Slovník české literatury po roce 1945
Zdeněk L. DUFEK
* 9. 3. 1922, Žamberk nad Orlicí
† 23. 5. 1982, Praha
Dramatik, básník a překladatel
Občanským jménem Zdeněk Dufek, pod uměleckým jménem publikoval od roku 1976. Po maturitě na obchodní akademii (1941) pracoval do roku 1945 v Hradci Králové jako úředník zasilatelství Schenker a spol., následně byl až do roku 1952 úředníkem Stavebních závodů. Rok 1950 strávil na brigádě ve Východočeských uhelných dolech v Malých Svatoňovicích. V rozmezí let 1952–1958 byl zaměstnán jako vedoucí útvaru technického zásobování v Ústavu pro výzkum radiotechniky v Opočínku, v letech 1959–1960 jako propagační referent v národním podniku Kniha v Praze. Poté se rozhodl pro svobodné povolání. Externě spolupracoval s Filmovým studiem Barrandov (od roku 1956 nejprve jako scenárista, později jako dramaturg) a s Čs. televizí a Čs. rozhlasem. V roce 1970 nastoupil jako vedoucí dramaturgické skupiny FS Barrandov, po odvolání z funkce roku 1972 zde pracoval jako dramaturg a scenárista. – Jeho manželkou byla scenáristka Mária Dufková, roz. Rudlovčáková (*1945, sňatek 1964).
Od padesátých let publikoval prózy a reportáže v časopisech Svět v obrazech, Mladý svět,
Květen, Vlasta, Plamen nebo Kino. V šedesátých letech napsal spolu s Františkem Danielem scénáře k filmům Letos v září (1963, režie
F. Daniel), Komedie s Klikou (1964, r.
Václav Krška) a Přísně tajné premiéry (1967, r. Martin Frič, podle
Viléma Hejla); v sedmdesátých letech připravil scénáře k filmům Čas lásky a naděje (1976, r. Stanislav Strnad, podle Antonína Zápotockého), Parta hic (1976, r. Hynek Bočan, sc. + Václav Jelínek) a Muzika pro dva (1979, r.
Zdeněk Míka). Jako televizní autor spolupracoval se studii v Brně, Praze, Košicích i Bratislavě. Soustředil se zejména na adaptace literárních předloh: Zajatci tmy (1964, r. Miroslav Ondráček, podle Jean-Paula Cléberta), Kdo zabil Jean Norwoodovou? (1965, r. Pavel Špirk, podle Anthonyho Berkeleye), Den velkého hněvu (1967, r. Ernest Stredňanský, podle Bernharda Kellermanna), Rozkošné odpoledne (1970, r. Ivo Toman, podle Pelhama Grenvilla Wodehouse), Láska k životu (1970, r. Dušan Klein, podle Jacka Londona), Paní Terezka (1972, r. Milan Peloušek, dvoudílná inscenace podle Antonína Zápotockého), Venca (1972, r. Jiří Vanýsek, podle vlastní povídky; rozhlasové zpracování 1983), Tango (1977, r. Jiří Vanýsek, sc. + Ludvík Toman, podle Georgi Karaslavova). Je rovněž autorem scénáře k hudebnímu televiznímu filmu Konečná stanice rytmus (1965, r. + sc. Georgis Skalenakis) a k původním televizním seriálům Pavol zasahuje (Bratislava 1974, r. Dušan Klein), Dlouhá trať maratonského běžce (1976, r. Dušan Klein), Na rohu kousek od metra (1977, r. Miroslav Sobota). Pro
Čs. rozhlas zdramatizoval mj. Zápotockého román Rozbřesk (1962). Užíval pseudonymů Z. F. Duda (pro filmové scénáře psané společně s
Františkem Danielem) a Pavel Torda.
