Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Libuše MONÍKOVÁ

* 30. 8. 1945, Praha 
† 12. 1. 1998, Berlín (Německo)  
 
Prozaička
 Moníková studovala na SVVŠ v Praze (mat. 1963) a anglistiku a germanistiku na FF UK (abs. 1968 diplomovou prací o Brechtově zpracování Shakespearova Coriolana). 1971 se vdala do SRN. 1973–79 učila německou literaturu a komparatistiku na univerzitě v Brémách a na Gesamthochschule v Kasselu. Od 1981 ve svobodném povolání. Žila ve Frankfurtu nad Mohanem. Obdržela několik evropských prestižních cen – v Německu získala v roce 1987 za román Fasáda Cenu Alfreda Döblina a v roce 1991 cenu Adalberta von Chamisso, v Rakousku jí byla roku 1989 udělena Cena Franze Kafky a posléze získala ještě slovinskou cenu Vilenica ´93. Za zásluhy o literaturu a o čeko-německé vztahy jí prezident SRN propůjčil Spolkový kříž a prezident ČR Václav Havel jí v roce 1998 udělil medaili Za zásluhy II. stupně.
 Přispívala do německého tisku a dále do Lettre internationale, příležitostně publikovala i v Aspektu (Bratislava), Literárních novinách, Proměnách, Revolver Revue a Tvaru. Jihočeská univerzita uspořádala dvě konference o autorčině díle – první ve spolupráci s Goethovým institutem na zámku Kravsko v březnu 1999 a druhou v Českých Budějovicích v listopadu 2003. Dokumentární film o Libuši Moníkové Scény ze života, literatury a filmu naročila roku 1998 Jana Hádková.
 Své prozaické i esejistické práce publikovala Moníková výhradně německy, tematicky i svými postoji však byla úzce spjata s českou literaturou. Debutovala krátkým psychologickým románem Eine Schädigung (Újma), psaným v polovině 70. let a dedikovaným Janu Palachovi. Hlavní hrdinka příběhu odehrávajícího se v přízračném prostředí anonymního města nejmenovaného totalitního státu, jež v mnohém odkazuje k Praze, zjitřeně prožívá dny poté, co byla znásilněna policistou a násilníka v sebeobraně zabila. Počínaje druhou knihou vstupují do autorčiných textů již zcela konkrétní středoevropské, a především české dějiny. Próza s ravelovským názvem Pavana za mrtvou infantku (Pavane für eine verstorbene Infantin) je textem syžetově nejednoznačným, ale zřetelně autobiografickým, do něhož se prolínají i četné literární a historické aluze. Osobní krizi se hlavní hrdinka, docentka německé literatury, pokouší řešit demonstrativním upoutáním na invalidní vozík. O české reálie se opírá román Fasáda (Die Fassade), situovaný na počátek 70. let. Sisyfovské snažení party českých sochařů, restaurujících fasádu zámku Frýdlant v Čechách (reálně Litomyšl) a beroucích tuto práci jako vědomý úděl, je tu metaforou, jejíž vyznění spoluutváří i trauma z okupace 1968 a postupující tzv. normalizace. Pikareskní podoby pak román nabývá v pasážích jejich marného putování na světovou výstavu do Japonska, kam nikdy nedojedou, ale bizarními peripetiemi se přes Sibiř vrací zase domů. Hlavními postavami románu Ledová tříšť (Treibeis) je dvojice českých exulantů z odlišných emigračních vln, padesátiletý muž a čtyřiadvacetiletá dívka. Autorka v příběhu jejich setkání a rozchodu, plném historicky konkrétních dat, vykresluje obtížnost, ba naprostou ztrátu schopnosti komunikovat přes hranice dané odlišnou generační zkušeností i deformacemi obou hrdinů. Poslední próza Verklärte Nacht (Zjasněná noc) je věnována české společnosti po roce 1989; milostný příběh úspěšné vedoucí baletního souboru a jejího německého obdivovatele, rodáka z Jihlavy, provázejí esejistické pasáže, pro něž lze román vnímat též jako kulturně-politický průvodce Prahou. K českým dějinám a především jejich traumatickým otázkám, jako je Mnichov či různé formy kolaborace s mocí, se autorka vrací i ve svém posledním, nedokončeném románu o malíři Jakubu Brandlovi Der Taumel (Závrať). Tématem knihy literárních esejů Schloß, Aleph, Wunschtorte jsou především Franz Kafka a Jorge Luis Borges (česky jako Eseje o Kafkovi). Ve druhé knize esejů Prager Fenster se autorka rovněž zabývá literaturou a svými oblíbenými autory (portréty Mileny Jesenské nebo Ladislava Klímy), vedle toho však rozvíjí i jiná témata: reflektuje české dějiny, komentuje česká národní traumata a česko-německé vztahy.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Eine Schädigung (něm., R, Berlin 1981; slovensky Újma, Bratislava 1999, překl. J. Cviková); Pavane für eine verstorbene Infantin (něm., R, Berlin 1983, česky Pavana za mrtvou infantku, 2005, překl. Radovan Charvát); Fasáda (R, něm. s tit. Die Fassade, München 1987; česky Fasáda, Toronto 1991, překl. Z. Petráček; Praha 2004, překl. Jana Zoubková); Schloß, Aleph, Wunschtorte (něm., EE, München 1990, česky Eseje o Kafkovi, 2000, překl. Petr Dvořáček); Unter Menschenfressern (DD, Frankfurt am Main1990); Treibeis (něm., R, München–Wien 1992, česky Ledová tříšť, 2001, překl. Renáta Tomanová); Prager Fenster (něm., EE, München 1994); Verklärte Nacht (něm., R, München 1997, česky Zjasněná noc, 2009, překl. Jana Zoubková), Der Taumel (fragment románu, něm München 2000).

