Petr  PODHRÁZKÝ

 Pocházel z úřednické rodiny. Vyučil se strojníkem v Opavě (1961), rok pracoval jako zámečník a poté se přihlásil na Střední knihovnickou školu v Brně, kterou však nedokončil. 1964 nastoupil vojenskou službu, 1965 byl odsouzen k šestiměsíčnímu vězení za protistátní výrok (den po vynesení rozsudku byl amnestován). Po návratu z vojenské služby (1966) pracoval v Ostravě jako závozník, vedoucí mládežnického klubu v Karviné a 1968 se zúčastnil brigády při stavbě nemocnice v Ulanbátaru. Od 1960 byl členem ostravského Divadélka Pod okapem (později Divadlo Okap), po jeho rozpadu byl 1968 jedním ze zakladatelů Divadelního klubu Waterloo. 1969 pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu (Ostrava), od 1970 redigoval ostravský měsíčník Tramp, který byl 1971 zrušen a Podhrázký byl – společně s dalšími členy divadla malých forem Waterloo (Ivanem Binarem, Eduardem Schiffauerem, Petrem Ullmannem, Tomášem Slámou, Josefem Fraisem, Jiřinou Balouchovou a Hanou Špačkovou) – zatčen. 1972 byl odsouzen ke dvacetiměsíčnímu vězení (za sraz, který 1970 pořádala redakce Trampu v Leskovci nad Moravicí, a za spoluautorství libreta muzikálu Syn pluku, 1969, s Josefem Fraisem, režie Petr Ullmann). Po návratu z vězení byl strojníkem u Ostravských vodovodů a kanalizací a ve stejné profesi pracoval i v Táboře, kam se přestěhoval po svém sňatku (1975). 1977 jej rozchod se ženou přivedl zpět do Ostravy. V té době se Státní bezpečnosti podařilo zlomit Petra Pohrázkého k podpisu spolupráce. Po podpisu Charty 77 se zřejmě pod dohledem StB roku 1979 vystěhoval do Rakouska. Ve Vídni vystřídal řadu zaměstnání (většinou jako pomocný dělník) i období nezaměstnanosti. Zemřel po těžké nemoci bezprostředně po ostravském setkání pamětníků divadla Waterloo.