Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Olga HEJNÁ

* 13. 3. 1928, Olomouc 
† 24. 5. 2017, Domažlice 
 
Prozaička, scénáristka, autorka a ilustrátorka knih pro děti, sochařka
 Dívčím jménem Daňková. Rodiče Olgy Hejné, oba legionáři, se seznámili za první světové války v Irkutsku. Otec, voják z povolání, byl roku 1928 pro nemoc penzionován a rodina se poté roku 1929 přestěhovala z Olomouce do Hradce Králové, kde otec střídal různá zaměstnání. V roce 1939 Hejná onemocněla dětskou obrnou. V letech 1940–1945 navštěvovala hradecké reálné gymnázium, studia však nedokončila a jako sedmnáctiletá přešla do kamenické školy v Hořicích v Podkrkonoší; krátce poté byla přijata na AVU, kde studovala sochařství u Jana Laudy. Po absolutoriu (1950, titul akademická sochařka) pracovala jako sochařka (do roku 1967) a spisovatelka ve svobodném povolání a věnovala se výchově svých dětí. – Manžel Miloslav Hejný (1925–2013) byl akademický sochař. Dcera Markéta Hejná (*1951) je spisovatelka, syn Petr Hejný (*1956) violoncellista a výtvarník. Rodina žila v Praze-Malešicích, v roce 2000 přesídlili manželé Hejných do Domažlic.
 Olga Hejná přispívala do periodik pro děti a mládež: Mateřídouška, Ohníček, Sluníčko, Zlatý máj, Pionýr nebo Včielka (Bratislava). Od roku 1947 psala (zpočátku pod dívčím jménem) pro Čs. rozhlas pohádky; iniciovala vznik pořadu s pohádkami na dobrou noc pod názvem Hajaja, na němž se od roku 1961 také autorsky podílela. (V roce 2008 byl v ČRo natočen dokument o historii pohádek na dobrou noc Otazníky – Jak to bylo, Hajajo?; připravily M. Lukavská a V. Ledvinková.) Na televizním vysílání pro děti spolupracovala Hejná od roku 1957. Na její námět vznikl scénář první Večerníčkovy pohádky (A. Jurásková: Kluk a kometa, 1964, rež. L. Ráža). Literární práci Olgy Hejné provázely časté návraty ke starším textům, které se v původní nebo upravené podobě opakovaně stávaly součástí autorských výborů. Účastnila se rovněž řady dětem určených sborníků. Vedle spisovatelské dráhy se celý život věnovala výtvarnému umění. Z vlastních knih ilustrovala např. tituly Terinka, Petrklíče, Jozefínka ad., kresbami doprovodila i své texty vydané v edici Ilustrované sešity nakladatelství Panorama (Andulka z Počepic, Potrhlá růže, Bratři brouciBílý panáček). Vytvářela také drobnou korálkovou plastiku (její díla jsou zastoupena v tuzemských galeriích a v Galerii Corning v New Yorku) a koláže. Samostatně vystavovala v Praze v Čs. spisovateli (1981), v Albatrosu (1988) a v Nové Pace (1990); společně s manželem a synem ve Starých Hradech (1989), s manželem v Domažlicích (2005, 2007) a se synem v Rakovníku (2014). V roce 2010 byla Českou sekcí IBBY (Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu) oceněna Zlatou stuhou za celoživotní přínos tvorbě a ilustraci pro děti.
 

