Slovník české literatury po roce 1945

Helena LISICKÁ

* 26. 11. 1930, Olomouc

† 30. 11. 2009, Olomouc

Prozaička, folkloristka, autorka knih pro děti a mládež

Rozená Zimmermannová. Od roku 1960 užívala jméno Lisická, které získala z prvního manželství. Pocházela z rodiny železářského skladníka. Za války chodila do měšťanské školy v Olomouci, čtvrtý ročník navštěvovala v letech 1944–1945 v Třebíči. Po válce přestoupila na dívčí gymnázium v Olomouci. Po absolvování kvarty a kvinty musela ze zdravotních důvodů studia přerušit, nadále se však věnovala samostudiu historie, které využila ve své literární práci. Roku 1947 začala docházet na odbornou školu pro ženská povolání v Olomouci, kde setrvala dva roky. V roce 1949 byla zaměstnána jako laborantka v n. p. Milo Olomouc, téhož roku se provdala a poté zůstala v domácnosti. Od roku 1960 pak pracovala v Domě armády v Olomouci jako knihovnice, organizační referentka (do roku 1966) a sekretářka vojenského útvaru (do roku 1968). Od roku 1968 se věnovala spisovatelskému povolání a kulturně-vzdělávací činnosti v oblasti národopisu a lidové kultury. Je pochována ve Velké Bystřici. – Druhý manžel Antonín Roubic (1932–1995), ředitel olomoucké pobočky Zemského archivu Opava, publikoval řadu odborných prací z oboru historie a historického místopisu Moravy a Slezska; vlastivědným výkladem se podílel na knize své ženy Z českých hradů, zámků a tvrzí. Pověsti a zkazky (1972).

Přispívala do periodik Stráž lidu (Olomouc, 1959 zde první pohádka O zemi a jejích dětech, pod pseud. Helena Sedláková, 1969 na pokračování Z pohádek a pověstí Heleny Lisické, 1971 na pokračování Malý Maestro), Knihovnička Stráže lidu (1977 zde Tři olomoucké povídky a Zlatý cimbál. Výběr povídek a pověstí z Hané), Nová svoboda, Štafeta (Prostějov), Rudé právo, Zemědělské noviny (v osmdesátých letech v jejich příloze Náš domov). Od poloviny šedesátých let uveřejňovala občas kulturní reportáže a fejetony v Květech, Obraně lidu, Práci, Světě v obrazech, Literárním měsíčníku aj. Jednotlivé pohádkové příběhy publikovala v sešitových edicích Pohádkové lístečky (Princ Jelen, Čarovný vozík, Zlatý cimbál) a Zvonečky (Co vyváděl kocour Míša, Petr vynálezce) nakladatelství Panorama.
Ve čtyřicátých letech působila jako členka taneční skupiny Lídy Slané v Olomouci; v padesátých letech pro tento soubor (přejmenovaný na Komenium) psala taneční libreta a divadelní texty, zhudebňované Stanislavem Vrbíkem. Později se účastnila práce v porotách uměleckých soutěží armádní tvořivosti, v letech 1983–1991 vedla národopisný soubor Haná ve Velké Bystřici u Olomouce. Od roku 1988 byla členkou Národopisné společnosti při ČSAV, od roku 1990 členkou Moravskoslezského folklorního poradního sboru, Ústavu lidové kultury Strážnice a dramaturgyní Národní přehlídky vesnických folklorních souborů a skupin Lidový rok ve Velké Bystřici. Podílela se na konferencích o lidové kultuře (Kroměříž 1991, Olomouc 1992 aj.).
Od roku 1959 příležitostně, počínaje rokem 1968 pravidelně spolupracovala s ostravským studiem Čs. rozhlasu, pro které připravila dramatizace pohádek, pověstí a rozhlasová pásma: Pohádka o starém rybáři a hastrmanovi (1959), Vojáci, vojáci (1967), Dudák Drnda (1968), O králi Ječmínkovi (1968), O panu Vítkovi (1972) aj.; pro plzeňské studio připravila seriál pověstí Z hradů, zámků a tvrzí (1976–1977), pro studio pražské seriál Z českých a moravských hradů (1981). Pro Čs. televizi napsala scénáře k inscenaci pro děti Červená rukavička (1960), u inscenací Padla kosa na kámen (1974) a Zlaté pometlo (1977) kryla svým jménem Boženu Šimkovou. Supraphon vydal pohádky Heleny Lisické v letech 1975 a 1976 na dvou gramofonových deskách . – V období 1956–1960 užívala pseudonymu Helena Sedláková, který vznikl z matčina rodného jména (též in Stráž lidu 1958–1959), dále příležitostně šifer H. S., L. H., -hl-, -l.

