Martin  NEZVAL

 Epickou linii Nezvalova knižního debutu Líbánky v Bimbambumu, s podtitulem Sociálně bulvární kýč z doby „za pět minut dvanáct“, tvoří mimomanželský milostný vztah mezi novinářkou a filmařem na sklonku 80. let. Volnou trilogii (Anna sekretářka, Obsluhoval jsem prezidentova poradce, Premiér a jeho parta) pojí nejen literární aluze v titulech jednotlivých próz, ale i snaha o kritické, až skandální vykreslení nového „postsametového“ establishmentu a jeho politických a novinářských praktik. Tyto Nezvalovy práce jsou přitom podřízeny úsilí o získání masového ohlasu a k cíli míří volbou víceméně standardních postupů: tematicky pulsují mezi sférou politickou a intimní, příběhy jsou lokalizovány do atraktivních prostředí (zejména do novinářského a uměleckého zákulisí) a důraz je položen na jejich senzační či skandalizující rozměr. Ke zvýšení provokativnosti textů autorovi slouží uplatňování klíčového principu (postavy odkazují ke konkrétním osobnostem a událostem), ale také snaha o šokující otevřenost erotickou i lexikální. Bulvární východisko svých próz se pak Nezval pokouší postmoderně intelektualizovat prostřednictvím četných citátů literárních a myslitelských veličin a vypravěčských reflexí, postřehů a bonmotů. Obdobně je tomu i v próze Štěstí je tady a teď aneb Racionální analýza nevěry, v níž Nezval usiluje o intimnější sondu do soukromého života a nitra svých postav. Tyto rysy se přenášejí i do další Nezvalovy „dobové kroniky“, románové trilogie (Zlatí hoši; Sex, prachy a frikulín; Jak ulovit miliardáře), jejímž tematickým půdorysem je popis mechanismů moci, prorůstání politiky, policie, ekonomické mafie a médií. Lidský jedinec je zde pouhou nesvobodnou loutkou v rukou neviditelné „vyšší moci“ (představované špičkami moderní mafie), jež tahá za nitky skrytá v pozadí. Vše je tu odhaleno jako „marketing“, včetně základních hodnot západní kultury. V románu Sex, prachy a frikulín jsou prostřednictvím emailů Ježíše Krista život a smrt křesťanského Spasitele podány jako promyšlená politická mediální show řízená mediálními poradci. Jako možná záchrana před úplným pohlcením mocí a konzumem (konzumovány jsou přitom nejen věci, ale i lidé) se rýsuje, navzdory vší deziluzi a permanentní nejistotě a zpochybňování, opravdový partnerský vztah, který však není možné uchránit před vlivem mocenských bojů, či příklon k transcendentnu, konkrétně k židovství a kabalistickému učení (Jak ulovit miliardáře). Groteskní próza Únos zpěvačky! odhaluje nízké praktiky bulvárního tisku a absurditu showbyznysu a médií, které ho zrcadlí i vytvářejí zároveň.