Josef STRNADEL
Prozaik, básník, publicista, autor pro děti a mládež, překladatel a editor
Narodil se jako syn pasekáře a dřevorubce, přitom však v rodině s živým vztahem k folkloru a s bohatými písmáckými tradicemi. Strýc Jan Knebl (1866–1962), trojanovický rodák, se jako sochař a malíř s folklorními východisky stal zakladatelem výtvarné tradice na Valašsku; bratr
Bohumír (1906–1974) psal pod pseudonymem
Bohumír Četyna historickou prózu, bratr Antonín (1910–1975) byl akademický malíř a grafik, který často ilustroval Strnadelovy knihy (výtvarný talent měl i sám Strnadel). – Reálné gymnázium navštěvoval v Místku a v Brně (maturita 1931). Na Filozofické fakultě UK studoval češtinu a francouzštinu a rovněž experimentální fonetiku, etnografii a srovnávací literární vědu. Během studií zajížděl (1933–36) na Slovensko a pro národopisné oddělení Národního muzea dokumentoval zejména lidové stavitelství na Spiši, Oravě a v Liptově. Zápisy valašských pohádek a pověstí se Strnadel podílel na
Soupisu českých pohádek Václava Tilleho, který byl jeho učitelem a také patronem jeho práce
Valašské lidové hry vánoční. Filozofickou fakultu absolvoval 1937; PhDr. 1946 prací
Růst a vývoj básníka – studie básnického díla Františka Hrubína (s tímto básníkem jej spojovalo celoživotní přátelství). Ze sociálních důvodů začal Strnadel pracovat už při studiu: 1935 krátce působil ve Státním úřadě statistickém a poté se stal knihovníkem ve studijní knihovně ministerstva sociální péče, od počátku 1939 byl jejím vedoucím. Po 17. listopadu 1939 byl zatčen a do prosince 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po propuštění pracoval až do 1951 na ministerstvu sociální péče, naposledy ve funkci odborového rady knihovní a archivní služby. Souběžně byl 1944–49 redaktorem nakladatelství
Josef Lukasík, kde řídil několik edic (Próza, Strom, Stolístek, Edice dramatických autorů), a 1946–47 redakčním tajemníkem revue
Doba (vydávané literárním odborem Umělecké besedy). 1951 byla jeho knihovna převedena do resortu ministerstva školství, kde vedl knihovní úsek nově vytvořené Státní knihovny společenských věd a 1953 byl tajemníkem
Poradního sboru pro věci státních vědeckých knihoven. 1952–57 současně externě přednášel úvod do vysokoškolského studia, ekonomiku duševní práce aj. na několika vysokých školách (Vysoké škole politických a sociálních věd, Vysoké škole ekonomické, knihovnické katedře Filozofické fakulty UK). 1956 se stal ředitelem Slovanské knihovny a tuto funkci vykonával až po odchod do důchodu 1977.
