Jan  PELC

První dva díly Pelcova románu ...a bude hůř se odehrávají v severních Čechách na rozhraní sedmdesátých a osmdesátých let, třetí díl sleduje hrdinovy pobyty v utečeneckých táborech a jeho putování Rakouskem a Itálií do Francie. S drastickou otevřeností je tu ukázáno živoření mladých vyděděnců, kteří v kontrastu k opovrhovaným společenským normám a v nenávisti k tehdejšímu režimu pokládají poddání se alkoholickým a sexuálním požitkům za nejsvobodnější způsob života. Na odiv stavěný cynismus a znecitlivění k vlastnímu osudu však provází hluboká vzájemná solidarita a u hrdiny, který volně řazené epizody vypráví, také překvapivá míra citlivosti a mravního povědomí. Rozhodující roli ve zvládnutí šokující, ale monotónní tematiky hraje v románu autorovo spontánní vypravěčské nadání, lapidární konkrétnost a jazykový cit. Dialogy, prostoupené hantýrkou a vulgarismy, mají dramatický spád a vypravěčův jazyk prokazuje vynalézavost především v ironickém využití ustálených obratů a přísloví a v jemném humoru, který dává nadhled jinak bezvýhradnému oddání se přítomnému okamžiku. – Ještě výrazněji než v rozsáhlých prózách ovládá sex lidský život v autorových povídkách, kde je pojat ve svém psychickém dosahu, ztajeném v jednání postav. Pelcovy povídky jsou založeny na pointě, opírající se někdy o dějovou konstrukci, účinnější však jsou tam, kde vyrůstají z postupně vyhrocovaného smyslu a ukazují paradoxní spojení kontrastních stránek lidského života (...a povídky, ...a máš mě rád?). Podobně Pelcova pozdější novela ...a to mi nemůžete udělat vypráví příběh negramotného prosťáčka odvlečeného během slovenského povstání partyzány, který nakonec v šílenství vraždí vesničany s radostnou vírou v jejich spásu. U prostého kupení záměrných nehorázností setrval Pelcův sklon k nadsázce v novele Basket Flora, kde velitel policie jedná s neméně hrůznou otrlostí než pronásledovaní zločinci.
Na kultovní trilogii ...a bude hůř autor volně navázal prózou ...a výstupy do údolí, ve které sametová revoluce namísto impulsu k novému životu ve svobodné zemi zapříčinila ztrátu jistot duchovního světa emigranta, kterému se možnost návratu do rodné země paradoxně proměnila v nemožnost žít. Alkoholové požitky, které v prvních svazcích mohly evokovat osobní revoltu ve státě nesvobody, jsou v tomto díle odhaleny jako prostý alkoholismus, jehož prostřednictvím hrdina utíká nikoliv před světem normalizace, ale před odpovědností žít smysluplně svůj vlastní život. Závěrečné životní ztroskotání ukazuje, že smysl života hlavního hrdiny netkvěl v dosažení cíle (v návratu do svobodné země), nýbrž v hledání tohoto cíle. Autorova obliba v expresivních dialozích a v syrovém popisu sexuálních aktů vyvrcholila v novele Šmírák, ve které jsou odpudivé scény sexuálního šmírování v parku doplněny o rovinu politickou. Záznamy z výslechů prokazují, že normalizační šmírování bylo stejně patologické jako to sexuální. V posledních letech se Pelc věnuje povídkové tvorbě (...a golpotoni táhnou, ...a vyberte si), ve které v nadsázce často propojuje prvky sci-fi s četnými aluzemi na současnou nejen politickou situaci. Nad autentičností textu, podpořenou fotodokumentací příběhu (...a poslední kouř) a příklonem k žánrům literatury faktu (Kauai, mísící popis cesty po USA a Hawaii se vzpomínkami na dětství, prostředí undergroundu a působení v Tigridově Svědectví), však většinou převáží groteskní bizarnost a prvoplánová intence narušit konvenční uvažování.