Slovník české literatury po roce 1945
Jiří VESELSKÝ
* 26. 7. 1933, Kyjov
† 18. 4. 2004, Kyjov
Básník
Jeho otec Jaroslav Maria Veselský (1909–1981, publikoval též pod pseud. Jaromír Horský) byl úředník, autor řady divadelních her pro ochotnická jeviště.
Jiří Veselský studoval střídavě na gymnáziu v Kyjově, Kroměříži a Brně. Zde se mj. na Arcibiskupském gymnáziu seznámil s Jakubem Demlem; 1949 pak poznal i Vítězslava Nezvala, s nímž udržoval kontakt až do jeho smrti. Po maturitě v Kyjově (1953) byl dva roky učitelem na odborném učilišti v Hlučíně a Ostravě-Vítkovicích. Zároveň dálkově studoval češtinu a historii na FF v Olomouci (1953–1955; 1975–1976 pak studoval na FF UJEP v Brně dějiny umění; v obou případech studia nedokončil). Od roku 1953 patřil k nejbližším přátelům Milana Kundery. V letech 1956–1957 byl knihovníkem Krajské lidové knihovny v Ostravě. 1957 byl vyloučen z KSČ (členem od 1951). Poté vystřídal řadu příležitostných, většinou krátkodobých dělnických zaměstnání, mj. byl pomocníkem malíře Bohumíra Matala (1959–1960). V roce 1961 byl krátce knihovníkem Klubu železničářů v Břeclavi, téhož roku se stal archivářem národního podniku Texlen v Trutnově. V letech 1963–1966 pracoval jako zámecký správce a knihovník na zámku v Kuksu, kde také vznikla jeho zevrubná rukopisná studie o tamním pobytu Jakuba Demla a o jeho vztahu k hraběnce Kateřině Sweerts-Sporckové. V roce 1966 se přestěhoval do Brna. Zde se věnoval, podnícen dílem Oldřicha Králíka, studiu českých dějin 9. a 10. století, o nichž publikoval několik odborných historických studií. Později pracoval jako archivář národního podniku Silnice Brno (1969–1979), korektor brněnského vydání Rudého práva (1980–1985) a redaktor Zpravodaje československých autoopraven (1985–1990). Od roku 1991 byl v důchodu a žil převážně ve svém rodišti.
Jiří Veselský studoval střídavě na gymnáziu v Kyjově, Kroměříži a Brně. Zde se mj. na Arcibiskupském gymnáziu seznámil s Jakubem Demlem; 1949 pak poznal i Vítězslava Nezvala, s nímž udržoval kontakt až do jeho smrti. Po maturitě v Kyjově (1953) byl dva roky učitelem na odborném učilišti v Hlučíně a Ostravě-Vítkovicích. Zároveň dálkově studoval češtinu a historii na FF v Olomouci (1953–1955; 1975–1976 pak studoval na FF UJEP v Brně dějiny umění; v obou případech studia nedokončil). Od roku 1953 patřil k nejbližším přátelům Milana Kundery. V letech 1956–1957 byl knihovníkem Krajské lidové knihovny v Ostravě. 1957 byl vyloučen z KSČ (členem od 1951). Poté vystřídal řadu příležitostných, většinou krátkodobých dělnických zaměstnání, mj. byl pomocníkem malíře Bohumíra Matala (1959–1960). V roce 1961 byl krátce knihovníkem Klubu železničářů v Břeclavi, téhož roku se stal archivářem národního podniku Texlen v Trutnově. V letech 1963–1966 pracoval jako zámecký správce a knihovník na zámku v Kuksu, kde také vznikla jeho zevrubná rukopisná studie o tamním pobytu Jakuba Demla a o jeho vztahu k hraběnce Kateřině Sweerts-Sporckové. V roce 1966 se přestěhoval do Brna. Zde se věnoval, podnícen dílem Oldřicha Králíka, studiu českých dějin 9. a 10. století, o nichž publikoval několik odborných historických studií. Později pracoval jako archivář národního podniku Silnice Brno (1969–1979), korektor brněnského vydání Rudého práva (1980–1985) a redaktor Zpravodaje československých autoopraven (1985–1990). Od roku 1991 byl v důchodu a žil převážně ve svém rodišti.
Publikovat začal 1950 v deníku Nová politika,
dále přispíval zejména recenzemi do periodik: Nová svoboda, Červený květ (oba Ostrava),
Host do domu (zde především epigramy), Sešity pro mladou literaturu, Divadelní noviny, Práce (Brno), Rovnost (v obou v 70. a 80. letech divadelní kritika) ,
Listy filologické a Časopis Matice moravské (zde historické stati). Po 1989 přispíval do Moravskoslezského týdne (Ostrava, básně, recenze),
Akordu,
Boxu,
Tvaru,
Literárních novin aj. V roce 1990 se stal stálým spolupracovníkem literární revue
Host, od 1995 je předsedou její ediční rady. Poezii do konce 80. let publikoval pouze časopisecky nebo v soukromých, bibliofilských a příležitostných tiscích.
