Bohumil NOVÁK
Básník, literární kritik a historik
Po maturitě na reálce v Nymburce (maturita 1926) a po doplňovací zkoušce z latiny na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem (1928) studoval na FF UK srovnávací literaturu (1928–1933). 1931 složil státní zkoušku z knihovnictví a pedagogiky (PhDr. 1945 disertační prací
Jan z Wojkowicz,
člověk a básník). Souběžně již od 1928 působil jako literární kritik a recenzent. 1939–1945 byl redaktorem v nakladatelství
František Borový, 1945–1948 vedoucím úředníkem publikačního odboru ministerstva informací a jednatelem Syndikátu čs. spisovatelů. 1954–1958 pracoval v PNP, 1958–1969 byl pracovníkem Pedagogického muzea v Praze. 1969 odešel do důchodu.
Přispíval zejména do novin a časopisů:
Sever a Východ,
Literární rozhledy,
Rozpravy Aventina,
Čteme,
Čin,
Lidové noviny,
Kmen,
Kritický měsíčník,
Kvart, Literární noviny, Zprávy spolku českých bibliofilů v Praze
aj. Redigoval
Kritický měsíčník
(1942, č. 5–10). Uspořádal řadu ineditních sborníků k významným životním jubilejím svých literárních přátel:
Jaroslava Seiferta (1951, 1971),
A. M. Píši (1952), Miloslava Hýska (1955),
Vladimíra Holana (1956, 1975),
Václava Černého (1965, 1975),
Josefa Palivce (1976). Užíval pseudonymu Pavel Nešpor a šifer Nk, nl., a, l, bn, ln aj.
Po dvou nepříliš výrazných básnických sbírkách, ovlivněných zejména poezií Fráni Šrámka a Karla Tomana, dosáhl Novák ve 30. letech ohlasu románem
Velké děti. Romanticko-baladicky koncipovaný milostný příběh, zasazený do silně lyrizovaného prostředí autorova rodného Polabí, zřetelně souzněl se soudobou oblibou francouzského tzv. regionálního románu (Charles-Ferdinand Ramuz, Henri Pourrat), v jehož duchu nahrazoval realistickou popisnost snovou obrazností a mytickým prožitkem lidského osudu. Poté se Novák už cele věnoval kritice, publicistice a pracím edičním. Jako literární kritik, žák
F. X. Šaldy, se soustředil především na českou a francouzskou literaturu; soustavně sledoval a kriticky hodnotil zejména soudobou poezii (Josef Hora,
František Halas,
Jaroslav Seifert,
František Hrubín, Richard Weiner aj.). Zároveň se snažil nalézt literární hodnoty i mimo hlavní vývojové proudy české literatury (Jan z Wojkowicz, Jaroslav Kolman Cassius). Už 1936 upozornil jako první na sběratelské a literární dílo
Josefa Štefana Kubína, u něhož oceňoval především osobitě svérázný jazykový projev. Během nacistické okupace Novák jako nakladatelský redaktor umožnil vydání řady významných básnických děl (
Jaroslava Seiferta,
Františka Halase,
Josefa Palivce aj.), jimiž byla manifestována duchovní síla české kultury; toto chápání osvobodivé moci poezie pak po válce vyložil v eseji
Svědectví poezie. Od 50. let se Novák věnoval pouze editorské a vydavatelské činnosti (Jan Amos Komenský, Karel Havlíček Borovský aj.).
Beletrie a práce o literatuře: Deště (BB 1928); Jan z Wojkowicz, člověk a básník (studie, rozhovor a výbor W. poezie, 1930); Lethe (BB 1933); Velké děti (R 1936; přeprac. 1941); Svědectví poezie (E 1948); K pramenům Máchovy tvorby (studie, 1949).
Uspořádal, vydal a redigoval: Podzim u Borových (nakladatelský program, 1936); J. V. Sládek: Americké obrázky (1941, s M. Novotným); Dík a pozdrav: Josefu Horovi k padesátinám (sb., 1941, s F. Halasem, též přisp.); V. Hálek: Verše a próza (výbor, 1945, s V. Jirátem); K. Toman: Rostlo stranou (výbor, 1947); Za Karlem Tomanem (sb., 1947); J. Š. Kubín: Lidoví báječi (výbor, 1950); Památník národního písemnictví (katalog, 1953, s. F. Vodičkou); Karel Havlíček Borovský 1856–1956 (katalog, 1956, s J. Žantovským); Brixenské listy Karla Havlíčka Borovského bratru Františkovi (1957); J. A. Komenského život, dílo, doba (katalog výstavy, 1957); J. Kolman Cassius: Básně (výbor, 1958); H. J. Ch. von Grimmelshausen: Simplicius Simplicissimus: Kronika třicetileté války (1959); Pedagogické muzeum J. A. Komenského (inf. brožura, 1960, s V. Pavláskem); Česká Skalice (propag. brožura, 1963); Národní obrození v archivu a knihovně Pedagogického muzea J. A. Komenského (soupis, rozmnož. 1965); Ilustrátoři Aleš – Bouda – Lada – Svolinský – Trnka (katalog, 1973).
Studie a články: J. Rambousek in Nesoustavná rukověť české literatury (2003); J. Halas, Rozhlas 1975, č. 18.
Recenze: Deště: Š. J. (Jež), Lumír 55, 1928/1929, s. 281 * Jan z Wojkowicz, člověk a básník: A. N. (A. Novák), LidN 10. 9. 1930; F. X. Šalda, ŠZáp 3, 1930/31, s. 37 * Lethe: Bk. (B. Fučík), LUK 1933, s. 283 * Velké děti: V. Černý, LitN 8, 1935/1936, č. 19; F. X. Šalda: Dvanáct nových českých románů, ŠZáp 8, 1935/36, s. 321; G. (F. Götz), Národní osvobození 7. 1. 1947.
K životním jubileím: V. Šolín, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1983, s. 26; (vh), LD 12. 1. 1988; V. Hulpach, Kmen 1988, č. 7; I. S. (I. Slavík), Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1988, s. 15.
Nekrolog: J. Pitter, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1993, č. 1/2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
zpět na hlavní stranu