Publikovat začal jako čtrnáctiletý (1926 próza v brněnském deníku
Ruch), soustavněji od počátku 30. let. Verši, povídkami, překlady, fejetony, kurzivami, ale také vlastivědnými a cestopisnými články postupně přispíval do
Studentského časopisu,
Moravskoslezského deníku (Ostrava, úzká spolupráce s
Vojtěchem Martínkem),
Lubiny (Rožnov pod Radhoštěm),
Venkova,
Lidového deníku,
Českého slova,
Národního středu,
Práva lidu,
Hovorů o knihách,
Křesťanské revue,
Kvartu,
Národní práce,
Rozhledů po literatuře a umění,
Panorámy,
Prahy v týdnu,
Lidových novin aj. Jako recenzent soudobé umělecké i naučné literatury a překladů se uplatňoval 1936–39, a to zejména v
Činu,
U Bloku,
Ranních novinách a
Národním osvobození. Po 1945 publikoval v
Kytici,
Listech pro umění a kritiku,
Době,
Práci,
Rudém právu,
Naší rodině,
Tvorbě,
Novém životě,
Literárních novinách,
Mateřídoušce,
Zlatém máji,
Čtenáři,
Červeném květu
(Ostrava),
Květech,
Čtení o SSSR,
Praze–Moskvě,
Plameni,
Literárním měsíčníku aj. V poválečném období přispíval hojněji i do odborných knihovnických periodik (
Knihovna,
Knihovník,
Zpravodaj Státní knihovny,
Ročenka Státní knihovny a
Bibliografie Slovanské knihovny – zde 1958 otiskl práci Slovanská knihovna v Praze v roce 1956 a bibliografickou stať
Básník František Hrubín – laureát státní ceny Klementa Gottwalda, které v témže roce vyšly rovněž jako separáty). V 70. letech napsal několik esejů publikovaných (většinou i v cizojazyčných mutacích) jako úvodní slovo k obrazovým krajinným publikacím (
Beskydy, 1974;
Československo,
historie, příroda, umění, 1974;
Pod sluncem této země, 1975;
Ostrava, 1978;
Severní Morava, 1980;
Na shledanou, Praho, 1981). V 30. letech i v poválečném období vystupoval s nejrůzněji zaměřenými přednáškami a pořady v
Československém rozhlase. – Časopisecky publikoval pod pseudonymy Jan Čadan, Jan Dolina, Jaroslav Dřín, Matěj Jalovec, Aleš Javorek, Jakub Klín, Florián Žďárský, Jan Kopenec, používal též celé řady šifer: as, d., de, DE, el, EL, es, li, NA, RN, s, sl, SL, st-, ST, Str, strn, js, J. S., jst, S, Jos. St., trn, F. Ž. aj.
Pozadím
Strnadelovy mnohotvárné tvůrčí činnosti byla jeho organizační i publikační aktivita knihovníka; odborný charakter měl též od 30. let projevovaný zájem etnografický a folkloristický, z něhož vyrostla raná studie o lidových stavbách v Osturni i pozdější edice lidové poezie a převyprávění pověstí a pohádek z Valašska (
Zamrzlá studánka,
O Stodolovém mistru). S rodným krajem je úzce spjata rovněž jeho tvorba beletristická, k níž se – po řadě dřívějších pokusů o verše a povídky a po bohaté recenzní činnosti v druhé polovině 30. let – odhodlal v poválečném období. Mladším čtenářům Strnadel určil faktograficky zasvěcená poetická vyprávění o životě a zvycích beskydských dětí, sledovaných na pozadí střídajících se ročních dob (
Rok pod horami,
Vyhnal jsem ovečky až na Javorníček). Prožitek rodného kraje zprostředkoval na konci 60. let cyklus lyrických próz
Černá slza a triptych
Hořká tráva, v nichž autor sloučil obraz prostoty lidského života s problematikou existenciální, vzpomínkovou kresebnost se složkou imaginativní a tradice lidové slovesnosti s podněty moderní literatury. Strnadelovu beletrii vyznačuje prostá kultivovaná řeč, mísení protikladných jazykově stylistických složek do působivého kontrapunktu. Kontrapunkticky vyznívá také autorova vize lidského bytí: máchovsky světabolné pocity a úzkost ze smrtelnosti člověka Strnadel překonává vírou v „nesmírný krásný život“, jenž věčně plyne. Třebaže jeho evokace světa dětství, mládí a domova zahrnují rovněž tíživé momenty, vyznívají především jako sféra nezkalené barvitosti, čistoty a spolehlivé duchovní zakotvenosti člověka. Domov jako stabilní rámec neklidného životního plynutí a jako jistota v nejistotě drastické životní situace se připomíná rovněž ve Strnadelových sbírkách lyricko-meditativních próz
Noc v patách,
Noc je vlak, který jede domů a
Listopadky, které jsou autorovou osobní reakcí na uvěznění v koncentračním táboře a vyslovují i existenciální problematiku člověka uvrženého do světa násilí a zla. Jinou takovou oporu prezentuje specifický výbor z české i světové básnické tvorby, „která ožila v koncentračním táboře“ (
Chléb poezie). – Autorův tvůrčí profil dokreslují knihy z konce 70. let:
Rodná řeč poezie, výběr z článků o typově mu příbuzných spisovatelských osobnostech (Josef Hora,
Jarmila Glazarová,
Vilém Závada aj.), a monografické vyprávění
František Hrubín, o básníkovi, k němuž měl Strnadel lidsky i umělecky nejblíže.
