Vladimír HULPACH
Pochází z úřednické rodiny. Po absolvování pedagogického gymnázia v Praze (maturita 1954) učil rok na ZDŠ v Horní Blatné (okres Karlovy Vary) a poté studoval češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu nejprve na Vysoké škole ruského jazyka, později na FF UK (promoce 1959). V letech 1961–1972 byl redaktorem a 1977–1988 zástupcem šéfredaktora cizojazyčného nakladatelství Artia; v letech 1972–1977 pracoval na ministerstvu kultury ČSR jako referent pro dětskou literaturu. V rozmezí let 1988–1990 se věnoval pouze literatuře a v letech 1991–1996 byl spolumajitelem a ředitelem nakladatelství Fénix. Žije v Praze a jako člen Obce spisovatelů a ČS IBBY se podílí na organizaci aktivit spjatých s dětskou knihou (mj. byl iniciátorem celostátní soutěže Zlatá stuha).
Vladimír Hulpach debutoval roku 1958 překladem ve Světě v obrazech a původní prací roku 1961 v časopise Pionýr, dále přispíval zejména do časopisů Ohníček, Pionýr, ABC, Filip, Zlatý máj aj. Spolupracoval s redakcí pro děti a mládež Čs. rozhlasu (kratší pohádky) a Čs. televizí, pro kterou vytvořil scénáře k hraným pohádkám O těch Martinových dudách (1991, režie Věra Jordánová), O dvou sestrách a Noční květině (1992, režie Svatava Simonová), O kumburské Meluzíně (1994, režie Věra Jordánová). Za svou tvorbu pro děti a mládež čtyřikrát získal ocenění Zlatá stuha; jeho kniha Pohádkové vandrování po Čechách byla v roce 1994 zařazena na čestný seznam IBBY. – Užívá šifer: V. H., VH, vh.
Většinu Hulpachových prací tvoří adaptace bájí, pověstí, hrdinských eposů, písní i pohádek nejrůznějších národů a kulturních okruhů. Vypráví je se smyslem pro dobovou atmosféru i estetické hodnoty původního textu a obrací se přitom zejména k mladým čtenářům, jimž dokáže dílo přiblížit bez přílišného zjednodušení a aniž by podléhal didaktičnosti, k níž vyústění folklorních příběhů často vybízí. Pozornost věnuje nejen hrdinským eposům středověké Evropy (Meč a píseň, Příběhy Kruhového stolu) nebo junáckým písním jižních Slovanů (Kralevic Marko), ale i exotickým americkým kulturám (Co vyprávěl kalumet, Návrat Opeřeného hada). Úpravy lidových pohádek soustředil v souborech věnovaných národům Balkánu (Balkánské pohádky), folkloru Orientu (Šahrazádiny noci) i pohádkám severoamerických indiánů (Kouzelné šípy). Kulturní dědictví národů však předává čtenářům rovněž prostřednictvím šířeji koncipovaných pohádkových sbírek, které naopak staví na pestré provenienci příběhů a žánr pohádky tak představují v celé jeho mnohotvárnosti (Bylo nebylo).
Domácí tematiku zastupují v Hulpachově díle báje, pověsti a kronikářské příběhy historicky zakotvené v různých krajích a nářečních oblastech Čech, Moravy a Slezska (Zlatá kvočna, Kouzelné dudy, edice Báje a pověsti z Čech a Moravy, Pověsti z Čech, Moravy a Slezska). Výsledkem dlouhodobého soustředěného zájmu o lidové pohádky, báje a pověsti, které autor vnímá jako nedílnou součást místní historie, jsou rovněž velkoryse pojaté publikace Pohádkové vandrování po Čechách a Pohádkové vandrování Moravou, jež tvoří reprezentativní průřez lidovou slovesností. Zvláštní pozornost autor věnoval staropražským legendám (Báje, legendy a pověsti staré Prahy). Hulpach v těchto knižních souborech čerpá z úctyhodného množství pramenů (lokální kroniky, pamětnická vyprávění) i vlastního sběru a folkloristický přístup vyváženě propojuje s autorskou invencí. Inspirace pramennými materiály se promítá do faktografické přesnosti, kterou však vždy provází vypravěčské umění a schopnost vyvolat na malé ploše působivý obraz místní historie, zajímavý detail, evokovat dobový i přírodní kolorit. Hulpach respektuje svéráz folklorní tradice, ale s ohledem na dětského recipienta odhaluje v toku vyprávění legendární nánosy fantazie na pravděpodobném historickém jádru pověsti, aniž by tím rušil emocionální a estetickou účinnost pověsťové literatury.
