Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Radoslav LOŠŤÁK

* 11. 11. 1935, Olomouc  
† 10. 9. 1992, Praha  
 
Prozaik a dramatik
 Oba rodiče byli učitelé a Lošťák se též připravoval na učitelskou dráhu. Po maturitě na prostějovském gymnáziu (1953) studoval češtinu na Vysoké škole pedagogické v Olomouci (1953–1957). Několik let učil na osmiletých školách (Rudník u Vrchlabí, Vrbátky u Prostějova). 1960–1965 byl vedoucím divadelního souboru Větrník (Prostějov). Od 1961 pracoval jako metodik pro umělecký přednes a péči o mladé autory na Krajském osvětovém zařízení jihomoravského kraje, 1965–1968 byl tajemníkem Vysokoškolského klubu UP v Olomouci, 1968–1969 olomouckým kulturním zpravodajem ostravského Moravskoslezského večerníku. 1969 se stal lektorem, později dramaturgem Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, odkud přešel 1978 do činohry Národního divadla v Praze; zde působil jako dramaturg až do předčasné smrti.
 Od roku 1958 časopisecky publikoval drobné prózy a verše v Hostu do domu (debut 1961), Červeném květu, dále v Mladé tvorbě (Bratislava), Stráži lidu, Trnu, Dokořán (Brno), Textech (Hradec Králové) a v novinách Rovnost a Nová svoboda (Ostrava). Psal rovněž divadelní a výtvarné recenze a referáty, které publikoval od roku 1966 v časopise Impuls a od 1968 v Moravskoslezském večerníku. – Je autorem televizní hry Kdo sedí za komínem (1976), rozhlasových her První den prázdnin (1982), Zavátá samota (1982), Větrná noc (1984), Stín bledé Elektry (1985), Projížďka po moři (1986); Projížďka mezi ledovci (1986), Školní výlet celou noc (1988) a několika rozhlasových dramatizací.
 Lošťák začínal jako prozaik. Dva soubory jeho povídek ze 60. let ztvárňují v lyrické rovině citové vztahy mladých lidí (Čistota, Sníh pro příští noc). Od 70. let, v souvislosti s působením v divadle, zaměřil svou literární aktivitu k dramatu. Jejím těžištěm je volná trilogie her ze současnosti, které pokračují v linii hrubínovské poeticko-psychologické dramatiky (Chůze po kamení, Opožděný ptačí zpěv, Dům, kde nesněží). Charakterizuje je prolínání dějů, konfrontace životních postojů postav a soustředění na jejich niterný život. Autorova touha po harmonii je manifestována zdůrazněním tradičních jistot (domov, láska, řád přírody, lidská sounáležitost) a základních morálních hodnot. Od lyricky rozvolněné kompozice prvních dvou her Lošťák postupně směřuje k pevnějšímu tvaru a k dramaticky vyhrocenějšímu dění. Výrazné je zároveň i jeho stylotvorné úsilí, projevující se zejména sklonem k metaforickému jazyku. Vyvrcholením snahy o básnický výraz a velké drama je blankversem napsaná Dubnová noc, hra situovaná do protektorátního období a vystavěná na dějovém půdorysu řeckého mýtu o Átreovcích. Ve vyznění je tato variace na oresteovskou tragédii efektním příběhem, násilně přizpůsobeným převzatému rámci.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Čistota (PP 1963); Sníh pro příští noc (PP 1968); Chůze po kamení (D, rozmnož., 1975, i prem.); Opožděný ptačí zpěv (D, rozmnož., 1976, i prem.); Dům, kde nesněží (D, rozmnož., 1978, i prem.); Poněkud ztracená princezna (D pro děti, rozmnož., 1980, prem. 1981); Dubnová noc (D, rozmnož., 1983, i prem.).
Adaptace a dramatizace: Příběh jednoho manželství (1970, podle prózy V. Poznera Útěk); Princezna se zlatou hvězdou na čele (pro děti, 1972, podle B. Němcové); Sůl nad zlato (1972, podle B. Němcové); M. Sebastian: Hra na prázdniny (1973); Anna Sněgina (1974, montáž poezie S. Jesenina); P. Vintila: Dům, který vyšel dveřmi (1974); scénicky: E. Rislakki: Ošklivá Elza (muzikál, 1976).
Ostatní práce
: Na pomoc recitujícím v STM (1963, s R. Waltrem); W. Shakespeare: Zimní pohádka (příležitostný tisk k premiéře, 1992).
Přeložil: V. Katajev: Neděle na střeše (1972); A. N. Arbuzov: Dvanáctá hodina (1974).
Příspěvky v almanaších: Tvář (almanach mladé poezie, 1963); Konfrontace (soubor PP, 1967).

LITERATURA

Studie a články: M. Zahrádka: R. L., člověk i umělec tichý, lyrický a jemný. In: Z paměti literární Olomouce (ed. B. Kolář, 2004, s. 131-134).
Recenze: Čistota: M. Blahynka, RP 1. 4. 1964; J. Dufek, Rovnost 6. 2. 1964; J. Hek, MF 8. 6. 1964; Z. Heřman, LitN 1964, č. 22 * Sníh pro příští noc: M. Blahynka, Moravskoslezský večerník 11. 3. 1969; Š. Vlašín, RP 29. 4. 1969; Z. Heřman, Texty 1969, č. 0; Z. Kožmín, Listy 1969, č. 18; M. Stoniš, Červený květ 1969, č. 5 * Chůze po kamení: A. Cásek, SvSl 11. 4. 1975; V. Hrouda, RP 28. 3. 1975; M. Lukeš, Tvorba 1975, č. 34, příloha Divadelní tvorba * Opožděný ptačí zpěv: A. Cásek, Nová svoboda 20. 5. 1976; L. Soldán, Rovnost 2. 2. 1977 * Dům, kde nesněží: T. Lazorčáková, Zemědělské noviny 21. 12. 1978; M. Zahrádka, RP 15. 1. 1979; J. Černíková, Amatérská scéna 1979, č. 6; J. Procházka, Scéna 1979, č. 4; A. Štěrbová, Ostravský kulturní měsíčník 1979, č. 2 * Dubnová noc: J. Dvořák, Scéna 1983, č. 12.
Rozhovory
: J. Kolář, Scéna 1978, č. 14–15; E. Světlík, Tvora 1985, č. 49, příl. Kmen.
Nekrolog: (ov), Český deník 12. 9. 1992.
Autor hesla: Eva Šormová (1995)
Aktualizace hesla: 28. 11. 2007 (ef, kb)
Aktualizace bibliografie: 28. 11. 2007 (kb)
 
zpět na hlavní stranu