Slovník české literatury po roce 1945
Jiří HUBAČ
* 27. 8. 1929, Satalice (u Prahy)
† 27. 9. 2011, Praha
Dramatik, prozaik, autor muzikálových libret, televizní a filmový scenárista
Ve školním roce 1943/44 se Hubač učil elektrotechnikem, pak studoval na průmyslové škole elektrotechnické v Praze (maturita 1948). Po několikaleté těžké chorobě nastoupil roku 1952 do zaměstnání v pražské Technometře jako konstruktér. V letech 1956–1961 byl v Úřadu pro patenty a vynálezy dokumentátorem a redaktorem časopisu Technická politika. Od roku 1961, kdy debutoval jako televizní autor, působil jako dramaturg a vedoucí tvůrčí skupiny v redakci literárně-dramatického vysílání Čs. televize. Od roku 1974, kdy musel z politických důvodů z televize odejít, byl spisovatelem ve svobodném povolání. – Syn Ivan Hubač (*1953, pseudonym Ivan Hejna) je rozhlasovým a televizním dramatikem, pracoval jako dramaturg v Českém rozhlase, později jako šéfdramaturg v České televizi.
Pro televizi napsal hry Zítra a pozítří (1959, režie
František Filip, uvedeno až 1963), Dlouhý podzimní den (inscenováno dvakrát: 1961 v režii
Jaroslava Dudka, 1971 v režii
Antonína Moskalyka), Tlouštík (1961, režie
František Filip), Žena ve smutku (1965, režie
František Filip; mezinárodního ohlasu dosáhlo přepracování na rozhlasovou hru, 1966), Raport (1968, režie
Antonín Moskalyk), Pasiáns (1969, režie
Jan Matějovský), Lítost (1970, režie
Evald Schorm), Podezření (1970, režie
Jan Matějovský), Obhájce (1973, režie
Antonín Dvořák), Černá horečka (1974, režie
Jiří Bělka), Pozdní léto (1974, režie
Antonín Moskalyk), Oči plné slunce (1975, režie
Jaroslav Novotný), Lístek do památníku (1976, režie
František Filip), Ikarův pád (1977, režie
František Filip), Mapa zámořských objevů (1979, režie
Zdeněk Kubeček), Nezralé maliny (1981, režie
František Filip), Mezičas (1982, režie
Jiří Adamec), Tažní ptáci (1984, režie František Filip), Studentská balada (1987, režie
Ludvík Ráža), Milostivé léto (1991, režie
Jaroslav Dudek), Hřbitov pro cizince (1991, režie
Jaroslav Dudek), Hostina (1993, režie
Viktor Polesný), Zámek v Čechách (1993, režie
Martin Hollý) a Hodina klavíru (2007, režie Zdeněk Zelenka; hra vznikla na základě scénáře s názvem Zima poutníků, který nebyl pro smrt protagonisty
Vladimíra Menšíka realizován a byl publikován v
Literárním měsíčníku 1988). Scenáristicky se podílel na seriálech Tři chlapi v chalupě (1961–63, režie Jaroslav Dudek, Miloslav Zachata, Ilja Prachař a Jaroslav Barchánek, scénář + Jaroslav Dietl, Jan Otčenášek a další) a Eliška a její rod (1966, režie
František Filip, scénář + Jaroslav Dietl). Uvedeny byly rovněž seriály Dobrá voda (1983, režie
František Filip), Sanitka (1984, režie
Jiří Adamec, scénář + Jindřich Fairaizl). Četné jsou Hubačovy televizní adaptace: Souboj (1969, režie
Antonín Moskalyk, podle Alexandra Ivanoviče Kuprina), Moc bez slávy (1972, režie
Jan Matějovský, podle Franka Hardyho), Muž v osidlech (1973, režie
Jiří Sequens, podle Patricka Quentina), Vo vyhni poludnia (Bratislava 1981, režie
Peter Mikulík, podle
Patricka Quentina; česká verze s tit. Polední žár, 1997, režie Zdeněk Zelenka), Útek zo zlatej krajiny (seriál, Bratislava 1979, režie
Franek Chmiel, podle Jacka Londona), Královská hra (1980, režie
