OPUS BONUM 

Program sdružení byl uskutečňován zejména organizováním setkání a diskusí a kontakty s obdobnými kulturními organizacemi. Každoročně byla pořádána setkání mládeže v klášteře Rohru v dolním Bavorsku, sídle benediktinů vyhnaných roku 1945 z Broumova. Na tradici akademických týdnů, pořádaných sdružením v prvých letech zpravidla v Hünfeldu u Fuldy, navázala od roku 1978 celoexilová tematická setkání organizovaná v rekreačním středisku organizace Ackermann-Gemeinde v severobavorském Frankenu. Původně náboženská setkání se proměnila v otevřené, přesto však korektní diskusní střety různých proudů českého exilu; účast posrpnových exulantů s komunistickou minulostí v těchto diskusích se nicméně stala příčinou ostře negativního postoje, který vůči frankenským setkáním zaujala část poúnorového exilu a část exulantské náboženské obce. Na konci 80. let se pořadatelé pokusili přispět ke sblížení tří proudů české literatury (frankenského setkání na téma Československo 89 – dialog, nebo konfrontace se v říjnu 1989 zúčastnili i zástupci Svazu československých spisovatelů). Tradice diskusních setkání OB pokračuje dosud.
Vydavatelská činnost sdružení se zprvu omezovala na publikaci několikastránkových cyklostylovaných příspěvků z akademických setkání. Prvním významným edičním počinem bylo vydání polemických dějin českého národa od Bohdana Chudoby Jindy a nyní v nově založené edici Studia bohemica (1974–1981, 3 sv.), řízené Miloslavem Vitulou. Mimo tuto edici vydalo sdružení do konce 70. let několik příležitostných tisků (básně Milana Kučery, Anastáze Opaska či Václava Renče, stručný životopis Josefa Floriana od Dominika Pecky, separátní otisky statí Vladimíra Neuwirtha či Karla Skalického z římského časopisu Studie) a současně se začalo podílet na vydávání některých titulů v exilových nakladatelstvích Křesťanská akademie, Index (sborník Křesťané a Charta 77 a sborníky z frankenských sympozií) a Poezie mimo domov (básně Josefa Kostohryze, Zdeňka Rotrekla, Almanach české zahraniční poezie 1979). Soustavnější samostatná nakladatelská činnost, orientovaná zejména na sborníky ze sympozií (editoři mj. Jiří Lederer, Antonín Měšťan, Milan Schulz), původní i přeloženou filozofickou a historickou literaturu a esejistiku (Willy Lorenz, Jozef Tischner, Josef Zvěřina) a na poezii (Jiřina Hauková, Jaromír Hořec, Zdeněk Rotrekl), se rozvinula od počátku 80. let za redakce Milana Kubese; na některých publikacích se jako spolueditorka podílela Ivana Šustrová.
Na grafické podobě dvou polobibliofilských tisků v 70. letech se podílel Karel Kryl (charakteristický „krylovský“ formát 21x12 cm), v 80. letech upravoval publikace (vesměs kvalitně tištěné a dobře knihařsky zpracované paperbacky) Milan Kubes, obálky v posledních letech navrhoval zejména Zbyněk Benýšek. Část nákladu publikací byla určena do Československa, některé tituly vyšly ve zmenšeném formátu (okolo 13x8cm). Čtyři tituly vyšly s přispěním Nadace Charty 77 a dva tituly byly vydány ve spolupráci s časopisem Svědectví.

Ve vydavatelské činnosti pokračuje Opus bonum po roce 1989 jen příležitostně a vesměs v koedicích (mj. souborné vydání Opaskovy poezie Život upřen do Středu či sborník k nedožitým šedesátinám Karla Kryla nazvaný Jaro desáté (2004).