Slovník české literatury po roce 1945
Josef POLÁK
* 10. 3. 1913, Praha
† 30. 4. 2003, Praha
Literární historik
Narodil se v rodině železničáře. Maturoval na reálce v Praze (1932, z latiny na Akademickém gymnáziu, 1933). Češtinu a francouzštinu vystudoval na FF UK (absoloval 1939). Učil na středních školách v Praze, Rokycanech a Pardubicích. 1943 byl totálně nasazen v podniku Telegrafia v Praze. Po květnu 1945 učil v Pardubicích, Praze a Bruntále. 1947–1948 pracoval na ministerstvu školství jako referent pro školské a kulturní styky s cizinou. V roce 1948 začal pracovat v ÚČL (1953–1955 zde byl tajemníkem redakce časopisu
Česká literatura). Titul PhDr. získal v roce 1951 (J. V. Sládek, redaktor Lumíra a literární kritik. 1877–1898), CSc. 1962 prací Americká cesta J. V. Sládka, docentem jmenován 1963 (za studie o
J. V. Sládkovi), profesorem 1979. Od roku 1961 přednášel dějiny české literatury na katedře bohemistiky FF UP v Olomouci, od 1967 byl vedoucím katedry české literatury na PF v Plzni. V letech 1971–1974 opět působil v ÚČSL. Poté přešel na katedru českého jazyka a literatury
PF UK, 1978–1980 byl jejím vedoucím. Do důchodu odešel 1981.
Přispíval do novin a časopisů: Lidové noviny, Střední škola; po roce 1945:
Kytice,
Listy filologické, Časopis pro moderní filologii,
Slovo a slovesnost,
Česká literatura, Slavia, Slovenská literatúra (Bratislava), Věda a život, Zlatý máj,
Naše řeč, Český jazyk a literatura,
Impuls, Novinář, Literární měsíčník,
Tvorba,
Kmen, Práce, Rudé právo aj.
Působil rovněž v oblasti literárního muzejnictví (koncepce Muzea J. V. Sládka ve Zbiroze, expozice Karla Havlíčka a Jána Kollára v PNP). Spolupracoval s Čs. rozhlasem (přednášky).
Užíval šifry: jpk.
Působil rovněž v oblasti literárního muzejnictví (koncepce Muzea J. V. Sládka ve Zbiroze, expozice Karla Havlíčka a Jána Kollára v PNP). Spolupracoval s Čs. rozhlasem (přednášky).
Užíval šifry: jpk.
Pro metodu literárního historika Josefa Poláka je charakteristická popisnost, snaha o detailnost výkladu reálií a důraz na sociální zakotvení spisovatele, na přímou vazbu mezi životem a tvorbou. Již od 40. let byl Polákův badatelský zájem soustředěn k literatuře 19. století. Je autorem souboru studií o
Karlu Jaromíru Erbenovi (Kytice nevadnoucí) a spoluautorem populární monografie Jaroslav Vrchlický. Hlavní pozornost však věnoval postavě
Josefa Václava Sládka, jenž jej zprvu inspiroval k příručkám popularizačním (J. V. Sládek, básník domova, Sládkův Zbiroh) a k metodickým materiálům (Josef Václav Sládek dětem), později i k práci odborné (Americká cesta J. V. Sládka a její ohlas v literárním díle, Sládkovské kapitoly a poznámky). Pokus o monografii, soustřeďující se především na začlenění díla do kontextu historického, společenského a literárního dění, představuje pozdější kniha Josef Václav Sládek, život a tvorba. Tato práce je již součástí Polákova publikačního rozmachu, pro nějž nalezl prostor v 70. a 80 letech. Ve studii Petr Bezruč systematizuje dosavadní poznatky, přináší novou teorii o genezi a pražské inspiraci Slezských písní. (Tematickým vybočením k současné literatuře byla monografiie Josef Toman – Miroslava Tomanová, vykládající dílo obou spisovatelů jako součást vývoje socialistické literatury.) Polákovo úsilí o zmapování českých literárních dějin vyústilo i do vysokoškolských příruček Česká literatura 19. století a Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže. Autorovo přihlášení k marxisticko-leninské koncepci literární vědy a polemika se strukturalismem byly východiskem skript Literární věda; vytvořily rovněž osu souboru studií Prameny a perspektivy, zahrnující stati vzniklé od 50. do 80. let.
V 90. letech Polák vstoupil do polemik o osobnosti Boženy Němcové odmítnutím teorie o jejím šlechtickém původu (Tři kapitolky o Barunce Panklové). Rozsáhlá je i Polákova činnost časopisecká, orientovaná také na problematiku literární výchovy, metody literární kritiky, vztahy české, slovenské a světové literatury, otázky překladu a příležitostně věnovaná i dalším tématům, např. pohádkové tvorbě Karla Čapka.
