Stanislav LOM
Dramatik, básník a prozaik, divadelní kritik, esejista a publicista
Vlastním jménem Stanislav Mojžíš. Syn spisovatele a překladatele Antonína Mojžíše (1856–1927, pseudonym A. M. Lounský). Obecnou školu navštěvoval v Karlíně. Po absolvování gymnázia v Truhlářské ulici v roce 1901 a dosažení doktorátu na právnické fakultě pražské univerzity v roce 1906 se
Lom stal praktikantem v oddělení vojenských záležitostí pražského správního místodržitelství a od roku 1908 koncipistou okresního hejtmanství v Kladně. V letech 1910–1919 pracoval jako referent Zemské školní rady v Praze. V květnu 1917 se svým podpisem připojil k Manifestu českých spisovatelů. Po vzniku Československa působil až do roku 1931 v osvětovém a později uměleckém odboru Ministerstva školství a národní osvěty a postupně byl jmenován ministerským tajemníkem, odborovým radou a ministerským radou. Ve dvacátých letech pracoval
v poradním sboru pro činohru
Národního divadla a zasedal v porotě pro udělení státní ceny dramatické, herecké a režisérské. Roku 1929 se stal členem kuratoria
České filharmonie a členem
České akademie věd a umění. Koncem roku 1931 byl pověřen řízením pražského Národního divadla, kde v roce 1935 a poté v letech 1938–1939 též vykonával funkci šéfa činohry. V roce 1939 byl předčasně penzionován. Po roce 1948 byl jmenován členem divadelní a dramaturgické rady při ministerstvu školství a osvěty. V meziválečném období podnikl řadu cest do ciziny. – V roce 1911 uzavřel sňatek s Marií, rozenou Vopálkovou, svou pozdější literární spolupracovnicí. Pseudonym Lom si zvolil podle obrazu člověka „jako lomu paprsků věčného života“ z nevydané sbírky raných próz.
Debutoval v roce 1911 v
Českém světě, dále publikoval básně, drobnou prózu, fejetony, cestopisné črty, ale především divadelní recenze a teoretické studie kulturněpolitické, historické a literární postupně ve
Zlaté Praze,
Zvonu,
Besedách času,
Květech,
Lumíru,
Cestě,
Kritice,
Panorámě,
Lidových novinách,
Národním a Stavovském divadlu (pokrač.
Národní divadlo, 1926–1948),
Jevišti,
Literárních novinách (1934–1935),
Rozpravách Aventina aj. V letech 1918–1930 byl pravidelným přispěvatelem
Českého slova, v letech 1918–1924 pak jeho divadelním referentem. Po válce publikoval zejména v
Divadelním zápisníku,
Národním osvobození,
Divadle, Divadelních novinách a
Literárních novinách. Je autorem rozhlasových her
Alexandr a Diogenes (1937),
Karel IV. (1938) a
Svatý Václav (1938). – Vedle pseudonymu Lom používal šifer EST, Est, Estel, L., S. L., St. L., STL.
Lomova tvorba byla určena jeho teoretickým, kritickým i prakticky organizačním zájmem o divadlo a drama. Od dvacátých let byl reprezentantem oficiální linie české dramatiky, tvůrcem symbolistních divadelních her, využívajích námětů historických, biblických a legendárních k úvahám o aktuálních a nadčasových problémech. Celé Lomovo dramatické dílo je relativně jednolité; jeho vyzněním je přesvědčení, že lidská schopnost dopátrat se životního smyslu je záležitostí vůle, víry a osobní statečnosti člověka. Podstatu dějinného vývoje Lom nevidí ve vnějších událostech a procesech, ale výhradně ve střetu myšlenek, ve vnitřním úsilí a zápasu dobra se zlem. V důsledku toho jsou postavy mnohdy pouhými personifikacemi ideí. Všechny Lomovy hry sledují jeden ze dvou základních tematických prvků: motiv výjimečné osobnosti, její odpovědnosti za využití vlastních schopností, a motiv faustovské posedlosti poznáním, potřeby neustále se ptát po smyslu vesmírného dění. Snaha o vytvoření hrdiny, jenž je schopen přeměnit chaos světa v harmonii, je patrná už v Lomově prvotině, veršované symbolické hře na námět z českých pohádek
Honza. Obdobně Mojžíšův příběh v dramatické básni
