Slovník české literatury po roce 1945
Helena ALBERTOVÁ
* 1. 9. 1941, Praha
Dramatička, autorka prací z oboru scénografie
Její otec, původně právník, byl roku 1950 převeden do výroby. Albertová absolvovala Průmyslovou školu bytové tvorby v Praze. Po maturitě (1959) pracovala jako aranžérka a jako jevištní technikářka v Západočeském divadle v Klatovech a ve Vinohradském divadle. V letech 1962–1973 byla provdána za herce Pavla Landovského. V letech 1965–1970 studovala na FF UK sociologii a filozofii (diplomová práce Zamyšlení nad problematikou soudobé ženské role, 1970). Roku 1975 zakotvila v pražském Divadelním ústavu, kde pracovala ve scénografickém odboru, poté v odboru výstav. Roku 1989 se rozhodla pro svobodné povolání, avšak o rok později se stala ředitelkou
Divadelního ústavu a v této funkci setrvala do roku 1995. V témže roce odešla do důchodu, dosud však tamtéž nadále působí v oddělení mezinárodních vztahů jako kurátorka výstav, věnovaných především Václavu Havlovi, Josefu Svobodovi a dalším osobnostem české scénografie. V letech 1992–2002 přednášela o českém divadle, dramaturgii, scénografii a díle Václava Havla na Miami University v Ohiu (USA).
Albertová přispívala především do následujících periodik: Dialog (smz., v č. 4/1978 hra Letní kino Život), Czech and Slovak Theatre, Czech Theatre, Zprávy Divadelního ústavu, Amatérská scéna, Divadelní noviny, Disk; v Revolver Revue
č. 24/1993 byl publikován záznam jejích vzpomínek na práci jevištní technikářky. – Kromě prvotiny Parádní pokoj, nastudované několika divadly, se další hry Heleny Albertové dostávaly na veřejnost nesnadno. Po zákazu již nastudovaného Letního kina Život (Státní divadlo v Ostravě, 1977; marně se ji pokusilo uvést též plzeňské divadlo pod názvem Noc pro flétnu a hlasy) nebyla až do roku 1986 žádná z jejích her schválena k provozování. Ve vnucené divadelní pauze autorka začala spolupracovat s
Čs. rozhlasem, kde byly postupně uvedeny její původní práce Kde končí hra (1978), Snídaně s nočním hlídačem (1989), Arachné (1989, vše r. Josef Melč), Setkání (1991, r. Hana Kofránková), osmidílný seriál Tomu hodně, tomu málo, tomu nic (1979, r. Alena Adamcová), přepracovaná verze Letního kina Život s titulem Nelaskavé hry (1987, r. Josef Melč), rozhlasová úprava Nezvalovy
Schovávané na schodech (1983, r. Jiří Horčička) a úpravy her Pavla Landovského
Hodinový hoteliér (1992, r. Josef Melč) a Arest (1993, r. Ivan Chrz). Autorsky se podílela na rozhlasovém seriálu Jak se máte Vondrovi? (1974–1989). Scenáristicky a režijně připravila pro Českou televizi pětidílný dokumentární cyklus Paradoxy českého divadla (1997, r. Maxmilián Petřík). Jako režisérka a upravovatelka her se věnuje rovněž amatérskému divadlu (Lesní divadlo Mlýny, Kytlický ochotnický spolek). Dlouhodobě se podílí na pořádání mezinárodní přehlídky scénografie a divadelní architektury Pražské quadriennale. – Český rozhlas uvedl pětidílný pořad vzpomínek Heleny Albertové v cyklu Osudy (2018). – V rukopisu zůstává její zatím poslední dokončená hra Kamenný dvůr (2001).
Kritickým viděním současníka a jeho hodnotového rejstříku, zobrazením zápasu jedince o sebe sama na horizontu tušeného mravního řádu i jeho konfliktu s režimními praktikami se divadelní a rozhlasové hry
Heleny Albertové řadí k nonkonformní části literární produkce normalizačního dvacetiletí. Již svým debutem z první poloviny 70. let, psychologickou hrou Parádní pokoj, se Albertová přihlásila k čechovovskému vzoru. Jádrem dramatu, nositelem dramatičnosti, učinila postavu, kterou chápe jako jedinečnou individualitu nikoliv ve smyslu osudové či charakterové výjimečnosti, nýbrž ve smyslu lidské autenticity. Prostřednictvím portrétů všedních současníků a jejich soukromých vztahů nepřímo zachytila i marasmus soudobého společenského klimatu. V další hře (Letní kino Život), vyhrotila generační a názorové střety a v Příběhu Jana Jakubce (původní verze pod názvem Axiom) již otevřeně postihla konflikt jedince a systému. Vnitřní svět člověka odhaluje Albertová psychologickými postupy, avšak před postupnou analýzou charakteru dává přednost metodě kontrastu a lapidární zkratky, náznaku apod. Zároveň využívá stavební prostředky neiluzivního dramatu (montáž, střih, paralelismus, uvolnění časové i prostorové kontinuity). Její hry vedou diváka k chápání svobody člověka jako možnosti, k zodpovědnosti za kvalitu vlastního života a v širším smyslu za charakter žité skutečnosti. – Jako divadelní teoretička se věnuje především scénografii (Otakar Schindler. Scénograf a malíř; Josef Svoboda. Cesta za světlem a další dvojjazyčné monografie v edici Institutu umění – Divadelního ústavu Osobnosti české scénografie).
