Slovník české literatury po roce 1945

Eliška HORELOVÁ

* 23. 5. 1925, Cerhenice (u Kolína)

† 30. 8. 2015, Praha

Prozaička, básnířka, autorka knih pro děti a mládež

Rozená Nováková. Otec byl státní zaměstnanec, matka učitelka. Horelová prožila dětství v jižních Čechách. Roku 1946 maturovala na učitelském ústavu v Českých Budějovicích. Vyučovala na základních školách ve Středočeském kraji a současně studovala český jazyk a dějepis na Pedagogické fakultě v Praze, poté pedagogiku a psychologii na Filozofické fakultě UK (PhDr. 1952). V roce 1956 nastoupila do nově založeného Ústavu pro další vzdělávání učitelů (později Krajský pedagogický ústav), kde vedla kabinet mimoškolní výchovy. Roku 1959 přešla jako odborná pracovnice v oboru teorie výchovy do Výzkumného ústavu pedagogického a v roce 1963 se stala odbornou asistentkou na katedře pedagogiky Filozofické fakulty UK. Kandidátskou práci Vzory a ideály jako prostředek formování osobnosti žáka staršího školního věku měla možnost obhájit až s dvacetiletým zpožděním v roce 1990 (CSc.). Od roku 1983 se věnovala výhradně literatuře.

Odborné práce publikovala v časopisech Vychovatel, Pedagogika, Čs. psychologie a Sociologický časopis, knižně vyšla např. příručka Děti a peníze (1963, edice Rodičům o výchově dětí, pod jm. Nováková), s dalšími autory spolupracovala na příručkách (metodických poznámkách) pro učitele a vychovatele. Podílela se rovněž na akcích Společnosti přátel knihy pro mládež, tj. čs. sekce IBBY. Od poloviny padesátých let příležitostně tiskla publicistické a beletristické texty v periodikách Rudé právo, Mladá fronta, Práce, Lidová demokracie, Květy, Host do domu, Tvorba aj.; od sedmdesátých let zvláště ve Světě práce, Svobodě, Literárním měsíčníku, Vlastě; v devadesátých letech ve Svobodném slově, Mladé frontě, Zlatém máji aj. Pro rozhlas upravila svou prózu pro mládež Stěhovaví ptáci (1975; přeprac. 1978), která byla zpracována rovněž televizí (1975, režie Pavel Kraus). V roce 1976 byla uvedena rozhlasová hra Nedělní jízdy. V Čs. televizi byly inscenovány také prózy Štěstí má jméno Jonáš (1986) a Pojď, dáme sbohem žízni (1988, obě režie Libuše Koutná). – Za knihy Zdivočelá voda a Kluci ze zabraného byla dvakrát zapsána na čestnou listinu H. Ch. Andersena; Zlatou stuhu České sekce IBBY obdržela roku 2000 za prózu Fretka a roku 2009 za celoživotní tvůrčí přínos. Za knihu Kluci ze zabraného získala v roce 1988 také čestné občanství města Neveklov.