Vůdce neztělesňuje jen v době vzniku hry aktuální téma cesty národa ke svobodě, ale dotýká se i odvěké výpravy člověka za hranice lidství, revolty jedince proti vyšší moci i obecné lidské potřeby spíše hledat a toužit než nacházet a mít. Typologii vůdčích osobností Lom rozvíjí také v řadě tragédií z českých národních dějin, v hrách více filozofických a ideových než historických, prostoupených snahou vytvořit mravní vzor dokonalého, vnitřně pevného tvůrce dějin (
Žižka,
Svatý Václav,
Karel IV., poválečná hra
Prokop Holý). Apokryfické spojení pověstí o
Libuši, Přemyslovi a dívčí válce mělo řešit problém národní svébytnosti spolu s rozdílností mužského a ženského pohledu na svět (
Děvín). Na vznik ČSR Lom reagoval dramatickou epopejí
Převrat, v níž do abstraktního rámce zamýšlené divadelní hry o boji Prasvitu (tj. myšlenky, touhy po dokonalosti) a Pratmy (reality a vědomí neuskutečnitelnosti myšlenky) dosadil konkrétní události roku 1918 a prvních poválečných let. Noetická vášeň v Lomových hrách často ospravedlňuje a činí smysluplnými všechny omyly i provinění hrdinů (
Faustina). Apokryfní hry
Námořník Sindibád a
Člověk Odysseus se na podkladě pohádky či mýtu vyslovují ke konfliktu lidské touhy po proměně a potřeby stálosti a jistoty. Téma vzpoury proti dogmatickým pořádkům, nutnosti boje s mocí tvoří i osu hry
Božský Cagliostro. Pomíjivost lidské lásky v porovnání s nadosobní láskou boží je tématem dramatického podobenství
Kající Venuše, v němž proti nábožensky lhostejné nadvládě římského impéria a proti fanatickému nacionalismu porobeného židovského národa vystupuje
Ješua s učením duchovní síly a všeodpouštějící lásky, s představou svobody niterné a mravní. – Zaujetí postavou Ježíše Krista jako člověka, jehož výjimečnost spočívá právě v lidství, je rovněž základem pozdější sbírky esejů
Ejhle člověk! Mezi Lomovy prozaické knihy patří také
Karlem Čapkem inspirované fejetony
Zahradník skalní aneb Ráj z kamení a hloží a soubor divadelních úvah a portrétů
Svět na divadle a kolem něho. Zkušenosti divadelního kritika uplatnil v literárněteoretické studii
Jaroslav Hilbert.
Beletrie a práce o literatuře a divadle: Honza (D, b. d., 1914, prem. 1913; přeprac. s tit. Náš Honza, rozmnož., 1954); Vůdce (D 1916, prem. 1917); Faustina (D 1918, i prem.); Děvín (D 1919, i prem.; přeprac. 1948, i prem.); Převrat (D 1922, i prem.); Žižka (D 1925, i prem.; přeprac. 1926, i prem.); Kající Venuše (D 1927, i prem.); Svatý Václav (D 1929, i prem.; přeprac. 1935, i prem.); Smrt kmotřička (D 1930; 1933 přeprac. jako libreto k opeře R. Karla, i prem.); Naše cesta (D 1919, i prem); Ejhle člověk! (EE 1931); Zahradník skalní aneb Ráj z kamení a hloží (FF 1938); Karel IV. (D 1940, i prem.; přeprac., rozmnož., 1945); Za Mášou (B, b. d., 1942); Pán pro zábavu (D, b. d., 1942, s M. Lomovou); Svět na divadle a kolem něho (vzpomínky a úvahy, 1942); Člověk Odysseus (D 1944, i prem.); Božský Cagliostro (D 1946, prem. 1947); Jaroslav Hilbert (studie, 1947); Prokop Holý (D 1957, prem. s tit. Prokop Veliký, 1960); Jak voják z topůrka polévku vařil (D loutk. pro děti, rozmnož., 1958);
scénicky: Námořník Sindibád (1934).
Souborné vydání: Vybraný soubor 1, 2 (Aventinum 1946, sv. 1; nakl. J. R. Vilímek 1948, sv. 2).
Ostatní práce: O branné povinnosti (právnická příručka, 1907).
Příspěvky ve sbornících: Na paměť Otakara Theera (1920); Nové české divadlo 1918–1926 (1927); Nové české divadlo 1928–
1929 (1929); Nové české divadlo 1930–1932 (1932); Chudým dětem (alm., 1931); Goethův sborník (1932); František Borový (1937); Padesát let Městských divadel pražských (1958).
Knižně: M. Laiske: Stanislav Lom (disertační práce, FF UK 1949).
Studie a články: O. Fischer in: K dramatu (1917); A. Procházka in: Diář literární a umělecký (1919); O. Fischer: Literatura a revoluce, Kritika 1924, č. 8; M. Rutte in Tvář pod maskou (1926); P. Buzková in: České drama (1932); F. Götz in: sb. České umění dramatické (1941); F. Götz: Doslov, in: S. L., Člověk Odysseus (1944); F. Götz: Osud jednoho dramatu, LidN 14. 5. 1948; F. Götz: Doslov, in: S. L., Prokop Holý (1957); B. Polan: Divadelní morality Stanislava Loma, in: Místo v tvorbě (1965).