Již od začátku své literární dráhy se Helena Lisická věnovala literatuře pro děti a mládež. Její pohádky (především ze Severní Moravy) i pověsti (z různých oblastí Čech, Moravy a Slezska) vycházely z jejího hlubokého zájmu o regionální historii a folklor. Převažují mezi nimi texty realisticky zabarvené, ale i tam, kde se objevuje prvek humoristický či fantaskní, dominuje snaha plasticky vykreslit svéráz určitého kraje a jeho obyvatel, detailně zachytit život, řemesla a zvyky lidí. Autorčina narůstající záliba v historii pak postupně sbližovala její pověsti s žánrem historické povídky. Základním rysem většiny jejích próz je přitom sociální zabarvení a přímočará výchovná tendence, jež mívá podobu explicitního moralizování nebo apoteózy dobrých skutků (Za horama, za dolama, Pohádky a pověsti z Moravské brány, Devatero řemesel), v pověstech pak rovněž podobu historiografické popisnosti. Autorčin styl zachovává prostý jazyk „starých vyprávění“: bez dialektických prvků a archaizace, leč s bohatým využitím lidových rčení, místních názvů a jmen (Z hradů, zámků a tvrzí, Pověsti starých měst). Lisická psala i pohádky autorské (Pohádky z jalovce) a pohádkové hry. Svou schopnost vylíčit atmosféru a kolorit historicky vzdálených časů uplatnila i v románu Páv zpívá o štěstí, jehož děj je situován do období Velké Moravy.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Za horama, za dolama. Pohádky a pověsti z Olomoucka (pro děti, 1965); Pohádky a pověsti z Moravské brány (pro děti, 1968); Z hradů, zámků a tvrzí. Pověsti z Moravy a Slezska (1971; přeprac. in Z českých a moravských hradů); Z českých hradů, zámků a tvrzí. Pověsti a zkazky (1972; přeprac. in Z českých a moravských hradů); Pohádky z jalovce (pro děti, 1974); Devatero řemesel. Pověsti, pohádky, legendy (pro ml., 1976); Z českých a moravských hradů (pověsti a zkazky, 1977, obsahuje: Z hradů, zámků a tvrzí, Z českých hradů, zámků a tvrzí); O Ječmínkovi (pohádky pro děti, 1979); Pověsti starých měst. Pověsti, zkazky a povídky z Moravy a Slezska (pro ml., 1981); Hastrmanův kožich (D pro ml., rozmnož., 1982, s J. M. Bourkem); Ženich pro čertici aneb Sedmimílové boty (D pro ml., rozmnož., 1983, s J. M. Bourkem); Zrcadlo starých časů. Pověsti z Čech (pro děti, 1985); Páv zpívá o štěstí (R pro ml., 1988); Tři synové knížecí (P pro ml., 1994); Ze stařenčina fěrtůšku. Pověsti z Dolan a okolí (1994); Staré zpěvy. Pověst z Radhoště (1998); Domovní znamení v Olomouci (2008, s V. Gračkou, 2., dopl. vyd. 2013, 3., dopl. vyd. 2020).
Sešitové pohádky a povídky pro děti: Petr Vynálezce (1980); Co vyváděl kocour Míša (1981); Medové království (1981); Robinzon se nikdy nenudí (1981); Zlatý cimbál (1981); Čarovný vozík (1981); Máme domácího šotka (1982); Noční dobrodružství (1982); Zlatovláska (1983); Chytrá princezna (1983); Kouzelná klubíčka (1983); Princ Jelen (1984).
Scénicky: Stříbrná kachnička (pro děti, l955); Švec Prťavec a jeho paní Háta (loutk. pro děti, 1969); Johanes doktor Faust (loutk. pro děti, 1970, dramatizace textů); Švec Chytroň (pro ml., 1984, s J. M. Bourkem); O líném Honzovi (pro ml., 1985).
Výbory: O valdštejnském lvu. Pověsti z moravských hradů + O Zuzance plátenici. Pověsti z českých hradů (2008, vybráno z knihy Z českých a moravských hradů, 1977); Zlatá kniha pověstí z českých, moravských a slezských hradů a zámků (2010, ed. P. Niederlová).
Příspěvky ve sbornících: O Janu Žižkovi (1974, ed. A. Hůlka); Princezna holubice. Sedmdesát sedm pohádek z Moravy a Slezska (1977, ed. J. Novák); Já byl v neděli v Jevíčku aneb Jevíčko v próze (Jevíčko 1999, ed. Š. Blažek); Pohádky z Moravy (2004).
Ostatní práce: Řeka Morava (text k fotogr. publikaci V. Reichmanna, 1976).
Připravila k vydání: Ať bêlo, jak bêlo (hanácká říkadla, Olomouc, b. d., 1985, s J. Rozsypalovou); Malý receptář hanácké kuchyně (1992); Pojedeme do ráje. Ukolébavky, říkadla, písničky, hádanky ze Záhoří (pro děti, 1993); Zlatá brána. Dětská rozpočítadla a hry ze Záhoří (pro děti, 1993).

