Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Obálka knihy Lingvorytmologie (1980) v grafické úpravě Jana Křesadla










 Libor KOVAL

* 2. 4. 1930, Praha  
† 28. 12. 2003, Freiburg (SRN) 
 
Básník
 

Pocházel z úřednické rodiny; i když se narodil v Praze, rodina se brzy poté přestěhovala do Frýdku, kde otec pracoval jako účetní. Roku 1949 Koval maturoval na Bezručově gymnáziu v Místku a vstoupil do salesiánské kongregace Dona Boska v Ořechově u Polešovic. Po likvidaci všech řádů (duben 1950) byl krátký čas dělníkem v železárnách Stalingrad ve Frýdku, od podzimu téhož roku studoval ruštinu a srovnávací slovanský jazykozpyt na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1955 se stal pracovníkem jazykovědného oddělení Československo-sovětského institutu ČSAV v Praze. V roce 1960 byl pro své náboženské aktivity zatčen a vězněn v Praze-Ruzyni. Po propuštění (1961) pracoval jako odbytář v Tesle Hloubětín, poté v Národní galerii (nejprve jako závozník a pak jako skladník). V letech 1964–1968 byl dokumentátorem v různých průmyslových podnicích. V srpnu 1968 vycestoval s Khünovým dětským sborem na mezinárodní sborovou soutěž do italského Arezza a kvůli okupaci Československa se rozhodl zůstat v exilu. Nejprve působil ve Vídni, kde získal stáž ve Slovanském ústavu vídeňské univerzity a krátce též pracoval jako režisér ve Volkstheatru. V letech 1969–1973 studoval v Římě teologii na Papežské Gregoriánské univerzitě jako alumnus Papežské ruské koleje, v letech 1974–1976 na Papežském orientálním institutu (1976 licenciát teologie, studia zakončena disertační prací Vliv clunyevského reformního hnutí na Kyjevskou Rus). V roce 1975 byl vysvěcen na kněze západního a východního obřadu. V letech 1977–1980 byl knězem pro studenty Ruhr-Universität v Bochumi, poté působil rok v Bruselu a posléze na Filipínách (1980), kde založil a vedl ruské náboženské vysílání rozhlasové stanice Radio Veritas Asia v Quezon City poblíž Manily. Od roku 1982 působil na různých místech v SRN (Grengenbach, Mannheim), od roku 1984 žil ve Freiburgu, kde se pastoračně věnoval zejména emigrantům ze slovanských zemí.

 

Debutoval v dětských přílohách regionálních moravských časopisů, po válce přispíval do studentského časopisu Úsvit (1947). Před emigrací publikoval v Moravskoslezském deníku (Ostrava), Plameni (zde ukázky ze sbírky Lingvorytmomelodie), po odchodu do exilu v Národní politice (Mnichov), Rozmluvách (Londýn), Studiích (Řím), Nových obzorech (St. Gallen); po roce 1989 v Akordu, Lidových novinách aj. Aktivně působil v několika pěveckých sborech (např. Kühnův smíšený sbor), vystupoval též jako flétnista na řadě vernisáží. – Byl členem Freier Deutscher Autorenverband (Svobodného svazu německých autorů). – Podle některých svědectví (A. Kratochvil) zůstala v rukopisu sbírka satirických parodií Špalíček písní (ne)národních. – Některé z Kovalových veršů v šedesátých letech zhudebnil Ilja Hurník. – V časopisu Úsvit používal šifru -elka-.

 Kovalova poezie je dílem básníka-lingvisty, který systematicky těží z nepřeberných možností jazykového materiálu a literární tvorbu chápe jako specifickou formu hry. Ve snaze proniknout co nejhlouběji do struktury jazyka, dosáhnout estetického účinku spojováním zdánlivě nesmyslných slov či představ, a odhalit tak překvapivě nové sémantické i filozofické hodnoty poezie, Koval často volí takové básnické postupy, jako jsou parafráze, ohlasy, pastiše, kaligramy apod. Ve sbírce Lingvorytmologie aneb Písně moudrého blázna vědomě navázal na experimentální postupy Christiana Morgensterna a s poetickou hravostí vytvářel jazykové grotesky, slovní hříčky i nonsensovou poezii, mající blízko rovněž k textům Lewise Carrolla. Ve sbírce Kon/tra/texty, inspirované do jisté míry experimentální poetikou Helmuta Heissenbüttela, využívá jazykových kombinací a permutací k parodování exaktnosti jazyka vědy. Sbírka Kryliády je v podstatě souborem parafrází na písňové a básnické texty Karla Kryla. Zájmy jazykovědce i osobní poznání Dálného Východu pak stály u zrodu parafrází klasické japonské poezie, psané formou haiku a tanka (Kapky na skle), a staré korejské poezie ve formě sidžo (Květy staré Koreje). Ani tento příklon k výrazové pregnantnosti orientální poezie, v jejichž parafrázích vyvrcholilo básníkovo úsilí o reflexivní poezii, však neoslabil Kovalovu touhu po experimentu. V knize Poetická scherza, jejímž základem jsou montáže nejrůznějších textů, vytvořil literární obdobu výtvarných koláží a muchláží a do veršů vkomponoval názvy různých českých i cizích literárních a filmových děl, esejů apod. V rámci těchto „ohlasových koláží“, založených na konfrontaci původního a nově vytvořeného kontextu, se Koval také pokusil zcela osobitě interpretovat i řadu současných českých básníků. Jeho duchovní lyrika má tradiční podobu mariánské poezie (Moravské madony) a žalmů (Žalmíčky).

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Kon/tra/texty. 2x7 básní pro moudrého blázna (BB, Mnichov 1979); Lingvorytmologie aneb Písně moudrého blázna (BB, Curych 1980); Kryliády. Hrst hříček pro Karla (BB, Mnichov 1980); Měsíce. Dvanáct listů z kalendáře (BB, 1984, bibliofilie, Coalport, USA; souběžné česko-německé vydání s titulem Zwölf Kalenderblätter, Mnichov 1985, do němčiny přeložil P. Drews; pozměněná verze s titulem Dvanáct listů z kalendáře, 1996, obsahuje bibliografii); Květy staré Koreje (BB, německo-korejské vydání s titulem Blumen des alten Korea, Weiterstadt 1986; česky: Londýn 1987; rozšíř. 1994, do korejštiny přel. Young-Suk Kwon); Moravské madony. Deset mariánských obrázků z moravských poutních míst (BB 1990); Kapky na skle. Japonská inspirace haiku a tanka (BB 1991, obsahuje bibliografii); Poetická scherza. Koláže a muchláže z děl českých básníků (BB, Mnichov 1991); My hořet? (BB 1992; čast samostatně s titulem My, bibliof. 1997); Napiš mi – něhu, lásku, snění (BB 1997, bibliof., částečně již in Kryliády, 1980); Žalmíčky (BB 1997, bibliofilie).
Překlad: P. Verlaine: Podzimní zpěv (28 variant překladu Verlainovy básně Podzimní zpěv, 1995).
Ostatní: Die Vefolgung der Christen in der Tschechoslowakei (München 1985).
Účast v týmových pracích: Rusko-český slovník lingvistické terminologie (1960).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Antologie české poezie. I. díl (2009).

LITERATURA

Studie a články: P. Drews: doslov, in Kon/tra/texty (1979); A. Kratochvil: Básník v našem středu, Studie (Řím) 1985, č. 2/3 (též jako Ein Dichter in unserer Mitte, in L. K., Zwölf Kalenderblätter /Mnichov 1985/); A. Kratochvil: Několik slov závěrem, in L. K., Květy staré Koreje (Londýn 1987); V. Šibrava: Smysluplný experiment, LD 7. 8. 1990; A. Měšťan: L. K. píše ve vysvětlující…, in L. K., Poetická scherza (Mnichov 1991); V. Šibrava: L. K., abeceda zapovězených, Učitelské noviny 1991, č. 26; B. Pavlok: Poezie bez hranic, Alternativa nova 1996, č. 6; M. Klivar: Experimentální poezie L. K., Obrys-Kmen 1997, č. 1; L. Martinek: Kapky na skle. Haiku Libora Kovala, in Česká a polská emigrační literatura (ed. L. Martinek, M. Tichý, 2002); P. Petr: L. K., Prostor Zlín 2003, č. 3.
Recenze: Kon(tra)texty: M. K. (= M. Kubes), Národní politika (Mnichov) 1979, č. 6, příl. Zvon; A. Kratochvil, Nový život (Řím) 1979, č. 12 * Lingvorytmomelodie aneb Písně moudrého blázna: M. Kubes, Obrys (Mnichov) 1981, č. 3; A. Kratochvil, Národní politika (Mnichov) 1983, č. 4, příl. Zvon * Květy staré Koreje: A. Kratochvil, Nový život (Řím) 1988, č. 1/2; M. Löwensteinová, Nový Orient 1990, č. 10 * Kapky na skle: J. Šulc, Velehrad 1992, č. 3; mha, Akord 1991/92, č. 7; P. A. Bílek, MFD 13. 1. 1992 * Poetická scherza: M. Pilař, Tvar 1992, č. 10 (též o sbírce Kapky na skle); pek (= M. Petříček), LitN 1993, č. 3 * My: I. Harák, Psí víno 1998, č. 3.
Rozhovory: J. Hájková, LidN 29. 10. 1994; J. Knižátková, Moravskoslezský den 27. 4. 1995; J. Kristek, Rt 9. 10. 1999, příl. Víkend.
K životním jubileím: A. Měšťan, LD 15. 1. 1991.
Nekrology: M. Vernerová, Katolický týdeník 2004, č. 8; J. Koláček, Akord 2004, č. 1.

Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Karel Piorecký (2007); Michal Jareš (2021)
Aktualizace hesla: 2. 3. 2021 (jar)
 
zpět na hlavní stranu