Miroslava Valová, podle Stefana Zweiga), Rozčarovaní (1982, režie
Jiří Adamec, podle Budda Schulberga), Vyhnanství (1987, režie
Jiří Adamec, podle Liona Feuchtwangera), Diplomat (1983, režie
Antonín Moskalyk, podle Jamese Aldridge), Arrowsmith (3 díly, 1997, režie Zdeněk Zelenka, podle Sinclaira Lewise), Velký případ (1999, režie Zdeněk Zelenka, podle Jeana Labordea), Falešné obvinění (2004, režie Zdeněk Zelenka, podle Alana Jacobsona). Komedie Dům na nebesích byla zfilmována pod titulem Jedna kočka za druhou (1993, režie
František Filip), divadelní hru Generálka upravil pro televizi a režíroval Zdeněk Zelenka pod názvem Generálka Jeho Veličenstva (1995). Jiří Hubač je rovněž autorem scénářů celovečerních filmů Učitel tance (1994, režie
Jaromil Jireš), Fany (1995, režie Karel Kachyňa), Všichni moji blízcí (1999, režie a spolupráce na scénáři Matej Mináč) a Babí léto (2001, režie Vladimír Michálek). – Některé motivy seriálu Sanitka zpracoval do románové podoby autorův syn Ivan Hubač (2013). – Roku 1996 odvysílala Česká televize portrét Jiřího Hubače v cyklu Genus (režie Jaromil Jireš), v roce 2000 byl Hubač hostem Marka Ebena v televizním pořadu Na plovárně.
Ve své převážně televizní tvorbě se
Hubač věnoval živým otázkám dynamicky se proměňující moderní skutečnosti. Jednotlivé hry zpravidla stavějí na polaritě mezi obecně filozofickou, etickou problematikou a citovým světem současného člověka. Hubač využíval klasickou stavbu dramatu a dramatických charakterů, ale uplatňoval ji variabilně, s ohledem na zvláštnosti televizní poetiky. Jeho televizní prvotina Zítra a pozítří (1959) je generační výpovědí mládeže stojící na okraji společnosti; z cenzurních důvodů byla uvedena až čtyři roky po natočení. První Hubačovou uvedenou hrou byl komorní psychologický příběh Dlouhý podzimní den, oslava věkem neutuchající touhy po aktivitě, pravých životních hodnotách a lidských citech. V následné tvorbě se toto téma v různých obměnách často vrací (Lístek do památníku, Mapa zámořských objevů, Nezralé maliny), Hubače však zajímá i problematika relativnosti pravdy v kontextu lidských vztahů (Žena ve smutku). Zákaz uvedení postihl skupinu televizních her, která vznikla na sklonku 60. a počátku 70. let: modelová dramata Pasiáns a Podezření analyzují české charaktery v mezních situacích, anticipujících duchovní atmosféru let normalizace; mezi vězněm a jeho fízlovským zpovědníkem se odehrává komorní drama pro dva herce (Raport); nonkonformní pohled na mladou generaci přinesla hra Lítost. Zvláštní místo v pozdější autorově tvorbě zaujímá trilogie Ikarův pád, Tažní ptáci a Hodina klavíru (původní název Zima poutníků), zabývající se tématem alkoholismu a jeho důsledky pro jedince, rodinu i společnost. Po roce 1989 uvedla
Česká televize např. Hubačovo obecněji stylizované podobenství o pošpiněné cti (Milostivé léto), příběh o poválečných osudech čs. letců – příslušníků britské armády (Hřbitov pro cizince) a drama o střetnutí právníků v kauze rafinované vraždy Velký případ. – Integrální součástí
Hubačova díla je už od 60. let rovněž seriálová tvorba. Do atraktivního prostředí chovu koní situoval seriál Dobrá voda, záměrem seriálu Sanitka bylo zachytit historii a odkrýt zákulisí lékařské záchranné služby. – Televizní zkušenost ovlivnila i
