Slovník české literatury po roce 1945
Josef SUCHÝ
* 1. 3. 1923, Lesní Jakubov (u Náměště nad Oslavou)
† 30. 5. 2003, Brno
Básník, prozaik a překladatel
Pocházel z rolnické rodiny. Po absolvování klasického gymnázia v Brně (maturita 1942) pracoval v rodišti jako zemědělský a lesní dělník. 1945–1949 vystudoval češtinu a filozofii na FF MU v Brně (diplomová práce: Krajina v díle Jakuba Demla).
V roce 1947 se Suchý přiřadil ke skupině katolicky orientovaných básníků, která se seskupila kolem Velikonočního almanachu; velký vliv na něj mělo zejména přátelství s Jakubem Demlem a Janem Zahradníčkem. 1948 byla po vydání zničena jeho básnická sbírka Žernov. 1949 začal pracovat jako středoškolský učitel na Státní dopravní škole ve Valticích, v témže roce byl zatčen a odsouzen za údajný pokus o ilegální odchod za hranice. 1952 byl z vězení propuštěn a nastoupil vojenskou službu u Pomocného technického praporu (PTP, do 1954). Od 1955 pracoval jako soustružník v továrně na traktory ZKL Brno-Líšeň. Teprve 1968 mohl nastoupit do brněnského nakladatelství Blok, kde pracoval jako redaktor až do svého odchodu do důchodu (1983).
V roce 1947 se Suchý přiřadil ke skupině katolicky orientovaných básníků, která se seskupila kolem Velikonočního almanachu; velký vliv na něj mělo zejména přátelství s Jakubem Demlem a Janem Zahradníčkem. 1948 byla po vydání zničena jeho básnická sbírka Žernov. 1949 začal pracovat jako středoškolský učitel na Státní dopravní škole ve Valticích, v témže roce byl zatčen a odsouzen za údajný pokus o ilegální odchod za hranice. 1952 byl z vězení propuštěn a nastoupil vojenskou službu u Pomocného technického praporu (PTP, do 1954). Od 1955 pracoval jako soustružník v továrně na traktory ZKL Brno-Líšeň. Teprve 1968 mohl nastoupit do brněnského nakladatelství Blok, kde pracoval jako redaktor až do svého odchodu do důchodu (1983).
Básnicky Suchý debutoval 1945 v
Akordu, dále přispíval do novin a časopisů:
Vyšehrad, Repertoár malé scény,
Host do domu, Lidová demokracie,
Tvorba a Kmen,
Literární měsíčník, Rodina aj.; od 1989 publikoval zejména v Lidové demokracii (Brno),
Akordu,
Proglasu, Katolickém týdeníku aj. Svým jménem kryl
Jana Skácela
a jeho překlad dramatu
Frederika Garcíi Lorky Mariana Pinedová (rozmnož., 1974, prem. 1973).
Básníkův – z politických důvodů opožděný – knižní debut, sbírka Jitřenka v uchu jehly, zřetelně stojí pod patronací tvorby
Jana Skácela, jež je Suchému blízká především svým venkovanstvím i námětovou prostotou. Také pozdější Suchého meditativní lyrika, výrazově velmi úsporná a metaforicky neokázalá, je pevně spjatá s autorovou hlubokou zakotveností v rodném kraji. Přírodní krásy Vysočiny v ní představují stálý zdroj obraznosti a vymezují konkrétní prostor veršů, v nichž dominuje neustálá afinita mezi krajinou a člověkem, mezi rostlinou, kamenem či zvířetem a všednodenností. Hlavní konstantou této poezie je mýtus vesnického domova a selských kořenů básníkova rodu, prohlubovaný křesťanskou spojitostí živých i mrtvých a všudypřítomným prožitkem dětství. Jejím základním cílem je pak touha po harmonii a životní čistotě.
Pro hlubší pochopení Suchého tvorby mají zásadní význam rovněž jeho autobiograficky laděné a silně lyrizované prózy (Eliášovo světlo, Dům u jitřního proutí), opět směřující k úvahám o lidském údělu vesnického člověka a o citových vazbách k rodnému kraji. Bytostnou touhu po životní harmonii Suchý vtělil i do mírně didaktických próz pro dívky, jejichž hlavní hrdinka dokazuje svým optimistickým postojem k životu význam ideálně harmonického rodinného prostředí (Katka má starosti, Starosti s Katkou).
Jako překladatel věnoval Suchý svůj zájem jednak německé a rakouské poezii, jednak lužickosrbské poezii i próze, jejichž existenci připomínal záslužně objevnými antologiemi.
Pro hlubší pochopení Suchého tvorby mají zásadní význam rovněž jeho autobiograficky laděné a silně lyrizované prózy (Eliášovo světlo, Dům u jitřního proutí), opět směřující k úvahám o lidském údělu vesnického člověka a o citových vazbách k rodnému kraji. Bytostnou touhu po životní harmonii Suchý vtělil i do mírně didaktických próz pro dívky, jejichž hlavní hrdinka dokazuje svým optimistickým postojem k životu význam ideálně harmonického rodinného prostředí (Katka má starosti, Starosti s Katkou).
