Ludmila LANTOVÁ
Její otec byl středoškolským profesorem. Od roku 1937 studovala na gymnáziu v Kostelci nad Orlicí, posledních sedm měsíců před maturitou v roce 1945 však byla totálně nasazena ve strojní továrně v Týništi nad Orlicí. V letech 1945–1949 studovala na FF UK estetiku a srovnávací dějiny literatury, titul PhDr. získala v roce 1952 prací Vývoj staročeské světské epiky šlechtické do válek husitských. V letech 1950–1952 byla zaměstnána ve Společnosti přátel demokratického Španělska. V roce 1952 začala pracovat v nově založeném Ústavu pro českou literaturu ČSAV, nejprve jako odborná a po získání titulu CSc. (v roce 1963 prací Nové postavení a rysy literární kritiky devadesátých let) jako vědecká pracovnice. V Ústavu pro českou literaturu působila i po svém odchodu do důchodu v roce 1985. – Manžel Miloslav Nosek (1925–1962) byl literárním historikem-bohemistou.
Přispívala do časopisů Česká literatura, Český jazyk a literatura, Literatura ve škole, Slovenská literatúra (Bratislava). Příležitostně spolupracovala s Československým rozhlasem, pro který připravovala literární pásma. Od poloviny padesátých let se podílela na ediční přípravě textů F. X. Šaldy, ve druhé polovině šedesátých let se účastnila prací na akademických Dějinách české literatury, její výrazný autorský podíl je patrný též v lexikografických příručkách Slovník českých spisovatelů (1964) či Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století (1973). Četnými hesly přispěla a redakční prací se podílela na přípravě Lexikonu české literatury. – Užívala šifry ll.
Literárněvědnými pracemi se Lantová zabývala také ve svých vlastních kritikách a většinou i v práci ediční. Schopnost interpretace uměleckých děl prokázala v doslovech, především k osmi svazkům Spisů Ivana Olbrachta, v nichž opět určuje osobitost rozebíraného díla v konfrontaci s širšími literárními souvislostmi.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Hledání hodnot: O literární kritice devadesátých let (studie, 1969).
Účast v týmových pracích: Slovník českých spisovatelů (1964); Čeští spisovatelé 19. století (1971); Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století (1972, ve vydání 1973 obě knihy spojeny s tit. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století); Lexikon české literatury 1 (1985), 2/1 a 2/2 (1993, oba i redig., s dalšími), 3/1 a 3/2 (2000, oba i redig., s dalšími); Dějiny české literatury 4 (1995).
Příspěvky ve sbornících: O marxistické kritice let třicátých (VO 1962; 1964); KSČ a literatura (1971); Hubert Gordon Schauer (1862–1892): žurnalista, kritik, inspirátor (2002).
Uspořádala a vydala: F. X. Šalda: Kritické projevy 9, 1912–1915 (1954, s R. Havlem) + O umění (výbor, 1955); E. Urx: V prvních řadách (výbor, 1962, s M. Noskem); O. Hostinský: Studie a kritiky (výbor, 1974, s D. Holubem a H. Hrzalovou); I. Olbracht: Z rané tvorby (1981, in: Spisy I. O. , sv. 1); Čteme z F. X. Šaldy (výbor 1981, s V. Forstem, E. Mackem a J. Opelíkem); J. Hašek: Oslí historie (výbor, 1982); J. Mukařovský: Estetické přednášky II. (2014, s M. Havránkovou, M. Jankovičem, K. Srpem a M. Procházkou).
LITERATURA
Recenze: F. X. Šalda: O umění: D. Kšicová, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada literárněvědná 1957, č. 4 * E. Urx: V prvních řadách: J. Čutka, Nová mysl 1962, č. 10; Š. Drug, Slovenská literatúra 1963, č. 1 * Hledání hodnot: V. Forst, ČL 1969, č. 6; F. Kautman, Filosofický časopis 1970, č. 4; J. Polák, LM 1973, č. 2 * Čteme z F. X. Šaldy: V. Forst, NK 1981, č. 30/31; A. Bechtoldová, MF. 19. 8. 1981.
Nekrolog: J. Flaišman, i-kanon 4. 3. 2021 (zde)