Adolf SCHERL
Pocházel z rodiny bankovního úředníka, specialisty na devizové záležitosti. Obecnou školu a reálné gymnázium vychodil v rodišti a po maturitě (1944) krátce pracoval jako technický úředník. Poté studoval na FF UK estetiku a hudební vědu; absolvoval roku 1949 (PhDr. 1952 disertační prací J. K. Tyl – dramatik; CSc. 1966 prací E. F. Burian – divadelník). V letech 1948–1950 byl asistentem v semináři estetiky na FF UK, poté tajemníkem FF UK, této funkce byl však po roce z politických důvodů zbaven a vzápětí nastoupil dvouletou základní vojenskou službu. Po návratu byl v letech 1953–1955 ve svobodném povolání a věnoval se divadelní kritice, roku 1956 pracoval jako výpomocný redaktor měsíčníku Divadlo. V roce 1957 nastoupil na místo odborného pracovníka Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde pak nepřetržitě působil až po odchod do důchodu (1990), od roku 1964 jako vědecký pracovník. I po přemístění kabinetu do Divadelního ústavu s ním Scherl externě spolupracoval na projektu České divadelní encyklopedie zahájeném v roce 1998. O rok dříve se podílel na vzniku Teatrologické společnosti. – Jeho manželka Věnceslava Scherlová (roz. Dolanská, *1927, publikuje převážně pod jménem Slávka Dolanská) je divadelní kritičkou, v šedesátých letech působila v Čs. rozhlase a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byla vedoucí tiskového oddělení Národního divadla.
Publikoval od roku 1945; zprvu uveřejňoval zejména hudební referáty v Mladé frontě a recenze divadelní odborné literatury v Otázkách divadla a filmu. V padesátých a šedesátých letech přispíval články, recenzemi, divadelními referáty a studiemi do Rudého práva, Tvorby, Prahy–Moskvy, Slova a slovesnosti, Divadla, Kulturní tvorby, Hosta do domu, Filmu a doby, České literatury aj. Od sedmdesátých let soustavněji publikoval v České literatuře a v Programu Státního divadla v Brně. Po roce 1989 psal historické a kritické studie do Divadelní revue. – Napsal úvodní brožuru k souboru zvukových dokumentů Dějiny českého divadla (Supraphon 1971). – Přispěl do rukopisného sborníku k 70. narozeninám Rudolfa Havla (1981). – V roce 2014 mu byla udělena Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla. – V druhé polovině čtyřicátých let používal u některých příspěvků publikovaných v Mladé frontě šifry Sch.
Od přelomu padesátých a šedesátých let se Scherl profiloval především jako historik českého činoherního i operního divadla. Ačkoli napsal rovněž studie např. o Václavu Thámovi či Josefu Kajetánu Tylovi, hlavním předmětem jeho zájmu bylo barokní divadlo 17. a 18. století a avantgardní divadlo období meziválečného (např. Otokar Fischer). Obě časově a typologicky vzdálené divadelní éry zkoumal s širokou znalostí pramenných materiálů, fakt a evropských souvislostí, se stálým důrazem především na inscenační stránku a s celkovým přesvědčením o společenské podmíněnosti umění i jeho estetické svébytnosti. Výsledky analýz divadla 17. a 18. století uložil do časopiseckých studií a průkopnické, německy psané monografie Berufstheater in Prag 1680–1739. Výzkum avantgardního divadla, sledovaný především v souvislosti s osobností E. F. Buriana (časopisecké studie a německy psaná monografie), nejšířeji představil ve svých kapitolách knihy K dějinám české divadelní avantgardy.
Divadelněhistorická práce vyvrcholila v Scherlově redakčním i autorském podílu na velkých teatrologicky dějepisných a lexikografických projektech. Redigoval první a čtvrtý díl Dějin českého divadla a sám do nich přispěl partiemi o hudbě, zpěvohře a baletu 17. a 18. století a o meziválečném i protektorátním činoherním divadlu. Do druhého dílu pak psal kapitoly o obrozenské zpěvohře a opeře. Rozsáhlou sadu hesel zpracoval i pro slovníky Národní divadlo a jeho předchůdci a Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století a pro internetovou Českou divadelní encyklopedii.
