Zdeněk NĚMEČEK

 Studoval čtyři ročníky gymnázia v rodném městě, poté gymnázium a obchodní akademii v Hradci Králové. Po maturitě (1912) navštěvoval jednoroční kurz při exportní obchodní akademii ve Vídni. Krátce působil jako obchodní praktikant v Hamburku a Terstu (1913–14). Ještě před začátkem první světové války se ocitl v Moskvě, kde přijal místo u filiálky firmy Laurin a Klement. Hned v srpnu 1914 vstoupil do České družiny, prvního útvaru čs. zahraničního vojska. Válečná léta prožil převážně v ruské armádě (od konce 1916 do března 1917 absolvoval Alexandrovské vojenské učiliště), byl několikrát hospitalizován. Za bolševické revoluce byl krátce vězněn v Moskvě, odkud byl transportován do Kurska. Podařilo se mu uprchnout, onemocněl však tyfem. V květnu 1918 vstoupil do formující se Dobrovolnické armády, v říjnu 1918 přestoupil k čs. oddělnému pěšímu praporu ve vojsku generála Kornilova na Ukrajině. Odtud byl v březnu 1919 evakuován do vlasti; v květnu 1919 byl zařazen do Čs. armády a okamžitě odvelen do Těšína, kde působil jako spojovací důstojník při Dohodové komisi. Poté se ještě zúčastnil mise Čs. červeného kříže do Ruska. Jako důstojník z povolání skončil činnou službu na ministerstvu národní obrany v hodnosti nadporučíka v listopadu 1920. Poté vstoupil do služeb ministerstva zahraničí a setrval v nich do léta 1939. (1921 složil na FF UK zkoušky z ruštiny a ruské literatury, 1927 navštěvoval přednášky na Columbia University v New Yorku.) Působil jako diplomat na čs. zastupitelských úřadech: 1922–23 konzulární atašé v Norimberku, 1926–29 vicekonzul v New Yorku, 1931 krátce v Kluži, 1932–36 vicekonzul a konzul v Marseille, 1937 legační tajemník v Madridu a 1938–39 chargé d’affaires v Barceloně. Během své diplomatické kariéry procestoval nejen celou Evropu, ale též střední Ameriku a západní Afriku. – 1939 nastoupil do Národní a univerzitní knihovny v Praze, ale již 1941 byl penzionován. Od začátku okupace pracoval v odbojové skupině Parsifal, napojen na londýnskou exilovou vládu. V únoru 1945 byl zatčen a až do konce války vězněn na Pankráci. Po osvobození byl reaktivován a hned 1945 pověřen funkcí vyslance v Kodani. V říjnu 1948 rezignoval a odcestoval do Kanady. Po dvouletém pobytu v Montrealu, kde pracoval jako pojišťovací agent, žil od března 1951 v New Yorku. Stýkal se s mnoha významnými představiteli čs. emigrace, byl redaktorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa a měl aktivní podíl na činnosti exilového PEN klubu. Zemřel v Mnichově při zastávce na cestě do Jugoslávie, kam jej pozval Svaz slovinských spisovatelů po vydání překladu románu Na západ od Panonie.