Recenze: Honza: J. M. (= J. Máchal), Zvon 14, 1913/14, č. 19/20; H. Jelínek, Lumír 1914, č. 4 * Vůdce: K. (= F. V. Krejčí), PL 13. 2. 1917; J. Hilbert, Venkov 13. 2. 1917; jv. (= J. Vodák), LidN 14. 2. a 22. 11. 1917; H. Jelínek, Lumír 1917, č. 4, též in: Z prvního balkonu 1 (1924); F. Šorm, Archa 1917, č. 5 * Faustina: E. Vachek, Večerník PL 6. 2. 1918; J. H. (= J. Hilbert), Venkov 7. 2. 1918; jv. (= J. Vodák), LidN 8. 2. 1918; H. Jelínek, Lumír 1918, č. 4, též in: Z prvního balkonu 1 (1924) * Děvín: J. Kodíček, Tribuna 5. 12. 1919; jv. (= J. Vodák), Venkov 5. 12. 1919; Ot. F. (= O. Fischer), Národní listy 5. 12. 1919; Z. Hásková, Cesta 2, 1919/20, č. 10 * Převrat: K-ček (= J. Kodíček), Tribuna 19. 11. 1922; Kazetka (= K. Z. Klíma), LidN 19. 11. 1922; Ot. F. (= O. Fischer), Národní listy 19. 11. 1922; J. Träger, Studentský časopis 2, 1922/23, č. 5 * Žižka: E. Konrád, Cesta 7, 1924/25, č. 12; jv. (= J. Vodák), České slovo 10. 4. 1925; B. (= E. Bass), LidN 10. 4. 1925; K. Engelmüller, Národní politika 10. 4. 1925; J. H. (= J. Hilbert), Venkov 10. 4. 1925 * Kající Venuše: E. Konrád, Cesta 9, 1926/27, č. 8; jk. (= J. Kodíček), Tribuna 16. 1. 1927; -FR- (= J. Frejka), Národní osvobození 16. 1. 1927; M. Rutte, Národní listy 16. 1. 1927; Ot. F. (= O. Fischer), PL 16. 1. 1927; E. S. (= K. Elgart), 19. 5. 1927 * Svatý Václav: AMP (= A. M. Píša), Večerník PL 30. 9. 1929, též in: Stopami dramatu a divadla (1967); B (= E. Bass), LidN 1. 10. 1929; kd. (= E. Konrád), Národní osvobození 1. 10. 1929; J. Fučík, RP 2. a 3. 10. 1929, též in: Divadelní kritiky (1956) * Ejhle člověk! J. B. Č. (= J. B. Čapek), Čin 2, 1930/31, č. 12; A. N. (= A. Novák), LidN 27. 8. 1931 * Námořník Sindibád: M. Rutte, Národní listy 28. 10. 1934; Ot. F. (= O. Fischer), LidN 28. 10. 1934; AMP (= A. M. Píša), PL 28. 10. 1934, též in: Stopami dramatu a divadla (1967); kd. (= E. Konrád), Národní osvobození 28. 10. 1934; jtg. (= J. Träger), Čin 1934, č. 52 * Karel IV.: amp. (= A. M. Píša), Národní práce 25. 4. 1940, též in: Stopami dramatu a divadla (1967); kd. (= E. Konrád), LidN 25. 4. 1940; A. M. Brousil, Venkov 25. 4. a 4. 5. 1940 * Svět na divadle a kolem něho: B (= E. Bass), LidN 31. 5. 1942; jk. (= J. Kopecký), KM 1942, č. 6 * Božský Cagliostro: L. Fikar, MF 30. 3. 1947; an., Český život 1947, č. 4/5; Lin (= J. Linhart), PL 30. 3. 1947; kd (= E. Konrád), Svobodné noviny 1. 4. 1947 * Jaroslav Hilbert: G (= F. Götz), Národní osvobození 12. 12. 1947; jtg (= J. Träger), Práce 4. 1. 1948; AMP (= A. M. Píša), PL 4. 1. 1948 * Prokop Holý: J. Hájek, DivN 1958, č. 5; J. Opavský, Plamen 1960, č. 23; F. Götz, DivN 1960, č. 23; S. Machonin, LitN 1960, č. 20; Nt (= E. Turnovský), LD 10. 5. 1960; ab (= V. Vrabec), SvSl 10. 5. 1960; S. Machonin, LitN 1960, č. 20.
Rozhovory: V. Závada, Rozpravy Aventina 7, 1931/32, č. 16; AMB (= A. M. Brousil), Venkov 5. 11. 1933; M. H. (= M. Hlávka), LitN 7, 1934/35, č. 4; as. (pravděpodobně A. Skoumal), LitN 10, 1937/38, č. 9.
K životním jubileím: F. Götz, LitN 1953, č. 46; J. Hájek, DivN 1958, č. 8; J. Císař, LitN 1958, č. 46; E. Janský, Kulturně politický kalendář 1963; F. Götz, DivN 7, 1963/1964, č. 6; (mu) /= M. Urbánková/, Práce 13. 11. 1968; (ra) /= V. Viktora/, Pravda 15. 11. 1983.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: J. Kirschnerová, Praha 1981).
Diplomové práce: J. Leciánová: Stanislav Lom /1883–1967/ (Olomouc, PedF UP 2009).
