Slovník české literatury po roce 1945
Jan DVOŘÁK
* 10. 5. 1937, Litomyšl
† 8. 12. 2021, Hradec Králové
Prozaik; literární vědec a redaktor
Vyrůstal v rodině učitele matematiky a celoživotního přítele malíře Otakara Kubína (jejich vztahy později vylíčil v románu Odvrácená strana obrazu). V letech 1939–1945 žil s rodiči v Kolíně nad Labem. V Praze ukončil základní vzdělání (1952), jeden rok navštěvoval jedenáctiletou střední školu a absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou (1953–1957). V letech 1957–1962 studoval na Filozofické fakultě UK češtinu a dějepis. Diplomovou práci Prozaické dílo Ludvíka Aškenazyho obhájil jako doktorskou (1968). Po dvouleté vojenské službě (1962–1964, Litoměřice, Klenčí pod Čerchovem, Horšovský Týn) učil jeden rok na Střední průmyslové škole strojnické v Rychnově nad Kněžnou. V letech 1966–1992 působil ve Východočeském nakladatelství v Hradci Králové, kde také od roku 1969 trvale žije. V roce 1967 bylo nakladatelství přejmenováno na
Kruh a Dvořák se stal jeho šéfredaktorem, po odvolání z této funkce (1970) v něm pracoval jako redaktor. V letech 1975–1976 působil jako externí dramaturg loutkového divadla Drak v Hradci Králové a spolupodílel se mj. na česko-polsko-slovenském scénickém pásmu Jánošík (prem. 1974). V roce 1990 byl jmenován ředitelem nakladatelství Kruh, po jeho zániku
(1992) nastoupil na
Vysokou školu Pedagogickou v Hradci Králové (později Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové) jako odborný asistent na katedře českého jazyka a literatury (externě zde učil již v letech 1983–1986; v letech 1996–2004 katedru vedl). Roku 1994 obhájil na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci habilitační práci o vztahu literatury a filmu po druhé světové válce (Modely a narušitelé) a byl jmenován docentem pro obor teorie a dějin literatury, divadla a filmu. V roce 2003 byl jmenován čestným předsedou Východočeského střediska Obce spisovatelů (od roku 2011 Středisko východočeských spisovatelů). Roku 2007 odešel do důchodu a věnoval se vlastnímu psaní a spolupráci s rozhlasem.
Od roku 1958 publikoval beletrii a kritické texty v
Plameni,
Literárních novinách, Pochodni (Hradec Králové),
Impulsu,
Zlatém máji,
Nových knihách,
Literárním měsíčníku, Tvorbě, Práci, Zemědělských novinách,
Kmeni, Tvaru,
Oku, v bulletinu východočeských spisovatelů Kruh (on-line; zde i původní povídky; jeho památce bylo věnováno vzpomínkové číslo 67/2022 /zde/), v revue Partonyma (Pardubice) aj., psal doslovy (např. ke knihám Vladimíra Brandejse, Miroslava Hanuše aj.). Od šedesátých let systematicky uveřejňoval filmové studie, recenze a publicistiku ve Filmu a době (zde v šedesátých letech např. cyklus Filmové proměny) a vedl filmové rubriky v královéhradecké Pochodni a v
Textech
(zde v č. 4/1969 ukázka z nerealizovaného románu Biograf; později též v literárněkulturní ročence Tahy 2007). V roce 1999 vyšla Dvořákova psychologická novela Zpovědník jako příloha časopisu Tvar (edice Tvary, svazek 2). V pozůstalosti zůstává román Suchozemský ostrov a prozaický cyklus Kniha poslední.– Dlouhodobě spolupracoval s hradeckým studiem Československého, resp. Českého rozhlasu, např. na cyklu Filmové dialogy či na rozhlasových dramatizacích literárních děl (cyklus povídek Známí–neznámí, ve spolupráci s Nellou Mlsovou). – Užíval pseudonymu Jan Robert a šifry jad. – Jeho dcera Nella Mlsová (*1963) působí jako literární historička na Univerzitě Hradec Králové.