Dufkova tvorba je tvarově i myšlenkově různorodá, vždy pohotově reagující na atmosféru a požadavky dne. Debutoval již na začátku německé okupace sbírkou básní Zrosené ráno, v níž vyjádřil svůj citový vztah k rodné zemi i víru v základní hodnoty života. K poezii se pak vrátil ještě na sklonku padesátých let rozsáhlou epickou básní Picasso, oslavující tvůrčí schopnosti člověka. Těžištěm jeho činnosti však byly překlady dramatických prací (Georg Büchner, Jean-Paul Sartre, Alfred de Musset, Thomas Mann aj.), na nichž spolupracoval s Ludmilou Kopečnou, a vlastní dramatická a scenáristická tvorba. Dufkova dramatika zahrnuje hru inspirovanou hrozbou atomového konfliktu (Jmenuji se život), satirickou komedii v pseudohistorickém prostředí (Hrom do sudu!) i tragikomické drama Přitažlivost na motivy románu
Bulata Okudžavy Nebohý Avrosimov (s
Máriou Rudlovčákovou). Dufkova tvorba prozaická se vyvíjela od dobově aktualizovaného pokračování Klapzubovy jedenáctky Eduarda Basse (Ještě jednou Klapzubáci) a civilně laděných autorských pohádek (Pohádky z hor) k filmově pojatým příběhům z prostředí závodů a staveb reálného socialismu (Jak se rodí svítání), případně s tématem partyzánských bojů na sklonku druhé světové války (Ostrov za přílivu).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Zrosené ráno (BB 1939, vročení 1940); Země víry a bojů (Rp 1943); Jmenuji se život (D, rozmn. 1958, prem. 1961); Hrom do sudu! (D, rozmn. i prem. 1958, s L. Kopečnou); Můj generál (D, rozmn. 1959, prem. 1958, podle K. Opitze); Picasso (B 1959); Rozbřesk (D, rozmn. i prem. 1960, podle A. Zápotockého); Ještě jednou Klapzubáci (P humorist., 1962); Pohádky z hor (PP pro děti, 1963); Přitažlivost (D 1976, prem. 1975, s M. Rudlovčákovou, podle B. Okudžavy); Jak se rodí svítání (PP 1976); Ostrov za přílivu. Balada oněch dnů (P 1980).Příspěvky ve sbornících a almanaších: Hradec Králové paní Boženě Němcové (1940).
Překlady (vše s L. Kopečnou): G. Büchner: Leonce a Lena (D, rozmn. 1957); A. Dumas – J.- P. Sartre: Kean (D, rozmn. 1957); A. de Musset: O čem sní mladé dívky (D, rozmn. 1958); P. C. de Chamblain de Marivaux: Triumf lásky (D, rozmn. 1958); T. Mann: Fiorenza (D, rozmn. 1959); H. Ch. Andersen – H. Schöbelová: Tulipinka (D, rozmn. 1959, L. Kopečná neuvedena).
LITERATURA
Studie a články: Z. Heřman: Z dramaturgické periférie, Divadlo 1959, č. 3; J. Tříška: Kraj Podorlicka a Kladska (Ústí nad Orlicí 1996).Recenze: Rozbřesk: F. Buriánek, LitN 1960, č. 14 * Ještě jednou Klapzubáci: gs (= O. Sus): Kultura 1962, č. 15; zh (= Z. Heřman), LitN 1962, č. 14 * Pohádky z hor: O. Chaloupka, ZM 1963, č. 12 * Přitažlivost: -fk- (= F. Knopp), LD 28. 11. 1976 * Jak se rodí svítání: a (= J. Adam), NK 1976, č. 52; J. Šnobr, O knihách a autorech, podzim 1976; -ra (= V. Macura), ZN 8. 2. 1977 * Ostrov za přílivu: -jšp- (= J. Špičák), NK 1980, č. 16; M. Veselá, Práce 7. 8. 1980.
Autor hesla: Věra Brožová (1994)
Aktualizace hesla: 5. 4. 2019
(av)
Aktualizace bibliografie: 5. 4. 2019
(av)