Slovník české literatury po roce 1945

Zdena SALIVAROVÁ

* 21. 10. 1933, Praha

Prozaička a nakladatelka

Rodným jménem Zdenka Josefa S., provdaná Švorecká, manželka prozaika Josefa Škvoreckého (sňatek 1958). Její otec, pražský knihkupec a nakladatel Jaroslav Salivar (1902–1969), byl po komunistickém převratu zatčen (1949) a po propuštění z vězení emigroval do USA (1950); bratr Lumír Salivar (* 1931) byl v letech 1949–59 za odbojovou činnost vězněn v pracovním táboře u Jáchymova, později byl mj. spolupracovníkem nakladatelství 68 Publishers a redaktorem v kanadském Scarborough vydávaného časopisu K 231 (Zpravodaj Klubu bývalých politických vězňů v exilu). – Zdena Salivarová studovala v Praze na Dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské (maturita 1952) a současně se soukromě věnovala hře na housle u Jindřicha Felda st. (na konzervatoř nebyla přijata). V letech 1946–52 byla členkou dětského rozhlasového pěveckého sboru Bohumila Kulínského, se kterým na začátku 50. let absolvovala cestu do Švédska. 1952 se stala zpěvačkou v Čs. státním souboru písní a tanců (do 1962), s nímž navštívila SSSR, Mongolsko, Čínu, Severní Koreu (1955) a Francii (1960). V letech 1959–61 vystupovala též jako herečka a zpěvačka v Laterně magice, s níž opět cestovala do SSSR. Na počátku 60. let se pak stala členkou Inkognito kvartetu, zformovaného ze zpěvaček Čs. státního souboru písní a tanců. Od roku 1962 působila jako herečka a zpěvačka v kabaretním a textappealovém divadle Paravan (do 1965). V letech 1965–68 studovala dramaturgii na FAMU (zde ji výrazně ovlivnil Milan Kundera). Hrála ve filmech O slavnosti a hostech (1965) a Farářův konec (1968), hostovala v Činoherním klubu (F. M. Dostojevskij: Zločin a trest, 1966). V lednu 1969 s manželem odjela přes USA do Kanady. V Torontu roku 1971 společně založili nakladatelství 68 Publishers, které Salivarová od počátku řídila a kde sama vykonávala většinu prací, často i odbornou a technickou redakci a grafickou úpravu. Do roku 1977 bylo nakladatelství majetkem obou manželů, poté bylo přeměněno na neziskovou organizaci pod veřejnou kontrolou, podporovanou i nově vzniklou firmou Škvoreckých Prague Typesetting, která se specializovala především na přípravu neanglických textů a později i na jejich tisk. Do roku 1993, kdy nakladatelství 68 Publishers svou činnost ukončilo, vydalo 227 knižních titulů převážně exilových a samizdatových autorů. V letech 1971–75 Škvorečtí spoluvydávali a redigovali kulturní přílohu časopisu Telegram (Edmonton, vyd. Vladimír Valenta) s titulem Parabola. Za nakladatelské aktivity a přínos kultuře byla Salivarová roku 1978 zbavena státního občanství ČSSR a roku 1990 vyznamenána čs. Řádem bílého lva III. třídy v Kanadě; roku 1992 jí byl udělen čestný doktorát University of Toronto (1992).

První prózy Salivarová otiskla v časopisech Host do domu (1960) a Plamen (1962); od 70. let uveřejňovala články, povídky a rozhovory zejména v exilovém časopise Západ (Ottawa), přispívala též do časopisů Proměny (New York), Svědectví (Paříž), Nový domov (Scarborough), Zpravodaj (Curych) aj., dále do Quarterly West, Twilight – Czecho-Slovak Writing from the New World (Minnesota 1991) aj. Po roce 1989 publikovala mj. v Lidových novinách, Literárních novinách, Respektu, Divadelních novinách (zde 2000 Vzpomínka na Divadlo Paravan) a Dannym a nadále též v krajanském tisku (mj. Čs. týdeník /New York/ či Satellite 1-416 /Toronto/). Podle jejích próz byly natočeny televizní filmy Nebe, peklo, ráj (1991, r. Zdeněk Potužil, sc. Josef Eismann) a Setkání v Praze, s vraždou (2008, r. Jitka Němcová, sc. Josef Eismann). Salivarové překlad prózy G. Simenona Bratři Ricové byl užit pro stejnojmennou televizní adaptaci (1969, r. Zdeněk Kubeček, sc. Jiří Horák). Povídku Návštěva zpracoval Vladimír Drha v roce 1970 pro FS Barrandov; film však nebyl realizován a scénář byl publikován pod jménem Zdeny Salivarové ve Svědectví (Paříž, č. 42/1971). – Jako redaktorka, autorka grafické úpravy a návrhů obálek v nakladatelství 68 Publishers užívala Salivarová na počátku 70. let pseudonymu Věra Držmíšková. Spolu s Josefem Škvoreckým se v tirážích knih 68 Publishers podepisovali rovněž jmény literárních postav z vlastních děl (např. Josef Borůvka, Milena B. Cabicarová, Jana Honzlová, Daniel Smiřický, Lenka Stříbrná, Karla Marie Weberová, Božena Sandtnerová aj.) či jmény známých osob, často humorně transformovaných (Vasila Bilaková, Josefa Urválková aj.).

