Slovník české literatury po roce 1945
Jan Marius TOMEŠ
* 20. 9. 1913, Olomouc
Básník, kunsthistorik, esejista a překladatel
Studoval dějiny umění na FF UK (PhDr. 1952 prací Alois Bubák 1824–1870). V letech 1951–1958 byl přednostou oddělení moderního umění v
Národní galerii v Praze. Od roku 1959 pracoval nejprve jako odborný asistent, posléze jako docent v oboru dějin umění na
Vysoké škole uměleckoprůmyslové (na základě habilitační práce Antonín Slavíček 1870–1910).
Přispíval do novin a časopisů: Studentský časopis,
Kritický měsíčník, Rovnost, Práce,
Kytice,
Mladé archy, Blok,
Nový život, Literární noviny,
Zprávy Spolku českých bibliofilů, Výtvarná práce, Výtvarné umění,
ROK aj.
První knihy veršů Tomeš publikoval za okupace a těsně po ní (Klubko Ariadnino, Za...), později jeho vysoce abstraktní až ezoterická lyrika, vycházející z tvorby
Otokara Březiny, Vladimíra Holana, Josefa Palivce a Paula Valéryho, nemohla být pro nesoulad s dobovou normou publikována; znovu se jako básník představil až v 90. letech (Staré zahrady). Tomešova poezie se snaží odkrýt a postihnout tajemství skryté za vnější dimenzí reality. Navozuje atmosféru přechodu mezi dnem a nocí, snem, přeludem či vizí a skutečností, abstraktním a konkrétním, dosažitelným a nepostižitelným, které může být jen náznakem a dotykem nevýslovna. Vědomí neúplnosti bytí a lidského nazírání motivuje básníkovy stálé ponory do říše krásy a tušených rozkoší ducha. Množstvím inverzí, strojených přirovnání, knižních metafor a výrazů, synestézií a personifikací abstrakt dosahoval Tomeš výrazu hymnické vznešenosti směřující k přesahu smysly dostupného světa.
Tomešův zájem o vztahy tvarů i zaujetí vnitřním životem věcí předznamenává jeho rozsáhlé dílo výtvarně teoretické a historické, věnované zejména českému, ale i světovému výtvarnému umění 19. století. Eseje o literatuře a výtvarném umění předkládá výbor Slovo a tvar.
Jako editor zprostředkovával Tomeš dílo Ivana Blatného a francouzských surrealistů; na frankofonní oblast byl též soustředěn jeho zájem překladatelský.
Tomešův zájem o vztahy tvarů i zaujetí vnitřním životem věcí předznamenává jeho rozsáhlé dílo výtvarně teoretické a historické, věnované zejména českému, ale i světovému výtvarnému umění 19. století. Eseje o literatuře a výtvarném umění předkládá výbor Slovo a tvar.
Jako editor zprostředkovával Tomeš dílo Ivana Blatného a francouzských surrealistů; na frankofonní oblast byl též soustředěn jeho zájem překladatelský.
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Klubko Ariadnino (BB 1942); Za... (B 1946); Ruby (BB 1947, obsahuje: Klubko Ariadnino, Za... + nové cykly veršů); Staré zahrady: Verše z let 1964–1969 (bibliof. VŠUP 1969); Verše (bibliof., vyňaté básně ze sbírek Klubko Ariadnino, 1942, a Staré zahrady, 1968, i z veršů neotištěných, 1995); Staré zahrady (BB 1996); Z dálky času (bibliof. 1997).Práce o literatuře a výtvarném umění (pod jm. Jan Tomeš): Jan Lauda (1952); Alois Bubák (1956); Jan Slavíček (1957); Bohumír Dvorský (1958); Josef Brož (1960); Pierre Auguste Renoir (1960); Jaroslav Grus (1963); Paul Gaugin (1963); Pier Luigi Nervi (1967); Antonín Slavíček (1966); Oskar Kokoschka (angl., 1967; česky: 1988); Antonín Slavíček (1973); František Tichý. Malířské dílo (1976); Antonín Chittussi (1980); Sochař Josef Wagner (1985); Jindřich Prucha (1987); Lampa v Touronu: Mallarméovská studie (bibliof. 1990); Jan Souček (1991).
Výbor: Slovo a tvar (EE 2003, ed. Z. Trochová).
Katalogy: Otakar Novák (1951); Csehslovák képzömüvé szeti kiállítás 19. és 20. század (1954, s J. Lorišem a K. Vaculíkem, též polsky a rusky); Z díla Jaroslava Gruse (1956); Bohumír Dvorský (1957); Jarmila Zábranská: Nové obrazy 1955–1956 (1957); Sbírka moderní umění 1 (1957, s R. Roučkem); Vladimír Sychra: Ilustrace k Maupassantovi a obrazy z let 1956–1957 (1957); Vilém Nowak: Barevné litografie z let 1910–1923 (1958); Jarmila Zábranská: Obrazy z let 1957–1959 (1959), Skupina 7 (1959), Alois Wachsman 1898–1942 (1959), Bohdan Lacina, obrazy 1945–1965 (1964, s L. Kunderou); Jan Hladík a Jeny Hladíková (1973), Ota Janeček (1976, s B. Novákem); Karel Zeman: Medaile& grafika (1989); Petr Herel: Knihy, kresby, grafika 1989–1999 (2000); Pavel Sukdolák: Barevné lepty a pastely (2006).
Překlady: G. de Nerval: Chiméry (1966) + Chiméry a Aurélie (2003); S. Renaud: Tušený úsvit (bibliof., 1982) + Vers l'automne = K podzimu (1992); Ch. Baudelaire: Cesta: Báseň z knihy Květy zla (bibliof. 1991, i ed.).
Uspořádal a vydal: Ch. Baudelaire: Hořké propasti (výbor z Květů zla, 1966); Magnetická pole (antologie franc. surrealismu, 1967); S. Mallarmé: Souhlas noci (1977, též přel. s dalšími; doplň. a uprav. vyd. 2002); I. Blatný: Tento večer (1991); J. A. Komenský: Přemyšlování o moudrosti... (bibliof. 1992, s J. Polmou); Z deníků Antonína Strnadla 1, 2 (1995, 1998, s. M. Strnadelem).
LITERATURA
Studie a články: I. Slavík: Básnířka a její překladatel, Zprávy Spolku českých bibliofilů 1983, č. 3, s. 81; R. Matys: doslov, in Staré zahrady (1996); I. Slavík in Tváře za zrcadlem (1996).Recenze: Ruby: J. Chalupecký, LidN 22. 2. 1943, též in Obhajoba umění (1991) * Staré zahrady: M. Doležal, LidN 25. 1. 1997, příl. Národní; J. Janatka, LitN 1997, č. 19; D. Packová, NK, 1996, č. 47; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 1997, č. 3; J. Trávníček, Tvar 1997, č. 7 * Slovo a tvar: D. Packová, LidN 11. 11. 2003.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRPamátník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Autor hesla: Jiří Zizler (1998)
Aktualizace hesla: 23. 3. 2007
(kb)
Aktualizace bibliografie: 23. 3. 2007
(kb)