Jako překladatel věnoval Suchý svůj zájem jednak německé a rakouské poezii, jednak lužickosrbské poezii i próze, jejichž existenci připomínal záslužně objevnými antologiemi.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Jitřenka v uchu jehly (BB 1966); Ocúnová flétna (BB 1967); Okov (BB 1969); Ve znamení vah (BB 1970); Eliášovo světlo (P 1971); Duhové kameny (BB 1976); Katka má starosti (P pro ml., 1976); Strnadi nad sněhem (BB 1982); Starosti s Katkou (P pro ml., 1982); Dům u jitřního proutí (PP 1983); Země tvých dlaní (BB 1986); Proti osudu (B 1988); Tváří v tvář (BB 1992); Křížová cesta (BB 1995); Žernov (1998); Šarlat na sněhu: slovanské rapsodie (PP 1999).Výbory: Zelené souhvězdí (1978); Poezie k obradům a slavnostem sborů pro občanské záležitosti (rozmnož. 1987, ed. D. Zanášková a I. Paseková); Jasmínová hvězda (1990); Srdce a kámen (2003, obsahuje bibliografii).
Překlady: R. M. Rilke: Zápisky Malta Lauridse Brigga (1967); K. Lorenc: Nový letopis (1972, s J. Vláškem); O. Loerke: Panova hudba (1975, též ed.); Vřesový zpěv. Antologie lužickosrbské poezie (1976, též ed.); Skrytý pramen. Antologie lužickosrbské povídky (1981, též ed.); Vlaštovky světla. Antologie lyriky NDR (1983, též ed.); E. Strittmatter: Krám (1990); Magické kameny. Současná rakouská lyrika (1993, též ed.).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Velikonoční almanach (1947); Zrcadla lásky (1982); Mezi hudci (1985).
Uspořádal a vydal: K. Dvořáček: Cesta k tichému domu (1971); S. Kociánová: Do copánků spletené (1973); K. Kapoun: Kdyby tak šeřík nevoněl (1977); O. Mikulášek: Červenec (1980, se Z. Zábranskou); Z. Spilka: Denní host (1983); Lyrické konfrontace. Výbor z překladů O. F. Bablera ze světové poezie (1986).
LITERATURA
Knižně: Černá a bílá pravda: Josef Suchý /1923–2003/ (2004, ed. L. Štěpán a L. Soldán).Studie a články: Z. Kožmín: Průhledy do poezie J. S., Akord 18, 1992/93, č. 8; J. Med: Návrat k tradicím, Host 2000, č. 5 + Josef Suchý: Básník domova a smíru, Alternativa plus 2003, č. 1/2; L. Štěpán: Verše z hlubin křesťanskéh étosu, SPFFBU, Slavica literaria 2004, č. 7; H. Ulbrechtová-Filipová: Překlady z lužickosrbské literatury jako tvůrčí impuls pro českou literaturu: Josef Suchý a Milan Hrabal, in: Západoslovanské literatury v českém prostředí ve 20. století (ed. H. Ulbrechtová-Filipová, 2004) + Josef Suchý jako serbski basnik, in: Praha a Lužičtí Srbové (ed. P. Kaleta, F. Martínek a L. Novosad, 2005) + Lužickosrbské inspirace moravského básníka Josefa Suchého, Slavia 2005, č. 4; I. Harák: Trvalé a pomíjející v básnických prvotinách Ivana Slavíka a Josefa Suchého, in: Čas v jazyce a literatuře (2005).
Recenze: Jitřenka v uchu jehly: J. Med, Práce (Brno) 8. 7. 1966; O. Rafaj, Impuls 1967, s. 367 * Okov: Z. Rotrekl, Obroda 1969, č. 23 * Eliášovo světlo: Š. Vlašín, Rovnost 1. 7. 1971; J. Hrabák, Tvorba 1971, č. 32 * Duhové kameny: Š. Vlašín, Tvorba 1977, č. 35; J. Pavelka, LM 1976, č. 7 * Země tvých dlaní: F. Schildberger, Tvorba 1986, č. 24, příloha Kmen; M. Blahynka, Rovnost 19. 4. 1986 * Proti osudu: Z. Kožmín, Brněnský večerník 21. 7. 1988 * Tváří v tvář: V. Píša, Tvar 1992, č. 19; I. Slavík, LD 10. 6. 1992 * Šarlat na sněhu: Basil (L. Soldán), Kam v Brně 1999, č. 11, příl. Kam; I. Harák, NK 1999, č. 49/50;
Rozhovor: M. Doležal, Katolický týdeník 2000, č. 5, příl. Perspektivy.
K životním jubileím: M. Trávníček, LD (Brno) 1. 3. 1993; J. Med, Proglas 1998, č. 4.
Nekrology: jas (J. Slomek), LidN 4. 6. 2003; L. Jurkovič, Kam v Brně 2003, č. 6, příl. Kam; L. Soldán, Akord 2003, č. 6; M. Doležal, Katolický týdeník 2003, č. 26, příl. Perspektivy; Z. Kaprál, Dokořán 2003, č. 26.; G. Gruberová-Goepfertová, Katolický týdeník 2003, č. 30, příl. Perspektivy;
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRDatabáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Slavné osobnosti města Brna
Autor hesla: Jaroslav Med (1998)
Aktualizace hesla: 26. 1. 2007
(kb)
Aktualizace bibliografie: 26. 1. 2007
(kb)