Karel MICHAL
Prozaik, dramatik a scénárista
Vlastním jménem Pavel Buksa. První manžel spisovatelky
Violy Fischerové (v r. 1993 vydala sbírku
Zádušní básně za Pavla Buksu). – Narodil se v rodině lékaře. Po maturitě na gymnáziu (1951) rok příležitostně pracoval jako kovodělník, přidavač u zedníků, vedoucí geometr stavby hutí. 1952 začal studovat na Lékařské fakultě UK, po sedmi semestrech však studia opustil. Před nástupem základní vojenské služby (1957–59) byl správcem jízdárny, po ní dlaždičem a správcem přístavu. Po vydání první knihy (1961) se stal spisovatelem z povolání, současně působil jako externí lektor nakladatelství Čs. spisovatel, filmový dramaturg (1963) a redaktor
Literárních novin (od 1966). 1968 odešel do exilu. Usadil se ve Švýcarsku, v Basileji, a začal pracovat jako noční hlídač, od 1969 vyučoval na soukromém gymnáziu dějepis, latinu a řečtinu. Spolupracoval s exilovým nakladatelstvím Index.
Přispíval do periodik:
Plamen (1960 zde debut),
Nové knihy,
Literární noviny,
Host do domu. Podle vlastních próz napsal scénáře k filmům
Bílá paní (1965, r.
Zdeněk Podskalský, sc. + Zdeněk Podskalský) a
Čest a sláva (1968, r.
Hynek Bočan, sc. + Hynek Bočan) i ke stejnojmenné rozhlasové hře (1966). Rozhlasovou hru
Jak to bylo s Bílou paní napsal podle jeho předlohy
Jaromír Ptáček (1968). Je autorem loutkového televizního filmu
Plivník dlaždiče Housky (podle vlastní povídky, 1962).
Česká televize 1995 uvedla adaptaci povídek
Kokeš a
Mrtvá kočka (ze souboru
Bubáci pro dnešní den, r.
Václav Vorlíček, sc.
Jarka Kovaříková). Český rozhlas uvedl 1996 pořad
O napsaných a nenapsaných knížkách Karla Michala (připravila Viola Fischerová, r. H. Kofránková).
V polemice s vládnoucím schematickým, ideologizujím viděním světa své doby přinesla Michalova osobitá humoristická tvorba nejen úsměv nad paradoxy každodenního života a satirickou relativizaci konvenčních hodnot a měřítek, ale i hlubokou skepsi k velkoleposti a vznešenosti všeho druhu, k mytizaci historických dějů. Součástí kritické atmosféry počátku 60. let byla Michalova prvotina, sbírka groteskních povídek
Bubáci pro všední den, v níž autor prostřednictvím tragikomické konfrontace postav s nadpřirozenými jevy a obskurními strašidly kladl čtenářům etické a psychologické otázky o hodnotách lidského charakteru a pohnutkách lidského jednání. S osobitou ironií akcentoval právo na vlastní názor i hrdina netradiční detektivní novely
Krok stranou. V následné tvorbě Michal dále rozvíjel téma příčin a následků lidského jednání, přičemž jeho deziluze ze ztráty hodnot přerůstala ve vizi existenciálního odcizení člověka. Přelomové dílo tvoří
Čest a sláva, historická novela souznějící s dobovými diskusemi o národním charakteru. Její nadčasově pojatý donkichotský hrdina bojuje s pocity marnosti života a nalézá jistotu v přirozené mravnosti, ve věrnosti své vlastní cti. Novela
Gypsová dáma relativizuje především pojem spravedlnosti a s prvky absurdity a s filozofickým přesahem se táže po lidském štěstí. Ve sbírce próz
Rodný kraj autorovo hledání autentičnosti života i literatury dospívá k demytizaci „pokrokového“ výkladu historie. Avšak – ať již na postavě
Jana Roháče z Dubé ironicky zachycuje dobové mocenské boje, nebo demaskuje gloriolu „mučedníka“
Karla Havlíčka – jeho skeptická kritika české národní povahy je již prostoupena „vědoucím a smiřujícím se smutkem“. Titulní tragikomická povídka sbírky je promluvou o emigraci.
Beletrie: Bubáci pro všední den (PP 1961); Krok stranou (P detekt., 1961); Čest a sláva (P histor., 1966); Gypsová dáma (PP 1967, obsahuje také Bubáci pro všední den a Čest a sláva; společ. vyd. Čest a sláva, Gypsová dáma, 1994); Tak to na tom světě chodí /podle p. Williama Congreva od p. Karla Michala do jazyka českého ze všech sil upatřičněno/ (D, rozmnož., 1967, i prem.); Rodný kraj (PP, Köln am Rhein 1977; 1993); My, občané mélští (D, rozmnož., 1991, z něm. orig. Wir, die Bürger von Melos, rkp. 1978, překl. V. Fischerová, na motivy z Thukydida).
Souborné vydání: Soubor díla (2001); vedle knižně publikovaných děl obsahuje texty Odvaha soudruha Krapka, Pohled z přízemí, úryvky filmového scénáře Bílá paní, O jednom, co zaťal sekyru, My, občané mélští a Možnost volit.
Příspěvek ve sborníku: Das kalte Paradies (Frauenfeld 1972).
Studie a články: O. Sus in Metamorfózy smíchu a vzteku (1963); F. Benhart: Černé a bílé, Plamen 1967, č. 8; J. Pejskar: Pavel Buksa (heslo), in Poslední pocta 3 (California, 1989); Z. Pochop: doslov, in Bubáci pro všední den (1991); M. Suchomel in Literatura z časů krize (1992); M. Masáková: Komentář in Soubor díla (2001).
Recenze: Bubáci pro všední den: J. Hájek, Plamen 1962, č. 4; (pic), LitN 1992, č. 24 * Čest a sláva: M. Suchomel, LitN 1967, č. 16; J. Šimůnek, NK 1994, č. 7 * Gypsová dáma: I. Klíma, HD 1968, č. 4 * Rodný kraj: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 14, 1977/78, s. 717; P. Bílek, Reflex 1993, č. 51; M.Petříček, NK 1993, č. 47; P. Švanda, LD 2. 3. 1994 .
Rozhovory: E. Charous, NK 1963, č. 41; K. Hvížďala in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1992).
Nekrology: J. Jedlička, Zpravodaj (Curych) 1984, č. 9; Z. Pochop, Zpravodaj (Curych) 1985, č. 1.
zpět na hlavní stranu