Miroslav PROCHÁZKA
ZŠ a průmyslovou školu stavební vychodil v Praze a po maturitě (1960) rok povinně pracoval ve stavebnictví jako betonář a posléze stavební asistent. Poté začal na FF UK studovat češtinu a historii, od druhého ročníku změnil studijní obory na češtinu, estetiku a filozofii; absolvoval 1967 diplomovou prací Příspěvek k problematice sémiologie literatury a umění, vedenou Felixem Vodičkou a Antonínem Sychrou. (PhDr. 1968 na základě diplomové práce.) 1967–1970 ukončil na katedře estetiky a posléze na katedře české a slovenské literatury FF UK interní aspiranturu; jeho první kandidátská práce Symbol a proces symbolizace ve významové výstavbě literárního díla, podaná 1970, nebyla z politických důvodů přijata (CSc. 1982 prací K teorii dramatu, docentem 1992 obhajobou habilitačního spisu Znaky dramatu a divadla). 1971–1991 dlouhodobě pracoval v oddělení teorie a estetiky Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, kde byl zprvu vědeckým asistentem, od 1974 vědeckým pracovníkem. Současně 1972–1978 externě přednášel teorii dramatu na katedře dějin a teorie divadla FF UK. 1991 přešel na katedru české a slovenské literatury a literární vědy FF UK (později katedra české literatury a literární vědy); od 1993 byl vedoucím katedry. Od 1995 byl současně ředitelem středoevropských studií Pražské letní školy (Prague Summer Writer’s Workshop).
V 70. a 80. letech se zúčastnil několika zahraničních vědeckých sympozií a konferencí a absolvoval též zahraniční studijní cesty (v 70. letech mj. Maďarsko, Jugoslávie, NDR, SRN, v 80. letech mj. Rakousko, Belgie, SRN, Velká Británie, Kanada, USA). Na základě stipendia American Council of Learned Societies absolvoval 1990–1991 desetiměsíční studijní pobyt v USA. V 80. a na počátku 90. let krátkodobě hostoval na řadě zahraničních univerzit: v Rakousku, SRN, Holandsku, Belgii, Kanadě a zejména v USA. Od 1994 pravidelně dlouhodobě přednášel na University of Texas at Austin jako hostující profesor (Texas Chair in Czech Studies).
Procházka se zabýval literárněvědnými problémy teoretického charakteru a hlásil se k sémiotickému pojetí literatury a umění; úzce přitom navazoval zejména na český strukturalismus. Uměnovědný koncept
Jana Mukařovského, ale také znalost názorů
Charlese Morrise a soudobých sémiotiků mu byly východiskem k práci Příspěvek k problematice sémiologie literatury a umění, v níž na konci 60. let načrtl obecnou charakteristiku znaku a jeho možností pro celkové chápání umění. Později se soustředil k žánrově speciálnějším teoretickým otázkám dramatu a divadla. Do souboru Znaky dramatu a divadla začlenil úvahy o povaze dramatického textu a jeho jednotlivých složek (monolog, dialog), dále studie vyrovnávající se s jednotlivými koncepcemi dramatu a divadla (u Otakara Zicha, Jindřicha Honzla,
Jana Mukařovského a Jiřího Veltruského), a také několik příspěvků k interpretaci významných her českých autorů (bratří Mrštíkové, bratří Čapkové, Vladislav Vančura).
Ve shodě se svými metodologickými východisky Procházka také vydal (většinou nepublikované) práce
Jana Mukařovského, ať již časopisecky (Estetika
1981, 1986; Wiener Slawistischer Almanach 1980, 1981), nebo knižně. K edici prací
Jana Mukařovského Básnická sémantika (1995) vypracoval zprávu o autorově literární pozůstalosti (ve spolupráci s
Milanem Jankovičem), k souboru studií
Jiřího Veltruského
Příspěvky k teorii divadla (1995) napsal předmluvu zabývající se autorovými teoretickými východisky a povahou jeho srovnávací sémiotiky. Jako editor se též podílel na vydání klasického díla české uměnovědy Estetika dramatického umění Otakara Zicha.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Problém estetických a uměleckých hodnot a funkce umělecké kritiky (stať, 1968); Příspěvek k problematice sémiologie literatury a umění (studie, 1969); Aspekty řeči v dramatickém textu (1980, in Uměnovědné studie 2, + Z. Mathauser); Znaky dramatu a divadla (soubor studií, 1988).Překlad: R. Wellek – A. Warren: Teorie literatury (1996, s M. Caldou).
Účast v týmových pracích: Kindlerslexikon 8, 9 (1972); Slovník literární teorie (1977; rozšíř. 1984); Vědecký odkaz Otakara Zicha (1981); Češskaja i slovackaja estetika 19–20 vv 1, 2 (Moskva 1985); Průvodce po světové literární teorii (1988); Nová encyklopedie výtvarného umění (1995).
Příspěvky ve sbornících: Prolegomena scénografické encyklopedie 11 (1972); O interpretácii umeleckého textu 7, 11 (Nitra 1982, 1988); Semiotics of Drama and Theater (Amsterdam – Philadelphia 1984); Divadlo v české kultuře 19. století (1985); Festschrift für Heinrich Kunstmann (Ars philologica slavica, München 1988); Issues in Slavic Literary and Cultural Theory (Bochum 1989); Slavic Drama (Ottawa 1991); Oleg Sus redivivus (1994); Nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995).
Uspořádal a vydal: Výbor z literárněteoretických statí Jana Mukařovského (skripta, 1971); O. Zich: Estetika dramatického umění (1987, na tit. listě 1986, s I. Osolsobě); J. Mukařovský: Kompozice básnického díla (in sb. Studie o Janu Mukařovském, 1991); J. Mukařovský: Básnická sémantika (1995).
LITERATURA
Bibliografie: Z. Dětáková: Soupis prací M. P., ČL 1998, č. 5.Recenze: Příspěvek k problematice sémiologie literatury a umění: E. Stehlíková, Listy filologické 1971, č. 3 * Znaky dramatu a divadla: Z. Hořínek, NK 1989, č. 13; J. Císař, Scéna 1989, č. 18; I. Osolsobě, Divadelní revue 1990, č. 2; R. Ibler, Znakolog (Bochum) 1990, s. 149.
Nekrology: M. Červenka, SaS 1997, s. 237; I. Osolsobě, ČL 1997, s. 443 + Divadelní revue 1997, č. 2.