Vít SLÍVA
Otec Víta Slívy byl učitelem, v roce 1958 byl však ze školství z náboženských důvodů propuštěn a pracoval jako dělník v ocelárně, slévárně a štěrkovně v Bohumíně. V roce 1968 byl rehabilitován a vrátil se do školství. Matka byla v domácnosti, později pracovala jako pokladní v nádražní restauraci. Mimořádný zájem o hudbu přenášela i na své syny. Bratr Jiljí Slíva (1953) se věnuje umělecké fotografii a Libor Slíva (1955) píše poezii a aforismy.
Vít Slíva absolvoval základní a střední školu v Bohumíně, poté v letech 1969–1974 studoval češtinu a latinu na Filozofické fakultě UJEP v Brně (diplomová práce O ‚dialektických‘ rozporech v Halasově poezii od jejích počátků do konce 20. let). Po absolutoriu nastoupil jako učitel na zvláštní školu v Brně, po náhradní vojenské službě (říjen 1974 – únor 1975) učil v Brně na základních školách (1975) a na gymnáziu (1975–1998). Působil rovněž na Základní škole v Mladecku (okres Opava) a od roku 2003 vyučuje na Biskupském gymnáziu v Brně.
V páté a šesté třídě základní školy vydával ručně psaný časopis Slavné obrazy staletí a na gymnáziu literárně zaměřené periodikum Vytrženo z bloku. Od konce sedmdesátých let se podílel ve spolupráci s bratry Závodskými na samizdatovém zpracování svých textů: prózy Otázky saunismu (konec 70. let); Breviář (1979); Snář (1985); básnické texty Časová znamení (1977), Telefonní dvojhlasy (1977), Jabloň zářím rozjímaná (1978), Triptych trojmocné noci (1978), Deset dithyrambů (1978), Jak podzim diktuje (1980), Noli tangere: zákon (1981), Trojhlas (1981), Sora no kokoro (1987).
Recenzemi, články, původní básnickou tvorbou přispíval do Brněnského večerníku, Rovnosti, Literárního
měsíčníku, ROKu, Modrého květu, Welesu, Hosta, Tvaru, Čmeláka a světa, Literárních
novin, Psího
vína, Aluze, Obrácené strany měsíce, Protimluvu.
Během působení na gymnáziu v Brně se kolem Víta Slívy vytvořila neformální skupina mladých básníků – tzv. královopolská družina, k níž patřili především bývalí Slívovi studenti Petr Hrbáč, Robert Fajkus, Norbert Holub, Roman Kosek, Věra Rosí, od 90. let také Bogdan Trojak, Vojtěch Kučera, Ondřej Slabý aj.
Od tvůrčích počátku je zřejmé, že Slívova básnická poetika vzniká v kontextu básnické tvorby Františka Halase a Vladimíra Holana, v tematice je důraz kladem na tíhu a bolest života a lásky, na nicotu, zmar a smrt, závaznost slova. Krajina jeho básní se odvolává ke konkrétním místům, ale konkrétnost je vertikálou vyzvedávána k otevřeným a nekonečným prostorům, kde se také čas protíná s věčností. Obraznost Slívovy lyriky se opírá o originální metaforiku, o příkré kontrasty a expresivitu jazykového výrazu. Tato uvolněná imaginace je však ukotvena v sevřených, mnohdy až gnómických strofách.
Prvotina Nepokoj hodin představila zralého autora se schopností úžasu a tvorby expresivních výjevů. Dotýká se prostoru a času, v jediném obraze zachycuje napětí chvíle, kdy se potkávají láska i samota, dávno prožité se zraňující současností, ale také s budoucností sahající až k okamžiku smrti. Sbírka Černé písmo vnáší do Slívova básnického výrazu elegičnost, nezvratně ztracenými se stávají především chvíle dětství. Ve Volském oku autor zachycuje holanovskou tíhu existence, platonickou snivost konfrontuje s až dokumentárním vnímáním prostoru. Hudba, jako další Slívovo klíčové téma, prostupuje a umocňuje v jeho verších osobní paměť. Také sbírka Na zdech stíny osik je naplněna silnou výrazovou expresivitou. Témata a motivy oscilují mezi duchem a tělem, mezi civilizačním napětím a archetypálními prostorami. Básník rozehrává mezi těmito póly základní životní situace a ověřuje jejich platnost a hodnotu. Láska, smrt a svět opírající se o tradiční hodnoty (těmi jsou ve Slívově poezii mj. rodina, jazyk, přátelství, starosvětský řád víry a rodu, pokora) se vyjevují i v Bubnování na sudy. Erotické obrazy se zde dotýkají smrti, banální chvíle se stávají katarzní, prožitky se zvrstvují a v jejich pojmenování je významová mnohoznačnost a téměř patetická závaznost a závažnost. Oslovení, sebeoslovení, tázání se, provokace se náhle proměňuje v nevyslovitelnost a tíhu ticha. Sbírky Tanec v pochované base a Grave jsou tematicky svázány poznáváním a prožíváním smrti, jak se s ní autor setkal při odchodu otce a matky. Vyznání se vztahují k okamžikům, které se naplnily, a hodnotám, které se vyjevily ve chvílích společných prožitků, či v ozřejmění nezvratitelné samoty. Sbírka Tanec v pochované base vychází ze zlomků otcových deníkových záznamů, provází ji do paměti vyrytá a do básnického světa zaklíněná autentická slova umírajícího otce. Grave se k poctě mateřství prodírá z podivné zloby a z nesmiřitelnosti se ztrátou. Rodný hrob lze vnímat jako tematickou a výrazovou rekapitulaci Slívovy poetiky. Motivy bolesti, nejistoty, nemoci přicházejí v nových motivických variantách. Těkavost a údiv se ztrácí v Souvrati, kde se Slíva
vrací ke gnómičnosti. Drásavá opakování kritických životních chvil jsou vyvažována obrazy krajiny.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Nepokoj hodin (BB 1984); Černé písmo (BB 1990); Volské oko (BB 1997); Tanec v pochované base (BB 1998); Na zdech stín osik (BB 1999); Grave (BB 2001); Bubnování na sudy (BB 2002); Rodný hrob (BB 2004); Souvrať (BB 2007).