Olga Hejná vstoupila do literatury v šedesátých letech pokusy o moderní pohádku, pro niž nacházela nové náměty a výrazové prostředky. Poetika jejích textů je založena na dětském vidění a vnímání světa, které dosud není ohraničeno chápáním logických zákonitostí ani není jednostranně předurčeno životní zkušeností. Oslabená dějová linie a volné rozvíjení fantazijních prvků (Povídám ti... , Slavík pod deštníkem) vede k lyričnosti, která je pro celou tvorbu Olgy Hejné charakteristická, stejně jako hravost, humor a smysl pro nonsens. Autorka k nim směřuje zobrazováním absurdních situací, které však mají reálný podnět, formálně jich dosahuje užitím zkratky a komické nadsázky, personifikací věcí nebo zvířat a metaforičností. Její pohádkové vyprávění se nezřídka rodí také z jazykové hry (Kouzelník Mařenka, Bubáci z Pampelic). Kromě formálních postupů je to právě obrazný asociativní jazyk (Popletená pohádka, Knoflíková pohádka), jímž se autorka blíží pohádkové tvorbě Aloise Mikulky, Miloše Macourka nebo Daisy Mrázkové. V některých textech se však Hejná dostává až do polohy literárního experimentu, přesahujícího recepční možnosti dětského vnímatele. Opačný pól autorčiny tvorby představují jednoduché, hravé a zároveň edukativní texty pro nejmenší (Až rozvážeš pentličku). Obecně pro tvorbu Hejné platí, že obdobně jako andersenovská pohádka podporuje poetizací všední skutečnosti, snovostí a imaginativností představivost malého čtenáře (Potrhlá růže, Bratři brouci, Bílý panáček), vždy ovšem usiluje o výchovu dítěte k sebedůvěře. Kromě pohádek se autorka k dětskému čtenáři obracela také příběhovými prózami, v nichž se pohybuje od zachycení vnitřního světa dětské hrdinky, utvářeného fantazií (Terinka) přes všední příběhy pěti malých sourozenců (Petrklíče) až k aktuální společenské tematice, jakou je rozvod rodičů a nutnost akceptovat jejich nové partnery (Jozefínka). V souboru drobných lyrických próz Bubínek ze skla, určených dospívajícím čtenářům, je pak hlavním motivem křehkost období na předělu dětství a dospělosti. Ve všedních situacích tu hrdinové nacházejí nečekaný impuls k poznání sebe sama a hledají své místo mezi vrstevníky i dospělými.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Povídám ti... (pohádky, 1962); Až rozvážeš pentličku (pohádka, 1963); Slavík pod deštníkem (pohádky, 1964); Bubínek ze skla (PP pro ml., 1964); Kouzelník Mařenka (pohádka, 1965); Popletená pohádka (s vloženými omalovánkami, 1966); Malinká pohádka o malinké babičce, panu Ježkovi a panu Pávovi (1968); Matýsek (P pro děti, 1968); Bubáci z Pampelic (pohádka, 1969); Barevná pohádka pro štěňátka (omalovánky, 1970; přeprac. pod názvem Jak šlo štěňátko navštívit Červenou karkulku in Jeď, modrý koníčku, 2015); Petruška (pohádka, 1970, též něm., angl., franc. aj.); Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře (pohádka, 1973); Knoflíková pohádka (1974); Terinka (P pro děti, 1979); Petrklíče (P pro děti, 1981); Andulka z Počepic (pohádka, 1981); Háčkovaný pes (leporelo, 1981); Potrhlá růže (pohádky, 1982); Jozefínka (P pro děti, 1984); Bratři brouci (pohádka, 1984); Bílý panáček (pohádka, 1986); Dobrý den aneb Veselé dvacatero pro nejmenší (obrázková knížka pro děti, 1998); Dětská scéna: textová příloha Tvořivé dramatiky 1 (D, dvě loutkové hry, s dalšími, 2000); Sto jedenáct všelijakých hádanek (2008; 2012 pod názvem 111 příběhů s hádankou).
Výbory: Žluťásek Apolenka a 33 pohádek (1975); Zlatý nos (verše a pohádkové texty pro děti, 1987); Pohádky pro skřítka Hajaju (1995); Jeď, modrý koníčku (verše a pohádky, 2015).
Účast ve sbornících a almanaších (většinou povídky a pohádky): Lidé, věci, dobrodružství. Magazín chytrých dětí 3, 5, 6 (1961, ed. O. Syrovátka, 1963 a 1964, ed. V. Čtvrtek); Hajajovy písničky (1962); Třiatřicet splněných přání. Magazín pro děvčata 1 (1962, ed. A. Santarová); Pět večerů s Eliškou. Magazín pro děvčata 3 (1964); Dvaapadesát sobot (1967, ed. A. Benešová); Kolotoč pohádek (1967, též něm.); Modern Tales and Fables (1967, též fin., dán. a něm.); Hvězda, co se nezdá (1968, ed. D. Lhotová); Nový špalíček českých pohádek (1971, ed. O. Chaloupka); Pozdrav z Prahy (Bratislava 1974, ed. Z. K. Slabý); Dobrou noc, děti (1975); Sluneční prsten. Čeští a slovenští umělci dětem 1945–1975 (1976, eds. V. Gebhartová a L. Kyseľová); Dětské loutkové divadlo. Repertoárový sborník pro dětské loutkářské soubory (1980, eds. J. Oudes a J. Provazník); Domeček z kostek (1980, ed. L. Kyseľová, též něm.); Vosmoje čudo sveta (Leningrad 1982); My Big Book of Sleepy – Time Tales (1984); Hudební výchova pro 2. ročník (1985); My Favourite Storybook (1986), V Tramtárii, tam je hej (2004, ed. J. Žáček); To nejhezčí z Hajaji (2006, ed. V. Ledvinková).
Uspořádala a vydala: Pohádky na dobrou noc (1964); Holčičí tajnosti (antologie, 1968); Povídali, že mu hráli (1969).
Dramatizace: J. Vobrubová: Bubínek ze skla (scénické pásmo, 1967).

