950) studoval češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě UK v Praze (absolvoval 1953 diplomovou prací Kapitoly o recitaci, rozbor zvukových prostředků mluvené řeči). Poté vyučoval na odborných školách v Teplicích a Liberci, v letech 1953–1959 dálkově studoval bohemistiku na Fakultě společenských věd Vysoké školy pedagogické v Praze. Studia završil roku 1969 získáním titulu PhDr., svou disertační práci z fonetiky obhájil na na Filozofické fakultě UK. V letech 1955–1957 byl učitelem na polygrafickém učilišti, později působil jako lektor na katedře jazyků na Vysoké škole strojní v Liberci (1959–1961) a jako odborný asistent na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty v Liberci (1961–1965). V roce 1965 se stal ředitelem Severočeského nakladatelství, avšak již roku 1970 byl propuštěn a zbaven členství ve Svazu českých spisovatelů. V sedmdesátých a osmdesátých letech zůstal bez stálého zaměstnání – soukromě vyučoval cizí jazyky, hrál na housle v lázeňském orchestru, byl instruktorem dramatického souboru, učil na Lidové škole umění v České Lípě, dva roky byl poradcem hlasatelů Čs. televize v sekci jazykové kultury. Roku 1990 se stal ředitelem nakladatelství Libereckých tiskáren (LIT), v roce 1991 byl odborným asistentem na Pedagogické fakultě UK a od roku 1992 šéfredaktorem Redakčního servisu. V době svého působení na vysokých školách spolupracoval na jazykovědných výzkumných úkolech o odborném a recitačním stylu.

První verše publikoval roku 1960 v časopise Kultura. Dále přispíval do řady časopisů i novin: Červený květ (Ostrava), Čs. voják, Dialog, Estetika, Host do domu, Kulturní tvorba, Květy, Literární noviny, Mladá fronta (v letech 1964–1965 zde Kapitoly o recitaci), Naše řeč, Nové knihy, Plamen, Průboj, Práce, Sešity pro mladou literaturu, Tvorba, Zlatý máj (v roce 1971 zde Jazykové prostředky humoru v literatuře pro děti), a také do dětských časopisů Sluníčko, Mateřídouška, Ohníček. – Podílel se na scénáři filmu Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (1974, r. Jan Schmidt, spolupráce na scénáři Jiří Cirkl, podle pohádky Marie Voříškové O krásné Tindir Sibilloně), podle jeho povídky Ostrov stříbrných volavek vznikl stejnojmenný film (1979, r. Jaromil Jireš, scénář František Pavlíček pod jm. Věry Kalábové). – Do roku 1970 psal pro Čs. rozhlas literární pořady a fejetony, případně pohádky (1970 O kupci Šágájánovi); spolupráce byla obnovena v roce 1989 (popularizační pořady o češtině, vysílání pro školy). – V letech 1969–1970 spolupracoval i s Čs. televizí (seriál Hrdinové z pohádek). V roce 1977 byl podle jeho scénáře natočen sedmidílný animovaný seriál Bubetka a Smítko (prem. 1978, r. Svatava Simonová, sc. pod jménem výtvarníka a vypravěče Miloše Nesvadby). – Na základě seriálu a posléze i stejnojmenné knihy vznikl rovněž samostatný kreslený příběh Bubetka a Smítko jdou poprvé strašit, otištěný jako jeden z komiksů v časopise Čtyřlístek (1993, č. 208). – Pro Divadlo Spejbla a Hurvínka napsal příběhy vydané na LP desce Cirkus Hurvajs (1982). – V sedmdesátých a osmdesátých letech publikoval většinou pod cizími jmény nebo anonymně. Knížkám pro nejmenší děti propůjčil jméno ilustrátor Miloš Nesvadba. Tituly Lovci stříbrných čápů, Sběratelé zbraní, Muzikantské pohádky, Bajky nebo Dvanáct pohádek nebyly nikdy vydány.