Horelová debutovala v první polovině šedesátých let básnickou sbírkou Stojím na červenou, v níž prozaizovaným a sdělným veršem vyslovila osobní bolestnou zkušenost (smrt otce) i své etické kredo bytostné angažovanosti; glosovala morální defekty současníků, zvláště lhostejnost a netečnost. Autorčin ideál činorodosti a solidarity se posléze vtělil do dětských postav, z jejichž podnikavosti učinila zdroj živých příběhů, nejednou dobrodružného rázu. Také díky tomu, že v rámci stylizace spontánního dětského vypravěče v první osobě dokázala uplatnit znalost různých věkových kategorií a cit pro svéráznost myšlení a řeči, jsou její prózy schopné upoutat čtenáře, kterému jsou určeny. Zřejmý je rovněž záměr výchovný, zdůrazňování hodnot, jako jsou čest, solidarita, odvaha, odpovědnost, obětavost, láska k přírodě a její ochrana (Jarda Samorost).
V románové trilogii Zdivočelá voda, Strhané hráze a Potopa zachytila autorka z pohledu třináctiletého hocha dramatické dění let 1938–1939. Obdobně i próza Čas ohně, čas šeříků evokuje sklonek války, jak se odehrál v Českých Budějovicích. Próza Kluci ze zabraného zase vypráví o chlapeckém dobrodružství prožitém v prostoru na Sedlčansku, který byl nacisty roku 1942 přeměněn ve cvičiště SS.
Dětská perspektiva, odlehčující humor a důraz na pozitivní hodnoty všednodennosti charakterizuje i prózy ze současnosti, jejichž příběhy těží z prostředí rodinného, školního i z prázdninových příhod a prožitků (Štěstí jménem Jonáš, Léto jako když vyšije). Psychologicky komplikovanější zápletku obsahuje novela Nemožná holka, v níž se dospívající hrdinka musí vyrovnat s poznáním, že byla svými rodiči osvojena, a prožít krutou deziluzi při setkání se svou skutečnou matkou, těžkou alkoholičkou. Román Fretka nastoluje aktuální téma šikanování, zneužívání a manipulace mezi mládeží.
V osmdesátých letech projevila Horelová schopnost oslovit i děti předškolního a raně školního věku (Znáte Tománka?, Tománek je rád na světě, Michalka a Julián, Dana a Niki Lauda). V závěru své tvůrčí dráhy se opět vrátila k poezii jako formě osobní výpovědi, ať již souborem svých veršů Světelné noviny, zachycujícím tvorbu šedesátých až osmdesátých let, nebo sbírkou Jdem pískem času.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Stojím na červenou (BB 1963); Zdivočelá voda (R pro ml., 1973, 1. díl trilogie; 2., upr. vyd. 1988 v souboru s 2. dílem trilogie Strhané hráze); Stěhovaví ptáci (P pro ml., 1974); Čas ohně, čas šeříků (R pro ml., 1976); Štěstí má jméno Jonáš (P pro ml., 1977, 3. upr. vyd. 1997); Strhané hráze (R pro ml., 1978, 2. díl trilogie; 2. upr. vyd. 1988 v souboru s 1. dílem trilogie Zdivočelá voda); Pojď, dáme sbohem žízni! (P pro ml., 1979, 2., upr. vyd. 1998); Léto jako když vyšije (P pro ml., 1979, 3., přeprac. vyd. 1995); Potopa (R pro ml., 1979, 3. díl trilogie); Znáte Tománka? (P pro děti, 1981; přeprac. na lit. pásmo, 1984); Kluci ze zabraného (P pro ml., 1982); Dana a Niki Lauda (P pro děti, 1983); Nemožná holka (P pro ml., 1984); Rubikova kostka (P pro ml., 1985); Tománek je rád na světě (P pro děti, 1985, obsahuje též Znáte Tománka?); Michalka a Julián (P pro děti, 1987); Jarda Samorost (P pro ml., 1988); Tománek ve škole (P pro děti, 1992); Světelné noviny. Verše z let 1961–1989 (BB 1995); Fretka (R pro ml., 2000); Jdem pískem času (BB 2000).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Humor za katedrou (1961, ed. Z. Konečný a kol.); Aby byl život plný poezie (1963); Pád do výšky (1966, ed. J. Novák); Vysoký oheň. Příběhy dnešních dětí (1977); Východ slunce. Třicet let nakladatelství Albatros a Mladé letá (1980, eds. A. Benešová, H. Ferková a E. Gašparová); Bratrství. Sborník reportáží československých a sovětských spisovatelů (1981, ed. M. Mervart).

