Slovník české literatury po roce 1945
Mirko STIEBER
* 3. 1. 1945, Lomnice nad Popelkou
Dramatik, autor rozhlasových her, scénárista, prozaik
Značnou část dětství prožil u prarodičů v Lomnici nad Popelkou; zde na něj měl vliv zvláště dědeček Miroslav Svoboda, bývalý majitel továrny, znalec přírody, průkopník letectví, autor pohádek, malíř, sochař a řezbář
Protože po absolvování základní školy nedostal doporučení ke studiu, byl Mirko Stieber nucen nejprve se vyučit elektromontérem (v Praze, 1962) a teprve poté mohl začít studovat na Střední průmyslové škole elektrotechnické. Po dvou letech však školu opustil a pracoval jako topič, závozník, cihlář, skladník a plavčík. V této době se intenzivně věnoval také amatérskému divadlu a začal s prvními literárními pokusy. Souběžně večerně studoval na gymnáziu. Po maturitě (1965) usiloval o přijetí na FAMU a velmi krátce studoval na Strojní fakultě ČVUT. Vystřídal řadu příležitostných zaměstnání: pracoval mj. jako lesní dělník, řidič Záchranné služby, plavčík, topič, elektrikář v cirkuse, osvětlovač v Národním divadle. Od roku 1966 studoval na FAMU dramaturgii a scenáristiku (abs. 1971 televizním scénářem aktovek Svatební noc a Stříbrná svatba). Během roční vojenské služby byl dramaturgem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého; poté od roku 1972 působil jako scenárista Filmového studia Barrandov, od roku 1977 se věnuje pouze vlastní tvorbě, v letech 1989–97 též rodinnému lesnímu a vodnímu hospodářství.
Protože po absolvování základní školy nedostal doporučení ke studiu, byl Mirko Stieber nucen nejprve se vyučit elektromontérem (v Praze, 1962) a teprve poté mohl začít studovat na Střední průmyslové škole elektrotechnické. Po dvou letech však školu opustil a pracoval jako topič, závozník, cihlář, skladník a plavčík. V této době se intenzivně věnoval také amatérskému divadlu a začal s prvními literárními pokusy. Souběžně večerně studoval na gymnáziu. Po maturitě (1965) usiloval o přijetí na FAMU a velmi krátce studoval na Strojní fakultě ČVUT. Vystřídal řadu příležitostných zaměstnání: pracoval mj. jako lesní dělník, řidič Záchranné služby, plavčík, topič, elektrikář v cirkuse, osvětlovač v Národním divadle. Od roku 1966 studoval na FAMU dramaturgii a scenáristiku (abs. 1971 televizním scénářem aktovek Svatební noc a Stříbrná svatba). Během roční vojenské služby byl dramaturgem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého; poté od roku 1972 působil jako scenárista Filmového studia Barrandov, od roku 1977 se věnuje pouze vlastní tvorbě, v letech 1989–97 též rodinnému lesnímu a vodnímu hospodářství.
Na konci 60. let přispíval povídkami do časopisů Mladý svět, Trn,
Sešity, Literární noviny, Student. Je autorem řady původních rozhlasových her: Chlapáci (1975), Dva (1977), Srdeční slabost (1980), Most, Babí léto (1981), Nejkrásnější román na světě (1981), První povídka (1982), Absolutní nesmysl (Bratislava 1982), V mezipatře (1983), První rande (1983), Uprostřed mostů (1985), Noční výlet (Bratislava 1983), Sledovaný objekt (1987). Podle Stieberových scénářů byly natočeny televizní filmy Svatební noc (1970, r.
Ján Roháč, uvedeno 1982), Báječní milenci potřebují čas (1978, r. Evžen Němec), Holubník (pro ml., 1980, r.
Věra Jordánová), Nádherná města (1983, r. Věra Jordánová), Bláha a Vrchlická (1991, r.
Dušan Klein, podle vlastní divadelní hry), Pozvání na večeři (1993, r. Jaroslav Dudek) a Koncert (1995, r.
Jiří Kos).