V první polovině 70. let vydával v Brně společně s Pavlem Řezníčkem, Jiřím Oličem, Františkem Jugasem a dalšími samizdatovou revui Koruna, v níž také byla zveřejněna jeho básnická sbírka Dvanáct básní (1972). 1968–1970 připravil s Milošem Štědroněm v brněnském Malém divadle hudby několik literárních večerů s názvem Prokletí básníci.
U epigramů v Hostu do domu a v Červeném květu užíval šifry v-l-k.
V první polovině 70. let vydával v Brně společně s Pavlem Řezníčkem, Jiřím Oličem, Františkem Jugasem a dalšími samizdatovou revui Koruna, v níž také byla zveřejněna jeho básnická sbírka Dvanáct básní (1972). 1968–1970 připravil s Milošem Štědroněm v brněnském Malém divadle hudby několik literárních večerů s názvem Prokletí básníci.
U epigramů v Hostu do domu a v Červeném květu užíval šifry v-l-k.
Pro Veselského básnickou tvorbu je charakteristická touha co nejtěsněji spojit poezii s autenticitou životního prožitku, byť seberozporuplnějšího. Již od prvních veršů (Maria) mu proto bylo velmi blízké
Demlovo pojetí poezie, vnímající život a tvorbu jako nerozlučitelný amalgám a vypovídající bez zábran o všech životních situacích. Snaha o celistvé zachycení skutečnosti mu přitom umožňovala chápat jako něco přirozeného i světonázorovou rozpornost mezi komunismem a katolictvím (např. poutům mezi
Jakubem Demlem a Vítězslavem Nezvalem rozuměl jako dokladu plnosti životních prožitků). V 60. letech Veselský své pojetí poezie uskutečňoval v lyrickoepických poemách, které byly v době svého vzniku jak poetikou, tak svým často provokativním ideovým vyzněním edičně nepřijatelné (Státnice z alchymie, Oratorium na úryvky z deníků ze dnů maďarských událostí 1956, Čtrnáctiletá u Chruščovogradu; knižně vše až ve sbírce Nezaručené pověsti). V těchto dobově podmíněných poemách se poetické prolíná s banálním, prvky socialisticko-komunistické angažovanosti se střídají s katolickou náboženskou vroucností (část poemy Žarošická pouť, mající podobu mariánské invokace, např. přeložil do francouzštiny
Bohuslav Reynek) a blasfemičnost s opravdovostí milostného citu. Pro Veselského poetiku je přitom charakteristický nezvalovsky intonovaný rytmus verše a radost z vynalézavě znějících rýmů; prostý básnický příměr i intelektuální reflexe jsou často podřízeny zpěvnosti verše. Deziluze z rozkladu socialistických hodnot v období tzv. normalizace proměňuje i základní ladění Veselského tvorby. Mizí žánr lyrickoepické poemy a básník začíná poezii vnímat jako prostředek evokace osobních, zejména milostných prožitků. K lásce, ať už má mariánskou adorační podobu, nebo je prosycena výraznou smyslovostí, se obrací jako k základní životní jistotě vyjevující lidský osud. Drobné lyrické postřehy, intimní zápisky, stylizované záznamy událostí, a především milostnou lyriku napsanou v širokém rozmezí mezi lety 1953 a 1993 shrnul do výboru Dívenky jdou Brnem. Veselského erotická lyrika se ve sbírkách Mýtus organismu a Transy (tu doplnil vlastním výběrem erotických fotografií) dostává odvážnou tematizací tělesnosti až na hranici pornografie. V okouzlených lyrických deskripcích dívek a mladých mileneckých dvojic, v nichž se teprve probouzí smyslnost, pokračoval i ve sbírce Zpívající biochémie.
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Maria (B, bibliofilie, vlastním nákladem, 1948); Asi tak (B, bibliofilie, Památník P. Bezruče v Opavě, 1956); Rimbaud (B, příležitostný tisk Krajské lidové knihovny v Ostravě, 1957); Únor (B 1958, bibliofilie); Žarošická pouť (B, bibliofilie, 1964, část poemy Státnice z alchymie, úvodní verše přeložil do francouzštiny B. Reynek); A poslední (BB, bibliofilie, 1966); Nezaručené pověsti (BB 1996, + sbírka slovensky píšící vietnamské básnířky Diany Tuyet-Lan Nguyen: Čiary života); Mýtus organismu (BB 1997); Transy (BB 1999, připojen výbor básní, korespondence a článků o J. Veselském sebraných u příležitosti jeho pětašedesátých narozenin); Zpívající biochémie (BB 2003).Výbory: Dívenky jdou Brnem (BB 1995); Všechny tvé dívčí nanicovatosti (2000, ed. M. Huvar); Luna je za vlakem poslední nárazník... (2003, ed. D. Ž. Bor).