Již v Dvořákově detektivní prvotině Zločin naruby, napsané technikou filmové montáže, se projevuje tíhnutí k žánru psychologické prózy, které dominuje také v jeho dalších knihách, ať již vyprávějí komorní příběh studentského mládí a dospívání (Tulácké dny), nebo představují metaforické podobenství o významu autentického lidského časoprostoru (Domácnost). Baladický charakter mají Dvořákovy modelové prózy o krizi psychologických souřadnic a citových jistot v poválečné době (Láska před západem slunce, Zde konečně nám dáno moře). V osmdesátých letech se autor zaměřil na analýzu lidského nitra v cyklu existenciálně zabarvených románů a povídek z východočeského prostředí; nejpřesvědčivěji v něm vykreslil labilní světy dvou „panelákových“ generací v trojnovele Milý, milá, nejmilejší. Problematice umění a životního kreda věnoval reflexivní romány Odvrácená strana obrazu (s parafrázovanými výňatky z dopisů
Otakara Kubína) a Kamenný lev, v němž se na pozadí životní filozofie insitního literáta (inspirovaného
Aloisem Beerem) pokusil o skicu českého společenského života od první světové války až do konce sedmdesátých let 20. století. Sbírka povídek Obyčejné odchody sdružuje několik prozaických variací na téma odchodu jako opouštění známého a pokusů o porozumění smyslu bytí. Autobiograficky založený a bilančně laděný soubor Život vzpomínek představuje mozaiku prozaických impresí, z nichž některé jsou datovány jako deníkové záznamy, vzpomínek na přátele, případně na dětství, ale i krátkých filmových a literárních reflexí.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Zločin naruby (P detekt., 1967); Tulácké dny (P 1970); Domácnost (P 1971); Láska před západem slunce (P 1973); Muž mezi ženami (P 1977); Zde konečně nám dáno moře (P 1978); Hledání v panelovém městě (R 1981); Odvrácená strana obrazu (R 1983); Skalp (R 1984); Úkazy na obloze (PP 1987); Spolek svedených a opuštěných (R 1987); Milý, milá, nejmilejší (P 1990); Kamenný lev (R 1990); Obyčejné odchody (PP 2004); Život vzpomínek (PP 2007).Ostatní práce: Východočeským krajem (místopisné pojednání k fotografiím J. Havla, 1984); Poetický svět Václava Kršky (film. monografie, 1989); Stříbrný vítr – kniha a film (studie, 2003).
Příspěvky ve sbornících: Příběhy o lidech a zvířatech (1980); Příběhy o maminkách (1989); 100 let Karla Poláčka (Rychnov nad Kněžnou 1992); Literatura a region (Opava 1995); Zlatá šedesátá (2000); Život je jinde-? (2001); 13 – Třináct východočeských autorů povídek s tajemstvím (2010); 26+7 – Dvacet šest východočeských autorů a sedm ilustrátorů o barvách života (2019) aj.
Uspořádal a vydal: Recese je hygiena ducha. Zvedá ventil, vypouští páru, netvoří ji (sb., 1967); Kruh poezie (sb., 1968); Čas a smrt (sb., 1970); F. Lesař: Ovečky na horách (PP 1972); Začátek (sb., 1973); Pohledy (sb., 1974); Příběhy o citech (sb., 1975); Setkání (sb., 1976); Rozhovory (sb., 1977); Letokruhy (lit. sb., 1982); Hlavní téma: psychologická próza (1994, s N. Mlsovou); Prameny díla, dílo pramenem (1995, s J. Bartůňkovou); Bloudění časem a prostorem - Jaroslav Durych známý i neznámý (s N. Mlsovou, 1997); Psaní jako sebevyjádření (1998); Neznámí autoři - neznámé texty (s N. Mlsovou, 1999); „Umělý člověk“ 20. století (s N. Mlsovou, 2000); Literární událost? (s P. Posledním, zvl. příloha časopisu Češtinář, 2003) aj.