LITERATURA

Bibliografie: H. Ševčíková: Helena Lisická (1982).
Knižně: P. Nakládal (ed.): Helena Lisická a Velká Bystřice (Velká Bystřice 2019).
Studie a články: Z. Heřman: Helena Lisická, ZM 1982, č. 4; P. Čermák: Spisovatelkou i folkloristkou, Vlasta 1988, č. 35; E. Doupalová: Literární zpracování pověstí Olomouce, Historická Olomouc a její současné problémy 1989, sv. 7, táž in Moravská lidová pověst jako předmět uměleckého ztvárnění v české literatuře v letech 1970–1985. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas paedagogica. Philologica. Studia philologica, 1991, sv. 11, sv. 1; B. Kolář: Autorka, jež vybudovala dobrou pověst pověstem, in Z paměti literární Olomouce (2004); M. Nádvorníková: Pohádkářka Helena Lisická, in Sdružení knihoven České republiky (2009); F. Všetička: K literatuře Olomoucka, Střední Morava 2010, č. 30; M. Hrdličková: Blíží se dvojí výročí první dámy moravských pověstí, Duha. Informace o knihách a knihovnách z Moravy, 20. 11. 2014 (zde).
Recenze: Za horama, za dolama: P. Pešta, Impuls 1966, č. 9; O. Rafaj, Kulturní tvorba 1966, č. 31; V. Stanovský, ZM 1967, č. 2 * Pohádky a pověsti z Moravské brány: A. Sivek, Červený květ 1969, č. 7; V. Vařejková, Komenský 1969/1970, č. 4; K. Satinová, ZM 1970, č. 10 * Z hradů, zámků a tvrzí. Pověsti z Moravy a Slezska: J. Červenka, ZM 1972, č. 8; O. Sirovátka, Romboid 1973, č. 8 (též o knize Z českých hradů, zámků a tvrzí. Pověsti a zkazky) * Devatero řemesel: H. I. (= I. Hajná), NK 1977, č. 4 * Z českých a moravských hradů: O. Sirovátka, Rovnost 31. 8. 1977 * Pověsti starých měst: -MV- (= Marie Vodičková), NK 1982, č. 21 * Zrcadlo starých časů: Z. Heřman, MF 30. 10. 1986; I. Martinec, ZM 1987, č. 3; M. Nyklová, ZM 1987, č. 1 * Páv zpívá o štěstí: I. Zítková, NK 1988, č. 46; B. Dokoupil, Rovnost 1. 3. 1989; Z. Heřman, ZM 1989, č. 3 * Tři synové knížecí: Z. Heřman, NK 1995, č. 13; G. Skýpala, Alternativa nova 1995, č. 9; L. Pavera, ZM 1996, č. 1.
Rozhovory: G. S. (= G. Skýpala), NK 1969, č. 28; L. Martínek, Čtenář 1993, č. 10; I. Vysoudil, Krok 2004, č. 4.
K životním jubileím: (mv) (= M. Vingrálek), LD 26. 11. 1980; B. Kolář, Hanácké noviny 25. 11. 1995; Š. Vlašín, Obrys-Kmen 2005, č. 47; E. Doupalová, Ladění 2005, č. 4.
Nekrolog: F. Všetička, Dokořán 2009, č. 52.
Vzpomínky: P. Nakládal – J. Balatková, Střední Morava 2011, č. 31.
Archiv: Zemský archiv v Opavě – pobočka Olomouc: Osobní fond, nezpracováno.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)

Aktualizace hesla: 27. 4. 2021 (av)

Aktualizace bibliografie: 27. 4. 2021 (av)

zpět na hlavní stranu