Knižně Salivarová debutovala povídkovým triptychem Pánská jízda, záměrně pojatým jako polemický pandán ke Kunderovým povídkám Směšné lásky. Zobrazila v něm trapné a tragikomické dimenze milostných vztahů, vyrůstající z protikladnosti ženského a mužského pojetí lásky, střet mezi touhou mladých hrdinek (tanečnic) po citovém zázemí a lidském sblížení a omezeným playboystvím či sexuálním cynismem jejich partnerů. Již v těchto prózách se projevují výrazné rysy autočiny poetiky, zejména důraz na konflikt soukromého života se sférou společenskou, na protiklad mezi vypočítavostí skrývající se za bezobsažnou frázovitostí a mezi emocionalitou ženských postav, zdůrazňovanou často užíváním nespisovného jazyka a neologismů. V povídce Tma se objevuje rovněž odkaz na zrůdnost režimu, který protěžuje jedince, ochotné popřít etické principy a podřídit se nesmyslným normám: jako kontrast k přezíravým „inženýrům lidských duší“, v plné míře využívajícím svých společenských privilegií, zde Salivarová ztvárnila naivní, ve své prostotě však hluboce mravnou postavu tvrdě pracující ruské řidičky nákladního automobilu. „Hra na budování socialismu“, která z neschopných konformistů či kariéristů formuje novou konzumní společenskou smetánku a proletarizuje ty, kteří se snaží zachovat si mravní integritu, tvoří též osu románu s autobiografickými rysy Honzlová. Titulní postava tanečnice pseudofolklorního souboru tu je představitelkou generace, která navzdory ideologickým tlakům zůstává – stejně jako její perzekvovaná rodina – věrna přirozeným etickým principům a odmítá pokryteckou ušlechtilost a „cudnost“ režimních přisluhovačů. Střet přizpůsobivosti s mravní ryzostí mládí a věrností ideálu utváří hodnotové pozadí také v novele Nebe, peklo, ráj (o vztahu mezi mladým lotyšským sportovcem a českou dívkou). Ke groteskní hyperbolické pointě, trestu za zneužívání moci a milostné pokrytectví, směřuje povídka Pas de trois. Individuální osudy jednotlivých exulantů i obecnou problematiku života v emigraci ztvárnila Salivarová v epistolárním románu s klíčovou postavou nakladatelky Hnůj země, do něhož začlenila historické dokumenty, přibližující úděly první české emigrační vlny. Koncem devadesátých let dokončila ve spolupráci s manželem první ze série detektivních románů Krátké setkání, s vraždou s dvojicí ústředních hrdinů – kanadským policejním inspektorem a českou exulantkou se šlechtickými kořeny. Od nezbytných detektivních zápletek některé příběhy cyklu přesahují k závažným problémům naší poválečné historie (Setkání v Praze, s vraždou), jiné s určitým odstupem a humorem zachycují obraz života české posrpnové emigrace v Torontu. – Doklady k činnosti nakladatelství 68 Publishers a ke genezi vlastní tvorby přináší komentovaný soubor dokumentů Samožerbuch.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Pánská jízda (PP 1968); Honzlová (R, Toronto 1972; 1990); Nebe, peklo, ráj (P, Toronto 1976; poté ve stejnojm. souboru povídek); Samožerbuch (publicistická montáž k historii nakl., Toronto 1977, s J. Škvoreckým, vyd. společně s montáží normalizačních textů Antinostalgicum, výběr a komentář O. Ulč; samostatně a rozšíř. 1991); Pas de trois (P 1990); Rozhovor (rozmnož., 1991, zkrácená verze rozhovoru s K. Hvížďalou; původně otištěného in Benefice a později in Opustíš-li mne, nezahyneš /1993/); Nebe, peklo, ráj (PP 1991, ed. Z. Fišer); Anně K. je zima a další texty (1992, literární scénář podle povídky Návštěva, s V. Drhou + články z exilového tisku); Hnůj země (R v dopisech, Toronto 1994; 1994); Krátké setkání, s vraždou (R 1999, s J. Škvoreckým); Setkání po letech, s vraždou (R 2001, s J. Škvoreckým); Setkání na konci éry, s vraždou (R 2001, s J. Škvoreckým); Setkání v Bílé dámě, s vraždou (R 2003, s J. Škvoreckým); Setkání v Praze, s vraždou (R 2004, s J. Škvoreckým); Setkání v Torontu, s vraždou (R 2006, s J. Škvoreckým).
Překlady: G. Simenon: Bratři Ricové (1965); L. Malet: Za Louvrem vycházelo slunce (1967, in L. M., Třikrát Nestor Burma); P. Souvestre – M. Allain: Fiakr noci (1971, in Třikrát Fantomas).
Příspěvky ve sbornících, antologiích a knihách jiných autorů: Doba páření. Povídky současných čs. spisovatelek (PP, Toronto 1986, zde poprvé Pas de trois); Benefice (Toronto 1990, obsahuje i rozhovor s K. Hvížďalou); Zur Poetik und Rezeption von Božena Němcová „Babička“ (Wiesbaden 1991); Hovory o knihách (2000); J. Škvorecký, Zločin v šantánu a jiné filmové povídky a scénáře (2007, zde scénář Irenka v mnohonásobném zrychlení, s J. Škvoreckým).
Uspořádala a vydala: Osočení (dopisy nařčených ze spolupráce se Státní bezpečností, Toronto 1993; 2000, též přisp.); L. Volný: Domov na dosah (2004, s J. Škvoreckým).