Koncepční a kompoziční sevřenost, jíž se vyznačují Hulpachovy adaptace pověstí a pohádek, osvědčil autor i při převyprávění látek literárních. Jeho prozaické adaptace Shakespearových dramat (Příběhy ze Shakespeara II, Příběhy z her), Cervantesova románu (Neuvěřitelná dobrodružství rytíře dona Quijota i zbrojnoše Sancha Panzy),Ovidiovy epiky (Bájné dvojice z Ovidiových Proměn), ale i dnes již klasické dobrodružné literatury (Daniel Defoe: Robinson Crusoe aj.) přibližují mládeži čtenářsky přitažlivým způsobem světový kulturní odkaz.
Hulpach píše i populárně-naučnou literaturu pro děti a mládež (Velká kniha dopravy, Pravěká příroda); osobně laděnou monografii věnoval Zdeňku Burianovi (Století Zdeňka Buriana).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Chlapec a Slunce (pohádka, 1966); Co vyprávěl kalumet. Pohádky severoamerických Indiánů (1966); Zvířátka a loupežníci (leporelo, 1969); Tři zlaté vlasy děda Vševěda (leporelo, 1969, podle K. J. Erbena); O Popelce (leporelo, 1969); O chytré venkovance (leporelo, 1969, podle bratří Grimmů); O rybáři a jeho ženě (leporelo, 1970); Meč a píseň. Hrdinské báje staré Evropy (pro ml., 1970, s E. Fryntou a V. Cibulou); Veliký závod. Indiánská pohádka ze Severní Ameriky (edice Pohádkové lístečky, sv. 4, 1971); Šahrazádiny noci (pohádky, 1972); Kouzelné šípy (indiánské pohádky, sešitové vydání v edici Pírka ptáka Ohniváka, 1972); Nevěsta hvězda (edice Pohádkové lístečky, sv. 6, 1972); Silák Gitamat + Jak havran přinesl světlo (edice Pohádkové lístečky, sv. 9 + 10, 1973); Silný želvák + Jak hadi měnili noc. Indiánská pohádka z Jižní Ameriky (edice Pohádkové lístečky, sv. 12 + 13, 1974); Návrat Opeřeného hada. Indiánské báje Střední a Jižní Ameriky (1974); Kralevic Marko (PP pro ml., 1975); Cesty Sindibáda (pohádky, 1975, též něm., franc. a ital.); Odkud jsou? (BB 1976); O toulavém Ryzáčkovi a jiné pohádky o koních (1978); Zlatá kvočna. Báje, pověsti a kronikářské příběhy českého Středohoří (1979); Báje evropských měst (1979, též něm., franc., holand. a ital.); Příběhy Kruhového stolu (PP pro ml., 1980; přepracované vydání pod názvem Rytíři krále Artuše, 1992, nové, upravené vydání 2017); Ossianův návrat. Keltské mýty a báje (PP pro ml., 1985; přepracované vydání pod názvem Keltské mýty a báje, 2000, další, upravené vydání pod týmž názvem 2012); Kouzelné dudy. Pohádky, báje a kronikářské příběhy ze Žatecka a Lounska (1985); Balkánské pohádky (1990, s M. Malým, též něm. a franc.); Pohádkové vandrování po Čechách (báje, pohádky, pověsti, 1992); Objevení Ameriky (1992); Drakula a jiné horory (původní texty a adaptace pro ml., 1993, též ed.; 2., upravené a rozšířené vydání pod názvem Ve spárech hororu, 2013); Deutsche Sagen aus Böhmen und Mähren (něm., pověsti, 1994); Za pohádkou kolem světa (pohádky, 1995); Hrdinové starých evropských bájí (1995, užší výběr z knihy Meč a píseň /1970/, upraveno); Rytířské legendy (1997); Příběhy ze Shakespeara II (adaptace dramat W. Shakespeara, 1997; upraveno a zařazeno do souboru William Shakespeare: Příběhy z her, 2000, s J. Hendriksem); Pohádkové vandrování Moravou (báje, pohádky, pověsti, 1998); Sindibád námořník (pohádka, 1999); Příběhy ze Shakespeara (2000, 3., upravené vydání 2008); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Karlovarsko (2002); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Střední Čechy (2002); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Ústecko (2002); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Liberecko (2003); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Královéhradecko (2003); Indiánské pohádky (2003, obsahuje mj. upravené texty z knih Co vyprávěl kalumet /1966/ a Návrat Opeřeného hada /1974/); Nejkrásnější pohádky. Bratři Grimmové (adaptace, 2004, 2. vydání pod názvem Z pohádky do pohádky. 85 nejkrásnějších pohádek bratří Grimmů, 2008; 3., upravené vydání rozděleno do osmi svazků edice Malá kniha velkých pohádek: Zámecké pohádky /2010/, Vykutálené pohádky /2010/, Pohádky o zvířátkách /2010/, Pohádky bylo nebylo… /2010/, Nejpohádkovější pohádky /2010/, Nebeské a pekelné pohádky /2010/, Kouzelné pohádky /2010/, Čarodějné pohádky /2010/); Hans Christian Andersen – nejkrásnější pohádky (adaptace, 2004); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Pardubicko (2005); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Vysočina (2005); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Plzeňský kraj (2006); Pohádky tisíce a jedné noci (2006; obsahuje též upravené příběhy z knihy Šahrazádiny noci /1972/); Báje a pověsti z Čech a Moravy. Jižní Čechy (2007); Bylo nebylo… (světové pohádky, 2007, 2., upravené vydání pod názvem Bylo nebylo. Pohádky z celého světa, 2019); Pověsti z Čech, Moravy a Slezska (s V. Cibulou, 2007, 2., upravené vydání bez pověstí od V. Cibuly, 2021); O slonu Kárím (na motivy knih D. G. Mukerdžího, 2008); Báje, legendy a pověsti staré Prahy (2010); Indiánské pohádky (2011, výběr z knihy Co vyprávěl kalumet /1966/, upraveno); Pohádkové vandrování (2012, vychází z knih Pohádkové vandrování po Čechách /1992/ a Pohádkové vandrování Moravou /1998/); Robinson Crusoe (P pro ml., 2012, podle Daniela Defoea); Indiánské báje a mýty (PP pro ml., 2015, částečně vychází z knih Co vyprávěl kalumet /1966/ a Návrat Opeřeného hada /1974/); Bájné dvojice z Ovidiových Proměn (PP pro ml., 2016, podle Vergilia a Publia Ovidia Nasona, též ed.); Neuvěřitelná dobrodružství rytíře dona Quijota i zbrojnoše Sancha Panzy (P pro ml., 2019, podle Miguela de Cervantes y Saavedra); Velká kniha slavných dobrodružných příběhů (PP pro ml., 2020, podle Jacka Londona, Julese Verna, Harriet Beecher Stoweové, Daniela Defoea, Breta Harta, Karla Maye a Rudyarda Kiplinga přel., upravil a převyprávěl V. H. spolu s Aloysem Skoumalem); Tristan a Izolda (P pro ml., 2023).
Příspěvky ve sbornících: Zlatý máj. O dětské literatuře a umění (1999); Vánoční kniha (2012; obsahuje pohádku Šingebis a Severní vítr, zařazenou rovněž do předchozích knižních souborů indiánských pohádek).
Překlady: D. Čulić: Dalmácie (1965); Indiánské příběhy (1987, též ed., překlad spolu s T. Tilschovou a J. Vávrou); N. Hordern – S. Dresner – M. Hillman: Nový svět (PP pro ml., 1987).
