Slovník české literatury po roce 1945
Jan NOUZA
* 2. 1. 1944, Lužnice (u Lomnice nad Lužnicí)
† 23. 1. 2013, České Budějovice
Prozaik
Pocházel ze zemědělské rodiny. Dětství prožil v rodišti, po ukončení základní osmileté školy v roce 1958 nastoupil jako učeň do hornického učiliště v Meziboří u Litvínova. V lednu 1959 utrpěl při gymnastickém cvičení těžké zranění, po němž následovalo několik operací a intenzivní léčba; úraz zanechal trvalé následky a v roce 1960 byl Nouzovi přiznán invalidní důchod. Od roku 1959 žil trvale v rodišti a věnoval se literatuře. V letech 1990–1993 vykonával funkci zástupce starosty Obecního úřadu v Lužnici. Poté působil jako nezávislý publicista.
První povídku uveřejnil v roce 1965 v periodiku Svazu invalidů Zpravodaj (nyní Elán), posléze přispíval do Květů, Vlasty, Besedy naší vesnice, Rudého práva – přílohy Haló sobota, Svobodného slova, Naší rodiny, Rybářství, Ahoj na sobotu, Lidové demokracie, Jihočeské pravdy (České Budějovice), Zdravotnických novin, Zemědělského kalendáře, Rovnosti,
Tvorby,
Literárního měsíčníku a Štítu (Jindřichův Hradec), zejména však publikoval v Zemědělských novinách (od roku 1971 krátké prózy a skici). Po listopadu 1989 otiskoval fejetony, povídky, glosy a recenze mj. také v Samosprávě 91 a 92 a v Listech Českobudějovicka, od roku 1993 pravidelně publikoval rozhovory, články a recenze v časopise Můžeš (dříve Noviny Můžeš; časopis pro integraci osob se zdravotním postižením), dále přispíval do časopisů Vozíčkář a Doteky (pro hluchoslepé), Děti a my, Sestra aj. Spolupracoval s krajským studiem
Čs. rozhlasu v Českých Budějovicích; rozhlas vysílal povídku Mít někde strom (1986), v roce 1990 uvedlo českobudějovické studio jeho komorní rozhlasovou hru Základní barva světla, konfrontující životní postoje dvou nemocných žen. Je autorem scénáře k televiznímu dokumentárnímu filmu Začátek (z cyklu Bleděmodrý svět, 2002, r. Alena Hynková) a v letech 2001–2002 s Českou televizí autorsky spolupracoval na scénářích k reportážím do pořadu Klíč. Za román Nezůstat sám byl oceněn Cenou Jiřího Wolkera (1984), za svou publicistiku získal několik ocenění v soutěži Vládního výboru pro zdravotně postižené ČR. V roce 2005 mu byla udělena Cena ministra zdravotnictví za dlouholetou práci pro lidi se zdravotním postižením. V roce 2011 se stal nositelem literární ceny Číše Petra Voka, kterou uděluje Jihočeský klub Obce spisovatelů za celoživotní dílo. – Užíval šifry jen.
Knižní prvotinu
sestavil Nouza z povídek uveřejňovaných v denících a týdenících: v cyklu Z návsi je k nim blízko se zaměřil především na psychologická mikrodramata lidí tragicky poznamenaných osudem nebo žijících v disharmonických rodinných poměrech. Jejich příběhy zachytil s vypravěčskou drobnokresbou a se znalostí psychologie venkovanů, s důrazem na optimistickou víru v morální zásady a nadčasové humanistické principy. Podobné ladění má také povídková knížka Námluvy s jezevčíkem, v níž autorovo programové tíhnutí k podobiznám protagonistů s aktivní filozofií života přerůstá až v moralizování. Otázka životních hodnot a z nich vyplývajících lidských postojů zůstává základní také v povídkách souboru Amor na útěku, tematicky svázaných problematickou milostných, partnerských a erotických vztahů. V próze Nezůstat sám využil Nouza autobiografických zkušeností k šířeji koncipovanému průřezu českou společností sedmdesátých a osmdesátých let. Spojil v něm milostný příběh, dramatické vylíčení traumatických stavů invalidy, který po nešťastném úrazu hledá novou citovou identitu, a pokus o kritické načrtnutí společenské a etické krize. Dokumentární a reportážní charakter má kniha povídek Rytíři Naděje. Téma života se zdravotním handicapem spojuje také rozhovory v knize Potkával jsem lidi, v nichž autor zaznamenal osobní zkušenosti jak postižených, tak těch, kdo jim pomáhají.
BIBLIOGRAFIE
Próza a publicistika: Z návsi je k nim blízko (PP 1978); Nezůstat sám (P 1984); Námluvy s jezevčíkem (PP 1986); Rytíři Naděje (PP 1993); Amor na útěku (PP 2006); Třeboňsko v obrazech (lyrické texty k obrazům P. Ettlera, 2007); Potkával jsem lidi (soubor rozhovorů, 2008); Lomnicko v obrazech (lyrické texty k obrazům P. Ettlera, 2010).Příspěvky ve sbornících: Tröstliche Geschichten (NSR, 1986); Doteky naděje (sb. poezie a prózy tělesně postižených, 1992); Století lásky a nenávisti (1999); Měsíc ve dne (antologie povídek, 2002); Každý běží svou míli (antologie prózy a poezie nevidomých a tělesně postižených autorů, 2004).
Uspořádal a vydal: Co vlastně ti nevidomí dělají? (Próza a poezie nevidomých autorů - antologie; s M. Michálkem, 2003)
LITERATURA
Studie a články: M. Hule, předmluva in Amor na útěku (2006).Recenze: Z návsi je k nim blízko: J. Hájková, SvSl 20. 7. 1978; vln (V. Novotný), ZN 25. 7. 1978; B. Dokoupil, Rovnost 30. 8. 1978 * Nezůstat sám: J. Zelenka, ZN 7. 9. 1984; J. Lukeš, SvSl 21. 9. 1984; J. Mourková, Tvorba 1984, příloha Kmen č. 42 * Námluvy s jezevčíkem: Š. Vlašín, Kulturní práce 1987, č. 5.
Rozhovor: J. Kašpar, Tvorba 1984, příloha Kmen č. 48; H. Hosnedlová, Literární fórum 2008, č. IV-V; P Zimermanová, Doteky 2009, č. 2(59) a 3(60).
Medailony: (zm) (Z. Mráz), Jihočeská pravda 18. 10. 1990; H. Hosnedlová, Českobudějovický deník 23. 3. 2007; in Jihočeští spisovatelé (ed. Tomáš Červený; Prachatice, 2011).
Nekrology: H. Hosnedlová: Českobudějovický deník 26. 1. 2013; M. Brůhová, H. Hosnedlová a F. Niedl, Literární fórum 2013, č. 1.
Autor hesla: Vladimír Novotný (1998)
Aktualizace hesla: 31. 3. 2015
(ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 3. 2015
(ap)