LITERATURA

Bibliografie: F. Knopp: Výběrová bibliografie Z. S., in Danny 2003, č. 2, s. 38-48.
Knižně: Z. Krištofová: J. Škvorecký, Z. S. (příručka, 1990).
Studie a články: H. Kosková in Hledání ztracené generace (Toronto 1987; přeprac. 1996); L. Lederbuchová: Honzlová a ti druzí, ČL 1992, s. 491; J. Lukeš: Slovo nevezmu zpět. Nerealizované scénáře šedesátých let, Iluminace 1996, s. 9; D. Moldanová: Z. S. jako autorka a literární postava, Tvar 1997, č. 1; J. Škvorecký: Cesta Honzlové z Prahy do Ameriky, Danny 2005, č. 2; M. Swinkels-Nováková in sb. Labyrint ženského literárního světa (2007), s. 57-67.
Recenze: Pánská jízda: M. Vodičková, NK 1968, č. 7; Z. Kožmín, HD 1968, č. 7 * Honzlová: J. Vejvoda, Zpravodaj (Curych) 1972, č. 20; P. Javor, Proměny (New York) 1973, č. 2; K. K. (= A. Měšťan), Svědectví (Paříž) 1973, č. 46; A. Opasek: Nový život (Řím) 1974, č. 11; J. Lopatka, LidN 2. 8. 1990, příloha LitN, č. 18; J. Brabec: NK 1990, č. 1–2 * Nebe, peklo, ráj: A. Kratochvil, Národní politika (Mnichov) 1977, č. 1; H. K. (= H. Kosková), Svědectví (Paříž) 1977, č. 54; B. Dokoupil, NK 1992, č. 6; K. Steinhauserová, LitN 1992, č. 17 * Samožerbuch: J. Chuchma, Tvar 1991, č. 30; L. Merhaut, LitN 1992, č. 21 * Osočení: L. Ježová, Listy 1993, č. 5; J. Lukeš, LidN 16. 9. 1993, příloha Národní 9, č. 39 * Opustíš-li mne: P. Kosatík, Tvar 1994, č. 10 * Hnůj země: I. Kotrlá, Akord 19, 1993/94, s. 549; V. Skalická, LitN 1995, č. 8 * Setkání na konci éry, s vraždou: P. Janáček, MFD 11. 2. 2002.
Rozhovory: P. Tigrid, Svědectví (Paříž) 1984, č. 73 (též s J. Škvoreckým); K. Hvížďala in Opustíš-li mne, nezahyneš (1993); M. Přibáň, Danny 1993, č. 1; I. Jirků, Magazín MF Dnes 2. 2. 1995, č. 5; Z. Líkařová, Hospodářské noviny - HN na víkend, 15. 10. 1999; B. Kovaříková, Vlasta 2004, č. 49.
K životním jubileím: O. Menšíková, L. Dorůžka in Danny 2003, č. 2, J. Jandourek, MFD 27. 8. 2003.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu 1948–1989

Autor hesla: Věra Brožová (1998)

Aktualizace hesla: 31. 10. 2008 (mlp)

Aktualizace bibliografie: 31. 10. 2008 (mlp)

zpět na hlavní stranu