BIBLIOGRAFIE
Divadelní hry a práce o divadle: Parádní pokoj (D rozmnož., 1974, i prem.); Karel Svolinský (monografie, 1979); Scénografie Marty Roszkopfové (katalog k výstavě, 1984); Letní kino Život (D rozmnož., 1987, prem. 1986); Příběh Jana Jakubce (D rozmnož., 1988, prem. 1987); Josef Svoboda. Cesta za světlem (katalog k výstavě, 1995); Otakar Schindler. Scénograf a malíř (monografie, 1998, s L. Lajchou); Divadelní krajiny Otakara Schindlera. Scénografie 1961–1998 (katalog k výstavě, 2003, s M. Zdeňkovou); Josef Svoboda. Scenographer (monografie, 2008, česky rozšíř. 2012);
Lanďák (vzpomínky, 2010, s Pavlem Landovským); Josef Jelínek (monografie, 2014); Jan Vančura (monografie, 2015); Irena Greifová (monografie, 2016, s M. Vöröšovou); Karel Zmrzlý (monografie, 2017); Ivo Žídek (monografie, 2019).
Uspořádala a vydala: Scénografie (výběr článků ze zahraničních časopisů, č. 1/76, 3/76 a 1/77, vše s V. Ptáčkovou); Državnik i dramatičar Václav Havel (katalog k výstavě, Zagreb 2000).
Příspěvky ve sbornících a kolektivních pracích: Državljan in dramatik Václav Havel (Ljubljana 1999); Divadelní ústav 1959–2009 (2009); Zahradní slavnost – klíčová událost moderního českého divadla (2015).
LITERATURA
Recenze: Parádní pokoj: V. Sochorovská, MF 28. 3. 1974; A. Fuchs, Amatérská scéna 1974, č. 5; M. Vojta, Tvorba 1975, č. 4, příl. Divadelní tvorba, leden; E. Šormová, ZN 13. 3. 1976; MoM (= M. Muchová), SvSl 29. 12. 1976; mik (= M. Křovák), LD 7. 1. 1977 * Letní kino Život: sl (= L. Slíva), Ostravský kulturní měsíčník 1977, č. 5; O. Janáčková + V. Just + V. Königsmark + F. Knopp + E. Stehlíková + E. Šormová, Dialog (smz.) 1978, č. 6; M. Rusínský, Nová svoboda 20. 2. 1987; B. Kolář, ZN 6. 3. 1987 * Příběh Jana Jakubce: J. Paterová, LD 27. 1. 1988; I. Gerová, SvSl 10. 2. 1988 * Otakar Schindler. Scénograf a malíř: Z. A. Tichý, MF 14. 6. 1999; V. Šrámková, Týdeník Rozhlas 1999, č. 27; V. Ptáčková, LitN 1999, č. 32 * Josef Svoboda. Scenographer: J. Machalická, LidN, 31. 8. 2009; B. Příhodová, Theatralia 2010, č. 1; Ch. M. Billing, Theatralia 2011, č. 1 * Lanďák: M. Bystrovová, LidN 20. 3. 2010, příl. Orientace; J. Machalická, LidN 30. 3. 2010; J. Kerbr, DivN 2010, č. 7; J. Rak, Reflex 2010, č. 23 * Josef Svoboda – scénograf: J. Machalická, LidN 20. 4. 2013; E. Stehlíková, Theatralia 2014, č. 1; L. Jiřička, A2 2014, č. 4; V. Poláček, Divadelní revue 2015, č. 1 * Jan Vančura: J. Machalická, LidN 26. 1. 2016; A. Bulandrová, Theatralia 2017, č. 2.Rozhovory: -če- (= V. Červenka), Nová svoboda 30. 3. 1976; zat (= Z. A. Tichý), MFD 2. 9. 1997; J. Machalická, in Divadelní ústav 1959–2009 (2009); B. Topolová, Divadelní revue 2011, č. 1; V. Hulec, DivN 2018, č. 5.
Autor hesla: Eva Šormová (1994)
Aktualizace hesla: 11. 9. 2022
(mlp)
Aktualizace bibliografie: 11. 9. 2022
(mlp)