Prozaická prvotina Tajný lodní deník vypovídá o dobové společenské atmosféře z pohledu neidealizovaného dětského vypravěče. Fiktivní námořní plavba se realizuje prostřednictvím hry skupiny dětí ve starém zahradním altánu a nachází své završení v travestijně zpracovaném lodním deníku, stylizovaném literárně i výtvarně jako autentický dětský projev. I v pohádkové tvorbě využíval Dvorský hojně parodizace, mystifikace a jazykového humoru. V Tunelácké pohádce stvořil originální fiktivní svět bytostí tuneláků, které obdařil vlastní historií a jazykem. Příběh o tunelácích, vycházející z běžné zápletky milostného vzplanutí mezi příslušníky dvou znepřátelených rodin, zasadil do reálného prostředí. Na mystifikační konfrontaci pohádkového světa strašidel a reality se zakládají rovněž pohádky o Bubetce (Bubetka a Smítko, Bubetka v Praze). V knize Hrdinové z pohádek se předmětem hry a parodizace stávají postupy odborné slovníkové literatury, jimiž Dvorský zachycuje tradiční pohádkové postavy a jejich posuny v moderní pohádkové tvorbě. Do řady pohádek přitom vkládá kritické narážky na aktuální společenskou situaci. Součástí pohádkové tvorby Dvorského jsou loutkové hry, které v sedmdesátých a osmdesátých letech s úspěchem pronikly i na zahraniční scény (Poklad baby Mračenice, Skákavá princezna, O zlém havranovi), starším dětem byla určena loutková parodie na kovbojky Ruce vzhůru. Projevem systematického zájmu o lingvistickou problematiku jsou knihy Repetitorium jazykové komiky a Kapitoly o popisu. Jeho učebnice Český jazyk pro třetí ročník představovala svorník jazykovědné orientace, pedagogické erudice a vlastní literární tvorby.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Poklad baby Mračenice (D loutk. pro děti, rozmnož., 1963, prem. 1965); Verše (BB 1964); Skákavá princezna (D loutk. pro děti, 1966, prem. 1965); Tajný lodní deník (R pro ml., 1966); Tunelácká pohádka (pro děti, 1968); Hrdinové z pohádek (pro děti, 1969); Čtyři hry pro loutky (pro děti, rozmnož., 1970, obsahuje hry Skákavá princezna, Ruce vzhůru a dramatizace pohádek V. Čtvrtka Loupežník Rumcajs a O. Sekory Ferda Mravenec); Das blaue Vöglein (něm., PP pro děti, 1971, též angl., franc., maďar. a jap., autor neuveden); Der Schimmel Hippo (něm., PP pro děti, 1971, též angl., franc., maďar. a jap., autor neuveden); Jak Kašpárek vysvobodil ptáčka Červenoocasáčka (pohádka, 1972); Kde se topí, tam se kouří (1972, verše k omalovánce); Kuře Cupity (P pro děti, 1974, pod jm. M. Nesvadby); Kuře Cupity (D loutk. pro děti, rozmnož., 1977, prem. 1979, pod jm. M. Nesvadby); Bubetka a Smítko (P pro děti, 1978, pod jm. M. Nesvadby; 1992 pod vlastním jm.); Dárek pro Giňola (D loutk. pro děti, rozmnož., 1978); Houslistův svět (P 1980, pod jm. J. Muziky); Pulpuk, pes pro legraci (P pro děti, 1980, pod jm. M. Nesvadby); Malířské pohádky (P pro děti, 1981, pod jm. M. Nesvadby); Pohádky o princeznách (pro děti, 1982, pod jm. M. Nesvadby); Bubetka v Praze (P pro děti, 1983, pod jm. M. Nesvadby; 1991 pod vlastním jm.); Dětem (P pro děti, 1986, pod jm. M. Nesvadby); Giňolova svatba (D loutk., rozmnož., 1988).
Práce o jazyce: Repetitorium jazykové komiky (studie, 1984); Kapitoly o popisu (studie, 1988); Český jazyk pro třetí ročník (učebnice, 1995, upr. vyd. 1997).
Souborná vydání: Dětem (1986, pod jm. M. Nesvadby, obsahuje: Bubetka v Praze, Pulpuk, pes pro legraci, Pohádky o princeznách, Malířské pohádky, Kuře Cupity, Bubetka a Smítko; druhé vyd. 2010 pod vlastním jm. a pod názvem Bubetka a Smítko a další veselé příběhy).
Adaptace: V. Čtvrtek: Loupežník Rumcajs (D loutk., rozmnož., 1971); O. Sekora: Ferda Mravenec (D loutk., rozmnož., 1971); O zlém havranovi (D loutk. pro děti, rozmnož., 1971, podle vietnamské pohádky).
Překlady: L. Moszcyński – J. Wilkowski: Giňol v Paříži (D loutk. pro děti, rozmnož., 1967, prem. 1968, též upr. a napsal texty písní); N. Cassian (= N. Cassianová): Zvědavé slůně (D loutk. pro děti, rozmnož., 1967, prem. 1966, na motivy Kiplingovy bajky, s použitím překladu M. Tatarové); R. Kunze: Věnování (1964, s L. Kunderou a L. Příhodou). Příspěvky ve sbornících: To všechno člověk (1964, spolu s J. M. Palátem též usp.); Slyšet se navzájem. 60 hlasů o uměleckém přednesu (1966); Ano, slyšet se navzájem (1985); Knížka za vysvědčení (1992, ed. M. Propperová).
Uspořádal a vydal: Dětské anekdoty (1971, se Z. K. Slabým); Josef Jíra: malíř a grafik (1992); Náš profesor Josef Muzika: 1894–1994 (1994).