Zvukový záznam: Imation (2000, autorský přednes deseti básní a zhudebněná verze básně Milování v interpretaci P. Cvanové a V. Lengála).
Uspořádal a vydal: B. Neumannová: Byla jsem ženou slavného muže (1998, s dalšími).
LITERATURA
Knižně: Místo sborníku k šedesátým pátým narozeninám autora, in Transy (1999, sborník vydaný jako součást sbírky Transy).Studie a články: -jTk (J. Trávníček): Třikrát napříč labyrintem totalitarismu, Proglas 1990, č. 7; J. Olič: Jiří Veselský, Slovenské pohľady (Bratislava) 1991, č. 9; týž: Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem (vzpomínky na brněnskou literární bohému), Fragment (Bratislava) 1992, č. 4; J. A. Pitinský: Jiří Veselský, Host 1991, č. 7; J. Kuběna in Paní Na Duze (1998); I. Fic: Literární pornografie nebo milostná lyrika: Nad básněmi Františka Halase a Jiřího Veselského, Tvar 2001, č. 4 + Mýtus a tragický pocit života v jendé básni Jiřího Veselského (o básnické skladbě Eulenspiegel z konce 50. let), in Konstrasty a proměny v českém jazyce a literatuře 20. století (Walbrzych 2004, eds. M. Balowski, J. Svoboda).
Recenze: Dívenky jdou Brnem: P. Čichoň, Host 1995, č. 5; K. Křepelka, Proglas 1995, č. 5; L. Sedláková, Denní Telegraf 1. 4. 1995; J. Staněk, Tvar 1995, č. 8 * Nezaručené pověsti: P. Kotrlá, Tvar 1996, č. 12; L. Soldán, Tvar 1996, č. 12; P. Řezníček, LidN 3. 9. 1996 * Mýtus organismu: P. Řezníček, LidN 19. 2. 1998 + Slovo 27. 4. 1998; M. Blahynka, Haló noviny 7. 3. 1998, příl. Čtení pro volné chvíle; M. Pokorný, MFD 20. 4. 1998; R. Burián, Rovnost 21. 4. 1998; M. Langerová, LitN 1998, č. 13 + k tomu polemika: P. Řezníček, LitN 1998, č. 18; J. Suk, NK 1998, č. 15; I. Fic, Host 1998, č. 8 * Transy: J. Mlejnek, MFD 28. 7. 1999 + k tomu polemika: K. Nečas, Tvar 1999, č. 17; P. Řezníček, Zemské noviny 30. 9. 1999; A. Mikulášek, Obrys-Kmen 1999, č. 28; M. Blahynka, Obrys-Kmen 1999, č. 28; R. Matys, NK 1999, č. 36; I. Fic, Host 1999, č. 7; R. Burián, Rovnost 18. 11. 1999, příl. Brněnský deník; M. Chocholatý, Host 1999, č. 10 * Všechny tvé dívčí nanicovatosti: J. Staněk, NK 2000, č. 48; M. Blahynka, Haló noviny 13. 12. 2000; J. Olič, Respekt 2001, č. 25; R. Kopáč, MFD 17. 7. 2001 * Zpívající biochémie: R. Kopáč, Právo 28. 7. 2003; I. Fic, Právo 25. 9. 2003; M. Blahynka, Obrys-Kmen 2003, č. 47; J. Grombíř, Aluze 2003, č. 3; Š. Švec, Tvar 2004, č. 10 + k tomu polemika: K. Nečas, Tvar 2004, č. 12 + P. Adámek, Tvar 2004, č. 16 * Luna je za vlakem poslední nárazník: J. Olič, MFD 27. 2. 2004; M. Blahynka, Obrys-Kmen 2003, č. 49; I. Fic, Tvar 2004, č. 10.
Rozhovory: Z. Petrželka, Host 1991, č. 7 + tamtéž 1992, č. 8; E. Stuchlík, Rt 20. 5. 2000, příl. Víkend.
K životním jubileím: J. Mlejnek, MFD 25. 7. 2003; M. Kovářík, Týdeník Rozhlas 2003, č. 39; P. Řezníček, Intelektuál 2003, č. 3 + Akord 2004, č. 1; D. Ž. Bor, Host 2006, č. 5.
Nekrology: J. Mlejnek, MFD 23. 4. 2004; Z. Plachý, Týden 2004, č. 18; B. Rychlík, Respekt 2004, č. 18; J. Nejedlý, Tvar 2004, č. 9; D. Ž. Bor, Tvar 2004, č. 9 + Host 2004, č. 5; I. Fic, Prostor Zlín 2004, č. 2; L Soldán, Kam v Brně 2004, č. 7/8, příl. Kam; J. Kuběna, Dokořán 2004, č. 30; Z. Plachý, Psí víno 2004, č. 29; M Blahynka, Obrys-Kmen 2004, č. 21.
Autor hesla: Jaroslav Med (1998); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 10. 4. 2007
(kb, kp)
Aktualizace bibliografie: 10. 4. 2007
(kb)