Beletrie a práce o literatuře: Rok pod horami (PP pro ml., 1945; tři kapitoly z knihy byly vydány, zčásti bibliofilsky, 1996 s titulem Koleda je ve Vánoce, ať si po ní chodí, kdo chce); Vyhnal jsem ovečky až na Javorníček (PP pro ml., 1963); Černá slza (PP 1966); Noc v patách (PP 1969; rozšíř. s tit. Torzo, 1981); Zamrzlá studánka (pohádky a pověsti, 1969); Noc je vlak, který jede domů (PP 1969); Hořká tráva (PP 1969); Listopadky (PP 1975); Rodná řeč poezie (EE, články, 1978); František Hrubín (monografie, 1980); Torzo (PP 1981, rozšíř. soubor Noc v patách); O Stodolovém mistru (pověsti, 1984).
Výbory: Zimozelení (1982, ed. J. Valouch); Hadí mléko (1986); Odpočítaný čas (1987).
Překlady: Pověst o Leninovi (1936); A. Schopenhauer: Spisovatelům a čtenářům (1942); Ticho (básnické prózy P. Eluarda, M. Ernsta, E. Jamese, G. de Chirica a E. Jounga, 1946); M. Konopnicka: O modrém zlatu (1963).
Účast v týmové práci: Nástin dějin české literatury od počátku národního obrození až do současnosti (1954).
Ostatní práce: Lidové stavby v Osturni (studie, 1936); Práce s marx-leninskou literaturou – princip knihovnické práce (1953); Spolupráce vědecké knihovny s vysokou školou (1953, obsahuje též stať J. Šímy); Naše knihovna a předvolební kampaň (1954); Bibliografická činnost Slovanské knihovny a její význam pro odbornou a vědeckou práci (1956); Československé knihovny. Informativní přehled (1957, s dalšími); Čtyřicet let Slovanské knihovny (1964); Bulharská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s V. Bechyňovou); Jugoslávská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s dalšími); Lužickosrbská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s J. Petrem); Ruská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s J. Vackem a V. Černým); Ukrajinská literatura ve Slovanské knihovně (1964, s O. Zilynským); Obecně slovanská literatura ve Slovanské knihovně (1967, s V. Bechyňovou); Slovanská knihovna v roce 1966 (1967); Leninovo dílo v rukou našich knihovníků a čtenářů (1970); Padesát let Slovanské knihovny v Praze (1976); Slovanská knihovna a slavistika (bibliografie, 1979, s M. Křepinskou).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Katalog Krajinské výstavy moravskoslezského Pobeskydí ve Frenštátě pod Radhoštěm (1934); Sborník výstavy Bezručova kraje ve Frýdku (1935); Sborník výstavy salašnictví v Novém Hrozenkově (1936); Dělnická ročenka na rok 1939 (1939); Vilímkův kalendář českého studentstva na školní rok 1942–1943 (1942); Dědina bojuje (1945); Dar nejvzácnější (1947); Severomoravský kalendář (1962); Za lepší svět (1963); Oheň (1964); Česká bibliografie (sv. 5, 1966, sv. 7, 1968); Kompas dobré četby (1967); Magnetická pole (1967); Nepokořené mládí (1971); Nad námi plála rudá vlajka čistá (1971); Spirála času (1971); Akce 17. listopad (1974); Mít dětské srdce (1974); Čas dobré naděje (1975); Nástup. Třicet let české prózy (1975); U veselého věnce Antonína Strnadla (1975); V krajině dětství (1977); Princezna holubice (1979); Spolu ve jménu života (1978); Svědectví (1979); Kalendář Lidové demokracie 1979 (1980); Studentská kolonie na Letné (1982); Vesmír básníka (1985); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986); Kniha a národ 1939–1945 (2004) aj.
