Věra PLÍVOVÁ-ŠIMKOVÁ

Plívová-Šimková debutovala humornou divadelní hrou pro děti O princezně Zívalce; autorčina následná literární tvorba ovšem úzce souvisela s její profesí režisérky a scenáristky, specializující se na filmy pro děti. Cílovou skupinou a zároveň i hrdiny jejích příběhů jsou děti ve věku 11–14 let, obvyklým prostředím pak současná vesnice. Dějově Plívová-Šimková rozehrává příběhy z běžného života dívek i chlapců: od přátelství a prvních lásek až po konfliktní situace, jako je soupeření klukovských part, drobná nedorozumění, zrada a faleš (Přijela k nám pouť). Důraz přitom klade na nenásilné upevnění hodnot přátelství a toleranci mezi dětmi a na závěrečné nalezení souladu mezi soupeři, například na základě pozitivního vztahu ke zvířatům a přírodě, jenž je příznačnou vlastností většiny autorčiných hrdinů (Lišáci, Myšáci a Šibeničák). Ve filmu a próze Brontosaurus dovádí autorka toto téma až v ekologický apel. Prózy O Sněhurce a Jak se točí Rozmarýny navíc reflektují autorčinu profesi a v beletristické podobě vypráví o filmování, o tom, „jak ze scénáře vzniká film“, respektive o trampotách jeho dětských herců.
Častým inspiračním zdrojem je jí dětská hra, z níž se rodí další nápady a aktivity dětských hrdinů. Úniky do fantazijních představ a prostorů a zároveň vědomí pevné sounáležitosti s rodinou i blízkým okolím pomáhají dětem zvládnout obtížné životní situace (například pocity osamělosti, sourozenecká rivalita a úmrtí v rodině, které jsou zachyceny ve filmových povídkách souborně vydaných pod názvem Nefňukej, veverko!). Rovněž dva pohádkově laděné příběhy Divizna, Vlčice, zakládající se na motivech lásky a odpuštění, připisují důležitou obrodnou roli právě dítěti.
Dětské postavy jsou silně individualizovány, protagonisté jsou v režii autorského vypravěče nahlíženi ostatními postavami v nejrůznějších kombinacích a dětská autopsie je tak přesvědčivě konfrontována s náhledy dospělých. Při převádění do knižní podoby se Plívové-Šimkové většinou daří původně filmový příběh a filmovou obraznost přetavit ve svébytný literární tvar. Prózy charakterizuje výrazná poetická rovina, vycházející z bohaté jazykové metaforiky a asociačního seskupování představ a myšlenek, často s humorným vyzněním. Detailní introspekce vnitřního světa hrdinů neoslabuje konkrétní obraz reálií a bohatý děj, prvky filmového vidění vedou k důrazu na dramatičnost a spád děje, na rychlé střídání jednotlivých epizod a situací.