BIBLIOGRAFIE
Práce o divadle: Bojové tradice našeho uměleckého přednesu (metodická příručka, rozmnož., 1957); Kniha o uměleckém přednesu (studie, 1957, + V. Aksjonov + F. Vnouček); K dějinám české divadelní avantgardy (studie, 1962, + M. Obst); Tradice našeho uměleckého přednesu (brožura, rozmnož., 1963); Emil František Burian (něm., monografie, Berlin 1966); Berufstheater in Prag 1680–1739 (Wien 1999).Účast v týmových pracích: Slovník českých spisovatelů (1964); Der Schauspielführer 4 (Stuttgart 1967); Dějiny českého divadla 1, 2, 4 (1968, 1969, 1983, sv. 1. a 4. též redig.); Čs. vlastivěda 9, Umění, sv. 4, Divadlo (1970, náklad zničen); Národní divadlo a jeho předchůdci (1988); Divadlo v Kotcích (1992); Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století (2006); Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla (2007); Ősterreichisches biographisches Lexikon 1815–1950 (sv. XIII/61, 2009; sv. XIV/63, 2012); Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen biz zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon (2013); Česká divadelní encyklopedie: Německá činohra v českých zemích v 19. století (online, 2012–2014); Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti (2015).
Příspěvky ve sbornících: Žijeme 1947 (1947); Slyšet se navzájem (1966); Antika a česká kultura (1978, A. Sch. neuveden); České divadlo 4 (1981); České drama v epoše socialismu. 1945–1981 (1982); Dílo Jaroslava Haška v boji za mír a pokrok mezi národy (1984); Divadlo v české kultuře 19. století (1985); Prostor Máchova díla (1986); Vznik českého profesionálního divadla (1988); Divadlo nové doby 1945–1948 (1990); Monology o Josefu Kajetánu Tylovi (1993); Wenn wir zu spielen – scheinen. Studien und Dokumente zur Internationalen revolutionären Theaterbund (Bern 1993); Stichwort: „Grillparzer“. Grillparzer-Forum (Wien – Köln am Rhein – Weimar 1994); Zelenka – Studien 2 (Sankt Augustin 1997);Deutschsprachiges Theater in Prag (2001), Le raoynnement de l'opéra-comique en Europe au XIXe sciècle (2003); Barokní Praha – barokní Čechie 1620–1740 (2004); O divadle na Moravě a ve Slezsku 2 (2004); Jeden jazyk naše heslo buď (2005); Almanach Teatrologické společnosti na rok 2008 aneb Na prahu druhého tisíciletí (2008); Pokušení Jaroslava Kolára: Sborník k osmdesátinám (2009); La ricezione della commedia dell´arte nell´Europa centrale 1568–1769 (Pisa, 2010); Bohemia Jesuitica 1556–2006 (2010); Svět barokního divadla (2010); Sammeln, Lesen, Übersetzen als höfische Praxis der frühen Neuzeit. Die bőhmische Bibliothek der Fürsten- und Fürstinnenbibliotheken der Zeit (Wolfenbütteler –Wiesbaden, 2010); Janu Císařovi ad honorem (2012); Jahrbuch fűr schlesische Kultur und Geschichte (Insingen, 2015).
Uspořádal, vydal a redigoval: Záhadný nesmrtelný. Dramatik Heinrich von Kleist (1980, se S. Scherlovou a J. Pokorným, též přisp.); M. Obst: Švandovo divadlo 1881–1981 (1981); Otokar Fischer a Národní divadlo (1983, též přisp.); Činoherní divadlo v Československé republice a za nacistické okupace (obrazová publikace, 1983); Vídeňské lidové divadlo od Hanswursta Stranitzkého k Nestroyovi (1990, s J. Balvínem a J. Pokorným).
LITERATURA
Bibliografie: M. Hanoušek, Divadelní revue 2015, č. 2.
Knižně: Miscellanea theatralia: Sborník Adolfu Scherlovi k osmdesátinám (2005, ed. E. Šormová a M. Kuklová).
Recenze: K dějinám české divadelní avantgardy: K. Chvatík, HD 1962, č. 11; J. Pokorný, ČL 1963, č. 3; J. Hach, Nová mysl 1963, č. 1 * Dějiny českého divadla 1: J. Kolár, ČL 1969, č. 4; J. Císař, Divadlo 1969, č. 4 * Vídeňské lidové divadlo: A. Stich, LitN 1991, č. 2; L. Sochorová, Český lid 1991, č. 4.
Rozhovor: Dějiny je třeba napsat znovu (připr. A. Jakubcová, E. Šormová), Divadelní revue 2010, č. 3.
K životním jubileím: F. Černý, Tvorba 1975, č. 34; J. Císař, Divadelní revue 2015, č. 2.
Nekrology: E. Šormová, ČL 2017, č. 3; J. Machalická, LidN 28. 4. 2017.