Jiří DANÍČEK
Daníčkova tvorba je žánrově mnohotvárná: autorovým dominantním výrazem je sice poezie, věnoval se však i próze, dramatu a non-fikčním žánrům. V oblasti řeči vázané se nejčastěji pohybuje na pomezí lyriky přírodní a reflexivní a hledá si cesty mimo dobové trendy a tendence. Nebrání se pravidelnému rytmu, rýmu ani tradičním formám, jejichž výběr (sonet, haiku) naznačuje, kterými kulturními oblastmi se cítí být nejvíce přitahován. Ideově je jeho poezie pevně ukotvena v tradici, jejímž základem je slovo. Daníčkův básnický výraz je hutný, pracuje s náznaky, texty zůstávají významově otevřené. Básník sám sebe povětšinou netematizuje, neorientuje se k „já“, nýbrž k tomu, co přetrvává. Usiluje o výpověď, jež by přesahovala individuální zkušenost a alespoň dílčím způsobem uchovala dávno ztracené (např. kulturu písma).
Jedním z leitmotivů Daníčkovy poezie je čas: jeho básně reflektují imaginární putování napříč časem a prostorem, oživují historii faktickou, mytickou, kulturní i literární, často ve spojení s židovskou tradicí. V předlistopadové tvorbě, jež v době svého vzniku mohla být publikována pouze formou bibliofilie (Plavba potopené lodi), resp. samizdatu (sbírka Dům z listí) a v polistopadovém období byla představena výborem Dům z listí, příznačně dominují podzimní a zimní scenérie se svou typickou – obrazně pojatou – atmosférou. V trilogii básnických sbírek, shrnující postupně verše z let 2010–2015
(Směr písma), 2015–2016 (Kam a odkud) a 2017–2018 (Katzovy sady) je nepřehlédnutelný jemný, příležitostně i ironický humor, jehož konkrétním příkladem mohou být básnické variace aktualizující Kafkova Odradka ve sbírce Katzovy sady. Kafkovská atmosféra prostupuje také historizující povídku O čínském zelí, publikovanou spolu s dalšími autorovými prózami ve výboru Dům z listí. Intertextovost se projevuje rovněž v divadelní hře Broučci & Hilsner, v níž Daníček pospojoval úryvky z Karafiátovy prózy pro děti s citáty ze záznamu hilsnerovského procesu a v této konfrontaci představil aktéry hry jako oběti apriorních představ o životě.
Zájem o osobnost Franze Kafky se promítá i do Zápisků z cest do Itálie, shrnujících texty z let 1990–2016. V popisu míst, zahrnujícím vedle titulní země rovněž Švýcarsko, Slovinsko, Německo, Izrael i tuzemsko, vychází autor z poznatků z literatury i z vlastních postřehů, se zvláštním zřetelem k (sakrálním) památkám židovské kultury.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Plavba potopené lodi (BB, bibliof., 1970); Dům z listí (BB, PP 1996, obs. stejnojmennou básnickou sbírku a povídky Anděl & rukavice, Umění žít, Slečna a pes a O čínském zelí); Směr písma (BB 2015); Kam a odtud (BB 2017); Katzovy sady (BB 2019); Zápisky z cest do Itálie
(RR, 2020); scénicky: Broučci & Hilsner (1974).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Antologie české poezie I (2009).
LITERATURA
Články: J. Chuchma: Hebrejské slovo sefer znamená knihu, LidN 19. 11. 1997.
Recenze: Dům z listí (sbírka): (zet) (= Z. Troup), KS (smz.) 1989, č. 2 * Dům z listí (soubor): L. Sedláková, Denní Telegraf 22. 5. 1996; A. Petruželka, LidN 15. 6. 1996, příl. Národní 9; P. Motýl, Host 1998, č. 1* Katzovy sady: W. Heinrichová,
Tvar 2020, č. 11.
Rozhovory: A. Drda, Český týdeník 11. 6. 1996, č. 150; Z. Petráček, Respekt 1997, č. 43; A. Drda + A. Stankovič, LidN 9. 3. 2000, příl. Umění a kritika.