LITERATURA

Studie a články: L. Dvorský: Spojení rozmanitých zájmů (vlastní medailon), ZM 1994, č. 1/2.
Recenze: Verše: P. Veverka, LitN 1964, č. 36 * Tajný lodní deník: O. Chaloupka, ZM 1967, č. 3; O. Rafaj, Impuls 1967, č. 4 * Hrdinové z pohádek: J. Voráček + Z. Heřman, ZM 1970, č. 2 * Skákavá princezna: O. Kryštofek, Československý loutkář 1970, č. 4 * Tunelácká pohádka: Z. K. Slabý, ZM 1970, č. 5 * O zlém havranovi: J. Černý, Československý loutkář 1972, č. 7 * Bubetka a Smítko: L. Horáček, NK 1979, č. 35; I. Zítková, NK 1992, č. 43 (též o knize Bubetka v Praze); T. Randák, LidN 17. 2. 1993 (též o knize Bubetka v Praze) * Kuře Cupity: Československý loutkář 1980, č. 1 * Repetitorium jazykové komiky: K. Kučera, Novinář 1984, č. 11; F. Štícha, ČJL 1984/1985, č. 9 * Dětem: M. Jindrová, NK 1986, č. 25 * Kapitoly o popisu: J. Kraus, Televizní tvorba 1989, č. 4.
Rozhovory: -la- (= B. Homola), RP 22. 1. 1969; V. M., Severočeský dialog 1991, č. 1; L. Svobodová, NK 1991, č. 12; lb (= L. Svobodová), Knihy 92, 1992, č. 41; lb (= L. Svobodová); Knihy 94, 1994, č. 38, příl. Knihkupec a nakladatel (o agentuře Redakční servis).
Nekrology: an., Loutkář 1995, č. 8/9; F. Všetička, Alternativa nova 1995, č. 3.
Vzpomínky: an.: Vzpomínka na autora této knížky, in L. D.: Bubetka a Smítko a další veselé příběhy (2010).
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví
Databáze českého uměleckého překladu
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963 (Dodatky)

Autor hesla: Růžena Hamanová (1994); Milena Šubrtová (2007)

Aktualizace hesla: 19. 6. 2019 (av)

Aktualizace bibliografie: 19. 6. 2019 (av)

zpět na hlavní stranu