Základním tématem
Stieberových divadelních, rozhlasových i televizních dramat je proces sebeuvědomování současníků, kteří – často potlačováni a nuceni ke konformnímu stylu života – dozrávají až k poznání základních, zdánlivě nesložitých etických principů bytí. Osu většiny jeho prací pak utváří kresba citového, milostného vztahu, v němž partneři postupně dospívají k vzájemnému respektování svébytnosti a individuality. Žánrově byla Stieberova dramatika nejprve inspirována poetikou absurdního humoru (aktovky Svatební noc), později se však přiklonil spíše k civilně pojatému psychologickému dramatu hrubínovského typu (Soukromá věc). Ve hrách pro mládež rozvíjel téma mladistvé revolty proti emocionálně okoralému a konzumnímu způsobu života dospělých (Holubník) nebo prezentoval různorodé typy pohledu na smysl lidské existence a zakotvení jedince v soudobé společnosti (Poslední prázdniny). Prostředí ústavu pro duševně nemocné v dramatu z konce německé okupace poskytlo autorovi prostor pro relativizaci obecně přijímaných modelů chování a znovu do jeho tvorby vtáhlo prvky absurdity (Paganini a Frištenský). Jedinečnost a složitost lidských povah a osudů obdobně demonstrovala i humoristická hra o prázdninovém kurzu zdokonalování osobnosti (Rychlokurs dokonalé harmonie) i příběh dvou outsiderů, kteří se pokoušejí dát svým životům nový smysl (Bláha a Vrchlická). Stieberova próza nezapře autorovu zkušenost dramatika; vyznačuje se jistou výstavbou zápletky, ostrými střihy i potřebou uchopit dramatické situace vnějškovým situačním popisem a dialogem. Svým prozaickým debutem Neukojený milenec ve skleněné rakvi se Stieber pokusil symbolicky, ač prostřednictvím segmentů krátkých kapitol s konkrétními na sobě nezávislými situacemi, zachytit s nadsázkou mužské hledání ženy, matky i milenky, které trvá od zrození do smrti. Radostný příběh, próza s koncíznější dějovou linií a rysy antiutopie či sci-fi, jejímž dějištěm jsou Čechy blízké budoucnosti, posouvá věčné hledání jistoty a harmonie do výrazně společenské roviny.
BIBLIOGRAFIE
Drama a próza: Svatební noc (DD, rozmnož., 1971, prem. 1993); Soukromá věc (D, rozmnož., 1976, prem. 1977); Poslední prázdniny (D, rozmnož., 1977, i prem.); Báječní milenci potřebují čas (DD, rozmnož., 1977, prem. 1978); Paganini a Frištenský (D, rozmnož., 1979, i prem., přeprac. verze rozhl. hry Dva); Holubník (D pro ml., rozmnož., 1979); Rychlokurz dokonalé harmonie aneb Sen o kalokagathii (D, rozmnož., 1982, prem. 1981); Neukojený milenec ve skleněné rakvi: radostně smutný příběh lásky, života a smrti (P 1999); Radostný příběh: budoucí ozvěna dávných volání (P 2008); scénicky: Bláha a Vrchlická (1997).LITERATURA
Studie a články: M. Uhlířová: Mladý hrdina v českém dramatu 70. let, in sb. České drama v epoše socialismu (1982); L. Vodička – P. Janoušek: České drama 1969-1989 (III.), Divadelní revue 2006, č. 3.Recenze: Soukromá věc: M. Slupecká, RP 21. 1. 1977; V. Sochorovská, MF 27. 1. 1977; -ex- (=J. Lexa), Tvorba 1978, č. 14 * Paganini a Frištenský: L. Soldán, Tvorba 1979, č. 34; J. Hájek, RP 14. 2. 1980; S. Slavický, Práce 14. 3. 1980; J. Dvořák, Scéna 1980, č. 8/9; J. Štefanides, Ostravský kulturní měsíčník 1980, č. 5; A. Urbanová, Amatérská scéna 1980, č. 5; * Poslední prázdniny: V. Hrouda, RP 11. 5. 1977; K. Bundálek, Scéna 1977, č. 13; M. Vojta, Tvorba 1977, č. 25; J. Šindelář, Amatérská scéna 1980, č. 2 * Rychlokurz dokonalé harmonie: mur: SvSl 3. 1. 1982 * Svatební noc: J. Voráč, Divadelní noviny 1993, č. 10 * Neukojený milenec ve skleněné rakvi: M. Castiellová, NK 2000, č. 12; P. Civínová, Host 2000, č. 4, příl. Recenzní příloha; A. Burda (= P. Janoušek), Tvar 2000, č. 8; Z. Štipl, Tvar 2000, č. 13.
Rozhovory: I. Roučková, Práce 5. 5. 1977; H. Pešková, MF 4. 12. 1981; (jv), Amatérská scéna 1986, č. 9.
Autor hesla: Věra Brožová (1998, 2009)
Aktualizace hesla: 28. 8. 2009
(vbr)
Aktualizace bibliografie: 28. 8. 2009
(vbr)