Výbory: Jízdenka z Hradce na Hradec (BB 2003, spolu Jiljím Slívou – fotografie a Liborem Slívou – sentence); Boudní muzika
(BB 2006).
Uspořádal: Holan devadesát (1995, soukromý tisk); Nářky Georga Heyma (1997); Du podel blesku (1998).
Účast ve sbornících a antologiích: Jak lomikámen v dešti. 13 brněnských básníků (1987); Die Sonnenuhr. Tschechische Lyrik aus 11 Jahrhunderten (Lipsko 1993); Holan devadesát (soukromý tisk, 1995); Almanach Welesu (1996; 1997); Nářky Georga Heyma. Překlady a parafráze (1997); Du podel blesku (1998); Skřípavá hudba vrat (2000); Podél trati (příloha Jihovýchodní pošty, 2001); Ryby katedrál. Antologie české poesie XX. století v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (2001); Co si myslí andělíček. Dítě v české poezii (2004); Ludvíku Kunderovi k pětaosmdesátinám (2005); Pastýř trudomyslných ovcí (2005); Báseň mého srdce (2005); S tebou sám (2005); Iz věka v věk. Češskaja poezija (Moskva, 2005); Pobocza 2005–2006 (Więcbork, 2006); Antologie české poezie II (2007); Po městě, jež je mi souzeno (2007).
LITERATURA
Studie a články: I. Harák: A ve tmě někdo škrtne sirkou, Alternativa nova 1998, č. 7, též in Nepopulární literatura (1999); J. Trávníček: doslov in Boudní muzika (2006).
Recenze: Nepokoj hodin: mž, ZN 19. 11. 1984; J. Kudrnáč, MF 5. 3. 1985 * Černé písmo: R. Svoboda, Moravské noviny 1. 6. 1990; J. Trávníček, Rok 1991, č. 1 * Volské oko: J. Trávníček, Tvar 1997, č. 11; M. Trávníček, Proglas 1997, č. 4, Literární příloha, č. 2; R. Svoboda, MFD 2. 5. 1997; P. Motýl, Host 1998, č. 7; J. Suk, NK 1998, č. 34; M. Vajchr, KPRR 1999, č. 13, též in Vyložené knihy (2007) * Tanec v pochované base: D. Dobiáš, LidN 27. 8. 1998; R. Burián, Rt 18. 8. 1998; Vl. Píša, Tvar 1998, č. 19; J. Trávníček, Tvar 1998, č. 19; M. Trávníček, Proglas 1998, č. 7, Literární příloha, č. 3; Z. Mitáček, Jihovýchodní pošta 1998, č. 3/4 * Na zdech stíny osik: J. Mlejnek, MFD 29.9.1999, s. 25; V. Stanzel, Host 1999, č. 8, Recenzní příloha; J. Chocholoušek, Host 1999, č. 8, Recenzní příloha; J. Štolba, Host 1999, č. 8, Recenzní příloha; R. Burián, Rt 30. 12. 1999; Vl. Novotný, Týdeník Rozhlas 2000, č. 12; M. Exner, Aluze 2000, č. 1 * Grave: J. Staněk, NK 2001, č. 26; L. Kosová, Rt 20. 7. 2001; J. Mlejnek, MFD 24. 8. 2001; J. Chrobák, Tvar 2001, č. 17; K. Strávník, Psí víno 2002, č. 21 * Bubnování na sudy: M. Exner, Aluze 2002, č. 3; Š. Švec, Právo 7. 11. 2002, příl. Salon; V. Kučera, Weles 2002, č. 15; J. Trávníček, Host 2003, č. 1; M. Chocholatý, Host 2003, č. 2, Recenzní příloha; A. Blažejovská, Týdeník Rozhlas 2003, č. 17; R. Kopáč, Právo 2. 5. 2005; P. Odehnal, Tvar 2003, č. 6; J. Chrobák, Tvar 2003, č. 6; J. Grombíř, Texty 2003, č. 29; Vl. Novotný, ČJL 2003, č. 1 * Rodný hrob: O. Stehlíková, Lid.N 9. 11. 2004; O. Mainx, Protimluv 2005, č. 1/2; Vl. Šrámek, Weles 2006, č. 26 * Boudní muzika: K. Pípová, Tvar 2006, č. 9; O. Horák, LidN 14. 2. 2006; J. Chrobák, Protimluv 2006, č. 1; J. Němec, LitN 2006, č. 29; A. Blažejovská, Týdeník Rozhlas, 2006, č. 33 * Souvrať: P. Šrut, Právo 20.12. 2007, příl. Salon; J. Zizler, Respekt, 2008, č. 4; oh (Ondřej Horák), LidN 14. 2. 2008, příl. Kulturní premiéry.
Rozhovory: D. Zálešák, MFD 24.3.1997, příl. Jižní Morava; R. Fajkus, Weles 2001, č. 12; M. Balaštík, Host 2006, č. 3.