Populárně-naučná literatura: Historické lodě (pro ml., 1979); Velká kniha dopravy (1988, s dalšími, něm., angl. a franc.); Pravěká příroda (text k leporelu, 1991); Pravěký člověk (text k leporelu, 1991); Století Zdeňka Buriana (2004).
Uspořádal a vydal: Sonety Praze (1977); Dobrodružství na cestách (sbírka příběhů a povídek pro ml., 1985, též něm. a franc.); Od sněženek k sněhulákům (antologie s ilustracemi J. Trnky, 1994; angl., něm. a franc. mutace), Indiánskou stezkou (antologie pro ml., 1997), V. Stanovský – J. Vladislav: Strom pohádek (1999).
LITERATURA
Studie a články: 10 minut s V. H., nakl. Albatros, 1982; an., [Když měl Vladimír Hulpach vysvětlit…], Albatros 1985, č. 4; Z. Heřman: Vladimír Hulpach – život a dílo, 1989; Doplňky ke slovníku Čeští spisovatelé pro děti a mládež, heslo V. H., ZM 1990, s. 441; V. Hulpach: V. H. Kulturní odkaz minulosti, ZM 1993, č. 6; I. Hutařová – M. Hanzová: Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003, zde též bibliografie).
Recenze: Návrat Opeřeného hada: J. V. (= J. Voráček), ZM 1975, č. 3 * Zlatá kvočna: M. Horanský, Průboj 24. 8. 1979 * Příběhy Kruhového stolu: J. Voráček, ZM 1981, č. 7 * Ossianův návrat: O. Chaloupka, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 48; O. Chaloupka, ZM 1986, č. 2; JK, NK 1985, č. 43; R. Wenzlová, Práce 4. 4. 1986 * Kouzelné dudy: O. Chaloupka, ZM 1986, č. 4; P. Brátka, Husitský Tábor, sv. 9, 1986/1987 * Indiánské příběhy: V. Nezkusil, ZM 1988, č. 5 * Rytíři krále Artuše: zh (= Z. Heřman), SvSl 12. 8. 1992; Z. Heřman, ZM 1992, č. 6 * Pohádkové vandrování po Čechách: Z. K. Slabý, ZM 1992, č. 4; E. Horelová, Učitelské noviny 1993, č. 26 * Drakula a jiné horory: P. Lhota (= Z. K. Slabý), ZM 1994, č. 3/4 * Za pohádkou kolem světa: V. Vařejková, Komenský 1995/1996, č. 9/10 * Pohádkové vandrování Moravou: M. Reissner, Ladění 1998, č. 2; V. Vařejková, Komenský 1999/2000, č. 7/8 * Příběhy ze Shakespeara: mar, Ladění 2000, č. 3; mar, NK 2000, č. 47 * Báje a pověsti z Čech a Moravy. Střední Čechy: (zk) (= Z. Kuchyňka), Posel z Budče 2002, č. 19 * Indiánské pohádky: an., LidN 28. 6. 2003 * Báje a pověsti z Čech a Moravy. Liberecko: E. Koudelková, Ladění 2003, č. 1 + Tvar 2003, č. 11 * Báje a pověsti z Čech a Moravy. Královéhradecko: M. Nyklová, Čtenář 2004, č. 5 * Století Zdeňka Buriana: A. Horáčková, MFD 29. 1. 2005; J. Poláček, Ladění 2005, č. 1; O. Bezr, Mladý svět 2005, č. 7 * Báje a pověsti z Čech a Moravy. Jižní Čechy: M. Wagnerová, A2 2007, č. 33 * Pověsti z Čech, Moravy a Slezska: F. Cinger, Právo 21. 12. 2007; V. Kremlička, A2 2008, č. 10 * Báje, legendy a pověsti staré Prahy: D Jíchová, Litenky 2011, č. 5/6.
Rozhovory: (mt), Průboj 23. 8. 1983; M. Nyklová, ZM 1986, č. 10; I. Malá, ZM 1991, č. 5.
K životnímu jubileu: r, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 17.