Hubačovy práce psané pro divadlo. Na linii adaptací navazují úpravy cizích předloh pro
Divadlo na Vinohradech (Král Krysa, Komu zvoní hrana). Hry Stará dobrá kapela a Hostina u Petronia vznikly autorským přepisem vlastních televizních inscenací. Hlavní roli své první původní komedie Dům na nebesích napsal autor pro
Jiřinu Bohdalovou, jejíž komediální herectví jej inspirovalo také k historické konverzační hře Generálka. Pokusem o zachycení psychologie uzavřené skupiny osob je drama Modrý pavilon, odehrávající se v prostředí předválečného sanatoria. Prosadil se i jako autor úspešného muzikálového libreta Johanka z Arku a z francouzské historie čerpá i jeho další, dosud nerealizované libreto Marie Antoinetta (texty písní Pavel Vrba). – Od poloviny 90. let se Hubač věnoval také psaní scénářů k celovečerním filmům, jež kromě detailního psychologického propracování postav spojuje i tragikomická poloha a určitá melodramatičnost. Společným jmenovatelem jejich hrdinů je především snaha nerezignovat a žít přes různá omezení (nemoc, stáří) naplno svým vlastním, i když pro okolí ne vždy bez výhrad akceptovatelným životem (Učitel tance, Fany, Babí léto). Film Všichni moji blízcí, v němž se rodina židovského lékaře musí po vzniku protektorátu rozhodnout, zda pošle svého syna do bezpečí Anglie, vznikl jako poděkování Nicholasi Wintonovi.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Neděle s Bardotovou (P 1965); Král Krysa (D, rozmnož., 1974, i prem., podle J. Clavella); Komu zvoní hrana (D, rozmnož., 1977, i prem., podle E. Hemingwaye); Dům na nebesích (D, rozmnož., 1980, i prem.); Stará dobrá kapela (D, rozmnož., 1984, i prem., divadelní úprava televizní hry Nezralé maliny); Nezralé maliny (scénář televizní hry, 1985); Generálka (D, rozmnož., 1986, i prem., uváděno též s tit. Paní generálka či Generálka Jeho Veličenstva); Modrý pavilon (D, rozmnož., 1988, prem. 1987); Vladimír Menšík. Pocta Vladimíru Menšíkovi (1993, obsahuje televizní scénáře Ikarův pád, Tažní ptáci, Zima poutníků a vzpomínky na V. M., s S. Kopeckou); Hostina u Petronia (D 1997 i prem., v programu Divadla Na Vinohradech, divadelní úprava televizní hry Hostina); scénicky: Johanka z Arku (libreto k muzikálu, 2000, hudba Ondřej Soukup, texty písní Gabriela Osvaldová); Já, Francois Villon (libreto k muzikálu, 2012, hudba Ondřej Brzobohatý, texty písní Pavel Vrba); Antoinetta – královna Francie (libreto k muzikálu, 2014, hudba Jiří Škorpík, texty písní Pavel Vrba); Hraběnka (podle televizního filmu Zámek v Čechách, adaptace Ivan Hubač 2018).Příspěvky ve sborníku: Televizní hry (1966, hra Zítra a pozítří); Praha 14 v zrcadle času (1998).
LITERATURA
Knižně: B. Štěpánek: Jiří Hubač (portrét, rozmnož., 1990); P. Ulrich: Jiří Hubač – šlechtic příběhů (2019).Studie a články: Š. Vlašín: Úskalí latentního naturalismu v naší současné próze, Impuls 1966, č. 3; V. Čejchan, doslov in Televizní hry (1966); J. Davidová (= E. Šormová): K divadelním hrám Jiřího Hubače, O divadle (smz.) 1987, č. 2; F. Všetička: Deziluzívní motiv aneb Stará dobá kapela, Romboid (Bratislava) 1992, č. 3; M. Smetana in Televizní seriál a jeho paradoxy (2000); F. Černý: Pět divadelních her, in Přednášky z 46. běhu Letní školy slovanských studií (2003).