LITERATURA

Knižně: German Monitor 62 (Libuše Moníková in memoriam - sborník k nedožitým šedesátinám, eds. Brigid Haines a Lyn Marven, Amsterdam/New York 2005; obsahuje bibliografii, sest. Lyn Marven)
Studie a články: K. Chvatík in Melancholie a vzdor (1992); I. Brežná: Pašeráčka jazyka, Aspekt (Bratislava) 1994, č. 2; F. C. Delius: Literatura jako nejvyšší forma vlastivědy, LitN 1998, č. 7; J. Boček: Radostné koulení osudového kamene (analyt. studie o románu Fasáda, Tvar 1998, č. 6; K. Horáčková: Dílo Libuše Moníkové na cestě z exilu domů, Host 1999, č. 8; D. Pfeiferová-M. Vondráčková: "Kafka měl v němčině stejný akcent jako já", LitN 1999, č. 2; K. Schenk: Schreiben der Differenz - Libuše Moníkovás Essaystik und die Anfänge ihrer Prosa, in: Brücken. Neue Folge: Germanistisches Jahrbuch Tschechien - Slowakei 2000, sv. 8, 2002; D. Pfeiferová: Romány o umění, Tvar 2001, č. 13; K. Horáčková: Tóny skryté mezi slovy: Hudební motivy v díle česko-německé spisovatelky Libuše Moníkové, Opus musicum 2001, č. 2; I. Málková: Jeden autorský příběh české literatury konce XX. století (o románu Eine Schädigung), Sborník prací FF Ostravské univerzity. Slovanské studie - Studia Slavica, 2002, č. 5/201; A. Wagnerová: doslov in Pavana za mrtvou infantku (2005).
Recenze: Fasáda: S. Cramer, Süddeutsche Zeitung 19. – 20. 9. 1987; J. D. (J. Dresler), Národní politika (Mnichov) 1987, č. 10; S. Dědinová, Národní politika (Mnichov) 1987, č. 12; P. Stiller, Reportér (Zürich) 1988, č. 1; K. Trinkewitz, Národní politika (Mnichov) 1988, č. 1, příloha Zvon; -kvw- (K. von Wetzky), Svědectví (Paříž) 21, 1987/88, s. 775; K. Chvatík, Listy (Řím) 1988, č. 3; V. Iggers, Proměny (New York) 1988, č. 3; K. Hyršlová, NK 1990, č. 18; K. Horáčková, Host 2005, č. 2; M. Ljubková, Souvislosti 2006, č. 4 * Újma: J. Chuchma, MFD 8. 7. 1999 * Ledová tříšť: A. Haman, LidN 18. 2. 2002; V. Šlajchrt, Respekt 2002, č. 9; D. Pfeiferová, Tvar 2002, č. 6; K. Horáčková, Host 2002, č. 4 * Eseje o Kafkovi: A. Haman: NK 2001, č. 19; V. Jičínská, Tvar 2001, č. 14; F. Ryčl, Host 2001, č. 10 * Pavana za mrtvou infantku: J. Chuchma, MFD 2. 12. 2005; K. Horáčková, Host 2006, č. 2 * Zjasněná noc: J. Chuchma, MFD 2. 5. 2009.
Rozhovory: S. Cramer, Süddeutsche Zeitung 19. – 20. 9. 1987; J. Růžičková (podle rozhovoru z časopisu Vrij Nederland), Tvorba 1990, č. 25; (jm), MF 28. 7. 1990; S. Štroblová, Mona 1992, č. 8; H. Kanyar-Beckerová, LitN 1993, č. 36; P. Kyncl, Týden 1998, č. 7.
Nekrology: H. Karlach, Týden 1998, č. 4; mf (Josef Mlejnek), LidN 14. 1. 1998; J. Stránský, Slovo 17. 1. 1998.
Archiv: LA PNP: Osobní fond uspořádán v 1. stupni evidence.

Autor hesla: Miroslav Zelinský (1998); Alena Přibáňová (2007)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu