Slovník české literatury po roce 1945
Eduard VERNER
* 30. 3. 1943, Praha
† 7. 3. 2003, Praha
Televizní a filmový scenárista a dramaturg
Otec byl právník, matka učitelka. Po maturitě (1960) na jedenáctileté střední škole v Praze na Smíchově se chtěl vyučit typografem, vzhledem k potížím se zrakem však musel školu po prvním ročníku opustit. Krátce pracoval na stavbě a rok studoval na střední knihovnické škole. 1964 byl přijat ke studiu dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Absolvoval 1968 scénářem Utrpení mladého Boháčka a prací Problémy dramatizací díla F. M. Dostojevského. Od ukončení školy působil jako dramaturg dramatických pořadů v
Čs. televizi (později přejmenované na
Českou televizi).
Jako scenárista Verner debutoval filmem Utrpení mladého Boháčka (1969, režie František Filip), realizován byl dále jeho film Vyžilý Boudník (1990, režie
Václav Křístek, scénář + Rudolf Ráž, s použitím textů Guillauma Apollinaira Podivuhodná dobrodružství barona D’Ormesan) a televizní inscenace: Hříšníci (1972, režie František Filip), Horolezci (1973, režie Bruno Šefranka, scénář + Václav Cibula), Neameričané (1973, režie Antonín Moskalyk, podle Alvaha Bessieho), Fata morgana (1976, režie Jiří Bělka), Ohnivý kříž (1977, režie Karel Pokorný, podle Judsona Philipse), Děti padají vzhůru (1978, režie Miroslava Valová, podle Hanse Fitzhuma), Řekni mi to beze slov (1980, režie Evžen Němec), Veteráni (1981, režie František Laurin), Ubohý pan Kufalt (1981, 2 díly, režie František Filip, podle Hanse Fallady), Zkouška (1981, režie František Filip, scénář + Jaroslav Merunka), O Vánocích nechci slyšet ani slovo (1982, režie Pavel Háša, scénář + Rudolf Ráž), Tři cesty k domovu (1983, 3 díly, režie František Filip, scénář + Rudolf Ráž), Oblouk světla (1983, 2 díly, režie Jiří Svoboda), Pátá stanice (1984, režie Vladimír Kavčiak), Návrat (1988, režie Marcel Dekanovský, podle Rudolfa Kalčíka), Lék pod kůži (1988, režie Jana Semschová), Zpráva o jednom souboji (1989, režie Vladimír Kavčiak), Hra na Barbaru (1989, režie Anna Procházková, podle Jonathana Burkeho), Melánie, Melánie (1993, režie Vladimír Drha), Narozeniny (1994, režie Luba Velecká, podle Maria Frattiho), Elegantní řešení (1994, režie Zdeněk Zelenka, adaptace komedie Charlotty Francisové Utěš mě jablky), Prázdninové známosti (1995, režie Viktor Polesný, podle Pamely Johnsonové), Stenotypisté (1995, režie Vladimír Strnisko, adaptace stejnojmenné divadelní hry Murraye Schisgala), Ďábel v Praze (1997, 5 dílů, režie Otakar Kosek, scénář + Rudolf Ráž), Silná jako smrt (1997, režie Viktor Polesný, podle Guy de Maupassanta), Sjezd abiturientů (2000, režie Viktor Polesný, podle Franze Werfela), Borůvkový vrch (2002, režie Dušan Klein), Lišák (2002, režie Lucie Bělohradská, podle Davida Herberta Lawrence), Miláček (2002, režie Dušan Klein, podle Guy de Maupassanta), Pátek čtrnáctého (2003, režie Václav Křístek, podle Petra Scheuera), I ve smrti sami (2004, 3 díly, režie Dušan Klein, podle Hanse Fallady) aj. V Čs. rozhlase byly uvedeny Vernerovy hry Soupeři (1963), Rozhodující chvíle (1964), Muž na pár dnů (1973), Bušení srdce (1976), Sláva za oponou (1983), Chalupa (seriál pro děti, 1983, s Vojtěchem Steklačem), Šachy (seriál pro děti, 1983), Odměna (1983), Komoří Jeho Veličenstva (1988), Zpověď (1990) a Zajatci polárního moře (1992). Své jméno
Verner propůjčil Vlastimilu Venclíkovi k televizní hře Nůž pro všechno (1979, režie Otakar Kosek).
Na mimořádném úspěchu
Vernerova veseloherního debutu, scénáře k celovečernímu filmu Utrpení mladého Boháčka, se podílel mj. herecký výkon
Pavla Landovského v roli nerozhodného venkovského mladíka, který je matkou nucen do ženění. V komediální a tragikomické poloze se snahou o groteskní nadsázku se Verner častěji pohyboval i ve své další, žánrově a námětově velmi různorodé tvorbě, v níž se zároveň pokoušel o dílčí společenskou kritiku (Hříšníci). Na motivu záměny je postavena malá televizní komedie Zkouška, ze střetu dvou protikladných povah, uspěchaného primáře a hluboce lidského mladého indického lékaře, těží veselohra Lék pod kůži; spíše psychologizující je hra Melánie, Melánie, která s nadsázkou reflektuje ženské téma. K televizním inscenacím, rozehrávajícím ve vážnější poloze téma citových vztahů a mravní odpovědnosti, patří hra o neúspěšném pokusu zdolat himálajský vrchol Nanga Parbat, inspirovaná osudy Tatranské expedice Himálaje 1969 (Horolezci), příběh konzervatoristky usilující o získání sólového partu (Řekni mi to beze slov) nebo hra ztvárňující životní i odborné zrání mladého architekta, jehož morální postoje oscilují mezi osobními zájmy a prací pro společnost (Tři cesty k domovu). Biografické látky zpracovávají inscenace Oblouk světla (o
Františku Křižíkovi a jeho úsilí osvětlit Národní divadlo) a Zpráva o jednom souboji (o Alexandru Sergejeviči Puškinovi). Do normalizačních let je situována smutná filmová komedie Vyžilý Boudník, příběh komické dvojice, samorostlého vesnického talentu a profesionálního divadelníka. Pětidílná televizní inscenace Ďábel v Praze je dobrodružným, filozoficky laděným rámcovým příběhem, odehrávajícím se roku 1670 v jezuitském klášteře. Na půdorysu pěti pražských pověstí, jejichž hrdinou je ďábel, je traktováno téma víry, lásky, pokušení a nenávisti jako ontologických kategorií, ovlivňujících lidské chování a rozhodování.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Utrpení mladého Boháčka (1997, podle filmového scénáře).LITERATURA
Recenze: Pátá stanice: B. Hájková, Čs. televize 1984, č. 29 * Utrpení mladého Boháčka: F. Cinger, Právo 1. 8. 1997.Rozhovory: Bss, Čs. voják 1989, č. 6; P. Totušková, ZN Zemské noviny 26. 7. 1997; an., Plzeňský deník 26. 1. 1998.
Nekrology: spa (M. Spáčilová), MFD 8. 3. 2003; ČTK, Právo 10. 3. 2003.
Autor hesla: Milena Vojtková (1998)
Aktualizace hesla: 26. 6. 2007
(mvo)
Aktualizace bibliografie: 26. 6. 2007
(mvo)