LITERATURA

Studie a články: R. Hamanová: Dítě a svět v prózách Olgy Hejné a Daisy Mrázkové, Literárněvědný sborník PNP 1982; R. Hamanová: Dítě a svět v prózách Olgy Hejné aneb fantazie hry, ZM 1983, č. 2; J. Brukner: Olga Hejná dětem, ZM 1988, č. 4; O. Hejná: V tomto fantastickém světě, ZM 1993, č. 6; V. Menclová: Moderní pohádka v českém prostředí, Naše rodina 2002, č. 24.
Recenze: Povídám ti...: V. Karfíková, Kulturní tvorba 1963, č. 12 * Bubínek ze skla: J. Červenka, LitN 1964, č. 46; P. Lhota, ZM 1965, č. 8/9 * Kouzelník Mařenka: K. Jangl, Plamen 1965, č. 11; J. Voráček, RP 27. 8. 1965 * Pohádky na dobrou noc: A. Sivek, ZM 1965, č. 8/9 * Slavík pod deštníkem: P. Lhota, ZM 1965, č. 8/9 * Holčičí tajnosti: M. Genčiová, ZM 1969, č. 8, příl. Zápisník měsíce * Matýsek: O. Chaloupka, ZM 1969, č. 5 * Bubáci z Pampelic: O. Chaloupka, ZM 1970, č. 2 * Povídali, že mu hráli: O. Chaloupka, ZM 1970, č. 1; V. Vařejková, Komenský 1969/1970, č. 8 * Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře: J. V. S. (= J. V. Svoboda), ZM 1974, č. 1 * Knoflíková pohádka: O. Chaloupka, ZM 1975, č. 2 * Terinka: R. Hamanová, ZM 1980, č. 9 * Petrklíče: O. Chaloupka, ZM 1981, č. 5 * Jozefínka: R. Hamanová, ZM 1984, č. 9; V. Nezkusil, LM 1985, č. 4 * Zlatý nos: P. A. Bílek, ZM 1988, č. 7; N. Sieglová, Komenský 1988/89, č. 2 * Pohádky pro skřítka Hajaju: V. Vařejková, Komenský 1996/97, č. 7/8 * Jeď, modrý koníčku: A. Palán, HN 4. 12. 2015, příl. Ego, č. 40.
Rozhovory: M. Bieblová, ZM 1965, č. 10; J. Kubištová, Naše rodina 1970, č. 1; M. Nyklová, ZM 1987, č. 6; M. Hejná, ZM 1991, č. 5.
K životním jubileím: O. Chaloupka, LM 1983, č. 3; V. Nezkusil, LM 1988, č. 3; J. Zítková, Ladění 2003, č. 1.
Nekrology: -zby-, Týden 2017, č. 23.
Autor hesla: Blanka Svadbová (1995); Milena Šubrtová (2008)
Aktualizace hesla: 30. 6. 2017 (av)
 
zpět na hlavní stranu