Uspořádal, vydal a redigoval: Dolů kopcem k Betlému (valašské koledy, 1937); Chléb poezie (1945);
17. listopad. Odboj československého studentstva (1945, s dalšími); Dva strnadle (moravská koleda, 1948); Ovce, moje ovce (z lidové poezie, 1948); V chlévě na seně (valašské koledy, b. d., 1950); L. Janáček: Hukvaldské studánky (1954); O poslání Slovanské knihovny v Praze (1958); Leták Slovanské knihovny (příležitostný tisk, 1958); Žitije slavnogo basnotvorca Ezopa. Vitae Aesopi versio rossica (1968); Příspěvky k dějinám česko-ruských kulturních styků (sv. 2, 1969, sv. 3, 1976, s dalšími); A. N. Někrasov: Hořká múza (1974); U veselého věnce Antonína Strnadla (1975); Zbojnickým chodníkem (lidové písně, 1976); F. Hrubín: Drahokam domova (1976); Písničky zpod Radhoště (1980).
Knižně:
Slunce v třezalkách (sborník s portrétní studií J. Opelíka a bibliografií, ed. J. Hilčr, 1972); Život s knihami. 60 let J. S. (sborník s bibliografií, 1972); Život s knihami. J. S. 1972–1977 (sborník s bibliografií, 1977); J. S. (nakladatelský tisk Čs. spisovatele, 1982, medailon B. Svozil, výběrová bibliografie S. Mouchová); Život s knihami. J. S. 1977–1982 (sborník s bibliografií, ed. M. Křepinská, 1982); L. Knězek: Shledání s krajem. Čtení o životě a tvorbě J. S. (1999).
Studie a články: J. Svoboda in Tvorba a region (1974); J. Valouch: Doslov, in J. S., Zimozelení (1982); S. Urbanová in Metamorfózy dětské literatury (1999).
Recenze: Černá slza: O. Sus, Kultúrny život (Bratislava) 1966, č. 40; M. Červenka, Orientace 1966, č. 6; J. Opelík, LitN 1966, č. 43 (přetištěno in Nenáviděné řemeslo, 1969) * Noc v patách: V. Běhounek, Práce 12. 3. 1969; Š. Vlašín, Tvorba 1969, č. 16 * Noc je vlak, který jede domů: J. Svoboda, Nová svoboda 6. 3. 1969; J. Šimůnek, MF 7. 1. 1970 * Hořká tráva: P. Poslední, Orientace 1970, č. 6 * Listopadky: (vln) (V. Novotný), ZN 8. 12. 1975; J. Svoboda, Ostravský kulturní měsíčník 1976, č. 3 (přetištěno in Ve stopách tvorby, 1986); J. Hrabák, LM 1976, č. 4; V. Vodák (M. Vacík), LD 29. 5. 1976 * Rodná řeč poezie: V. Nezkusil, ZM 1978, s. 503; J. Svoboda, Ostravský kulturní měsíčník 1978, č. 12 * František Hrubín: J. Bartoň, Ostravský kulturní měsíčník 1981, č. 6; M. Blahynka, Tvorba 1981, č. 40; V. Kudělka, ČL 1981, s. 539; O. Rafaj, LM 1981, č. 2 * O Stodolovém mistru: D. Šajtar, KultM 1984, č. 10; J. Burianová, S. Urbanová, ZM 1985, s. 310 * Hadí mléko: J. Svoboda, KultM 1986, č. 11; O. Rafaj, LM 1986, č. 8; V. Píša, Tvorba 1987, č. 11, příloha Kmen.
K životním jubileím: O. Rafaj, LM 1977, č. 2; J. Svoboda, Ostravský kulturní měsíčník 1977, č. 12 (přetištěno in Ve stopách tvorby, 1986); J. Bartoň, ČJL 32, 1981/82, s. 333; V. Závada, LM 1982, č. 8.
Nekrology: O. Rafaj, LM 1986, č. 7; J. Vávra, Slovanský přehled 1986, s. 340.
Rozhovory: J. Marek, Impuls 1968, s. 500; V. Cibula, LM 1977, č. 5; R. Tognerová, O knihách a autorech 1981, zima.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
zpět na hlavní stranu