Slovník české literatury po roce 1945

Jaroslav JANŮ

* 1. 5. 1908, Říčany (u Prahy)

† 28. 7. 1969, Dobříš

Literární kritik a historik

Vlastním jménem Jaroslav Jahnů. Jeho otec byl železničním úředníkem. Janů v letech 1919–1927 studoval na reálném gymnáziu v Praze a poté do roku 1932 bohemistiku a germanistiku na FF UK (v letech 1929–1930 jako stipendista na berlínské univerzitě). Byl žákem Otokara Fischera, u něhož získal v roce 1936 doktorát za práci Ferdinand Lassalle a jeho drama Franz von Sickingen. Učil na středních školách nejprve ve Strakonicích a od roku 1935 v Praze (v letech 1936–1938 konal vojenskou službu). Od roku 1949 přednášel dějiny české a slovenské literatury na Vysoké škole politických a hospodářských věd (po jejím zrušení na Fakultě mezinárodních vztahů UK) a v letech 1952–1953 souběžně externě přednášel na FAMU. Od roku 1953 pracoval v nakladatelství Československý spisovatel, nejprve jako redaktor (1954–1959 redigoval spolu s dalšími edici České básně) a od roku 1955 jako šéfredaktor časopisu Nový život. Od roku 1959 přednášel v Ústavu pro dálkové studium učitelů na rektorátu UK (později Ústav pro učitelské vzdělání při PedF UK). Od roku 1968 až do své smrti pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Titul CSc. získal v roce 1968 za práci o Františku Hečkovi. – Druhá manželka Marie Veselá, později Pluhařová (1921–2014) byla překladatelka z francouzštiny.

Od roku 1935 přispíval do periodik: Rozhledy, Kritický měsíčník, Lidové noviny, Kulturní politika, Nový život, Literární noviny, Plamen, Orientace, Česká literatura aj. Užíval šifry jj.

Sledováním duchovních kořenů zkoumaného díla (podle vzoru německé duchovědy) stály literárněhistorické a kritické práce Jaroslava Janů v opozici k převládajícím literárněvědným tendencím své doby: od poloviny třicátých let ke strukturalistické analytičnosti a zájmu o tvar, od padesátých let k jednostrannému postupu sociologicko-ideologickému. Z české literatury se Janů věnoval především poezii 20. století; v kritikách i studiích, uveřejňovaných jako doslovy k výborům (Antonín Sova, Vilém Závada, František Hrubín, Božena Benešová, Otokar Březina aj.), sympatizoval zvláště se spiritualisticky laděnými proudy. Také jeho studie věnované literatuře německé byly většinou publikovány jako doslovy (Reiner Maria Rilke, Gotthold Ephraim Lessing, Johannes Robert Becher, Joseph von Eichendorff, Theodor Fontane, Johann Wolfgang Goethe aj.). Po válce se těžiště autorovy kritické činnosti stále více přesouvalo k literatuře slovenské; v ní se rovnou měrou zabýval i jinými literárními útvary než dosud preferovanou poezií. Také svou největší publikovanou práci věnoval slovenskému prozaikovi: monografii František Hečko se s kritickou náročností snažil pojmout jako příspěvek k obecnější problematice vztahu spisovatele a doby. I zde však přistupoval k autorovi s chápavým taktem, který chce dílo spíše vyložit než soudit.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Petr Bezruč (monografie, 1947); Dějiny české literatury (skripta, 1950); František Hečko (monografie, 1967).
Překlady: K. B. von Mechow: Rané léto (1939); G. Rendl: Radostný člověk (1942); A. Dumas: Tři mušketýři (1947); F. Wolf: Dva na hranicích (1950); J. R. Becher: Obrana poezie (1954) + Poetický princip (výbor, 1959).
Příspěvky ve sbornících: Nejlepší síly spisovatelů literatuře pro mládež (1955); Pro a proti (1963); IV. sjezd Svazu československých spisovatelů – protokol (1968); Kontext české a slovenské literatury (1997); Z dějin českého myšlení o literatuře 1 (2001); Z dějin českého myšlení o literatuře 2 (2002).
Uspořádal a vydal: Před sto lety (výbor próz českého obrození, 1948); Antologie odborných textů k dějinám české literatury 1, 2 (skripta 1963, 1964, s dalšími; 1. díl přeprac. s podtit. Starší česká literatura a národní obrození, 1969); I. Herrmann: Blednoucí oblázky (1955); Nová česká poezie (výbor z české poezie 20. století, 1955, s. F. Buriánkem, J. Petrmichlem, A. M. Píšou a V. Stejskalem); Česká jar (výbor z české poezie 1945–1955, 1955, slovensky, s V. Stejskalem).

LITERATURA

Studie a články: J. Bžoch: Jaroslav Janů, NK 1986, č. 17.
Recenze: Petr Bezruč: V. F. (= V. Ficek), Slezský sborník – Acta Silesiaca 1947, č. 2/3 * J. R. Becher: Poetický princip: E. G. (= E. Goldstücker), LitN 1960, č. 12 * František Hečko: F. Benhart, Plamen 1967, č. 9; M. Jungmann, LitN 1967, č. 35; Nepodepsáno, O knihách a autorech 1967, léto * stať J. Janů: O. Březina a P. Teilhard de Chardin: M. Červenka, ČL 1969, č. 4.
K životním jubileím: M. Petříček, Plamen 1968, č. 4.
Nekrology: Pozn. redakce, Romboid 1969, č. 4; J. Junková, LD 30. 7. 1969; V. Ficek, Listy Památníku Petra Bezruče, řada 3 1969, č. 10/11; V. Forst, ČL 1969, č. 5 (únor 1970).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)

Aktualizace hesla: 29. 4. 2020 (eb)

Aktualizace bibliografie: 29. 4. 2020 (eb)

zpět na hlavní stranu