LITERATURA
Studie a články: J. Adam: doslov, in Skalp (1987); A. Zachová: Regionální návraty, ČL 1995, č. 1, též in Výzva interpretace (Hradec Králové 2007); N. Mlsová, doslov in Život vzpomínek (2007); J. Bílek: Stopa Jana Dvořáka, Královéhradecko 2022, č. 13.Recenze: Zločin naruby: F. Benhart, Plamen 1967, č. 12; O. Chaloupka, Pochodeň 12. 1. 1968; J. Marek, Impuls 1968, č. 1 * Tulácké dny: I. Zítková, MF 24. 9. 1970; Z. Heřman, Texty 1970, č. 10; Š. Vlašín, Tvorba 1971, č. 22 * Domácnost: iz (= I. Zítková), MF 25. 11. 1971; M. Blahynka, RP 2. 5. 1972 * Láska před západem slunce: MJV (= M. Janů-Veselá), Práce 20. 6. 1973; Š. Vlašín, Tvorba 1973, č. 30; M. Blahynka, RP 4. 1. 1974; J. Pecháček, LM 1984, č. 6 * Muž mezi ženami: zh (= Z. Heřman), MF 25. 5. 1978; nam (= N. Macurová), ZN 20. 6. 1978; Š. Vlašín, Tvorba 1978, č. 21 * Zde konečně nám dáno moře: M. Veselá, Práce 10. 8. 1978 (též ad Muž mezi ženami); vn (= L. Vacina), Pochodeň 30. 8. 1978 (též ad Muž mezi ženami); J. Heřtová, RP 2. 10. 1978; O. Chaloupka, Tvorba 1979, č. 10 * Hledání v panelovém městě: L. Chytilová, NK 1981, č. 35; Z. Heřman, MF 1. 9. 1981; Š. Vlašín, Tvorba 1981, č. 36; J. Lukeš: SvSl 25. 11. 1981; V. Macura, LM 1982, č. 2 * Odvrácená strana obrazu: L. Chytilová, NK 1983, č. 18; L. Vacina, Práce 25. 5. 1983; B. Svadbová, LM 1984, č. 4 * Skalp: J. Lukeš, SvSl 29. 4. 1984; Z. Heřman, MF 23. 8. 1984; vn (= L. Vacina), Pochodeň 23. 8. 1984; O. Chaloupka, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 39; J. Nemcová, Slovenské pohľady 1985, č. 8 * Úkazy na obloze: A. Fetters, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 36; V. Píša, RP 3. 5. 1988; A. Hájková, LM 1988, č. 6 * Spolek svedených a opuštěných: Š. Vlašín, LD 4. 3. 1988; L. Vacina, Práce 6. 5. 1988; V. Novotný, ZN 20. 5. 1988; M. Blahynka, Tvorba 1988, č. 20; Z. Heřman, MF 8. 6. 1988; L. Vacina, Pochodeň 21. 6. 1988;O. Chaloupka, Kmen 1988, č. 32 * Milý, milá, nejmilejší: iz (= I. Zítková), NK 1990, č. 25 * Kamenný lev: I. Zítková, NK 1990, č. 49; Z. Heřman, Tvar 1991, č. 20; V. Píša, Severočeský regionální deník 17. 9. 1991 * Obyčejné odchody: V. Novotný, Tvar 2005, č. 10 * Život vzpomínek: M. Blahynka, Haló noviny 4. 8. 2007, příl. Obrys-Kmen č. 30.
Rozhovory: P. Frýbort, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 30; P. Wilhelm, Tvorba 1988, č. 25; P. Frýbort – O. Neff, Kmen 1989, č. 5; D. Gayerová, Český deník 8. 10. 1992; M. Dušek, Partonyma 2011, č. 25.
K životním jubileím: N. Mlsová, Češtinář 1996/1997, č. 5; P. Poslední, Češtinář 2001/2005, č. 5.
Nekrolog: J. Bílek – D. Zlatníková, Knihkupec 2021, č. 6; E. Černošová ad., Kruh (on-line) 2022, č. 67 (únor; zde) .
Autor hesla: Vladimír Novotný (1995)
Aktualizace hesla: 20. 11. 2021
(ap)
Aktualizace bibliografie: 20. 11. 2021
(ap)