LITERATURA

Studie a články: Z. Heřman: Eliška Horelová, ZM 1981, č. 9; Z. Heřman: Aspekt dětí, aspekt dospělých, in Z. H.: Říkat pravdu s úsměvem (1984); D. Vlašínová: Okupační náměty v díle Elišky Horelové, ZM 1985, č. 7; V. Nezkusil: Ideál v životě a ideál v literatuře, ZM 1989, č. 5; D. Vlašínová: Typy hrdinů v prózách Elišky Horelové, Zpravodaj Ústavu literatury pro mládež Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně 1993, č. 1; D. Vlašínová: Poezie mravní opravdovosti, in E. Horelová: Světelné noviny (1995); I. Hutařová – M. Hanzová in Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003, zde též bibliografie).
Recenze: Stojím na červenou: M. Červenka, HD 1963, č. 8; F. Vrba, LitN 1963, č. 35 * Zdivočelá voda: A. L. (= A. Linke), ZM 1974, č. 6; S. Zemen, Komenský 1975/1976, č. 1; E. Blatná, Komenský 1988/1989, č. 7 (též o knize Strhané hráze) * Stěhovaví ptáci: V. N. (= V. Nezkusil), ZM 1974, č. 9; S. Zemen, Komenský 1975/1976, č. 8; Hal, NK 1986, č. 26 * Čas ohně, čas šeříků: V. Nezkusil, ZM 1976, č. 10; Z. Heřman, MF 8. 9. 1976; R. Ditmar, Práce 28. 9. 1976 * Štěstí má jméno Jonáš: V. Nezkusil, ZM 1977, č. 9; iz (= I. Zítková), Tvorba 1977, č. 50; J. Štroblová, Komenský 1978/1979, č. 7 * Strhané hráze: F. Cinger, RP 11. 1. 1979; V. Nezkusil, ZM 1979, č. 2; J. Voráček, LM 1979, č. 3 * Léto jako když vyšije: V (= J. P. Velkoborský), NK 1979, č. 41; LB, NK 1988, č. 28; E. Blatná, Komenský 1989/1990, č. 1 * Pojď, dáme sbohem žízni!: (zh) (= Z. Heřman), MF 20. 3. 1979; V. Nezkusil, ZM 1980, č. 9; R. Ditmar, NK 1998, č. 33 * Potopa: V. Nezkusil, ZM 1980, č. 6; A. Hájková, Rovnost 13. 8. 1980; E. Blatná, Komenský 1989/1990, č. 1 * Znáte Tománka?: V. Nezkusil, ZM 1982, č. 4 * Kluci ze zabraného: V. Nezkusil, ZM 1983, č. 5 * Dana a Niki Lauda: V. Nezkusil, ZM 1984, č. 4; N. Sieglová, LM 1984, č. 10 * Nemožná holka: V. Nezkusil, ZM 1985, č. 2; J. Mourková, Tvorba 1985, č. 22, příl. Kmen * Tománek je rád na světě: N. Sieglová, Komenský 1986/1987, č. 5 * Jarda Samorost: H. Horká, Komenský 1989/1990, č. 1; J. Mourková, Tvorba 1989, č. 27 * Tománek ve škole: (JK), NK 1992, č. 9; V. Nezkusil, ZM 1992, č. 3; E. Blatná, Komenský 1992/1993, č. 1/2 * Světelné noviny: vln (= V. Novotný), Práce 26. 8. 1995 * Fretka: R. Ditmar, NK 2000, č. 28; J. Veselá, Ladění 2000, č. 4 * Jdem pískem času: (hn), NK 2001, č. 21; Š. Vlašín, Obrys–Kmen 2001, č. 2.
Rozhovory: K. Hvížďala, ZM 1974, č. 4; J. Klempera, NK 1978, č. 40; V. Böhm, Čtenář 1979, č. 1; Z. Konečný, Rodina a škola 1985, č. 9; P. Frýbort, Tvorba 1987, č. 11, příl. Kmen; J. Kopecká, Květy 1987, č. 42; I. Píhová, Nový život 1990, č. 34; I. Zítková, NK 1995, č. 29; I. Zítková, NK 2000, č. 35.
K životním jubileím: NaK, Tvorba 1985, č. 21, příl. Kmen; V. Nezkusil, LM 1985, č. 5; an., ZM 1995, č. 2 (obsahuje výběrovou bibliografi); an., Knihy 95, 1995, č. 20; Z. Heřman a Z. Malinský, ZM 1995, č. 2; (po), Ladění 2005, č. 2.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památník národního písemnictví
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Marie Mravcová (1995)

Aktualizace hesla: 20. 12. 2018 (av)

Aktualizace bibliografie: 20. 12. 2018 (av)

zpět na hlavní stranu