Zbyněk KOVANDA
Básník a prozaik
Narodil se v rodině úředníka a dělnice, zaměstnané v plzeňské Škodovce. Po maturitě na reálném gymnáziu v Plzni roku 1948 byl
Kovanda přijat na obor sochařství pražské Akademie výtvarných umění (již během války se školil u
O. Waltra a J. Votočky), nakonec se však z rodinných důvodů stal posluchačem Pedagogické fakulty v Plzni. Po absolutoriu v roce 1951 učil na škole v Chrástu u Plzně. Od roku 1955 byl inspektorem kultury Okresního národního výboru Plzeň-venkov. V letech 1959–1963 vykonával funkci inspektora pro agitaci Městského výboru Komunistické strany Československa v Plzni. Od roku 1963 působil jako dramaturg Divadla Alfa, které se postupně z loutkoherectví přeorientovalo na typ divadla malých forem. Ke kulturní politice se opět vrátil v roce 1965 a do roku 1974 pracoval jako inspektor kultury a vedoucí odboru kultury Městského národního výboru v Plzni. Po krátkém pedagogickém působení se od roku 1976 věnoval výhradně literární tvorbě. – Autorův otec Cyril Kovanda (1901–1957) napsal básnickou sbírku
Hlasy milionu, která s podtitulem Sociální verše vyšla v Plzni roku 1936.
Zbyněk Kovanda literárně debutoval povídkou Štika v almanachu Jitro v kraji (1956). Pouze sporadicky přispíval do plzeňské Pravdy. Pro plzeňskou redakci
Čs. rozhlasu napsal rozhlasovou hru Kolik vteřin trvají tři roky (1960) a v roce 1966 byla v Komorním divadle v Plzni uvedena jeho nepublikovaná hra Ostrov pro dva. V době působení v
tamějším
Divadle Alfa začal psát i písňové texty, zhudebněné mj. Bohuslavem Ondráčkem, Jaromírem Vomáčkou, Zdeňkem Lukášem a Lubošem Rožněm. Roku 1985 připravil katalog výstavy sochaře Aloise Sopra. – Roku 1979 se stal laureátem Výroční ceny Víta Nejedlého.
Na začátku své tvorby se
Kovanda pokusil o básnickou sbírku a agitační společenskokritickou rozhlasovou a divadelní hru s detektivní zápletkou, později se věnoval výhradně próze. První povídky byly napsány v poloze nenáročné zábavné četby. Po naivně žertovné parodii na klasický akční kriminální příběh (
Smrt v kytaře) vydal na počátku sedmdesátých let drobné humoristické texty napodobující spontánní lidové vypravěčství. Prózy soustředěné v knihách
S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekameronek a
Jak se natahují trpaslíci se vyznačují motivickou rozbíhavostí a fantazijní uvolněností, která spojuje prvky absurdní, tragikomické i bizarně groteskní. (V civilnější poloze žánrových obrázků a sousedských vyprávěnek se Kovanda k venkovskému prostředí vrátil rovněž svou poslední knihou, moralitou
Líný kámen.) – Své přitakání normalizaci autor vyslovil románem
Palec na spoušti, zachycujícím dva dny srpna 1968. Vykresluje zde akci stíhacího letce na západní hranici i pronásledování jeho otce, pravověrného komunisty, jenž se podruhé v životě dočká sovětských tanků. Ideologickou tendenčností, zjednodušeným pojetím tématu a vypravěčskými stereotypy jsou prostoupeny také Kovandovy následné práce pro dospělé i mládež. Čerpají především z vojenského a policejního prostředí (
Křídla pro frajera,
Oběť číslo nula), přičemž jejich jednoduchou dějovou osnovu autor s oblibou dramatizuje kriminálním motivem záškodnictví. Za opožděnou budovatelskou prózu lze považovat
Oheň na dlani, zachycující dozrávání poúnorového maturanta, uchazeče o studium sochařství, který je vyslán na brigádu do dolů.
Beletrie: Stopy (BB 1958); Případ PL 81 (D, rozmnož., 1963); Smrt v kytaře (P krim., 1967); S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekameronek (PP 1970); Jak se natahují trpaslíci (PP 1971); Palec na spoušti (R 1975; přeprac. 1979); Křídla pro frajera (P pro ml., 1978); Oheň na dlani (P 1978); Oběť číslo nula (P 1982); Strejda se mi nezdá (P pro ml., 1982); Líný kámen (P 1989);
scénicky: Ostrov pro dva (D 1966).
Ostatní práce: Plzeňský Prazdroj v obrazech (text k propag. materiálu, 1972); Marek Šulc (monografie, 1986, s Jaroslavem Kadlecem).
Příspěvek v almanachu: Jitro v kraji (1956).
Studie a články: V. Prokop in 200 osobností Sokolovska (1997); V. Novotný in Plzeňská literární vlasti(ne)věda (2012).
Recenze: Stopy: J. Dewetter, Kultura 1959, č. 18; JM (= J. Mourková), Květen 1959, č. 4 * Ostrov pro dva: M. Šmíd, Pravda 28. 10. 1966 * S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekameronek:
Š. Vlašín, Tvorba 1970, č. 41 * Jak se natahují trpaslíci: Š. Vlašín, Tvorba 1972, č. 38 * Oheň na dlani: V. Hnízdo, O knihách a autorech 1978, jaro; D. Moldanová, LM 1978, č. 8; Š. Vlašín, Tvorba 1978, č. 21, též in Ve škole života. O české próze sedmdesátých let (1980) * Palec na spoušti: Jir. (= J. Jiráčková), NK 1979, č. 39 * Křídla pro frajera: R. Ditmar, ZM 1979, č. 7; V. Viktora, Pravda 23. 1. 1979 * Oběť číslo nula: Jir. (= J. Jiráčková), NK 1982, č. 25 * Strejda se mi nezdá: JK (= J. Klokočníková), NK 1983, č. 10 * Líný kámen: Z. Bastlová, RP 18. 8. 1989; V. Viktora, Pravda 15. 8. 1989.
Rozhovor: A. Kopeckij, Obrana lidu 1979, č. 43.
K životním jubileím: Red., LM 1984, č. 7; R, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 37; V. Viktora, Pravda 2. 9. 1989, Příloha Pravdy.
Nekrology: es, Tvorba 1987, č. 19, příl. Kmen č. 19; B. Jirásek, LM 1987, č. 8.
Archiv:
Státní oblastní archiv v Plzni: Osobní fond, nezpracováno.
