Slovník české literatury po roce 1945

Hana BĚLOHRADSKÁ

* 12. 1. 1929, Praha

† 25. 2. 2005, Praha

Prozaička, scenáristka a překladatelka

Dívčím jménem Moráková. – Oba rodiče byli advokáti. Po maturitě na gymnáziu v Praze (1948) studovala jeden rok na Právnické fakultě UK. Od roku 1949 pracovala nejprve jako pomocnice, později jako laborantka na 1. dětské klinice v Praze. V roce 1961 se rozhodla profesionálně věnovat literatuře. V letech 1966–1967 byla lektorkou nakladatelství Československý spisovatel, v roce 1968 členkou předsednictva Kruhu nezávislých spisovatelů. Po zákazu publikování v roce 1970 byla v domácnosti a věnovala se překládání. Po roce 1990 se stala předsedkyní výboru Českého literárního fondu a členkou výboru českého centra PEN klubu. Stála také u zrodu Fondu Boženy Němcové, jehož posláním je sociální pomoc spisovatelům a překladatelům. – Její dcerou je režisérka a scénáristka Lucie Bělohradská (*1954).

Přispívala do Plamene a Literárních novin. Je autorkou scénářů k filmovým adaptacím novely Bez krásy, bez límce (s tit. ...a pátý jezdec je Strach, 1964, r. Zbyněk Brynych, sc. + Zbyněk Brynych) a románu Poslední večeře (s tit. Znamení Raka, 1967, r. Juraj Herz, sc. + Juraj Herz). Film ...a pátý jezdec je Strach obdržel v roce 1965 zvláštní cenu poroty za scénář na VII. mezinárodním filmovém festivalu v Mar del Plata (Argentina). Pro Divadlo Na zábradlí upravila Dámu s kaméliemi Alexandra Dumase ml. (prem. 1971, překl. Anna Fárová a Jaroslav Gillar, r. Jaroslav Gillar) a přeložila hru Edwarda Albeeho Pobřeží (prem. 1983, jako překladatelka uvedena Věra Šedá, úprava a režie Lucie Bělohradská). Na motivy románu Ladislava Fukse Vévodkyně a kuchařka napsala televizní hru Ohňostroj v Aspern (1987, r. Pavel Háša). – Používala jména Helena Karezová, Marie Vodičková a Věra Šedá, některé její překlady zaštítila svým jménem Jarmila Emmerová.

Bělohradská se ve svých prózách zaměřila především na psychologické a etické aspekty lidského jednání s výrazným akcentem na jejich konkrétní historickou podmíněnost. Ve svém debutu, novele Bez krásy, bez límce, postavila do centra kontrastní paralelu dvou lidských a mravních typů, jejichž konflikt je zasazen do období nacistické okupace a vyhrocen židovským původem jednoho z hrdinů. Novela Vítr se stočí k jihovýchodu je komorní studií manželského vztahu zachyceného v okamžiku, kdy jsou po náhlém zásahu vnější reality protagonisté příběhu nuceni přehodnocovat své postoje. Román Poslední večeře se odehrává v lékařském prostředí a na příběhu pátrání po vrahovi mladého lékaře spojuje žánr detektivky a psychologické prózy. V dramatu Incident se autorka vrátila k námětu z období druhé světové války: na osudech politických emigrantů zobrazila atmosféru strachu, politického tlaku a ztrátu osobní identity. Tematickou osou povídkového souboru Nebezpečné výpravy je střet lidského osudu s neovlivnitelnými nebo tajemnými okolnostmi; tuto linii zachovávají i povídky doplněné do rozšířeného vydání s názvem Přešťastné manželství a poslední autorčina povídková sbírka Titanik a jiné povídky; do nichž však vedle témat historických pronikají i témata současná (restituce, charita, obchod s dětmi, adopce na dálku).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Bez krásy, bez límce (P 1962); Vítr se stočí k jihovýchodu (P 1963); Poslední večeře (R 1966); Incident (D 1991); Nebezpečné výpravy (PP 1994); Přešťastné manželství (PP 1998); Titanic a jiné povídky (PP 2004).
Příspěvky ve sbornících: Nej... Povídky z Playboye II (PP 1998, povídka Trest boží, též in Přešťastné manželství); Tenkrát za totáče (PP 2005; povídka Smrt ministra).
Překlady: R. MacDonald: Smrt v bazénu (1971); A. W. Upfield: Králičí plot (1972); A. A. Fair (E. S. Gardner): Vrah má mít doktorát (1972; poté in Třikrát Donald a Berta, 1995); Z. Grey: Schody z písku (1979, pod pseud. Helena Karezová, který J. Emmerová „zapůjčila“ několika překladatelům); B. Bainbridgeová: Podnikový výlet (1981); R. Rendellová: Podoba ďábla (1987, in R. R.: Třikrát v blízkosti vraha); scénicky: E. Albee: Pobřeží (1983; jako překladatelka uvedena V. Šedá).

LITERATURA

Studie a články: Z. Kožmín: K problematice stylového principu prózy, Impuls 1966, č. 2; Š. Vlašín: Úskalí latentního naturalismu v naší současné próze, Impuls 1966, č. 3; Z. Kožmín: Antiiluzívnost v české próze 60. let, in K minulosti i dnešku literatury sv. 26, č. 6 (1969).
Recenze: Bez krásy, bez límce: F. Benhart, Plamen 1963, č. 1; J. Opelík, Kulturní tvorba 1963, č. 7; M. Suchomel, HD 1963, č. 2 (též in Co zbylo z recenzenta, 1995); B. Svadbová, Tvar 1991, č. 50 * Vítr se točí k jihovýchodu: J. Škvorecký, LitN 1964, č. 9, M. Suchomel, HD 1964, č. 1; M. Jungmann, LitN 1963, č. 42 *Poslední večeře: Z. Pochop, LitN 1967, č. 11; A. Jelínek, Orientace 1967, č. 1; J. Opelík in Nenáviděné řemeslo (1969) * Incident: mpk (M. Petříček), NK 1992, č. 31; A. Haman LitN 1993, č. 1* Nebezpečné výpravy: J. Lukeš, LidN 30. 3. 1994; V. Novotný, Práce 26. 4. 1994; J. Chuchma, MFD 27. 4. 1994; M. Petříček, LitN 1994, č. 19 * Přešťastné manželství: V.Novotný, Tvar 1998, č. 16 (též o souboru Nebezpečné výpravy); A. Haman, LitN 1998, č. 43; J. Chuchma, MFD 30. 3. 1999 * Titanic a jiné povídky: M. Jungmann, Mosty 2004, č. 18; L. Soldán, Host 2005, č. 1.
Rozhovory: V. Petříková, Vlasta 1964, č. 29; L. Konopíková, Čs. televize 1966, č. 16; Lubomír Vaculík, RP 17. 1. 1967; J. Pekárek, Neděle 1969, č. 12; J. Červenková, LD 14. 3. 1994; M. Nyklová, NK 1994, č. 14.
K životním jubileím: A. Jelínek, Právo 12. 1. 1999.
Nekrology: M. Spáčilová, A. Horáčková, MFD 26. 2. 2005; J. Slomek, LidN 26. 2. 2005; J. Stránský, LidN 10. 3. 2005.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945

Autor hesla: Miroslav Zelinský (1995)

Aktualizace hesla: 15. 1. 2019 (ap)

Aktualizace bibliografie: 15. 1. 2019 (ap)

zpět na hlavní stranu