Recenze: Dlouhý podzimní den: L. Smoljak, Kultura 1961, č. 13 * Zítra a pozítří: J. Patočková, Divadlo 1963, č. 9; M. Schulz, LitN 1963, č. 25; L. Smoljak, KT 1963, č. 26 * Neděle s Bardotovou: J. Filip, NK 1965, č. 30; Z. Kožmín, LitN 1965, č. 36; vš (= V. Šašek), ZN 19. 8. 1965; Š. Vlašín, RP 30. 8. 1965; J. Skalička, ČK 1966, č. 6 * Raport: J. Vyskočilová, Práce 27. 9. 1968; Z. Bláha, RP 28. 9. 1968 * Žena ve smutku: I. Ciprová, MF 26. 7. 1968 * Lítost: ep (= E. Pleskotová), Práce 3. 10. 1970, příl. P70; EF (= E. Fridrichová), Tvorba 1970, č. 44 * Dlouhý podzimní den: mp (= M. Paříková), LD 15. 6. 1971 * Král Krysa: V. Hrouda, RP 11. 10. 1974; lw (= L. Weber), LD 17. 10. 1974; J. Paterová, LidN 16. 4. 2002; M. Černá, DivN 2002, č. 12; V. Šrámková, Týdeník Rozhlas 2002, č. 24 * Lístek do památníku: B. Štěpánek, Televizní tvorba 1976, č. 4; mš (= M. Štěpán), Acta incognitorum (smz.) 1977, č. 6 * Ikarův pád: zr (= Z. Roubíček), ZN 6. 9. 1977; pp (= V. Poppová), MF 7. 9. 1977; Josef Holý, RP 8. 9. 1977; K. Moudrý, Obrana lidu 24. 9. 1977 * Mapa zámořských objevů: zr (= Z. Roubíček), ZN 6. 3. 1979 * Dům na nebesích: I. Gerová, SvSl 26. 11. 1980; (mik) (= M. I. Křovák), V. Sochorovská, MF 4. 12. 1980; LD 10. 12. 1980; J. Kopecká, Květy 1980, č. 49 * Nezralé maliny: A. Dvořák, NK 1985, č. 42; J. Klempera, Práce 26. 11. 1985 * Generálka: B. Štěpánek, Scéna 1986, č. 12/13; J. Kerbr, DivN 2015, č. 2 * Pocta Vladimíru Menšíkovi: J. Lukeš, LidN 2. 2. 1994 * Hostina u Petronia: V. Kolár, Práce 4. 11. 1997; Z. A. Tichý, MFD 4. 11. 1997; Z. Hořínek, LitN 1997, č. 48; K. Patková, Týden 1997, č. 48 * Já, Francois Villon: K. Kočičková, MFD 22. 3. 2012.
Rozhovory: an., O knihách a autorech 1965, č. 3; D. Hajná, Svět práce 1969, č. 10; J. Volek, Amatérská scéna 1985, č. 12; M. Spáčilová, MFD 13. 5. 1993; M. Mlíkovský, Kinorevue 1995, č. 1; J. Moc, Týdeník Televize 2000, č. 8; H. Herbrychová, Týdeník Televize 2003, č. 29.
K životním jubileím: an., RP 26. 8. 1989; B. Štěpánek, Scéna 1989, č. 15; R. Hrdinová, Právo 27. 8. 1999; čas (= J. Časnochová), Haló noviny 27. 8. 2004; A. Slezáková, MFD 23. 8. 2014, příl. Scéna.
Nekrology: Z. Zelenka, MFD 29. 9. 2011; M. Spáčilová, MFD 29. 9. 2011; J. Machalická, LidN 29. 9. 2011; T. Koloc, Kulturní noviny 2011, č. 9.
Autor hesla: Katarína Bílková-Belnay (1994)
Aktualizace hesla: 19. 6. 2020
(mlp)
Aktualizace bibliografie: 19. 6. 2020
(mlp)