V 90. letech Polák vstoupil do polemik o osobnosti Boženy Němcové odmítnutím teorie o jejím šlechtickém původu (Tři kapitolky o Barunce Panklové). Rozsáhlá je i Polákova činnost časopisecká, orientovaná také na problematiku literární výchovy, metody literární kritiky, vztahy české, slovenské a světové literatury, otázky překladu a příležitostně věnovaná i dalším tématům, např. pohádkové tvorbě Karla Čapka.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: J. V. Sládek, básník domova (studie, 1945); Kytice nevadnoucí. Pět kapitol o Erbenově Kytici (1949); Jaroslav Vrchlický (monografie, 1954, s V. Tichým a K. Krejčím); Josef Václav Sládek dětem (metodický materiál, rozmnož., 1956); Sládkův Zbiroh. Tři kapitoly o Josefu Václavu Sládkovi (soubor studií, 1962); Americká cesta J. V. Sládka a její ohlas v literárním díle (studie, 1966); Sládkovské kapitoly a poznámky (soubor studií, 1969); Petr Bezruč (studie s ukázkami z díla, 1977); Josef Toman – Miroslava Tomanová (monografie, 1978); Přehledné dějiny české literatury 19. století 1, 2 (skripta 1981, 1984); Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže (skripta 1982); Josef Václav Sládek, život a tvorba (monografie, 1984); Prameny a perspektivy (soubor studií, 1985); Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže (skripta, 1987); Literární věda (skripta, 1989); Česká literatura 19. století (skripta, 1990); Tři kapitolky o Barunce Panklové (studie, 1992); Dětství a mládí Boženy Němcové (studie, 1996).Příspěvky ve sbornících a almanaších: K otázkám pokrokové tradice a revoluce v uměnovědě (VO 1963; 1965); Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Philologica 8, 19 (1962, 1966); Severní Morava (1963); Krkonoše–Podkrkonoší (1966); Listy Památníku Petra Bezruče (1968); Sborník pedagogické fakulty v Plzni (1971); Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis Carolinae Pragensis (1972, 1973); Filologické studie (1976, 1978); Kulturněhistorický sborník (1977); Stav a úkoly václavkovského bádání v kontextu soudobé literární vědy a folkloristiky (VO 1983; 1986); Sborník Kruhu přátel českého jazyka (1987); J. V. Sládek (1987); Jan Neruda 1991 (1992); Prameny díla, dílo pramenem (1994, na tit. listě 1995).
Uspořádal, vydal a redigoval: J. Neruda: Česká společnost 1, 2 (1951, 1956, in Spisy J. N., sv. 21 a 22); A. V. Šmilovský: Za ranních červánků a jiné povídky (1952); R. Burns: Písně a balady (překl. J. V. Sládek, 1954); J. V. Sládek, O dětech a s dětmi (výbor, 1958) + V zimním slunci (1962); Poetická čítanka 1 (rozmnož., 1983); Sokolské básně a písně J. V. Sládka (1995); Pseudonymní a anonymní tvorba Karla Čapka v týdeníku nebojsa /1918–1920/ (2000).
LITERATURA
Bibliografie: Josef Polák, Bibliografie, Filologické studie 12, 1984, s. 139; Josef Polák, Publikační činnost J. P. od 1. 7. 1982, Filologické studie 17, 1988, s.179.Recenze: J. V. Sládek, básník domova: J. Linhart, KM 1946, č. 4–6 * Americká cesta J. V. Sládka...: M. Jankovič, ČL 1967, č. 6, s. 524 * Petr Bezruč: J. Pavelka, LM 1978, č. 2 * Josef Toman – Miroslava Tomanová: Z. Mráz, Český jazyk a literatura 30, 1979–80, č. 8 * Josef Václav Sládek, život a tvorba: M. Bodlák, Tvorba 1986, č. 3, příloha Kmen * Prameny a perspektivy: J. Svoboda, Tvorba 1986, č. 17, příloha Kmen * Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže: N. Sieglová, LM 1989, č. 5 * Česká literatura 19. století: A. Haman, ČL 1992, s. 110 * Tři kapitolky o Barunce Panklové: I. Sánchezová, PL 13. 6. 1992.
K životním jubileím: J. Dvořák, ČL 1983, s. 569; F. Černý, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2003, č. 68 (březen).
Nekrolog: J. Dvořák, Naše pravda 2003, č. 21.
Archiv: Státní oblastní archiv v Plzni: Osobní fond (nezpracováno).
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)
Aktualizace hesla: 9. 5. 2007
(kb)
Aktualizace bibliografie: 9. 5. 2007
(kb)